Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Syn slavného básníka bavil národ i za války, pak padl do rukou SS. Popravit ho ale naštěstí už nestihli. Tajnosti slavných

22.09.2021
Syn slavného básníka bavil národ i za války, pak padl do rukou SS. Popravit ho ale naštěstí už nestihli. Tajnosti slavných

Foto: Česká televize

Popisek: Stanislav Neumann jako úředník vlakové pošty v dramatu Bořivoje Zemana z roku 1947 Mrtvý mezi živými

VIDEO „Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuju, co jsem slíbil...“ I když to tak možná vypadá, opravdu nejde o přepis záznamu jednání Poslanecké sněmovny. To jen jako by se někteří naši politikové nechali inspirovat zmateným stařičkým králem z pohádky Pyšná princezna, kterého ztvárnil jedinečný mistr tragikomedie a grotesky.

„Ddddddělej a nnnnnezdržuj! Mmmmmalá dává….!“ Vzpomínáte na koktavého pekelného důchodce Omnipora, kterého mnohem víc než získávání hříšných dušiček lákal mariáš v ladovské pohádce Hrátky s čertem? V další filmové legendě, Princezně se zlatou hvězdou na čele, mu zase princ udělil řád zlaté vařečky. Málokdo dnes už ale ví, že nezapomenutelný Stanislav Neumann stanul poprvé před kamerou už v éře němého filmu. Drobný rtuťovitý pán s výraznou bradou, nakřáplým a jakoby plačtivým hlasem a mimořádnou mimikou dokázal mistrně propojovat tragiku a komiku a postupně se z komediálního herce vypracoval v mistra tragikomedie se sklonem k stylizované grotesce. Od počátku mu byly souzeny většinou vedlejší postavy rozličných svérázných lidiček, kterým dokázal vdechnout originalitu a popostrčit je svým výkonem na výsluní. Byl vnímán jako téměř pohádkové ztělesnění pohody, ušlechtilosti a dobroty. Jeho reálný život ale zdaleka nebyl tak pohodový.

 

Dobře situovaný pán:

Sňatkový dohazovač Mudra v komedii Miroslava Cikána z roku 1939

Otce si moc neužil

Stanislav Neumann se narodil 16. července 1902, tedy ještě v době rakousko-uherského mocnářství, a jeho jméno i příjmení není jenom shodou náhod. Opravdu byl synem známého českého básníka Stanislava Kostky Neumanna a jeho první manželky, překladatelky a vydavatelky Kamilly, slavného otce si ale moc neužil, protože rodinu opustil pouhé dva roky po jeho narození. Starší sestra Kamilla vykročila raději v matčiných šlépějích a celý život působila jako překladatelka ruských klasiků. Zato mladší Soňa, kterou měl otec s druhou partnerkou a později manželkou, novinářkou Boženou Hodačovou, naopak kouzlu divadla propadla. Jejím manželem byl herec, dramaturg, divadelní režisér a počátkem padesátých let krátce i ředitel Národního divadla Jan Škoda.

 

Pelikán má alibi:

S Jindřichem Plachtou v krimikomedii Miroslava Cikána z roku 1940

Škola života

Přestože Stanislav vyrůstal v uměleckém prostředí, maminka si přála, aby se stal bankovním úředníkem. Nebo možná právě proto. Nepochybně pod vlivem rodinného prostředí se ale synek zhlédl v herectví a po maturitě nastoupil místo u přepážky některého spolehlivého bankovního domu k divadelní společnosti Filipa Zöllnera. Poté v poměrně krátkých intervalech vystřídal dvanáct divadelních scén a kočovných společností, mimo jiné hrál v divadle v Kladně, Ostravě, Českých Budějovicích, v roce 1924 se poprvé objevil jako elév v Národním divadle, pak ale ještě hrál v Osvobozeném divadle, Divadle Vlasty Buriana, ve Vinohradském i Švandově divadle. Teprve v roce 1927 zakotvil natrvalo v souboru činohry Národního divadla, kde zúročil zkušenosti, nasbírané v renomovaných divadlech i na avantgardních scénách, a na jeho jevišti zůstal až do smrti.

