Pojďme zdanit byty. Komentář Štěpána Chába
komentář
14.09.2021
Foto: Hans Štembera
Popisek: Bydlení pro budoucí pražskou střední třídu?
Úlek nad vlastní odvahou, tak by se dalo poukázat na předvolební kampaň Pirátů. Jejich zdanění nemovitostí dává smysl. Svým způsobem. Ale sami se toho smyslu lekli a místo vysvětlování začali couvat a bát se negativní ozvěny, která se v českém prostoru tak ráda ozývá. Ale ono danit dává přece smysl. Když to dává smysl.
Jakub Michálek kupříkladu pro CNN Prima News uvedl, že za klesajícími preferencemi Pirátů je pozdní a málo intenzivní odpověď na ‘dezinformační vlnu‘, která se zvedla vůči Pirátům. Že oni nemají v programu zdanění domů a bytů. „Zaměřujeme se třeba na komerční haly za Prahou a to je úplně něco jiného,“ řekl v Partii Terezie Tománkové. Ano, něco úplně jiného. Tam ale problém s byty a jejich zdražováním vyřešit vlastně nejde, že. Sklady na periferii Prahy jsou sice fajn, řeší se tím ale vůbec něco? Tak maximálně podražení služeb, které si ony komerční haly vynahradí na zdražení služeb, které následně zaplatí zákazník. Takže mu stoupnou ceny. Jak to tak bývá.
Jenže danit byty a domy by se měly. A ne, nejde o ‘domeček‘, o který se lidé celý život starají, jak řekl Michálek, ale o investiční nemovitosti. Tady si dovolím vytáhnout na světlo boží Matěje Stropnického: „Proto je potřeba zvýšit daň z nemovitosti - a to VÝHRADNĚ těm, kdo s byty PODNIKAJÍ, nikoli těm, kdo v bytech bydlí. Ta daň má růst progresivně od čtvrté vlastněné nemovitosti a má být celá určena pouze na výstavbu obecních bytů. To je bytová politika a ne tyhlety developerský fráze ochočenejch jupíků,“ napsal Matěj Stropnicky a jako kdyby mi to urval od mluvidel.
Stropnický se podivil i nad tím, že Piráti, když pirátili na Magistrátu hl. m. Prahy v době, kdy tam úřadoval i Stropnický, byli zcela jiní sekáči. Šli po developerech a teď, podivuje se Stropnický, přebírají developerskou obhajobu. Proč? Kam se ztratil ten zápal? Ono zdanit někomu životní potřebu bydlení je něco úplně jiného, než zdanit někomu byznys, na kterém citelně bohatne. Na tom je, snad, daňová politika postavená. Takže ano, máš deset bytů v Praze a držíš je s radostným očekáváním, že ceny radikálně rostou, no, tak tu máš daňovou zátěž, která by tě mohla donutit k tomu, abys byty poslal do oběhu. A tím uvolnil napětí na trhu s byty. Exministra zdravotnictví Arenbergera by to jistě nepotěšilo, ale pravidla nejsou od toho, aby těšila ty, kteří z nich nejvíc těží, že.
Ono totiž nejde citově vydírat tím, že když si starostliví rodiče vezmou hypotéku na druhý byt, aby jejich potomek měl lepší startovní pozici, až vyroste, tak je potřeba ho pořádně zdanit. To je kardinální nesmysl. Problém investičních bytů řešil (a stále řeší) i Berlín, kde úřaduje například skupina Deutsche Wohnen, která vlastní v německé metropoli tisíce bytů. A spekuluje s nimi tak, aby bylo v Berlínu bydlení nedostupné a tím neúměrně rostly ceny za bydlení. Což je sice metoda, kterou trh nezakazuje, ale metoda, která uvrhla Berlín do krize s bydlením. Berlíňané se pokusili řešit problém snahou o vyvlastnění. Ale tam už jsme byli a rozhodně se k něčemu takovému nechceme vracet. Jenže na spekulanty s nemovitostmi musíme i my uhodit, nebo se stane (jako že už se vlastně stalo) bydlení rozmarem pro nemnohé multimilionáře. A zvýšit citelně takovým spekulantům daně? Není to nejelegantnější řešení, které může i ukázat cestu z nastalé šlamastyky?
Vložil: Štěpán Cháb