Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Předvolební komedie na místě pobělohorské tragédie. Libuše vyvěštila vládu a k čtvrcení těl nedošlo. Fejeton Jiřího Macků

03.10.2021
Předvolební komedie na místě pobělohorské tragédie. Libuše vyvěštila vládu a k čtvrcení těl nedošlo. Fejeton Jiřího Macků

Foto: Wikimedia Commons

Popisek: Pražské Staroměstské náměstí (na olejomalbě Ferdinanda Lepié z roku 1853) se stalo němým svědkem největších tragédií v historii naší země. V současnosti se tu ale občas bohužel konají i tragikomedie.

Toto je zaručeně autentická, objektivní, pravdivá a na všechny strany vyvážená zpráva z posledního předvolebního srocení pražského lidu, jež se v rámci připomínky 400. výročí staroměstské exekuce událo na náměstí téhož jména.

Ten den se nad vším vznášela sváteční nálada, tvořily se hloučky vášnivě diskutujících s politiky vášnivě obhajujícími to své, zúčastněné přišli naživo pozdravit velikáni kulturní scény, místy vyhrávala alespoň reprodukovaná hudba, konaly se přehlídky i soutěže, nechyběl ani film. A nad hlavami nám vlála pestrobarevná vlajka Trikolory, toť avantgardní lidské znamení.

Staroměstské náměstí se toho dne naplnilo lidem politickým i prostým. Ještě v časných dopoledních hodinách byla u radnice na místě 27 křížů na památku popravených pánů, rytířů a měšťanů chvatně dokončována předvolební pódia nejsilnějších stran. Pietní místo velkého pobělohorského ukrutenství, zde spáchaného přesně před čtyřmi stoletími, si pro svá vystoupení zabrala tři nejsilnější politická seskupení, jež svorně nabízí své kandidáty na ministerského předsedu.

Nemluvil a jenom řval, co nedal, to sliboval

Mezitím se projděme po starobylém náměstí, protože jeho více než 9000 m2 nabídlo dostatek prostoru pro nejrůznější atrakce. První připoutaly pozornost nesmrtelné písničky, které se rozléhaly od budovy ministerstva pro místní rozvoj. Právě tam si rozložil hudební aparaturu muž slavného jména, seriózní profese a několika zájmů Jiří Werich Petrášek, ekonom, vysokoškolský pedagog i příležitostný herecmoderátor. Hudební soutěž z děl jeho otce a strejdy Voskovce se okamžitě setkala s živým zájmem, zvláště soutěž pro pamětníky a znalé. Pro nedostatek místa alespoň jedna ukázka: tipující měli, na základě úryvku z téměř století staré písně Kat a blázen, uhodnout, na koho by text pasoval dnes:

Z čista jasna kde se vzal,
pan Nikdo tu se vzal,
křičel, jak si předsevzal:
„Já chci vládu!“
Nemluvil a jenom řval,
co nedal, to sliboval,
ale na svá bedra vzal
funkcí hromadu.

Na pomoc soutěžícím byla uvedena tři jména na výběr, relevantních tipů se však nakonec sešel plný tucet. Plně aktuální bylo i povzdechnutí nad současným stavem z písničky Vy nevíte, co je středověk:

A ta strohá krutost na piráty,
těm lámali vaz i hnáty.
Na tom se dohodly všechny státy,
to ovšem byl ještě středověk.

“Ba, ba,“ zapsal jsem si názor souseda, „tenkrát byl holt ještě pořádek. Dnes jsou ale drze nalezlí všude možně, to abysme se báli…“ Správně by bylo „abychom se báli,“ ale jinak měl pravdu ten chlapec.

Spolu na věčné časy, minimálně však do voleb

Mezitím někteří z těch, které si už za týden rádi ze svého středu vyvolíme, splynuli s davem prostých voličů za účelem neformálních soudružských rozhovorů. Tak například Petr Fiala (SPOLU a nikdy jinak) byl k zastižení u panelu (dříve tzv. nástěnka) se svým obřím portrétem, skoro tak velkým jako politická očekávání portrétovaného, jemuž vévodil slogan ´Máme šanci nestydět se za premiéra´. Otázky diskutujících se vracely v podstatě dvojí: Proč bychom se měli stydět za pana Babiše, a proč nás o tom přesvědčujete právě vy, pane profesore? Tázaný byl jimi za chvíli evidentně zaskočený.

 

Petr Fiala plakát

To je celý Petr Fiala: velký portrét, velká očekávání; foto Jiří Macků

U stánku starostovské odnože STAN se lídr Vít Rakušan na přání několika provokatérů trpělivě věnoval rozboru přisvojeného letitého šlágru Waldemara Matušky a Karla Štědrého ´Mám malý stan´. Přítomní se především zajímali, jaká to politická uskupení táhnou proti Starostům a chystají se jim podrazit nohy v pokračování textu „mně na nohy táhne snad ze všech stran“.

Při setkání s Ivanem Bartošem padla také otázka, jak si vrchní pirát představuje svou budoucnost. Máme-li věřit upřímnosti jeho odpovědi, tak příští tři volební období by ho docela bavilo dělat premiéra České republiky, postupně vracet do našich krajin budoucnost a mladá manželství připravovat na to, že jako jediné možné bydlení do budoucna vychází pouze stan. Potom už se prý bude jenom věnovat rodině, jeho vysněným přáním jako otce je, aby jednou jeho mladý syn Bertram zprivatizoval starou Bertramku.

Zcela jiný druh besedy zaznamenali zvědavci, postávající pod balkonem rokokového Paláce Kinských. Právě z toho, z něhož tenkrát Klement Gottwald vyhlásil „Právě se vracím z Hradu, pan prezident všechny mé návrhy přijal,“ což si zřejmě už co nevidět připomeneme obdobným aktualizovaným „Právě se vracím z Lán“. Balkon si ke své orální produkci obsadila pětice svérázných dam Majerová, Pekarová, Zahradníková, Adamová a Jílková. Jejich vzájemnou přešťěkávanou, nesoucí se nad náměstím, však narušovala hudební produkce, a navíc přivodila jeden dramatický osobní kolaps. Známou kotelnici, angažovanou k této produkci v roli moderátorky, totiž čtveřice z parlamentu ani na okamžik nepustila k mikrofonu, natož ke slovu, čímž dotyčná nemohla naplnit podmínky smlouvy.

Zloději nám chtějí vrátit budoucnost

Zatímco se přítomní Pražané těšili pestrým programem, na půdě Staroměstské radnice probíhala mezinárodní konference, nazvaná příznačně Budoucnost je naše budoucnost. (Pro nezasvěcené: Označení pro časový horizont, který ještě nenastal v toku času. Na základě vědeckého zkoumání neexistuje objektivní důkaz, že by se budoucnost skutečně předpovídat či odhadovat dala.) Zahájena byla v tamní oddací síni hned poté, co ta si splnila svou základní společenskou povinnost, kdy si nejprve Sváťa vzal za ženu Hynka, a poté Ctibor slíbil celoživotní věrnost Přemyslovi; boží bylo, že jako svědek všech čtyř chlapů vystoupilo Alžbětko.

Jednání se zúčastnily mnohé přední až nejpřednější osobnosti našeho politického a kulturního života. Vzhledem k svému zanedbatelnému významu pro zajišťování našeho šťastného příštího byla moderátorkou Kroužkovou z účasti demokraticky vykroužkována Aliance pro budoucnost, a údajně kvůli nedostatku míst i zástupci českého levicového hnutí Budoucnost. Konference samotná se svou úrovní nesla zcela v duchu předvolebních diskusí naší politické elity, neboli průser. V hluku neutuchajícího překřikování zanikly mnohé vynikající myšlenky. Rovněž očekávaná diskuse k ústřednímu předvolebnímu sloganu jednoho amatérského sdružení profesionálních politiků ASPP (neplést s ASPM, amatérským sdružením profesionálních muzikantů) Vraťme zemi budoucnost se rozplizla poté, kdy představitelé PirStanu nedokázali vysvětlit, proč a kdy nám tu budoucnost nejprve ukradli, když se nyní vzájemně vybízejí, že by ji zase chtěli vrátit.

Poté byla přečtena zdravice švýcarského záhadologa Ericha von Dänikena, nazvaná Vzpomínky na budoucnost. Jak se dalo čekat, nikdo si z ní na nic nepamatoval. Závěrem zúčastnění odsouhlasili rezoluci s klíčovou myšlenkou, tak jak ji připomněl jeden ze zahraničních hostů Aram Movsisyan, bývalý vrátný bývalého Radia Jerevan: „Budoucnost sice leží na horizontu lidstva, ovšem horizont je pouhá pomyslná čára, jež se tím víc vzdaluje, čím více se k ní přibližujeme.“ Po této nevyvratitelné pravdě se účastníci propadli do asi dvouminutového zbabělého mlčení, a poté se zahanbeni rozešli.

Kdo ochrání vlast, když nejsou lidi?

Díky vyváženému programu Strany přímé demokracie si na své přišli i milovníci filmového umění. Zatímco před stanem přihlížející zaujalo militantní vystoupení vůči všemu nepřizpůsobivého principielně nesmiřitelného Tomia Okamury, uvnitř to burácelo kanonádami při promítání japonského velkofilmu Tora! Tora! Tora!.

Mladí hoši romantických zájmů a představ se srocovali zvláště u stanu Přísahy, kde si mohli pod odborným vedením vyzkoušet některé pro život nezbytné společenské zákroky, jako použití klepet, zaklekávání jedinců či základy sebeobrany. Při vysvětlování významu stále přítomného pojmu ´přísaha´ hostitelé dnešní zpuchřelé generace odrostlých mamánků iPhoňáků připomněli již hluboce v čase zapadlý odhodlaný slib pionýrů „K budování a obraně vlasti buď připraven!“, a hlavně tehdejší znění slavnostního vojenského slibu jejich starších kamarádů, mj.: „Já, občan lidově demokratické republiky Československé, slavnostně přísahám, že budu čestným, statečným, ukázněným a bdělým vojákem.“ A dnes? Kašlem na to, máme NATO. Pro přihlížející dámy byla připravena soutěž v rozlišování původu kabelek: zda z Paříže, nebo ze Sapy.

Volný blok místo volného ringu skromně představil jenom jednu tradiční pouťovou atrakci pro siláky, měřící razanci jejich úderu. Vítěz každého kola obdržel diplom Zlatý flákanec. „Chtěli byste tohoto muže za předsedu vlády?“ zeptal jsem se jednoho zevlouna. Odpověď ani nepřekvapila: „Mně je to volný.“

Kultury bylo, až se Zaorálkovi zatočila hlava

Vedle slavného gotického domu U zvonu vystupovala na holé dlažbě umělecká dvojice Pissová – Mandl, jež pro své živé vystoupení oprášila letité video Přemluv bábu, přemluv dědka! Tentokrát s apelem na příslušníky odepsané generace, aby se sluncem v duši přenechali své chaloupky nešťastným imigrantům, a sami se odebrali do nenávratného zapomnění domovů důchodců.

Na estrádní scéně se střídaly zdravice hvězd naší pop i nepop hudební scény. Dalibor Janda nejprve s mírnou výčitkou připomněl vrchnímu pirátovi svůj šlágr „Říkal si Hurikán, kluk jako ty, na krku osmnáct, nesplnil slib“. Ten ovšem pod pódiem rozmáchle gestikuloval, že on je plní, protože už mu bylo čtyřicet. Jenže sliby se slibují… znáte to.

Největší aplaus poté sežala stále mladá Helena Vondráčková se svými již postaršími zhudebněnými zážitky. Připomněla třeba, jak s ministerským předsedou chytávala na pasece motýle, a s významným pohledem na stánek Přísahy zavzpomínala i na jednoho neodbytného mladého pouličního policistu:

Často k nám jezdíval s kytkou růží,
nejhezčí z polišů v okolí,
vestu měl ušitou z hadích kůží,
bitej pás, na něm pár pistolí.

Markétu Pekarovou Adamovou, divu seskupení SPOLU, přišel zase pozdravit folkový zpěvák Jaroslav Samson Lenk s romantickou výzvou:

Poplujeme spolu tam dolů tou peřejí,
snad se tvé srdéčko té volby nebojí.

Autor básník v tomto případě aktuálně použil alegorii, bouřlivou peřejí byly myšleny právě bouřlivé volby. Snad je Markétka přežije.

Bohužel se neuskutečnilo očekávané vystoupení skupiny Shut Up Revival, která chtěla za doprovodu garmošky jediného hudebně vzdělaného z přítomných zapět mobilizační song Běž domů Ivane! Toho ovšem nabídka tohoto druhu rozlítila, a skupinu zase urazilo jeho odmítnutí.

Na schodech kostela sv. Mikuláše pod plachetkou ukrytá seděla známá jasnovidka, česká vlastenka Baba Libuše a na požádání (honorované tzv. donejty neboli příhrami) věštila budoucí vládu. Opakovala však do omrzení jediné řešení: „Vidím to jasně: ANO povládne spolu s ODS, jež už nebude spolu ve SPOLU. To nejlepší, co národ český v budoucnosti nejbližší potkati může, za účelem všeobecného celospolečenského usmíření vláda tato však činná bez Babiše a Fialy, bez Faltýnka a Stanjury a bez dalších a mnohých jiných nečechů.“ Stranou postávající a pozornosti přítomných se netěšící čtenář z hvězd Antonín Baudyš ml. pokaždé jenom nenávistně utrousil „Kecá, baba!“

Předvolební komedie na místě pobělohorské tragédie

A to už se pomalu vracíme zpět ke Staroměstské radnici, do míst, kde stálo její  novogotické křídlo, než ho i s velkým množstvím knih a historických dokumentů nedozírné ceny ve spáleniště obrátili naši současní největší spojenci proti těm, kteří tenkrát německou soldatesku pomohli vyhnat. Zde před 400 lety stálo lešení, místo popravy vůdců stavovského povstání, jak jeho rozměry připomínají označené dlažební kostky, a zde rovněž vyvrcholilo dění tohoto posledního setkání občanů s jejich vyvolenými. O exkluzívní místa na lešení se svorně podělila uskupení s nejvážnějšími adepty na post ministerského předsedy.

Zvláště živo bylo u politické složeniny SPOLU. Před symbolickou šibenicí s připíchnutým plakátem Wanted postávající prof. Petr Fiala významně v ruce pohupoval lněnou oprátkou a ukazovátkem mířil na nesympatické tváře tří jemu zrádných politiků (je úžasné, co z jinak pěkných lidí dokáže udělat photoshop!), zloduchů na úrovni westernových desperátů, největší to nebezpečí budoucnosti. Z dálky přitom tlumeně zazníval hlas nezapomenutelného Michala Tučného „Pověste je vejš, ať se houpaj, pověste je vejš, ať maj dost“.

Nutno dodat, že hned vedle na pódiu se prezentující Piráti nepříliš originálně nabídli téměř totožné řešení, ti ovšem s variantou ráhno. Jejich zázemím se stal zde zaparkovaný tzv. švindlbus, o který se v průběhu dne staral tímto pověřený tzv. sluha vozu (něm. Wagenknecht). Z vozidla postupně na pódium vycházeli jednotliví náčelníci, aby si dav získali přehlídkou svých pohlavních úprav. Mezi favority už od počátku patřili pánové Ivan Bartoš, Mikuláš Ferjenčík a Ondřej Profant řečený Rouhavý.

Rovněž hnutí ANO si s pohnutím aktuálně připomnělo smutné výročí. V rohu popraviště, kde byli ono pondělí 21. června 1621 posmrtně čtvrceni již popravení, nabídlo neméně brutální představení pod transparentem „Budu se za vás rvát až do roztrhání těla“. Autor této hrozby již vypracoval seznam svých věrných, kteří dostali při čtvrcení přednost, z očekávané krvavé show však nakonec zcela sešlo. Stalo se poté, když se doneslo, že v nedalekém řeznictví právě přiša do prodeje aktuální kulinářská delikatesa Trhané maso. Podobné ideové souznění s mistrem kuchařským Zdeňkem Pohlreichem ovšem Andrej Babiš rezolutně odmítl.

A konečně co soudruzi?  Pokud někomu na tomto všelidovém juchání chyběla účast voličů a příznivců KSČM, vězte, že ti měli sraz již o šesté (zvyk z májových průvodů), a poté spořádaně za vyzpěvování Kupředu levá, zpátky ni krok! vykročili Dlouhou třídou směrem na Východ - a už se nevrátili.

Byl to krásný den v krásném historickém prostředí mezi tolika krásnými lidmi, natěšenými na vidinu krásné budoucnosti.

A bude hůř…

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků