Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Díky němu poprvé zazářila Baarová, i když byl jako milovník úplné dřevo. Když ale zhasly reflektory… Tajnosti slavných

20.10.2021
Díky němu poprvé zazářila Baarová, i když byl jako milovník úplné dřevo. Když ale zhasly reflektory… Tajnosti slavných

Foto: Meissner Film

Popisek: Herec, scenárista a režisér Vladimír Borský ve své nejvýraznější dramatické roli ve filmu Poručík Alexander Rjepkin

FOTO / VIDEO Kritika na něm nenechala nit suchou, jeho filmové partnerky to ale viděly jinak. A později padaly pod jeho ‘taktovkou‘ na place rány a tekla krev, jen aby dosáhl svého.

Od počátku herecké kariéry zapadl do ‘škatulky‘ milovníků, a přestože mu kritikové vyčítali, že přehrává a je prkenný, všechny holky před kamerou i v hledištích biografů na něm mohly oči nechat. Podlehla mu i nádherná Lída Baarová, která si v jeho náruči odbyla v roce 1931 svůj filmový debut. Ať už měl Vladimír Borský na sobě halenu venkovského chasníka, elegantní smoking noblesního šlechtice či perfektně střiženou důstojnickou uniformu, vždy se snažil být především synonymem opravdovosti. Jako režisér lpěl na detailech a na kontě má jedno významné prvenství. V roce 1947 režíroval historické drama Jan Roháč z Dubé, které bylo jako první československý film natočeno barevně. Výsledek musel být vždy perfektní, i kdyby přitom mělo jít o život. Když si při náročném záběru herec Gustav Ekl zlomil nohu, jen lakonicky prohlásil: „Nevadí, je to stejně jeho poslední záběr.“

 

V roce 1933 v sociálním dramatu o lásce, nevěře a usmíření Svítání

V roce 1933 v sociálním dramatu o lásce, nevěře a usmíření Svítání; foto Nationalfilm

Probral ho až Haas

Narodil se 2. března 1904 v Praze jako Vladimír Fuks, v některých pramenech bývá uváděno příjmení Fuchs. Nejprve vystudoval obchodní akademii, protože si rodiče přáli, aby se věnoval profesi, která představuje určitou ekonomickou jistotu. Odmalička byl ale okouzlen filmem, takže po maturitě přešel rovnou do dramatického oddělení Státní konzervatoře. Prošel pak několika malými divadelními soubory, mimo jiné hrál v pražském Intimním divadle, a vizáž noblesního elegána ho předurčila do rolí milovníků. Začínal v různých konverzačních hrách a komediích nevalné kvality a kritici byli zajedno, že se pro milovnické postavy ani trošku nehodí. Vyčítali mu, že odvádí velmi slabé výkony, na scéně je prkenný a teatrální a takzvaně přehrává v gestech a mimice. Bylo to nevděčné dědictví z němého filmu a k jeho zlepšení přispěl až o pár let později Hugo Haas, který si ho vzal pod křídla a snažil se předat mu alespoň špetku ze svých bohatých zkušeností. Sice se mu to nakonec podařilo, v té době už ale Vladimír směřoval k jinému cíli.

V Burianově rekordu

Před kamerou stanul poprvé ještě v němé éře, v roce 1926 ztvárnil postavu lesního adjunkta Chvojky v scenáristicky jednoduché komedii Prach a broky, kterou natočil režisér Přemysl Pražský podle stejnojmenného sladkobolného románku Jana Klecandy. Už tehdy se ale ocitl před kamerou v dobré společnosti, v naivním dílku si zahráli mimo jiné Theodor Pištěk, Jindřich Plachta, Jára Kohout či legendární Xena Longenová. Po příchodu zvukového filmu poprvé zaslechlo publikum i jeho hlas v roce 1931 jako představitele prodavače u Zlatníka v komedii To neznáte Hadimršku, v níž jako účetní Popelec exceloval Vlasta Burian. Režisérský tandem Karel Lamač a Martin Frič ji natočil podle úspěšné situační komedie Burianova divadla, která se dočkala na domovské scéně více než dvou stovek repríz. Premiéra se uskutečnila hned ve třech kinech současně, v nichž bylo beznadějně vyprodáno rekordních čtrnáct týdnů. Souběžně s českou byla natočena i německá verze, což umožňovalo distribuci co nejširšímu publiku.

 

Doktor Jaroslav Hájek a dcera továrníka Bárty Věra (Věra Ferbasová) v komedii Vladimíra Slavínského z roku 1936 Tři muži ve sněhu

Doktor Jaroslav Hájek a dcera továrníka Bárty Věra (Věra Ferbasová) v komedii Vladimíra Slavínského z roku 1936 Tři muži ve sněhu; foto Metropolitanfilm

Lídin první milenec

Vzápětí dostal Vladimír v zvukovém filmu první hlavní roli, režisér Miroslav Josef Krňanský ho obsadil jako písaře Pavla v dějově svižné komedii Kariéra Pavla Čamrdy, kterou natočil podle stejnojmenného románku českého humoristy Ignáta Herrmanna. Především mu ale jako partnerku ‘přidělil‘ začínající herečku, teprve sedmnáctiletou okatou brunetku Lídu Baarovou, která si po jeho boku odbyla svůj filmový debut. Oba byli tenkrát před kamerou hodně nesmělí, hodně přehrávala i Baarová, která pořádnou hereckou školu dostala až později v Německu. V zákulisí se jim ale údajně dařilo mnohem víc a říká se, že se Vladimír stal prvním Lídiným milencem. Tehdejší režiséři od svých herců očekávali, že zvládnou před kamerou všechno na ‘první dobrou‘ a budou všestranní, a neminulo to ani Vladimíra. Už v roce 1933 si před kamerou poprvé i zazpíval s legendárními Settlery v komedii Vladimíra Slavínského Madla z cihelny. Film byl doslova nabitý vtipnými hláškami a natočen byl podle stejnojmenné divadelní hry Olgy Scheinpflugové, která se při jejím psaní zjevně dobře bavila.