 

Pyšná princezna:

Milovník svérázných figurek

Brzy po příchodu do Národního divadla si ho všiml i film, takže se poprvé objevil na plátně už v roce 1927 v komedii Švejk v civilu a o dva roky později jako legionář ve válečném dramatu režiséra Svatopluka Innemanna Plukovník Švec. V roce 1935 se jeho filmová kariéra naplno rozjela a v dalších letech hrál až v osmi projektech ročně. Často ztvárňoval lidičky na okraji společnosti nebo stojící mimo ni, všelijaké zlodějíčky, dohazovače, podomky, herce, sluhy, ňoumy, popletené mladíky či muže zvláštních profesí… a všechny dokázal proměnit v nezapomenutelné. Diváci si ho také oblíbili jako partnera Jindřicha Plachty.

 

Hrátky s čertem:

Popravit už ho nestihli

Během Pražského povstání v květnu 1945 doprovázel nákladní auto, plné zbraní, a byl zajat oddílem SS. Uvěznili v loretánském klášteře a 9. května 1945 měl být popraven. To už ale nacisté naštěstí nestihli. Vzápětí se vydal do Terezína, kde byl vězněn jeho syn, našel ho a vážně nemocného dopravil do Prahy, čímž mu zachránil život. Není divu, že si stejný herecký profil budoval i po válce ve znárodněné kinematografii a opět hrál v několika filmech ročně. Od počátků Československé televize se začal pravidelně objevovat i na obrazovce. Spolupracoval také s rozhlasem, v letech 1945 až 1953 působil jako pedagog na Pražské konzervatoři a později na DAMU, kde k jeho žákům patřily mimo jiné takové osobnosti, jako Jiřina Jirásková, Irena Kačírková, Jiří Vala, Luděk Kopřiva či Milan Neděla.

 

České pohádky – Chytrý synek:

Večerníček z roku 1968 na motivy pohádek Boženy Němcové

Nenahraditelné ztráty

Umělecký svět se pak nevyhnul ani Stanislavu Neumannovi mladšímu, který se pro změnu zhlédl v dědečkovi a stal se básníkem. Po maturitě odjel v roce 1945 do Paříže, kde začal studovat na Sorbonně, na výzvu KSČ se ale v roce 1947 vrátil domů. Působil pak jako redaktor vydavatelství knih a časopisů pro děti a mládež a v roce 1963 se stal tajemníkem velvyslanectví v polské Varšavě. Jeho život ale předčasně zničily události roku 1968. Na jaře 1969 byl z Varšavy odvolán a po krátké léčbě na psychiatrii spáchal v září 1970 v pouhých třiačtyřiceti letech sebevraždu. Zanechal dopis na rozloučenou, v němž podle svědectví přátel napsal, že nemůže žít bez strany ani se stranou, která vládne totalitními metodami, zakazuje mladým lidem studovat a vylučuje ze svých řad poctivé komunisty. Vyčítal si, že nezemřel již na jaře roku 1945 se svými druhy z odbojové skupiny Předvoj, s nimiž byl vězněn v koncentračním táboře Terezín.  A jen o pár měsíců později postihla Stanislava Neumanna staršího další krutá ztráta, když zemřela jeho nevlastní mladší sestra Soňa.

 

Princezna se zlatou hvězdou:

Poslední premiéra

Během kariéry ztvárnil téměř sto čtyřicet filmových i televizních rolí a kromě bohaté divadelní kariéry stihl spolupracovat i s rozhlasem. Ve filmu si zahrál naposledy v roce 1965 v dětském povídkovém detektivním projektu režiséra Milana Vošmika Volejte Martinovi, v němž ztvárnil postavu majitele kolotoče. Za své skvělé herectví získal v roce 1953 titul Zasloužilý umělec, v roce 1958 převzal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu a Řád práce. V roce 1962 mu byl udělen Řád republiky, o tři roky později se stal Národním umělcem, v roce 1968 zasloužilým členem Národního divadla a v roce 1973 nositelem Řádu Vítězného února. S televizí spolupracoval naposledy v roce 1973, kdy si zahrál dřevorubce v sérii Německé pohádky, premiéry se už ale nedočkal. Jedinečný Stanislav Neumann zemřel 19. února 1975 v Praze.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace