Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na řemeslo jako do polepšovny. Komentář Štěpána Chába

komentář 27.08.2021
Na řemeslo jako do polepšovny. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Řemeslo, je jedno jaké, potřebuje mistra

Dlouho mi vrtalo hlavou, proč bych měl děti posílat na střední školu. Co se tam naučí? Sedět a poslouchat? Do nekonečna opakovat informace, které stejně nevyužijí, zapomenou, budou jim k ničemu? Pokukoval jsem po řemesle, ale zase viděl tu kulturu učilišť, která v mnohém připomíná polepšovnu. Jsi blbej, půjdeš na učňák. To je tak zvrácené přemýšlení.

Proto mě zpočátku trochu nadchla zpráva Hospodářské komory. Ta poreferovala o tom, že by se mohly vrátit mistrovské zkoušky, které u nás byly do roku 1949, tedy do nástupu bolševismu a povinného zařazení všeho toho lidského dobytka do fronty. Ať už na banány nebo na vzdělání. A tak nám vznikly mamutí fabriky na vzdělání. U toho teoretického prosím, ale u toho řemeslného, kde by měl člověk tříbit své chápání? Tam prostě školní lavice a hromadná nalejvárna nefunguje. A i proto chybí kvalitní řemeslníci (fušerů je dost a dost). Když si vyprosím řemeslníka, přijde a řekne něco ve smyslu – paninko, to si musíte koupit celý nový. Z řemeslníka montérem. Opravit? To po něm nemůžete chtít. Namontovat fungl nový, to ano.

A za to zčásti může právě hromadné vzdělávání. Nenaučí se, jsou v tlupě těch blbců, co nemohli jít na maturitu a tak je to prostředí plné flákačů. Když byli moji haranti v sedmé třídě, pokoušel jsem se (nutno zkonstatovat, že neúspěšně) sehnat mistra. Řemeslníka, který by si je vzal za tovaryše a nechal je dřít do zblbnutí, ale zároveň s tím by jim předal právě své řemeslo, své mistrovství. Ovšem mistři řemeslníci neměli na takové hlouposti čas, prostor a ani chuť. A že jsem jich oslovil. Fušery se mi oslovovat nechtělo.

A i proto mě zpočátku trochu nadchla zpráva Hospodářské komory, která vyhlásila možný návrat mistrovských zkoušek. Ono to zní sice výborně. Budeme mít mistry. Ale předmětem celé ‘inovace‘ v řemeslech je to, že haranti si po vychození učňáku mohou zaskočit k cechu, u kterého by si složili závěrečné řemeslné zkoušky ještě jednou a dostali by ještě jeden štempl navíc. Neřeší samotné vzdělávání. Neřeší to, jak se z haranta má stát mistr. Nabízí zase a znovu a jen absolvování učňáku jako jedinou možnost.

Nesnaží se znovuoživit institut tovaryšství. A to je tragická chyba. Čím? Proč si mistr nemůže vychovat své učedníky? Protože stát takovou roli nedovoluje. Učedník by nebyl krytý pojištěním, řemeslník nemá jak vykázat učedníka státu, nemá potřebné pedagogické vzdělání, sám nesložil zkoušky. Je jedno, že by svého učedníka naučil perfektně řemeslo (o což by mělo jít zákazníkům, státu i řemeslníkům, takže vlastně všem), že by ho vlastně naučil ve skutečném světě chodit trhem, daněmi a vším, co se kolem řemesla točí, jde totiž o to, že na to není kvalifikovaný (i když to dělá a dělá to dobře, protože se tím živí).

„Čeští mistři byli vždy ve středoevropském regionu považováni za špičku, za největší odborníky a v bývalém mocnářství tvořili páteř řemeslného podnikání a řemeslných živností. To ostatně dokumentují stovky českých jmen na reklamách a v názvech živností zejména v Rakousku. Dodnes jejich pověst v tomto regionu má respekt a úctu,“ zmínila na závěr své zprávy Hospodářská komora. Nejsem si jistý, jestli mistrovské zkoušky v tomto podání na věci, že jsou to většinou století stará jména mistrů, cokoliv změní. Nová nepřijdou. Není tam totiž usazený princip mistrovského učení, je tam pouze princip mistrovských zkoušek.

Proč nejdeme o kousek dál? Proč nedáme možnost, aby řemeslníci mohli mít tovaryše? Učedníka? Který by pak byl ohodnocen cechem řemeslníků při složení zkoušek. Bylo by to mnohem efektivnější pro všechny. Protože pod blbce se řemeslník nepodepíše. Nepodepíše se pod něj ani cech. Ale blbcovi, který se naučil jen větu – paninko, to si kupte nový – pod toho se s nadšením podepíše stát se svým hromadným vzděláváním. Stát není zárukou kvality vzdělání, přesto nedovoluje, aby si člověk své vzdělání orazítkoval jinak, než pod karabáčem státu. Já nevím, svoboda v tomto ohledu by byla ve prospěch všech. Proč Hospodářská komora nešla o kus dál a nepokouší se vymoci na státu právě toto?

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb