Foglar je kult nad kulty. Srovnatelný s Hvězdnými válkami, nechal se slyšet ředitel Albatrosu. Glosa Iva Fencla (o glosologii)
19.10.2021
Foto: Wikimedia Commons / Skautská nadace Jaroslava Foglara
Popisek: Jaroslav Foglar
U profesionála si nejsem jist, ale amatérský autor glos je podle mě GLOSOLOG. Uchopíme-li teď tuhle (spornou) premisu a budeme pokračovat kočárem kolem bílých i černočerných skal, zmapujeme možná nakonec celičký svět. Ale netěšte se, uvidíme. Přípona LOGIE tu symbolizuje nadšení až fanatismus onou LOGIÍ stižených, jdeme ihned v průvodu s mnoha sběrateli (což jsou prý nejšťastnější lidé) a jednoduše jsme si osedlali fajnového koníčka. Doufám jen, vážení, že ne příliš drahého.
Odkud začít, je taky otázka. A každý jsme z jiného těsta. Sám se zajímám o knihy, takže začnu oblastí okolo různých více i méně kultovních literárních postav (a že jich věru není málo).
Je tu klasická švejkologie, ale i britskostí zvučící holmesologie. Rozkládají se zde luka šípologie (okolo Rychlých šípů), ale i bondologie. Zcela samostatný status má cimrmanologie, ale vciťme se i do duše těch, co milují malíře. Tak objevíme (například s Vladimírem Prokopem) i burianologii semknutou kol Zdeňka Buriana, s kýmsi dalším ale i saudkologii okolo děl kreslíře Káji Saudka. Znovu odbočme k jinému médiu a pátrejme chvíli v cyklu televizních večerníčků. Vida, jsme večerníčkologové. Ale zrovna tak bych columbologií nazval ´vědu´ o různých detailech seriálu Columbo a dietlologií lásku k dílu ´českého Dumase´. Avšak LOGIEMI, a to nezapřu, jsou i pavědy nabalené na film a konkrétně filmy s monstry. Jen soukromě takému pošetilému fanatismu říkám gappologie, anžto jsem Gappu viděl z těch filmů první a dlouho před Godzillou.
Hm. Víte, není to zase tak jednoduché. A aby se vážně jednalo o regulérní LOGII, tak musí být podle mého názoru jejím objektem opravdu výrazný KULT. KULT sdílený nejen malou skupinkou cvoků, ale spíše širokou skupinou vnímatelů. Co to konkrétně znamená?
Že je někdo hitchcockolog a někdo spielbergolog. Ale opusťme Hollywood a… Vždyť už děti ze školek bez výjimek podléhají dinologii (okouzlení z dinosaurů) a my dopělí - na čele s panem Slámou - zas propadáme kryptozoologii. Což ovšem jest LOGIE vysoce oficiální.
Už jako dítě jsem taky nasával (méně regulérní) upírologii a skvělou, báječnou vernologii. Tu brzy i díky skvělé Neffově knize (1979). Už méně jsem ovšem etablován v karlo-mayologii, a tak mě kdysi zaskočil literární časopis Tvar, když mě pozval na živou besedu o Mayovi pořádanou v Lucerně. V tamní kavárně seděl nejen Karel ´Jordán´ Deniš (hudební producent a autor knih o Divokém západě i Orientu), nýbrž třeba i sám Stanislav Komárek.
Zato mezi foglarology se vždycky cítím jako ryba ve vodě, a hlavně Slávka Janova miluji. Jsem i ve Sdružení přátel Jaroslava Foglara a je mi jasné, že tohle je kult nad kulty. Skutečně srovnatelný s Hvězdnými válkami, jak se nechal slyšet ředitel Albatrosu Ondřej Müller. A přece si velice vážím i hrabalologů anebo ´oráčů na dobrodružnější líše´: dumasologů, kodologů (okolo edice Knihy odvahy a dobrodružství, přičemž takovými typickými kodology zůstávají spisovatel Josef Pecinovský či můj kamarád Josef Kotěšovec), ohníčkologů (kromobyčejně podrobně studující staré časopisy Ohníček), ábíčkologů, čtyřlístkologů (to jsem taky já) a…
A mohli bychom pokračovat donekonečna. Na příkladu úvodem zmiňované švejkologie se raději teď pokusím naznačit, co bývá podmínkou vzniku zájmu o fenomén. Když tenkrát Hašek diktoval na Lipnici nesmrtelný román, nechal se unášet tokem asociací a plnil jej přehršlemi odkazů na skutečná místa a lidi (byť mnohé invenčně přetvořil). Právě tím a tak tu vznikl samostatný svět a dodnes budí takový zájem, že vznikají encyklopedie Švejka. A co tam najdete?
Příklad dám. Akademický malíř pan Panuška (1872-1958) se podle Švejka jednou zeptal: „Mám blít krev?“ Ale ve skutečnosti to jisté není a jen víme, že existoval a je třeba autorem obrazu Umrlec pronásledovaný krkavci. Od roku 1955 byl zasloužilým umělcem.
Pořád ale nejsme u meritu věci. KDY vzniká LOGIE ´namotaná´ okolo té které figury? Vždy přece ne! Obvykle vzniká tenkrát, je-li ta figura ´jako živá´, a nejlepším příkladem je právě Sherlock Holmes, který má dokonce heslo v Britské encyklopedii. O jeho prestiž se zasloužil i specifický sloh jeho autora, který bych nazval stylem lháře, ba stylem ´extrémně šikovně mystifikačním´. Doyle to uměl - a navodí ve vás pocit, že se s každou další holmesovkou pouze dotýkáte povrchu čehosi ohromného. Existujícího. Tam kdesi dole dávno a dál přítomného, tam pod pádícím povrchem vyprávění. Ani to ale ještě nebude vše.
Jde totiž o rozpory. On Doyle nebyl moc důsledný pamatoválek a kartograf svého vlastního světa, a tak zanechal v holmesovském kánonu bezpočet rozporů. A to je právě ono. Meritum. Tady narážíme na jádro záhady, milý Watsone. Pročpak tě asi Sherlock jednou oslovil Jamesi? Náhodou? Odpověď řeší právě holmesologie.
Oním příkladem kanonických figur a obětí kultu jsou i zmíněné už Rychlé šípy a charakteristickým pro šípologii je, že pracuje s hláškami. Příklad. „Jak jen ten Mirek Dušín krásně běží!“ řeknu v knajpě a znalý přítel v sekundě opáčí: „Proto ho taky všechny obdivujeme.“
„Ale co chce udělat ten s tím dřevem tamhle?“ dodá třetí z nás. Jako nadšený šípolog jsem dokonce napsal studii o veškerých momentech, kdy Rychlé šípy kamkoli uhánějí, a to s přihlédnutím k okamžikům, kdy se pouze vyklusávají.
Jako čtyřlístkolog jsem pro změnu zohlednil některé momenty, kdy se Pinďa bál. Ale Čtyřlístků už je příliš, a tak jsem bral v potaz jen prvních sto čísel.
Nu, a jiní zas pitvají Bonda jako já Pinďu, ba ještě bravurněji; ale jiní pitvají Hamleta, ba celého Shakespeara, a maně si vzpomínám na moment, kdy z České společnosti Sherlocka Holmese vystoupil syn Ludvíka Součka David. „Proč?“ ptal jsem se tenkrát prezidenta.
„Prý se teď věnuje shakespearologii.“
Nu, a jistí manželé Zavadilovi z Brna, s nimiž jsem bohužel dávno ztratil kontakt, se svého času zmocnili fenoménu majora Zemana, ironicky, a napsali a vydali o něm knihu. Sérii se vysmívali, ale já jejich dílo mám a líbí se mi. Jen už leží pod hromadou dalších publikací na téma. Jen se jeden čas rojily. Ony totiž i u Zemana fungují kultovní hlášky. Příklad? „Všechno za život majora Hradce!“ Anebo u piva bodujete tímto dialogem: „Agent Bláha je v Karlových Varech!“
„A nevíte, kde bydlí?“
Má generace ale miluje spíš (už taky zmiňovanou) večerníčkologii. Na vysoké škole jsme právě na večerníčky moc rádi vzpomínali, vypočítávali je, ba snili o nich a soutěžili na chmelu v jejich znalosti. To vám bylo ale krásné. Dnes ovšem najdete kdesi na síti seznam všech Večerníčků i s daty premiér, i snadno zjistíte, kdy jste to vlastně přišli o třetí díl Viktora a Horáce, a totiž Večerníčku, který nikdy neopakovali!
Na upírologii alias vampyrologii mě zas fascinovalo, co vše upír nesmí a co vše proti němu navíc zabírá. Chudák. Ale román Dracula je vážně biblí vampyrismu, kterou bych souběžně označit za science fiction. A ne? Vampýra vnímá ta kniha jednoznačně jako přírodní jev.
Ale ještě dál. Velice složitá pavěda obklopuje i mnou oblíbeného baziliška. Vezměte jen podmínky nutné pro to, aby se narodil, aby se mohl vyklubat na tento svět. Může k tomu dojít jen z hranatého vejce, které vysedí ropucha, načež... Ale dostudujte si sami, třeba v knize Bubáci s obrázky od pana Váši.
Jak bych jen skončil? Skončím výčtem a pokusem o vtip. Nejprve výčet.
Rumcajsologie. Bigglesologie. Boříkologie (Boříka stvořil Vojta Steklač). Potterlologie. Kopytomňoukologie (o žácích Kopytu a Mňoukovi psal pan Švandrlík), Asterixologie, Tintinologie, Pepkologie (o Námořníku Pepkovi), Hornblowerologie (jistě víte o kom), Burianologie (ne teď kol malíře, ale okolo krále komiků Vlasty Buriana), Spencer-Hillologie (oněch filmů s touto skvělou dvojicí není ale zas tolik), Beatllogie, Součkologie, Ladologie, Sekorologie, Kingologie, Poeologie, Stevensonologie, Mateřídouškologie, Sluníčkologie, Pragologie. Ale ne ta o pragovce, nýbrž ta o rozmanité Praze: a tu mám ze všech LOGIÍ nejradši.
Karek Hynek Mácha (=Máchologie) napsal kdysi Máj, který vyšel už ve stovkách vydání (=Májologie), nu, a ne tento May (=Maylogie) zase napsal Vinnetoua (=Vinnetouologie), což dobře vím již od první třídy, kdy jsme si vyprávěli, že Vinnetou spal v týpí s bratrem ´Šetrným´, když se něco šustlo. Vinnetou vyskočil ze stanu, ale omráčen se zvrátil zpět. I vyskočil ven Old Shatterhand a omráčen padl zpátky do stanu či týpí. Probrali se a Vinnetou povídá: „Můj bílý bratr také šlápl na hrábě?“ Ale to už je humorologie a ve svém dětinském odvětví.
Vložil: Ivo Fencl