Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Otce poslali do dolů, s jediným synem zůstala sama... Trpké zážitky autorky komedie století. Tajnosti slavných

20.09.2021
Otce poslali do dolů, s jediným synem zůstala sama... Trpké zážitky autorky komedie století. Tajnosti slavných

Foto: Total Film

Popisek: Režisérka a scenáristka Marie Poledňáková

VIDEO Královna vánoční romantiky to prý s dětmi vůbec neumí, přesto natočila nejúspěšnější rodinné komedie. Jak se svářečka z fabriky vyšvihla mezi nejznámější české režiséry a jaké překážky jí nechtěně uchystali příliš aktivní předkové.

Její filmografie sice není rekordní, přesto bychom stěží našli v České republice člověka, který by neznal alespoň některý z jejích filmů. Koneckonců se žádné svátky u nás už dlouhá léta bez nich neobejdou. Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Kotva u přívozu, Líbáš jako Bůh… o komedii století S tebou mě baví svět ani nemluvě. Marie Poledňáková, která oslavila 7. září osmdesátiny, měla vždy na kvalitní rodinné filmy ‘čuch‘ a uměla skvěle pracovat s dětmi, které v jejích filmech doslova září. Přesto tvrdí, že napsat dobrou komedii je zatraceně těžké.

 

Jak vytrhnout velrybě stoličku:

Nežádoucí příbuzní

Narodila se 7. září 1941 v Strakonicích, zpočátku ale prošla hodně dlouhou cestu a leckdy to byla pořádná ‘túra‘. Studovat chtěla na Vysoké škole chemicko-technologické, narazila ale na ‘pokaňkaný‘ kádrový profil, který se soudruhům ani trošku nezamlouval. Měla totiž v rodině prvorepublikového senátora, poslance za národní socialisty a otec Otto Janda byl profesorem ekonomie. A protože velká část příbuzenstva emigrovala na západ, nastoupila realita. Aby si profil trošku vylepšila, skončila jako dělnice v továrně, s vrtačkou a svářečkou v rukou. Přestože to nebylo lehké, s odstupem času už se na tuto životní etapu začala dívat pozitivně. „Nelituji ničeho ze svého života. Prožila jsem velmi těžké období, když jsem šla namísto studia svářet do továrny. V té chvíli to bylo hrozné, ale dnes si myslím, že šlo o dobrou životní zkušenost. Naučila jsem se na životě hledat ty lepší stránky,“ prozradila před časem v rozhovoru pro korzár.sk.

 

Jak dostat tatínka do polepšovny:

Já jsem horník! Kdo je víc?

Velký vzor měla ve svém otci, kterého komunisté degradovali z profesorského postu a ‘za trest‘ musel sfárat do dolů. „Tehdy vyhlásil: Já jsem horník, kdo je víc? To by leckdo nedokázal. Byl to úžasný člověk. Hnal ho vnitřní motor, který ho nutil být ve všem první. Takže parta, v níž pracoval, vyhloubila nejdelší chodu, vždy měli nějaký rekord,“ zavzpomínala. Říká se, že láska je mocná čarodějka, která dokáže spoustu věcí změnit, a změnila i život mladé Marii, tehdy ještě Jandové. Odjakživa velmi ráda tančila, a tak se přihlásila do soutěže Miss Charleston a vyhrála ji. Díky tomu s ní přišel udělat rozhovor muzikolog Ivan Poledňák a zajiskřilo to mezi nimi tak silně, že z toho byla láska a později i manželství.

 

Kotva u přívozu:

Konečně zase ve škole

Díky manželovi se začala seznamovat s lidmi z umělecké branže a všiml si jí i známý scenárista Jaroslav Dietl, který jí nabídl místo asistentky scény v televizi. Právě začínala šedesátá léta, v roce 1962 porodila syna Petra a krátce nato začala konečně studovat vysokou školu. Obor, který si zvolila, byl ale jejímu původnímu snu, chemii, na hony vzdálený. „Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení,“ zavzpomínala před pár lety v rozhovoru pro ČT24.

