Než skončit ve sboru, to raději nic. Všechno bylo ale rázem úplně jinak, když si vzala prvního Švejka. Tajnosti slavných
13.09.2021
Foto: Československý státní film
Popisek: Ella Nollová v prvním filmovém zpracování Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy, které natočil v roce 1947 režisér Martin Frič
FOTO / VIDEO Místo vysněné kariéry operní pěvkyně zazářila v kabaretech a zahrála si ve více než stovce filmů. A ve všech svých rolích byla zaručeně nepřehlédnutelná, přestože velkou příležitost nikdy nedostala.
Výřečné a nepřehlédnutelné ženy z lidu. Její postavy měly vždy jednu společnou vlastnost, byly charakterní, upřímné a dobromyslné. Skvělá herečka a komička Ella Nollová je živoucím příkladem, jak se doba mění. Většině jejích tetiček, sousedek, domovnic, hospodských či kořenářek bychom dnes přisoudili nejméně o deset či dvacet let víc, než jim i jejich představitelce reálně bylo. Oblečení i účesy třicátých a čtyřicátých let byly v tomto směru k ženám macešské, i moje tehdy extrémně štíhlá babička na starých fotkách vypadá ve svých dvaceti na téměř čtyřicet. A pak že šaty nedělají člověka. Stát se v tomto období obdivovanou kráskou prostě chtělo dar od pánaboha.
V jedné z nejvýraznějších rolí – posluhovačka Randová v hořké komedii U snědeného krámu aneb Pro dobrotu na žebrotu; foto Moldaviafilm - Ludvík Kanturek
Dětský sen
Narodila se 7. července 1889 na dnešním Tylově náměstí jako Alžběta Anna Jeníková, pátý potomek významného pražského obchodníka Jindřicha Jeníka. Odmalička ráda zpívala a snila o kariéře operní pěvkyně, takže po ukončení měšťanské školy zamířila na Pivodovu pěveckou školu, tehdy největší a nejznámější českou hudebně vzdělávací instituci. Založil ji soukromý pěvecký pedagog František Pivoda už v roce 1869 a svou pedagogickou úrovní přesahovala i konzervatoř. Ella ale brzy pochopila, že by se svým hlasem měla maximálně na místo sboristky, takže se moudře svého dětského snu vzdala a zaměřila se na činohru. První angažmá získala v plzeňském divadle, v jehož souboru potkala i životní lásku, o téměř devět let staršího Karla Nolla. Ten do té doby sbíral zkušenosti v Košnerově divadelní společnosti a v Plzni získal své první angažmá v takzvaném kamenné divadle. Vzali se 4. listopadu 1909 v plzeňském kostele sv. Bartoloměje a od té chvíle už kráčeli životem i po jevištích společně.
S Leopoldou Dostalovou (vlevo) ve filmovém zpracování dramatu Gabriely Preissové Její pastorkyňa; foto Lloydfilm
Debut v němé éře
S Karlem odešla do Prahy, v dvacátých letech spolu vystupovali v řadě kabaretů, působili například na kabaretních scénách Bum, Rokoko, Apollo či Revoluční scéna. Už v roce 1921 stanuli spolu poprvé před kamerou v tehdy ještě němém filmu Košile šťastného člověka. Zatímco pro Karla byla postava krále už několikátou v pořadí, Ella si coby vojákova milenka odbyla svůj debut. Pak oba manželé prošli Švandovým divadlem na pražském Smíchově, aby v roce 1925 konečně zakotvili natrvalo v Divadle Vlasty Buriana. Ella ale později příležitostně hrála i v Novém divadle Oldřicha Nového. V roce 1926 Karel dostal životní příležitost, stal se historicky prvním filmovým Švejkem. Úspěšného románu Jaroslava Haška se tehdy chopil scenárista Václav Wasserman a režie zkušený filmař Karel Lamač, který právě založil vlastní filmové studio Kavalírka, a krátce poté se zapsal do dějin naší kinematografie jako režisér prvního českého kompletně ozvučeného filmu. Díky nim se zrodil první filmový Dobrý voják Švejk, v němž si Ella zahrála bezejmennou služku se psem.
Roztomilý člověk:
Všechno snědli…
Pak dostala několik dalších vedlejších rolí, nechyběla ani v sestřihu tří přechozích němých filmů o Švejkovi, který zpracoval v roce 1930 režisér Martin Frič a v němž opět exceloval její manžel Karel. Publikum ji rozhodně nemohlo přehlédnout jako matku Šefelínovou hned v následující úspěšné komedii Muži v offsidu, kterou natočil Svatopluk Innemann podle stejnojmenné knihy Karla Poláčka a do hlavní role obsadil jednoho z nejpopulárnějších komiků Jindřicha Plachtu. Ellina filmová kariéra se ale začala rozjíždět až díky spolupráci s Vlastou Burianem, který si ji prosadil jako představitelku tety Josefiny do nestárnoucí komedie Anton Špelec, ostrostřelec. Pak už se jí začaly nabídky hrnout, jen v roce 1933 si zahrála hned v sedmi filmech. „Všechno tady snědli! Všechno tady snědli...!“ zní legendární věta její posluhovačky Randové v hořké komedii U snědeného krámu aneb Pro dobrotu na žebrotu, kterou natočil podle stejnojmenného románu Ignáta Hermana režisér Martin Frič jako dárek k autorovým osmdesátinám. A Randová se stala nejen největší rozsahem, ale také nejlepší Ellinou filmovou postavou.
S Hanou Vítovou v komedii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář; foto Československý státní film
Jako přes kopírák
Přesně tak působí její maminky, tetičky, sousedky, hospodyně, služebné, bytné, kořenářky, domovnice... Jsou vždy dobromyslné, rázné a mimořádně výřečné, což zajišťovalo jejich představitelce nepřehlédnutelnost v ději. Díky častým reprízám ji vídáme často dodnes, například jako služku Klotyldu v komedii Martina Friče Eva tropí hlouposti, natočené v roce 1939 podle literární předlohy Fan Vavřincové, Kulíkovu matku v studentské komedii Cesta do hlubin študákovy duše či jako Kmochovu matku v poetickém hudebním životopisu To byl český muzikant. Vlastenecký film, věnovaný životu kolínského muzikanta Františka Kmocha, natočil režisér Vladimír Slavínský v roce 1940, takže šel velmi brzy do trezoru a diváci si na něj museli několik let počkat, protože se jeho poselství nelíbilo fašistům. Poněkud netradiční postavu ztvárnila Ella v roce 1941 ve Fričově komedii Hotel Modrá hvězda (1941), v níž si zahrála s Václavem Řepou párek nešikovných zlodějíčků, kteří v hotelu ukradnou, na co přijdou.
Růžena s filmovým manželem, topenářem Šebestou (Jaroslav Marvan) v budovatelské komedii Bylo to v máji; foto CS Film
Raději do penze
Po osvobození byl Vlasta Burian zatčen kvůli podezření z kolaborace s okupanty a soubor jeho divadla se změnil v Divadlo kolektivní tvorby, které se profilovalo jako ryze veseloherní scéna zpola lidového a zpola bulvárního typu. Když ale už koncem první sezóny zaniklo, Ella na svoji divadelní kariéru definitivně rezignovala a odešla oficiálně do důchodu. V roce 1947 si ještě zahrála hned v šesti filmech, pak už začalo příležitostí ubývat. V roce 1949 ztvárnila Bětušku Hadrbolcovou ve Fričově hudební parodii Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář, film ale vstoupil do kin v nejméně vhodnou dobu. Noví mocipáni nadsázku nepochopili, takže některé autory i herce zavrhli, pokud možno ‘na věčné časy‘. Mimo jiné Oldřicha Nového, Hanu Vítovou i samotného režiséra Martina Friče. Několik malých rolí pak Ella ještě dostala, zahrála si například ve Vávrově Němé barikádě, ve válečném dramatu Past či v ideologické agitce Bylo to v máji. Naposledy stanula před kamerou v roce 1951 jako matka hlavní hrdinky v další filmové agitce Cesta ke štěstí, která měla zemědělcům vysvětlit, jak je výhodné vstoupit do družstva. Pak už se pro ni další příležitost nenašla. Ella Nollová, v jejíž filmografii najdeme více než stovku rolí, zemřela 27. července 1959 v Praze. Svého milovaného Karla přežila o jednatřicet let.
Vložil: Adina Janovská