Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Žal utápěl často v alkoholu, a když se napil, bylo mu jedno s kým. Klidně i s nacisty. Tajnosti slavných

29.09.2021
Žal utápěl často v alkoholu, a když se napil, bylo mu jedno s kým. Klidně i s nacisty. Tajnosti slavných

Foto: Československá filmová společnost

Popisek: Otomar Korbelář jako řezník Mikuláš v historické komedii Otakara Vávry Nezbedný bakalář

VIDEO Byl tak přesvědčivý, že podle něj dokonce sochař vytesal sochu husitského hejtmana, která zdobila do roku 1966 pražské Staroměstské náměstí. Chybělo ale jen málo, aby ze zoufalství nad těžkou ztrátou sám všechno definitivně zničil. (Pokračování z pondělí 27. září)

Díky podmanivému hlasu a charisma se brzy stal jedním ze sex symbolů, nad jehož výkony se filmová kritika doslova rozplývala. Kariéru Otomara Korbeláře nezastavila na rozdíl od řady kolegů ani nacistická okupace a zahrál si i v několika německých filmech. Skvělý herec a excelentní hudebník mohl dosáhnout mimořádných úspěchů, kdyby nezačal své trable ‘léčit‘ alkoholem. A pak vstoupil do KSČ a vzal zavděk schematicky zjednodušeným postavám v budovatelských a politicky exponovaných dramatech.

 

Tulák Macoun:

Opravdový chlap

Teprve pak začal pravidelně dostávat nabídky, které vystihovaly jeho podstatu a sex appeal z něj doslova čišel, od ztvárnění postavy legendárního dirigenta a skladatele dechovky Františka Kmocha v životopisném hudebním dramatu To byl český muzikant před hlavního hrdinu dramatu Advokát chudých, které natočil Vladimír Slavínský v roce 1941 na námět romaneta Jakuba Arbese Advokát chuďasů, či ‘spasitel‘ vymírajícího šlechtického rodu Jan Sochor ve filmu Prstýnek. Právě dvojrole kdysi mužného milence zhýčkané šlechtičny a později i starostlivého otce dospívající, který zakročí, aby nedoplatila na jeho někdejší milostné dobrodružství, názorně předvedl, že může v pětačtyřiceti letech hrát mladíky i starce. Od počátku čtyřicátých let navázal spolupráci s trojicí tehdy předních režisérů Martinem Fričem, Františkem Čápem a Otakarem Vávrou, v jejichž dílech pokračoval v linii charakterních a psychologicky náročných rolí, a za okupace si zahrál pod poněmčeným jménem Körbeler i v několika německých projektech.

 

To byl český muzikant:

Utajená tragédie

Navzdory obrovské popularitě jeho kariéru nikdy neprovázely skandály ani pletky s kolegyněmi, raději než krásné ženy měl podle vzpomínek Otakara Vávry sklenku dobrého pití. Poprvé se oženil s kolegyní Jarmilou Šamalíkovou, kterou poznal už ´během svého působení v plzeňském divadle. Podruhé se oženil s baletkou a choreografkou Evou Vrchlickou mladší, vnučkou básníka a dramatika Jaroslava Vrchlického, s níž se Otomar sblížil během druhé světové války. K dceři Evě z jejího prvního manželství pak ještě přibyly další dvě, v roce 1945 Marie a o dva roky později Ludmila. Jenom jednou se svěřil s tragédií, která ho potkala za války a zdokumentoval ji Ladislav Tunys, který zpracoval jeho vzpomínky ve dvou knihách. První vyšla v roce 1984 pod jednoduchým názvem Otomar Korbelář, druhá, Moje magická skrýš: Otomar Korbelář vzpomíná…, o patnáct let později. Až díky tomu vyšlo najevo, jak těžké pro něj bylo vyrovnat se se smrtí jediného syna, který zemřel v roce 1944 krátce po narození. Stále častěji pak utápěl svá traumata v alkoholu, a bylo mu jedno s kým. Klidně pil s Němci až do rána. Kvůli tomu tehdy také ztratil nejednoho přítele. Nakonec ale dokázal sám, sobě přiznat, že jeho závislost už překročila všechny meze, a šel na léčení.

 

Pacientka dr. Hegla:

Kovaný soudruh

Konec války definitivně uzavřel i jeho éru milovníků, které nahradily postavy dramatické. Svou poslední velkou filmovou roli, neohroženého husitského hejtmana v prvním českém barevném filmu režiséra Vladimíra Borského z roku 1947 Jan Roháč z Dubé, zahrál tak přesvědčivě, že podle jeho podoby dokonce sochař Alois Sopr vytesal sochu Jana Roháče, která dlouho zdobila pražské Staroměstské náměstí. O rok později se jako otčím Dubský vysmál sladkobolným kýčům třicátých let v geniální parodii Martina Friče Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, která nepřestává být vtipná ani po více než sedmdesáti letech. Pak už přišlo členství v KSČ, řada funkcí ve stranických a odborových organizacích a jako dlouholetý člen strany stál v sedmdesátých letech u zrodu normalizačního Svazu českých dramatických umělců. V roce 1952 se vrátil do Divadla na Vinohradech a na filmovém plátně ztvárňoval postavy různých soudruhů, zlepšovatelů či úderníků v budovatelských veselohrách a politicky exponovaných dramatech. Zahrál si ale také v řadě filmů pro malé i ty úplně nejmenší diváky, například hospodáře v Pyšné princezně, revizora v Honzíkově cestě či důchodce Šáchu v rodinném sportovním dramatu Brankář bydlí v naší ulici.

 

Mezi námi zloději:

Hrál do poslední chvíle

V roce 1959 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec, přesto filmových příležitostí postupně ubývalo. Od roku 1960 se ale stále častěji objevoval na televizní obrazovce, spolupracoval s rozhlasem a stal se žádaným dabérem. Jedním z kvalitnějších projektů z té doby se stala detektivka Evy Sadkové Pět milionů svědků, v níž si zahrál televizního režiséra Glance, při jehož inscenaci detektivky dojde ve studiu k vraždě. V roce 1966 ukončil své působení v Divadle na Vinohradech oficiálním odchodem do důchodu, dalších deset let ho pak ale ještě publikum pravidelně vídalo na jevišti Hudebního divadla Karlín. V roce 1975 si zahrál císaře Františka Josefa v koprodukčním jugoslávsko-československém historickém dramatu Sarajevský atentát. Jeho poslední filmovou postavou se stal v roce 1976 Frantina Oujezdský, přezdívaný Šantala, v úspěšné komedii Antonína Kachlíka Náš dědek Josef, v němž devět na sebe navazujících příběhů ztvárňuje folklórní ráz i poetiku jižní Moravy. Poté se ještě mihl na obrazovce jako pán se psem v populárním dětském seriálu Tajemství proutěného košíku. Krátce nato, 30. listopadu 1976, skvělý herec, režisér a hudebník Otomar Korbelář zemřel.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská