Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Funkcí máme jako smetí, něco jsme ale zapomněli odkoukat. Česku chybí 'vajsprezident'. Komentář Radovana Lovčího

17.10.2021
Funkcí máme jako smetí, něco jsme ale zapomněli odkoukat. Česku chybí 'vajsprezident'. Komentář Radovana Lovčího

Foto: Hana Brožková

Popisek: Prezident Miloš Zeman odvolil do přenosné urny na zámku v Lánech, krátce nato byl opět převezen do nemocnice. Kdyby na zdravotní problémy hlavy státu pamatovaly naše zákony, vyhnuli bychom se současným nechutným tahanicím, leckdy hraničícím až s hyenismem.

Nynější nekonečné spory o zdravotní stav hlavy státu a o to, nakolik je schopna vykonávat svoji funkci, narážejí na mantinely české ústavy i jejích dřívějších předchůdců. Československý stát 14. listopadu 1918 oficiálně sesadil Habsburky a prohlásil se republikou. A v čele republiky obyčejně stojí osoba, zvaná prezident.

Inspiraci nám poskytly spřátelené země typu republikánské Francie, ale také Spojené státy, kde se tato funkce zrodila už v 18. století. Prvním prezidentem USA byl americký generál a hrdina války za nezávislost na Británii George Washington (1732–1799). Ovšem ani prezident není nesmrtelný, nevyhýbají se mu nemoci a pro případ výpadku potřebuje zástupce. Toho si byli už tehdy Američané dobře vědomi. A tak se v americkém systému vyskytuje zároveň viceprezident, foneticky vajsprezident. Tím historicky prvním byl Washingtonův pozdější nástupce John Addams (1735–1826).

Pravda, evropské země, které se americkým vzorem inspirovaly, viceprezidenta nemají. Je to dané především tím, že mnozí evropští prezidenti mívají spíš reprezentativní postavení a klíčovou postavou vládní moci zůstává premiér. Toho naopak americká ústava zcela postrádá. Některé systémy v Evropě lze přitom označit za poloprezidentské, jako je např. současná francouzská 'pátá republika'. Nicméně viceprezident jako zástupce prezidenta není ani v již řečené Francii či např. v Německu nebo třeba v Portugalsku zaveden. Možná je to tím, že zvlášť ve vyspělejších demokraciích nehrozí podobná situace, jako nyní u nás, kdy se veřejnosti ani politikům nedostává dostatku informací a poměry v čele státu působí mlhavě a zmatečně.

 

George Washington s rodinou na obrazu Edwarda Savage

George Washington s rodinou na obrazu Edwarda Savage; foto Wikimedia Commons

Druhou stránkou věci je však i přehnaný tlak některých politiků a části občanů na co nejurgentnější zjištění, zda Zeman bude schopen vykonávat svůj úřad. Tento stav až příliš koresponduje s dobou mediální, kdy lidé, přisátí k obrazovkám počítačů a chytrých mobilů, hltají den co den a hodinu co hodinu nové a nové aktuality a touží po nich také tehdy, když vůbec nejsou na místě. Můžeme mít tisíce výhrad k tomu, jakým způsobem Zeman reprezentuje svůj úřad či jaké si vybral nejbližší spolupracovníky.

Jedno je však jisté. Že Česko má sice kvalitní lékaře, ale nikoliv Ježíše a starokřesťanské apoštoly, kteří byli údajně ve chvíli schopni vzkřísit i mrtvého Lazara. Těžce nemocný pacient se nevzchopí během hodin nebo v řádu dní. Takový nemocný potřebuje spíš týdny či měsíce klidu k plnému uzdravení a nabrání sil, jak správně zdůraznila prezidentova choť. Čekat, že Miloš Zeman náhle vyskočí jako čipera z nemocničního lože a začne okamžitě úřadovat, je iluzorní a hloupé. A často opravdu hraničí až s hyenismem a naprostým nedostatkem taktu i empatie ze strany novinářů i části veřejnosti, byť je to sám prezident a jeho okolí, kdo mohli situaci zmírnit větší otevřeností a lepší komunikací se zbytkem země, jako to dokázal Hrad v době Havlova prezidentství.