 

S tebou mě baví svět:

Finty pro Tomáše

Poté co vystudovala režii na FAMU, pracovala déle než dvacet let v Československé televizi, zprvu jako asistentka režie, později se už vypracovala na režisérku. A hned ‘zabodovala‘ filmy o horolezci, baletce a jejich podařeném synkovi Vašíkovi, kterého bravurně zahrál Tomáš Holý. Umění a způsob práce, díky nimž tyto filmy tak skvěle natočila, je jejím fanouškům dobře znám. Svým dětským hercům totiž nikdy předem neprozradila děj, a když z nich chtěla vytáhnout emoce, klidně jim namluvila i nějakou tu lež. Tomáši Holému například řekla, že František Němec, kterého zbožňoval, vůbec není jeho kamarád a zradil ho. „On se tak příšerně naštval, nafoukl tváře a v té chvíli jsem řekla: Kamera!“ prozradila v rozhovoru perličku z natáčení filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. A když v Tatrách natáčeli film Jak se krotí krokodýli, chlapci, který si zahrál Koudelku, opravdu nepředala dopisy od rodičů, aby potom hodnověrně zahrál zklamání. Pak mu ale všechno vysvětlila a dopisy mu samozřejmě dala.

 

Líbáš jako bůh:

Talent na děti?

Navzdory úspěchu ale vždycky tvrdila, že vlastně režisérkou původně vůbec být nechtěla, protože ji mnohem víc bavilo psaní scénářů. „Byla jsem režisérkou z donucení, znamenalo to pro mě strašný stres, ale nechtěla jsem, aby mi to někdo pokazil. Ne že by tu nebyli dobří režiséři, ale věděla jsem, že nezvládnu natáčet s dětmi. Takže jsem se do toho dala,“ vysvětlila své pohnutky, které ji nakonec k režii přivedly. I když se jí dařilo a její filmy vyprodávaly kinosály, v devadesátých letech na ni dolehla tvůrčí krize, takže od filmu odešla a vyzkoušela podnikání. Nakonec ale u ní přece jen zvítězila láska ke kameře a vrátila se k ní. Natočila komedii Jak se krotí krokodýli, potom další Líbáš jako Bůh i pokračování Líbáš jako ďábel. A přestože tenkrát už překročila sedmdesátku, energii neztrácela. „Když mi bylo třicet, byla jsem zděšená. Ze čtyřicítky jsem měla depresi. Další kulatiny už jsem si tak nepřipouštěla a dnes už nemám žádný problém. Skutečný věk je relativní pojem. Záleží na tom, jak se člověk cítí,“ vysvětlila.

 

Líbáš jako ďábel:

Jak dostat lidi do kina

Zatímco diváci mívají zpravidla jasno, který z jejích filmů je jejich srdeční záležitostí, Marie Poledňáková svého favorita nemá, a dokonce prý nemá fanoušky ani ve vlastní rodině. „Když máte sedm dětí a někdo se vás zeptá, které je nejlepší, tak je na to těžká odpověď. Můj vnuk vůbec není nadšencem mých komedií. Na rozdíl od jiných dětí a rodin. On si to nepouští, nebaví ho to,“ přiznala. Ostatní ale její filmy do kina nebo před obrazovku vždycky spolehlivě přitáhnou a zřejmě to souvisí s filozofií, s níž natáčí. „Recept na to, jak dostat diváky do kina, je poměrně jednoduchý. Lidem musíte dát pozitivní energii a dobrou náladu. Já si chci vyměňovat úsměvy s diváky a ono to zabírá. V úvodu filmu Líbáš jako Bůh je scéna, kde Jirka Bartoška říká klíčovou větu: Život je možné si protrpět, ale protože žádný jiný, než ten svůj vlastní, nemáme, je lepší brát ho jako zábavu a pěkně si ho vychutnat. A to je klíč,“ dodala úspěšná režisérka. V létě 2016 ji ale postihla mozková mrtvice, po níž zůstala uvězněná ve vilce v Nebušicích. O dva roky později vstoupila do kin rodinná krimikomedie Ten, kdo tě miloval, natočil ji ale podle jejího románu Jan Pachl. „Marie Poledňáková nenapsala komedii. Poprvé z jejího pera vzešlo něco jiného,” konstatoval v pořadu Za scénou.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace