Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Fetiš vlastního bydlení a fetiš investic na burze. Když ekonoma zdeformuje vlastní profese. Komentář Štěpána Chába

komentář 30.08.2021
Fetiš vlastního bydlení a fetiš investic na burze. Když ekonoma zdeformuje vlastní profese. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: I takhle může končit spoření na stáří přes akcie na burze

Ekonom Lukáš Kovanda se postavil proti fenoménu vlastního bydlení, které je v České republice až nehorázně rozšířené a oblíbené. Hlavně bydlet ve vlastním, zní mantra obyvatel České republiky. Lukáš Kovanda to rozporuje a poukazuje na ekonomickou stránku věci. Nájemné je prý ve výsledku levnější a výhodnější. No, nevím.

Můj dům, můj hrad. S gustem se řadím mezi fetišisty vlastního bydlení bez nájemného. Pořídit si dům nebo byt a svým odchodem na věčnost ho předat dětem, které pak budou mít zcela jinou a zajímavější startovní pozici. Ať už tím, že budou mít kde bydlet a nezatěžovat svůj rozpočet nájemným nebo placením hypotéky. Nebo tím, že mohou mnou zakoupenou nemovitost prodat a mít něco málo peněz navíc.

„V zemích, jako je Německo, Švýcarsko nebo Rakousko, které si jinak rádi Češi berou za příklad, přetrvává daleko nižší podíl populace bydlící ve vlastním bytě nebo domě. Nájemní bydlení je tam mnohem rozšířenější než v Česku. A nikomu to nepřipadá jako ekonomický nerozum. Jestliže tuto mentalitu Češi postupně přijmou za svoji také, usnadní jim to život. Navíc učiní věc v mnoha ohledech rozumnou i ryze z ekonomického hlediska,“ tvrdí Lukáš Kovanda.

Lukáš Kovanda postavil svou argumentaci na tom, že v 90. letech nastaly žně pro získávání nemovitostí za hubičku. Dílem díky restitucím, dílem díky levnému rozprodeji bytových fondů. V tu dobu bylo nesmírně výhodné nakoupit, protože návratnost byla velmi rychlá. To už dnes není. Nemovitosti jsou nechutně předražené a koupit jednu, to člověka zadluží na třicet let dopředu. A uvazovat si na tak dlouho kouli k noze? Nad tím by měli mladí lidé dlouho přemýšlet. Není lepší platit až do truhly nájem?

Troufám si tvrdit, že není. Z jednoduchého důvodu. Za třicet let ta koule odpadne. Člověk dostane milost. Nájemné? To je doživotí. Bez možnosti prominutí zbytku trestu. Přičemž je člověk v područí dozorců. Prošel jsem si několika nájmy. Do jednoho jsme se nastěhovali, po půl roce začal majitel zvyšovat nájemné. Skončila smlouva, podpis další byl podmíněn vyšším nájemným. Majitel počítal s tím, že jsme se zabydleli a trochu peněz navíc prostě pro jeho blaho obětujeme. V dalším podnájmu nám majitel po roce řekl, že sám potřebuje byt pro rodinného příslušníka a smlouvu neprodlouží. V dalším pronájmu jsme chytili majitele tyrana. Neustále se dostavoval a byt prohlížel. A měl výhrady. I k posunuté skříni. Získání nájemní smlouvy je často podmíněné. Nesmí se kouřit, žádní domácí mazlíčci, žádné děti, tichý nájemník, o kterém není slyšet a podobné záležitosti, které ve vlastním prostě nezažijete.

Lukáš Kovanda do svého výčtu ne/výhod nájemního bydlení zapomněl zahrnout psychologický aspekt věci. Princip – můj dům, můj hrad. Bydlení ve svém, proti bydlení v cizím, kde je člověk v područí rozmarů majitele. Ten si koupil byt jako investiční, který chce předat svým dětem, až dorostou? No to ale znamená, že až děti dorostou, tak nájemník začne být v tomto vztahu tak trochu navíc a bude si muset hledat nové bydlení. I v něm bude časem navíc? Výborné, hledat si třeba v šedesáti nové bydlení, stěhovat se, hledat finanční rezervy na složení kauce ve výši tří nájmů. Být v koloběhu krysy v kole až do truhly. V tu dobu už mohl mít dávno splaceno a bydlet bez jakéhokoliv nájemného prostě ve svém. Vlastní bydlení je jistota na stáří, jak zmiňuje i Lukáš Kovanda. Ale nejen to, je to i spoření pro děti, které nemovitost zdědí a budou se moci vyhnout jakémukoliv věznění pod nájmy nebo hypotékami.

Lukáš Kovanda doporučuje peníze navíc, které člověku zbudou, když neplatí hypotéku ale nájemné, investovat do akcií na burze. „Proto rozhodně není nerozumem, když člověk zůstane v pronájmu a uspořené prostředky bude investovat třeba do akcií. Pokud začne investovat do akcií v poměrně mladém věku třeba kolem 35 let, za celý život mu i přes propady burz akcie vynesou mnohonásobně více než vlastněná nemovitost. Z akciových výnosů pak nebude potíž zaplatit si velmi důstojné stáří, byť půjde o stáří v pronájmu,“ pravil Lukáš Kovanda.

Nevím, nepřijde-li válka nebo živelní pohroma, dům zůstane stát. Ale finanční krize, která člověku sežehne veškeré na akciích naspořené prostředky na fajn stáří? Ta může přijít kdykoliv. Stejně jako skvělé nápady politiků, kteří člověka, který si přes akcie na burze spoří na stáří, označí za nechutně bohatého a prostě ho zdaní až na kost. Pak skončí člověk jako sociální případ na ubytovně pro nemajetné? Nebo obohatí již teď bohatý bezdomovecký fond v ulicích českých měst? Nedosti na tom, že spekulování na burze a nakupování akcií je riskantní byznys, který může člověka na tu ulici hodit i do předčasného důchodu. Navíc je spekulování s akciemi obor sám pro sebe, člověk se musí stát odborníkem, aby nepodlehl mámení sirén ekonomických rádců, kteří si na blbcích, co se chtějí zajistit na stáří, udělají dojné krávy. Troufám si tvrdit, že i v tomto je majitel vlastního bydlení víc chráněný. Lukáš Kovanda žije, přijde mi, trochu v sociální bublině ekonomů. Všespásné obchodování na burze jako řešení bydlení v nájmu. Zasaď strom, postav dům, zploď syna. Staré moudro, které by mělo být platné i nyní. Podpoř finančně sbírku na sázení stromů v Kongu, investuj na burze, adoptuj na dálku nějakou sirotu z Afriky. To by mohlo být 'vylepšení' téhož moudra v podání ekonomů a jejich sociální bubliny. První varianta se mi líbí mnohem víc.

 

Vložil: Štěpán Cháb