Tlačit i na samotné lékaře, zda bude Zeman schopný vykonávat svoji funkci, může být neméně předčasné. Sami možná stejně jako on i jeho nejbližší tuto otázku ještě nedovedou jasně zodpovědět. Současná situace je precedentní a povede k celospolečenské debatě obzvlášť na téma, jak definovat schopnost hlavy státu vykonávat svoji funkci. Co když Zeman bude schopen úřadovat celé měsíce pouze z nemocničního lůžka a v omezeném módu, přičemž mentálně mu nebude bránit nic ve výkonu úřadu? Je to pro stát dostatečné a tolerovatelné? Nebo je to důvod k úvahám o odvolání z funkce? Byl by takový stav únosný? A jak ho budou vnímat sami občané?

Každopádně kdyby měl stát i svého viceprezidenta, současný problém bychom možná vůbec nemuseli řešit. Ten by si zkrátka v mimořádné době převzal pravomoci svého nemocného kolegy, byť je jasné, že takové převzetí i jeho okolnosti by musela oficiálně a přesně stanovit Ústava. Se zařazením viceprezidenta do ústavního rámce občas koketoval poslední československý prezident Václav Havel, též s ohledem na Slováky. Svým 'vajsprezidentem' z legrace označoval herce a politika Veřejnosti proti násilí Milana Kňažka. Tehdy se mělo jednat o vstřícný krok vůči Slovákům, s nimiž už ale jeden stát netvoříme. Zástupce prezidenta do československé ústavy ovšem nakonec zakomponován nebyl. Ani do té české. Dnešek ukazuje, že to možná byla chyba.

 

T. G. Masaryk

Vážné zdravotní problémy hlavy státu jsme zažili už ke konci působení T. G. Masaryka, kdy ho coby 'vajsprezidentka' velmi často zastupovala na veřejnosti dcera Alice; foto se svolením Radovana Lovčího

Jistě, leckdo by mohl namítnout, že více než štědře placených papalášů už má republika dostatek, ne-li nadbytek, zvlášť s ohledem na nepopulární Senát, který většina občanů nikdy vnitřně ani navenek nepřijala. Jak zaznělo už výše, současnost ale ukazuje, že podobný úřad, který by se dokonce možná dal integrovat s funkcí a platem hradního kancléře, by se občas mohl hodit. A pomohl by ještě jedné věci. Pokud by v prezidentských volbách povinně kandidovala dvojice žena + muž a ta se v polovině mandátu prostřídala, odpadly by nekonečné debaty, kdy bude mít naše země konečně také prezidentku. Schopných a inteligentních žen máme v Česku přehršel, ne ovšem na Hradě. Rovnoprávnosti by tak bylo učiněno zadost. A kdyby druhý z dvojice nečekaně při výkonu funkce zemřel? I to se dá ústavně zařídit. Náhradníka může dovolit v mimořádných poměrech třeba parlament či by do funkce automaticky nastoupil nejstarší zvolený poslanec či senátor, anebo nejstarší žena-politička, pocházející z týchž dvou parlamentních komor.

Že to někoho tahá za uši? Že je to přehnaný progresivismus, kterého už dnes máme všichni plné zuby? Nemyslím si. Sám se od výstřelků progresivistů držím na hony daleko a na různé vyžadované kvóty v těch či oněch oborech či vedoucích funkcích, nedejbůh v privátní sféře, odmítám slyšet. Věřím v rovnoprávnost, ale ne stejnost mužů i žen. Nepotřebuji k tomu akademické tituly, stačí selský rozum a schopnost vnímat reálný svět okolo, s čímž mají někteří ryze knižní intelektuálové, volající po nejrůznějším sociálním inženýrství, znatelný problém.

Jistě, leccos v našem chování ovlivňuje výchova stejně jako mají na mnohé jiné vliv geny. V přirozeně se vyvíjející společnosti nám na 50 procent zdravotních sester nepřipadá 50 procent zdravotních bratrů a rovněž poměr horníků a hornic není jedna ku jedné. Někdo od narození vyniká víc v technice a jiný v empatii a péči i zájmu o druhé. Takový už je život kolem nás. Přirozený svět nelze znásilňovat umělými kvótami. Jenže právě politika není normální a přirozený svět. Politika je svět sám pro sebe, taktéž poněkud umělý. A rovnoprávný tandem prezidentka-viceprezident, či naopak, by rozhodně nikomu neublížil. Mnoha ženám by navíc dodal kuráž a vzory, vhodné k následování. A nemocný Zeman? Ten by se mohl nyní v klidu zotavovat, za něj by na Hradě úřadovala 'vajsprezidentka' a bezpočet veřejných kritik i debat by aktuálně nebyl vůbec potřebný.

 

Radovan Lovčí

Vložil: Radovan Lovčí