Temné ulice Vontů se probudily. Žito, zloději symbolů, přestaň. Komentář Štěpána Chába
komentář
20.08.2021
Foto: Se svolením: Dan Landa
Popisek: Dan Landa
Když mým dvěma dětem šlo na devátý rok, před spaním jsme četli Rychlé šípy. Prošli jsme si s nimi ulice naplněné Vonty, hledali s nimi tajemství ježka v kleci i smrti Jana Tleskače. Nedutali jsme. Foglar napsal nádhernou kroniku dětského podzemí v Praze. Stejně nás u čtení ale vždycky zajímaly víc osudy samotných Vontů, do kterých Rychlé šípy jen vyzvědačsky nakukovaly, ale nedokázaly je odhalit zcela. A Vontové nosili v klopách špendlíky se žlutou hlavičkou. Žlutá byla barva jejich.
Se stejnou iniciativou žlutých špendlíků přišel před nedávnem Daniel Landa ve svém politicko-společenském boji proti covidovým restrikcím. A dočkal se odpovědi. Píší mu Vontové. A je to psaní, z kterého čtenáře Rychlých šípů zamrazí. I Landu by mělo mrazit.
„Žito, zloději symbolů!
Žlutý špendlík jsme v klopách nosili před desítkami let. Byly nás tucty a všichni jsme věděli, co ten symbol znamená. Ano, svobodu, odvahu, ale také sounáležitost a schopnost domluvit se.
Ten symbol není jen náš, patří všem hledačům tajemna. Projdi se v temných uličkách, v mlčení, a možná pochopíš, že žlutý špendlík patří jiným. Klukům a holkám, kteří dál hledají. Není to naše vlastnictví a vůbec ne tvoje, kmete.
Nesnaž se ničit kouzla, která existují v duších Vontů! Symboly se nedají ukrást, dají se jen přebarvit a znevážit. A to je to, co právě činíš. V pokoře před tím, co bylo, je a bude, přestaň!
Vontové
Žlutá je barva naše!“
Daniel Landa ve své iniciativě Právo na ODPOR vyzývá každého, aby se vzepřel proti „falešným elitám v ponižování, omezování a okrádání lidí.“ Vyzývá, abychom si nenechali šlapat na hlavu. Vyzývá k odporu na základě 23. článku Základní listiny práv a svobod, který říká: „Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“ K tomu všemu Landa vyzývá na adrese ŽlutýŠpendlík.cz s očividným odkazem na Vonty a jejich až děsivou sílu v románech Rychlých šípů.
Jenže duch Vontů žije. A ano, žije, i ve mně, v mých dětech, je součástí toho skutečného kulturního českého podzemí. Které, my, kteří jsme se nechali unést Stínadly, doufáme v sobě nosit až do hrobu. Tu naději, že svět není jen okrouhaná statistika z pojišťovny, že tajemství a mystérium života je skutečnost, ne jen románová fabulace. Jsme vlastně takové podivné fosilní pozůstatky něčeho většího, než je jen předvolební i povolební křeč, než jsou epileptické záchvaty marketingu ze Strakovky.
A právě toho se Landa dost necitlivě dotknul. Ukradl symbol Vontů a přemaloval ho marketingově, stejně jako to dělají marketéři ze Strakovky, a tím jej vlastně znehodnotil. Sebral mu význam a pokusil se mu dát nový, takový ten ze statistik pojišťovny. Zneužil kulturně zásadní symbol, který je v mnoha lidech tak nějak zakořeněný a který skutečně nepatří do politického boje. Nepatří, ten nosí zapíchnutý ve svých tajných snech kluci a holky jakéhkoliv věku, kteří Stínadla neberou jako prázdný pojem. Landa z něho prázdný pojem dělá. Jsou symboly, které bychom neměli ničit přítomností. Nic proti Landově odporu (ba naopak), mnoho proti jeho formě. Proto svorně s Vonty, ať už za ně promluvil kdokoliv: „V pokoře před tím, co bylo, je a bude, přestaň!“
Vložil: Štěpán Cháb