 

Láska jenom jednou v žití kvete:

z filmu Madla z cihelny

Úspěch s Jiráskem

Vladimír odstartoval kariéru milovníka i na plátně a hrdinové laciných romancí mu vynesly u fanynek obrovskou popularitu. Herecky nejúspěšnější byl pro něj rok 1934, kdy se objevil dokonce v sedmi filmech. Z milovnické škatulky se konečně vymanil až v roce 1937 díky Václavu Bínovci, který ho obsadil jako hlavního hrdinu Vladimíra Tomana alias poručíka Alexandra Fjodoroviče Rjepkina ve válečném dramatu Poručík Alexander Rjepkin. V té době už měl ale nakročeno jiným směrem. Jako scenárista se začal věnovat přepisům české literatury a v roce 1936 debutoval jako scenárista a režisér filmovým zpracováním divadelní hry Aloise Jiráska Vojnarka. Zpracování textu prý věnoval spoustu času a díky jeho píli se zrodilo vkusné a poctivě natočené drama, které bylo v tehdejší záplavě rozverných komedií opravdu dílem mimořádným. Dlouho se diskutovalo i o představitelce hlavní hrdinky, nakonec dal přednost úchvatné Jiřině Štěpničkové a dobře udělal.

První barevný velkofilm

O rok později zfilmoval divadelní hru Františka Adolfa Šuberta Jan Výrava, v roce 1940 nabídl první velkou příležitost Zorce Janů, sestře Lídy Baarové, v romantické komedii Čekanky a o rok později převedl na filmové plátno klasickou divadelní hru Josefa Kajetána Tyla Paličova dcera, v hlavních rolích s Růženou Naskovou, Zdeňkem Štěpánkem a Lídou Baarovou. V roce 1947 se stal vedoucím jedné z šesti výrobních skupin Filmového studia Barrandov a dostal mimořádnou příležitost natočit první československý barevný film. Právě na něj padla volba zcela logicky, protože s kameramanem Janem Stallichem už předtím natáčel na ‘barvu‘ na sklonku druhé světové války ve Vídni jako asistent režiséra Willi Forsta třetí díl jeho trilogie ze světa operety Wiener Mädeln. Díky jeho pověstnému smyslu pro historické detaily a preciznosti se zrodilo mimořádné drama Jan Roháč z Dubé, které ale bylo později pro distribuci v šedesátých letech velmi nešetrně, až amatérsky zkráceno, takže jeho děj působí poněkud zmateně a nepřehledně.

 

S Lídou Baarovou na záběru z jejího prvního filmu, který divákům připomněl v roce 2016 úspěšný dokument o jejím životě Zkáza krásou

S Lídou Baarovou na záběru z jejího prvního filmu, který divákům připomněl v roce 2016 úspěšný dokument o jejím životě Zkáza krásou; foto Aerofilm

Pro výsledek cokoli

Lpěním na detailu a snahou o dosažení cíle za každou cenu byl Borský vyhlášený a na jeho přístup zavzpomínal mimo jiné Vladimír Krejčí v knize Poznamenaný aneb Deset měsíců s Janem. A. Baťou: „…měl právě na programu scénu, v níž je Jaroslav Vojta v roli sršatého tábority vláčen po dřevěných schodech jakéhosi hradebního ochozu maďarskými zbrojnoši císaře Zikmunda, jejichž velitele hrál temperamentní herec Gustav Ekl, vyzbrojený dlouhým koženým bičem. Vojta byl po pás obnažený, ruce spoutány řetězy, a zbrojnošům se vzpíral, jak mu předepisovala role. Eklovým úkolem bylo popohánět Vojtu simulovanými ranami bičem. Vojtovi se hra jaksi nedařila a režisér Borský na něm rezolutně požadoval, aby po ‘ráně‘ bičem udělal grimasu odpovídající utrpěné bolesti. Nešlo to a scénu bylo nutno několikrát bezvýsledně opakovat… Po nějaké době se do maskérny vřítil nasupený Vojta k odmaskování. Vida jeho vzteklý výraz jsem se zeptal, co je, co se stalo? A Vojta: Ale, pane doktore, ani se neptejte! Však víte, nějak mi to dnes nesedlo. A ta potvora Borský, když ze mne pořád nemohl dostat tu grimasu, zařval na Ekla, aby mne, hergot, tedy vzal tím bičem doopravdy! A Ekl, ta kurva, si na mně zgustl, podívejte se, jak vypadám!“ Vojta prý měl přes celá záda rudé jelito, ale grimasa ve filmu byla.

Předčasný konec

Před válkou dobře znali Vladimíra Borského diváci i ve Francii, kde si zahrál v koprodukčních filmech po boku populárních herců Danielle Darrieux a Alberta Préjeana. Později se už objevoval před kamerou jako herec jen výjimečně, naposledy v roce 1959 jako vrchní číšník v satirické komedii Bořivoje Zemana Slečna od vody. Působil také jako divadelní režisér, spolupracoval s rozhlasem a občas i s televizí. Jako režisér časem rozšířil svůj žánrový záběr i na komedie a detektivky, jeho posledním filmem se stalo v roce 1957 kriminální drama Padělek, natočené podle divadelní hry Eduarda Fikera. Navzdory mimořádnému úspěchu u žen se nikdy neoženil a bohužel odešel příliš brzy. Zemřel 24. října 1962 v Praze na rakovinu, v pouhých 58 letech.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská