Gladiator race: Krása Černého mostu, absence chyb organizátorů a několik pošahaných rodičů. Testováno na dětech
20.10.2021
Foto: Zdeněk Svoboda (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Gladiator race: Vybíháme...
FOTOREPORTÁŽ Pod záštitou místostarosty městské části Praha 14 Radka Vondry se o víkendu na Černém mostě v Praze uskutečnil Gladiator race. Pro autora článku, který neběhá, šlo o pozoruhodné setkání těch, kteří naopak běhají. A ještě rádi. Radost z běhání autora článku před mnoha lety zabrzdily tréninky karate, kdy se sprintovalo do kopce a dolů, což obvykle končilo hromadným zvracením těch, kteří byli vybráni na závody a mistrovství. Ale ano, zase tak špatné to nebylo, když se člověk ohlédne.
Pražský závod byl však jiný. Ačkoli se drtivá většina překážek zdála jako náročná, zejména první účastníci, děti, se jich chopily s vervou a odhodláním. Abych to rozvedl. Gladiator race je putovní závod, kde se kombinuje běh s fyzickou silou a dovednostmi. Že nejde o šprým, dokáže ručkování dva metry nad zemí, plazení se, běh ve vodě. A k tomu zhruba 1 - 3 kilometry v nohách pro ty nejmenší.
Nečekaný klid na Černém mostě
Na místo jsme dorazili v sobotu ráno a zaparkovali u poblíž stojícího obchodního domu Ikea. Jelikož bylo zhruba 8:45, parkovat se ještě dalo. O tři hodiny později už bezradní návštěvnicí toužící po nových krabicích a žárovkách marně bloudili uličkami. Poté jsme z parkoviště přešli necelý kilometr na místo závodů.
Jelikož jsem Čerňák příliš neznal, byl jsem překvapený ze dvou věcí. Z pořádku a klidu. Domníval jsem se, že jde o takový pražský Bronx, což teď musím vyloučit. Když jsme došli a zaregistrovali děti, prošli jsme si trasu. Ubírala se směrem k Počernicím a okolní krajina byla lemovaná zelení, golfovým hřištěm, proslulým vysokým počtem Vietnamců a tichem. Byl jsem skutečně překvapený, jak půvabnou krajinu Praha 14 nabízí. Ačkoli jsme na pomezí Krče a Podolí na podobnou scenérii zvyklí, na Černáku bych ji nečekal.
Závod očima fotoreportéra
Trasa pro děti spočívala zhruba v patnácti překážkách a běhu na necelé tři kilometry. Místy vedla kolem rybníku, takovou úzkou stezkou. Kvitoval jsem horskou obuv a litoval svou péřovku. Trny, bodláky, seschlé větve…
Pošahaní ambiciózní rodiče
Většina účastníků jistě na první pohled poznala, že nejsem závodník, ale pouhý doprovod. Trasu jsme prošli za necelých třicet minut svižnou chůzí, místy uskakovali prvním běžcům (dětem) a místy jejich rodičům. Někteří byli fakt mimo. Jedna máma na dítě volala, ať zpomalí a má sílu do závěru, další otec juniora cepoval, ať makááááá. U toho natáčel. Že jde spíš o zábavu, docházelo v tu chvíli asi jen naší rodině.
O čemž svědčí i fakt, že jsem nestihl dceru v cíli, jelikož jsem se soukal z kopce s batohem na zádech. Ale jinak mám v botách tak 190 centimetrů a bojuju o překonání 80 kilo na váze.
Malý tryskáč vyhrál
Vítězem závodu dětí se stal Marek Beneš z Čakovic (SKI RUN Čakovice). Toho jsem neviděl a asi bych ho ani nezachytil, jelikož to stihl v čase 13:50. Malý tryskáč vyhrál. Drtivá většina mladých závodníků patřila k týmům, o nich jsem netušil, že existují; #GLADIATORRACETEAM, klub biatlonu Beroun, atletika Jižní město, SRTG Kutná Hora, OCR PODĚBRADY…
Je super, že se děti z celé republiky věnují tak náročnému sportu.
Naše dcera sice mezi členy těchto týmů nepatří, i přesto skončila během své premiéry v první třetině, což považuji za mimozemský výkon.
Organizátorům patří velký dík.
Během tří hodin jsem nezaznamenal jedinou prodlevu, slabinu na překážkách nebo na trase. Všechno bylo dokonale načasované, na místě vůbec nebyla negativní atmosféra, stánky s občerstvením fungovaly jak hodinky, nečekalo se. Byl jsem na mnoha akcích všeho druhu, ale na takovéto vůbec poprvé. Zřejmě proto jsem chvíli nechápal, proč někdo prodává čelenky mimo Matějskou pouť…
Ideální zábava i sport pro děti
Detailů si všímám, v tomto případě nemám co vytknout.
Radost měly jak děti, tak jejich doprovod. Asi jen s výjimkou šíleného otce s culíkem, jehož syn zjevně nevyhrál. Zaznamenal jsem ho plazit se tam, kde se mělo běžet. Zřejmě z hecování „makej, makej“… Bylo mi ho líto.
Po dosažení cíle dostaly děti medaili, iontový nápoj, a především oddych. Trasa byla neskutečně náročná, počasí dokonalé. Nefoukalo, nepršelo, bylo jasno. Dokonce ani rybáři u nedalekého rybníku, kudy se běželo, nenadávali.
Kdo by chtěl s dětmi někdy vyrazit do terénu, Gladiator race doporučuji. Je to zážitek.
Vložil: Zdeněk Svoboda