Tajemství Andreje Babiše. Dostal impozantních 2 416 264 hlasů. Lidé nejsou pitomí a mají své důvody. Zápisníček A.V.
15.10.2021
Foto: Fotomontáž Ondřej Vanča
Popisek: Ilustrační foto
K tomuto ´zápisníčku´, již třetímu v poměrně krátké době, mě inspirovaly dvě věci. Komentáře pražských kolegů, kteří očividně nemají ánung, jak to vypadá za hranicemi metropole, neb dovolenou tráví spíše v Lanzarotte než v Ústí, a zcela nekompetentní, dovolím si napsat hloupý, až sebevražedný volební program Antibabiš ne příliš schopné opozice. Což je neverending story.
Bohužel, musím připomenout často citovaná slova amerického filozofa Georga Santayany, „Kdo zapomíná na své dějiny, je odsouzen je opakovat.“ Protože něco podobného jsme již zažili. Po válce, kdy, pravda, napřed prezident Beneš odjel do Moskvy nafouknout své Churchillem a Rooseveltem opomíjené scvrklé ego sladkými řečmi Stalina - a způsobil tím pro Československo pohromu, která vyústila v Košický vládní program a vznik Národní fronty, ve svém důsledku pak 40 let pod knutou Sovětského svazu. Takže již výchozí situace v létě roku 1945 byla politicky nedobrá. Omluvte moje telegrafické zhodnocení tehdejších poměrů, tenhle článek je o Babišovi, ne Benešovi (paradoxně, nositeli zásluh za republiku – to mě vždycky bere čert, když to někde čtu).
Běh Prahou v roce 1946
A jak to bylo dál? V roce 1946 vyhráli komanči zásadní volby (kdo chce vědět více, doporučuji povídku Oty Pavla Běh Prahou), neb tehdejší opozice byla – promiň mi to, strýčku Drtino – zcela amatérská, politicky neschopná, měla jediný program Antigottwald a zcela přepustila společensko-politický prostor komunistům (Rakušáci volili ve stejné době zcela jinak, také jinak dopadli, že). Zjednodušeně jim naskakovala na vše, s čím přišli. No a když se komanči začali bát dalších voleb, uspořádali Vítězný únor, kdy „pan prezident demisi přijal“. Demisi, kterou demokratičtí ministři vůbec neměli vytahovat. Přesto, nelze pominout, že národ byl tehdy (konec konců, je i dnes) výrazně levicový, přečtěte si Přestřelku Jana Procházky…
Copak vám to připomíná? Tím opravdu nechci říci, že by Andrej Babiš ze Zdravotního výboru Sněmovny, kam se hodlá zašít, chystal puč. Na to fakt není doba, to spíše účinné okopávání kotníků. Chtěla jsem jen zdůraznit, že podobnou situaci nezažíváme poprvé, situaci, kdy se opozice chová jako politický troglodyt, čímž nahrává v našem případě oligarchovi Babišovi, jehož hlavním ekonomickým zájmem jsou dotace, kterými ten ´skvělý byznysmen´ živí svůj Agrofert, ano, svůj, byť zaparkovaný ve svěřenských fondech. K programu Antibabiš i ke svému skromnému názoru na motivace jednotlivých aktérů se ještě vrátím, teď se pojďme věnovat těm 2 416 264 hlasům letošních voleb pro ANO.
Své poslední slovo v politice rozhodně ještě neřekl. Foto se svolením: Andrej Babiš
Lidé hlasují za své zájmy
Ano, tak to prostě je. To je ta realita, která do předvolebních idejí opozice hází pravidelně vidle. Andrej Babiš masivně přidal důchodcům. Penzistům, kteří tu dvacet let po revoluci doslova živořili, čehož si pravicové vlády, ale ani ty ´moderní´ levicové jaksi nevšímaly. Akorát zaváděly a vzápětí rušily druhé a třetí pilíře nepromyšlené a nevydiskutované penzijní reformy. (K tomu poznámka: Hodlám-li spustit takovou óbr novinku, musím sehnat podporu napříč politickým spektrem, nebo to dopadne – jako obvykle.) A že na Babišovy předvolební dárečky doplatíme všichni? To jo, ale ne hned. Dovolím si ocitovat známého právníka Tomáše Sokola z jeho rozhovoru v iDnes.cz: „Na druhou stranu si říkám – jestli to má za padesát let skončit blbě, tak co mně je po tom?“ Musím dodat, že pan Sokol mluvil úplně o něčem jiném, ale přístup k věci zůstává…
Po volbách jak kůl v plotě. Foto se svolením: Andrej Babiš
Nikdo nečte volební programy, jen občas novináři. To je další věc, kterou je třeba si uvědomit. Voliči se rozhodují převážně emocemi, jaký dojem to na ně celé dělá. A co si asi tak mysleli? „Od roku 1989 pro nás, obyčejné občany, nikdo nic neudělal. V Práglu řeší kraviny jako manželství pro gaye a lesby, viděli jste ty fotky z Prague Pride? To je hnus, co? Babiš aspoň zvedl penze, můžeme jet poprvé na dovolenou na Slapy, mámo. Všichni na něj útočí a tvrdí blbosti. Co je nám po Čapím hnízdě, nějakých akciích a zámečku ve Francii. Stejně tomu nerozumíme a kdybychom byli milionáři, budeme dělat to samý. Všichni si chtějí akorát nahrabat, ale Babiš nám aspoň zvedl TY důchody.“
Městský stát Praha?
V menších obcích a městech NENÍ většinou práce. Alespoň tedy slušně placená práce, takže tam kvete tzv. ´pracující chudoba´. Zato tam žije značné množství lidí na dávkách, lidí postižených exekucemi, tudíž lidí pracujících na černo, pro které je Zákoník práce neznámý pojem. Ti všichni ale nakupují v Bille, Lidlu či Albertu za stejné ceny jako v Praze. Takže vážení, vy se těm 2 416 264 Babišových voličů divíte? Myslíte si, že jsou hloupí? Dokonce, jak jsem někde na Facebooku zaznamenala knížecí radu, že by volit směli jen ti chytřejší, s vyšším IQ? Nebo snad podstoupit nějaký znalostní politologický kvíz? Oni snad zato můžou, že holt nejsou tak schopní nebo neměli dost štěstí a nepovedlo se jim z téhle sociální pasti vyváznout? To si jako odhlasujeme oddělení Prahy od zbytku republiky? Nebo jak?
No jo, ale Fiala je Brňák. Takže bychom z Brna udělali předměstí Prahy? Foto se svolením: Petr Fiala
Antibabiš je kontraproduktivní
Andrej Babiš jedno umí. Excelentně se pohybuje na samé hraně práva a využije každou skulinu, kterou mu zákon nabízí. Protože si očividně platí dobré právníky - má na to. Takže pravděpodobnost, že se ho podaří naší justicí odsoudit, je limitně blízká nule. Naše justice je totiž založená na ´právním pozitivismu´, jak tomu říkám. Což obnáší usilovnou snahu nacpat do paragrafů vše, co by se možná mohlo přihodit. Jenže šedivá je teorie a zelený strom života, takže se to chronicky nedaří. Spíše než ´ducha zákona´ uctíváme jeho literu. Což úžasně nahrává třeba právě Babišovi. Ti jeho skvěle placení právníci, vzpomínáte? Ani nákup realit ve Francii přes tak zvaný offshore (což není nic jiného než daňový ráj) není nelegální, jen politicky neetický. Proto vše, čím se opozice vysiluje ve snaze lidu obecnému vysvětlit, jak je ten Babiš špatný (Čapí hnízdo, zámeček ve Francii…) padá na půdu neúrodnou a lidé, kteří stojí za ním, pak argumentují, že ho nikdy nikdo neodsoudil. Právem.
Fenomén Prchal
Co ještě umí Andrej Babiš? Ještě před svou první kandidaturou se kouknul za hranice a všiml si, jak je důležitý politický PR. Konstantní politický PR, tak, jak to dělají američtí prezidenti. Ne že se najme píárista pět měsíců před volbami, to už žádné zázraky neudělá. Babiš si od počátku platí skvělého politického stratéga Marka Prchala, který má k dispozici snad pětičlenný tým, a kvalitní fotografy. Takže jeho mediální výstupy jsou… prostě chytré. I přes otřesnou českoslovenštinu dokonce, dobře připravený, nezklamal v televizních debatách, prostě nepustil oponenty ke slovu. Ti místo argumentů útočili na něj (chyba, chyba veliká). Nejsem jediná, kdo si všiml fenoménu Prchal, myslím ale, že většina komentářů ho zmiňuje jen okrajově, ne jako toho, kdo je ve středu dění. Prchal má skvělé instinkty a reakce, kterými bere soupeřům pravidelně vítr z plachet. Vzpomínáte třeba na ´Sorry jako´? To tričko, v němž se obratem nechal Babiš vyfotit, to byl geniální nápad. Aby nedošlo k mýlce, já obdivuji profesní schopnosti Marka Prchala, nikoli jeho morálku, ta trochu připomíná angažmá takové Leni Reifenstahl pro Hitlera - také to byla geniální filmařka a prostě chtěla točit, jedno kde, jedno kdy. A ano, přeháním, Babiš není Áda. Zaplaťpánbu.
Politické hnutí je z hlediska marketingu produkt, který se snažíte ukázat lidem, řekl na DVTV před pár lety Martinu Veselovskému reklamní expert ANO, tehdy ještě mladý a vyžehlený Marek Prchal. Foto se svolením: DVTV
Jak chutná moc?
Když už jsem uvedla dvě knížky, v nichž najdete dobu minulou jak plastickou krajinu k prozkoumání, přidám třetí, Mňačkovu Jak chutná moc. Jak? Opojně. Tady bych hledala krystalicky čistou motivaci, proč vlastně Andrej Babiš lezl do politiky. Protože dotace bral již předtím, byť ne v tak velké míře. Jisté charisma mít musí, ano, i když to pražské kavárně přijde neuvěřitelné, podařilo se mu, hlavně u žen, vzbudit značnou míru loajality, zpočátku zřejmě fungoval i na muže, dokonce intelektuály. Bohužel, jeho osobnostní nastavení je, jaké je. Být s kolegy v pozici rovnoprávné, ´já pán, ty pán´, je mimo jeho obzor. On je něco jako mafiánský boss, kterému se líbá ruka s prstenem. Z čehož vyplynula jeho současná situace ´kůl v plotě´. On to prostě jinak neumí, a tak je nyní hnutí ANO, tedy Babiš, to je totéž, v situaci toho ´kůlu v plotě´, nikdo s nimi již nechce jít do vlády, obzvláště po nedávných zkušenostech.
Další muž, kterého jsem zmínila, je Marek Prchal, ´Babišův Mára´. Ten na počátku jejich spolupráce, dle mého názoru, zvedl ze země rukavici obrovské výzvy: Jak učinit z nepříliš pohledného milionáře, kulometnou rychlostí pálícího otřesnou českoslovenštinou směsku pravo-levých, nekonzistentních názorů, meloucího páté přes deváté, přičemž sám neví, co říkal včera, sexy politika a vítěze voleb. Což se mu povedlo. A teď mu nezbývá, protože stvořil svým způsobem monstrum, držet se mantry, ´já jsem nejlepší, já to umím´. A na výtky odpovídat, ´tohle bych napsal líp´. Mafiánští bossové se totiž neopouští, leda v cementových botách, když to, pro větší dramatický účinek, opět trochu přeženu.
Téma Babišovy ženy. Tak ty ho očividně platonicky milují. V čele bezesporu Alena Schillerová. Foto se souhlasem: Andrej Babiš
Co - k naší škodě - opomíjí opozice, dle mého skromného názoru
Musím začít Piráty. Ti, dokud si Babiše nevšímali a jeli svou politiku, měli v průzkumech i přes třicet procent. Jakmile znervózněli a naskočili na Babišův konstantní proud lži ataků, preference klesly. Voliči nemají rádi ublíženost. Piráti v těchto volbách prokaučovali obrovský náskok – nemají z dřívějška máslo na hlavě. Což ostatní strany mají, ODS, Lidovci, TOP 09, ČSSD, ti všichni se na bývalých vládách podíleli a… moc neuspěli. SPOLU nakonec vyhrálo čistě jen proto, že se profesor Fiala dobře předvedl v TV debatách a konkurence na poli ´hlavně nechceme Babiše´ byla nulová.
Politika je maratón, kde rozhoduje každý kilometr, ne sprint. Foto se svolením: Ivan Bartoš
Z toho plyne: Jet si svoje, nevšímat si ataků konkurence, pak volič nabyde dojmu, že si tam ´ti nahoře´ akorát vyřizují účty mezi sebou.
Nepodceňovat politický PR. Naopak, udělat to přesně jako Babiš. Oslovit Martina Jaroše nebo Jakuba Horáka, a zaměstnat ho trvale. Kurňa, vždyť stát platí za každý hlas hodně peněz, takže najmout druhořadého pisálka do tiskového, protože je to levnější, nechat ho psát sáhodlouhé tiskové zprávy bez špetky šťávy (Čau lidi, vzpomínáte?), je kapitální blbost.
Dobře zvážit, kdo bude ´tvář strany´. Čili opomenout konečně věčné stranické handrkování, handlování a politikaření, a vybrat tu nejsilnější, nejlepší a hlavně, mediálně sexy osobu. V době televizní a internetové to jinak nejde.
A to nejdůležitější? Mluvit konkrétně, obecné žvásty nudí. Modrý z nebe a hodinky s vodotryskem slibují všichni. Co chcete dokázat? A jak to uděláte? Maximálně pěti větami. Musejí se vejít do televizního zpravodajství. To chce nacvičit.
A pak se možná zbavíme Babiše. Dá-li velký Manitou.
Zvířátko nakonec
Návštěvníci mohou v těchto dnech pozorovat v pavilonu Africký dům mládě dikdika Kirkova. Jedná se o historicky první mládě této nejmenší antilopy na světě narozené v Zoo Praha. Teprve dva měsíce starý přírůstek je velmi aktivní a ve venkovní expozici se pohybuje pouze po boku své maminky.
„Dikdikové na první pohled zaujmou nejen svou velikostí, ale také svým dlouhým čenichem, který jim slouží k dýchání i k termoregulaci. Tyto malé antilopy žijí v trvalých párech na území o rozloze zhruba 5 až 30 hektarů, kde zůstávají po celý svůj život,“ popisuje kurátor kopytníků Jan Mengr. Foto Petr Hamerník, Zoo Praha
Vložil: Anička Vančová