Skončila, sotva začala, i když ji Němci moc chtěli. Na rozdíl od Baarové či Mandlové se měla na co vymluvit. Tajnosti slavných
20.08.2021
Foto: Lucernafilm
Popisek: Eva Gerová v komedii z roku 1938 Pán a sluha
FOTO / VIDEO Nejdřív poslechla tatínka, pak oddaně respektovala manželovo rozhodnutí, přestože měla pocit, že si šlape po štěstí. Velmi brzy mu ale byla za ně mimořádně vděčná.
Okatá křehká plavovláska patří k prvorepublikovým filmovým hvězdám, na které si dnes už málokdo vzpomene. Sama sobě se na stříbrném plátně nikdy nelíbila, publikum ale okamžitě okouzlila. Její romantické naivky přesně pasovaly do sladkobolných příběhů červené knihovny a vždy se samozřejmě díky své upřímnosti a opravdovosti dočkaly vysněného pohádkového štěstí. Nakonec dosáhla rekordu – její kariéra byla bezesporu v kinematografii třicátých let nejkratší. Jméno Eva Gerová sice brzy zapadlo, především milovníci filmů pro pamětníky ji ale mají rádi dodnes. A přízně fanoušků si užívala dokonce i po více než sedmdesáti letech.
Se Zitou Kabátovou ve svém prvním filmu Manželství na úvěr; foto z pozůstalosti Zity Kabátové
Holčička z ‘lepší' rodiny
Roztomilá Evička se narodila 4. března 1920 v Praze a talent rozhodně měla po kom zdědit. Její otec byl uznávaný hudební skladatel, ředitel pražské konzervatoře a kritik Jan Brandenberger, matka Doubravka, rozená Černochová, byla sopranistka a léta vystupovala v Národním divadle. Dětství Eva prožívala se sestrami v honosném činžovním domě na Vinohradech, v němž rodina vlastnila celé poschodí. Oba rodiče umění milovali, takže každou příležitost dceři přáli. Díky tomu stanula poprvé na jevišti už v pěti letech, když konzervatoristé nutně potřebovali do svého absolventského představení malou holčičku. Ostýchavostí či trémou rozhodně netrpěla, takže svoji roli zvládla výborně, a organizátorka představení jí prý pak řekla: „Možná z tebe jednou bude herečka.“ Od té doby prý Evička nemluvila o ničem jiném a od sedmi let se v představeních konzervatoristů objevovala pravidelně.
Bílá vrána:
Nechtěla se vidět ani slyšet
Stejně jako sestry začala po obecné škole studovat na anglickém gymnáziu, herectví jí ale nedalo spát, takže se v kvartě přihlásila na pražskou konzervatoř. Už při přijímačkách tak zaujala, že přestoupila rovnou do druhého ročníku dramatického oddělení. A navíc si jí všiml i režisér Oldřich Kmínek, který ji coby šestnáctiletou obsadil do svého úspěšného melodramatu, v němž ztvárnila mladší sestru hlavní hrdinky. „Jednalo se o film Manželství na úvěr, kde hrála také Zita Kabátová a báječný filmový fešák Antonín Novotný, který později dostal nabídku z Hollywoodu,“ zavzpomínala po desetiletích v rozhovoru, který poskytla rok před smrtí deníku Aha!, a dodala: „Když jsem se potom viděla, sama sobě jsem se nelíbila. Navíc jsem byla zoufalá, i když jsem jen zaslechla svůj hlas.“ Kvůli filmu si zvolila pseudonym Gerová. Vznikl zkrácením jejího občanského příjmení, které bylo pro kariéru filmové hvězdy dlouhé a složité. A navíc znělo příliš německy.
Svatební cesta:
Do školy musela
Přestože nebyla sama se sebou ani trošku spokojená, ostatní to viděli jinak. Ztělesněná nevinnost, jemná tvář s obrovskými kukadly, drobná ústa a laskavý, vyrovnaný projev okamžitě zaujaly i další tvůrce, takže v dalším roce dostala hned čtyři nabídky. Publikum okouzlila jako Pepička ve filmovém zpracování stejnojmenného románu Ignáta Herrmanna Otec Kondelík a ženich Vejvara, zahrála si Aninku, mladší sestru Lori Šomkové, v životopisném dramatu Karel Hynek Mácha a Věru Soldánovou v sociálním dramatu režiséra Ladislava Broma Harmonika. A Brom byl s jejím výkonem tak spokojen, že jí ve svém dalším projektu, komedii Kariéra matky Lízalky, svěřil dokonce dvojroli Mařenky a matky Kopečkové zamlada. Pracovně byla tak vytížená, že začala uvažovat o přerušení studia, otec se ale postavil rázně proti, a tak poslechla a nakonec úspěšně odmaturovala. A později mu byla za rozhodnutí, které kdysi považovala za krutý nátlak, velmi vděčná.
Slečna matinka:
Vycházející hvězda
Její hvězda nezadržitelně stoupala, v roce 1938 už dostala nabídek dokonce šest. Před kamerou se stala snoubenkou Hanou v komedii Waltera Schorsche Pán a sluha, novomanželkou Helenou v komedii Vladimíra Slavínského Svatební cesta, Čechoameričankou Daisy v jeho další komedii Slečna matinka, dcerou Zdenkou v dramatu z prostředí první vojenské akademie Neporažená armáda, agentkou Věrou ve Slavínského Bílé armádě a studentkou Věrou v komedii Václava Binovce Jarka a Věra. Během kariéry se setkala před kamerou s řadou populárních hvězd a za největší herečku považovala Jiřinu Štěpničkovou, která ji doslova uchvátila jako představitelka hlavní role v slavné tragédii bratří Mrštíků Maryša. Bezkonkurenčně nejkrásnější ale byla podle ní Lída Baarová. „Jednou jsem ji zahlédla v ateliéru, když zrovna za někým přišla, a doslova jsem užasla nad její krásou. Byla nesmírně elegantní, zkrátka krasavice,“ vzpomínala v rozhovoru.
Neporažená armáda:
Zachránila ji rodina
V roce 1939 odmaturovala a naposledy se představila filmovému publiku v komedii Venoušek a Stázička. Podle stejnojmenné knihy Josefa Skružného ji natočil Čeněk Šlégl a Evina hereckého partnera Venouška si zahrála populární Věra Ferbasová. Tím ale její krátká filmová kariéra definitivně skončila. Pak ještě krátce hostovala ve Vinohradském divadle, aby se v pouhých devatenácti letech s herectvím definitivně rozloučila. Na počátku okupace se totiž seznámila s policejním lékařem, MUDr. Jaroslavem Šanovcem, brzy se vzali a ještě v tomtéž roce se jim narodil syn. Manžel si přál, aby se naplno věnovala rodině a domácnosti, a Eva to akceptovala. V roce 1941 přibyla do rodiny ještě dcera a Eva prý byla nakonec ráda, že se měla v těžké době protektorátu na co vymluvit. „To, že jsem s hraním skončila, bylo mé největší životní štěstí. Protože přišli Němci a já, i proto, že jsem uměla perfektně německy, jsem už dostala pozvání od UFA. Aspoň jsem se nezapletla s Němci, netočila pro ně a nikdo mi nemohl nic vyčítat. Hodně filmových hvězd si po válce vytrpělo své, však znáte příběh Lídy Baarové a dalších.“
Mladší sestra Lori Aninka v životopisném dramatu Karel Hynek Mácha; foto Kinofilm Brno
Sedmdesát let vdaná
I když se už k filmu nevrátila, dopisy od fanoušků dostávala i po dlouhých desetiletích. Po válce začala pracovat jako brigádnice v Univerzitní knihovně a v Knihovně společenských věd a krátce studovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Pak na radu spisovatele Josefa Strnadela absolvovala knihovnickou nástavbu a stala se knihovnicí divadelního a filmového oddělení pražské Městské knihovny. Její manželství se po třiceti letech rozpadlo, brzy si ale našla nového manžela, lingvistu Jiřího Páva, s nímž prožila až do jeho smrti čtyřicet let. Do důchodu odešla v roce 1993 a v dobré kondici se dožila vysokého věku navzdory řadě úrazů. „Například ve válce jsme vařili mýdlo a já jsem si stříkla do oka louh. Naštěstí mi oko lékař dobře ošetřil a vyšla jsem z toho bez následků. Horší to bylo, když můj první manžel sekal dřevo, já mu na špalek podávala polínko a on mi usekl prst. Visel jen na kůži, ale také mi ho zachránili. Zlomené ruce jsem měla dvakrát, jednou jsem upadla při lyžování, podruhé na naleštěném linu. Vždycky padám zásadně na ruce, takže jsem měla i poraněná zápěstí,“ prozradila. Jedna z téměř zapomenutých hvězd, jejíž kariéra trvala pouhé tři roky, zemřela 5. června 2013.
Vložil: Adina Janovská