Otce poslali do dolů, s jediným synem zůstala sama... Trpké zážitky autorky komedie století. Tajnosti slavných
20.09.2021
Foto: Total Film
Popisek: Režisérka a scenáristka Marie Poledňáková
VIDEO Královna vánoční romantiky to prý s dětmi vůbec neumí, přesto natočila nejúspěšnější rodinné komedie. Jak se svářečka z fabriky vyšvihla mezi nejznámější české režiséry a jaké překážky jí nechtěně uchystali příliš aktivní předkové.
Její filmografie sice není rekordní, přesto bychom stěží našli v České republice člověka, který by neznal alespoň některý z jejích filmů. Koneckonců se žádné svátky u nás už dlouhá léta bez nich neobejdou. Jak vytrhnout velrybě stoličku, Jak dostat tatínka do polepšovny, Kotva u přívozu, Líbáš jako Bůh… o komedii století S tebou mě baví svět ani nemluvě. Marie Poledňáková, která oslavila 7. září osmdesátiny, měla vždy na kvalitní rodinné filmy ‘čuch‘ a uměla skvěle pracovat s dětmi, které v jejích filmech doslova září. Přesto tvrdí, že napsat dobrou komedii je zatraceně těžké.
Jak vytrhnout velrybě stoličku:
Nežádoucí příbuzní
Narodila se 7. září 1941 v Strakonicích, zpočátku ale prošla hodně dlouhou cestu a leckdy to byla pořádná ‘túra‘. Studovat chtěla na Vysoké škole chemicko-technologické, narazila ale na ‘pokaňkaný‘ kádrový profil, který se soudruhům ani trošku nezamlouval. Měla totiž v rodině prvorepublikového senátora, poslance za národní socialisty a otec Otto Janda byl profesorem ekonomie. A protože velká část příbuzenstva emigrovala na západ, nastoupila realita. Aby si profil trošku vylepšila, skončila jako dělnice v továrně, s vrtačkou a svářečkou v rukou. Přestože to nebylo lehké, s odstupem času už se na tuto životní etapu začala dívat pozitivně. „Nelituji ničeho ze svého života. Prožila jsem velmi těžké období, když jsem šla namísto studia svářet do továrny. V té chvíli to bylo hrozné, ale dnes si myslím, že šlo o dobrou životní zkušenost. Naučila jsem se na životě hledat ty lepší stránky,“ prozradila před časem v rozhovoru pro korzár.sk.
Jak dostat tatínka do polepšovny:
Já jsem horník! Kdo je víc?
Velký vzor měla ve svém otci, kterého komunisté degradovali z profesorského postu a ‘za trest‘ musel sfárat do dolů. „Tehdy vyhlásil: Já jsem horník, kdo je víc? To by leckdo nedokázal. Byl to úžasný člověk. Hnal ho vnitřní motor, který ho nutil být ve všem první. Takže parta, v níž pracoval, vyhloubila nejdelší chodu, vždy měli nějaký rekord,“ zavzpomínala. Říká se, že láska je mocná čarodějka, která dokáže spoustu věcí změnit, a změnila i život mladé Marii, tehdy ještě Jandové. Odjakživa velmi ráda tančila, a tak se přihlásila do soutěže Miss Charleston a vyhrála ji. Díky tomu s ní přišel udělat rozhovor muzikolog Ivan Poledňák a zajiskřilo to mezi nimi tak silně, že z toho byla láska a později i manželství.
Kotva u přívozu:
Konečně zase ve škole
Díky manželovi se začala seznamovat s lidmi z umělecké branže a všiml si jí i známý scenárista Jaroslav Dietl, který jí nabídl místo asistentky scény v televizi. Právě začínala šedesátá léta, v roce 1962 porodila syna Petra a krátce nato začala konečně studovat vysokou školu. Obor, který si zvolila, byl ale jejímu původnímu snu, chemii, na hony vzdálený. „Školu jsem dokončila, když synovi bylo osm let. Nevím, kdo z nás dvou z toho měl větší radost. Mezi jeho čtvrtým a osmým rokem jsme žili sami, celé dny jsem byla zapřažená v televizi, noci jsem trávila nad skripty. Petr chtěl mámu, která na něj má čas, chtěl jezdit na hory, jenže já jsem i v létě o víkendu na chatě ležela v učení,“ zavzpomínala před pár lety v rozhovoru pro ČT24.
S tebou mě baví svět:
Finty pro Tomáše
Poté co vystudovala režii na FAMU, pracovala déle než dvacet let v Československé televizi, zprvu jako asistentka režie, později se už vypracovala na režisérku. A hned ‘zabodovala‘ filmy o horolezci, baletce a jejich podařeném synkovi Vašíkovi, kterého bravurně zahrál Tomáš Holý. Umění a způsob práce, díky nimž tyto filmy tak skvěle natočila, je jejím fanouškům dobře znám. Svým dětským hercům totiž nikdy předem neprozradila děj, a když z nich chtěla vytáhnout emoce, klidně jim namluvila i nějakou tu lež. Tomáši Holému například řekla, že František Němec, kterého zbožňoval, vůbec není jeho kamarád a zradil ho. „On se tak příšerně naštval, nafoukl tváře a v té chvíli jsem řekla: Kamera!“ prozradila v rozhovoru perličku z natáčení filmu Jak vytrhnout velrybě stoličku. A když v Tatrách natáčeli film Jak se krotí krokodýli, chlapci, který si zahrál Koudelku, opravdu nepředala dopisy od rodičů, aby potom hodnověrně zahrál zklamání. Pak mu ale všechno vysvětlila a dopisy mu samozřejmě dala.
Líbáš jako bůh:
Talent na děti?
Navzdory úspěchu ale vždycky tvrdila, že vlastně režisérkou původně vůbec být nechtěla, protože ji mnohem víc bavilo psaní scénářů. „Byla jsem režisérkou z donucení, znamenalo to pro mě strašný stres, ale nechtěla jsem, aby mi to někdo pokazil. Ne že by tu nebyli dobří režiséři, ale věděla jsem, že nezvládnu natáčet s dětmi. Takže jsem se do toho dala,“ vysvětlila své pohnutky, které ji nakonec k režii přivedly. I když se jí dařilo a její filmy vyprodávaly kinosály, v devadesátých letech na ni dolehla tvůrčí krize, takže od filmu odešla a vyzkoušela podnikání. Nakonec ale u ní přece jen zvítězila láska ke kameře a vrátila se k ní. Natočila komedii Jak se krotí krokodýli, potom další Líbáš jako Bůh i pokračování Líbáš jako ďábel. A přestože tenkrát už překročila sedmdesátku, energii neztrácela. „Když mi bylo třicet, byla jsem zděšená. Ze čtyřicítky jsem měla depresi. Další kulatiny už jsem si tak nepřipouštěla a dnes už nemám žádný problém. Skutečný věk je relativní pojem. Záleží na tom, jak se člověk cítí,“ vysvětlila.
Líbáš jako ďábel:
Jak dostat lidi do kina
Zatímco diváci mívají zpravidla jasno, který z jejích filmů je jejich srdeční záležitostí, Marie Poledňáková svého favorita nemá, a dokonce prý nemá fanoušky ani ve vlastní rodině. „Když máte sedm dětí a někdo se vás zeptá, které je nejlepší, tak je na to těžká odpověď. Můj vnuk vůbec není nadšencem mých komedií. Na rozdíl od jiných dětí a rodin. On si to nepouští, nebaví ho to,“ přiznala. Ostatní ale její filmy do kina nebo před obrazovku vždycky spolehlivě přitáhnou a zřejmě to souvisí s filozofií, s níž natáčí. „Recept na to, jak dostat diváky do kina, je poměrně jednoduchý. Lidem musíte dát pozitivní energii a dobrou náladu. Já si chci vyměňovat úsměvy s diváky a ono to zabírá. V úvodu filmu Líbáš jako Bůh je scéna, kde Jirka Bartoška říká klíčovou větu: Život je možné si protrpět, ale protože žádný jiný, než ten svůj vlastní, nemáme, je lepší brát ho jako zábavu a pěkně si ho vychutnat. A to je klíč,“ dodala úspěšná režisérka. V létě 2016 ji ale postihla mozková mrtvice, po níž zůstala uvězněná ve vilce v Nebušicích. O dva roky později vstoupila do kin rodinná krimikomedie Ten, kdo tě miloval, natočil ji ale podle jejího románu Jan Pachl. „Marie Poledňáková nenapsala komedii. Poprvé z jejího pera vzešlo něco jiného,” konstatoval v pořadu Za scénou.
Vložil: Adina Janovská