Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

První lásku jí ukradla Vítová, druhou tragická havárie. Osud ji pak donutil k zoufalému rozhodnutí. Tajnosti slavných

11.08.2021
První lásku jí ukradla Vítová, druhou tragická havárie. Osud ji pak donutil k zoufalému rozhodnutí. Tajnosti slavných

Foto: Arko Film

Popisek: Světla Svozilová jako Helga Hyšková v dramatu režiséra Václava Bínovce z roku 1938 Druhé mládí

FOTO Jemná a půvabná brunetka byla mimořádně talentovaná herečka i komička, přesto neměla v silné prvorepublikové konkurenci šanci. Na rozdíl od zbožňovaných hvězd jí totiž chyběl sex appeal. Na rozdíl od nich se ale dočkala vlastní rodiny, i když i ji osud tu a tam tvrdě zkoušel.

Stala se především jednou z nejúspěšnějších divadelních hereček třicátých let minulého století, protože kromě hereckého nadání byla i úžasným komikem v sukních. Tenhle talent v ní odhalilo legendární duo Voskovec – Werich a některé své slavné hry jí dokonce pánové psali takzvaně na tělo. Přesto se možná leckomu její jméno ani nevybaví. V konkurenci nádherných filmových div prostě vždy zůstávala až tou druhou, na nedostatek příležitostí si ale stěžovat nemohla. A některé její postavy byly až paradoxní. Například v slavné komedii režiséra Marina Friče Mravnost nade vše ztvárnila roce 1937 v pouhých jednatřiceti letech matku hlavní hrdinky, přestože její představitelka Adina Mandlová byla jen o čtyři roky mladší.

 

S Vlastou Burianem v roce 1931 v nesmrtelné komedii To neznáte Hadimršku

S Vlastou Burianem v roce 1931 v nesmrtelné komedii To neznáte Hadimršku; foto Elektafilm

Otec, nebo otčím?

Říkala si Světla, do matriky narozených farnosti u sv. Jakuba v Brně ale byla zapsána jako Světluše. Narodila se 13. listopadu 1906 v Brně jako nemanželská dcera Julie Kubešové. Matka se až v roce 1921 provdala za Josefa Svozila, viceprezidenta Státního pozemkového úřadu, který se až 3. července 1928 přihlásil oficiálně k otcovství a požádal, aby byl zapsán do matriky. Zda byl otcem budoucí úspěšné herečky opravdu on, nebo někdo jiný, zůstává navždy zahaleno tajemstvím. Svozil byl původně římskokatolický kněz, na přelomu století ale z církve vystoupil a začal být politicky aktivní už za Rakousko-Uherska. Dokonce usedl i ve vídeňském parlamentu, po roce 1918 byl poslancem Revolučního národního shromáždění a působil jako novinář. Světla vyrůstala nejprve na pražských Vinohradech, později v luxusní čtvrti Břevnově. Studovat začala na klasickém osmiletém gymnáziu, po třech letech ale odjela na rok do dívčího penzionátu v německém Harzu. Jejího komediálního talentu si ale všimla žurnalistka Božena Hodačová, druhá manželka Svozilova přítele Stanislava Kostky Neumanna, a díky ní se Světla stala studentkou herectví a režie na pražské konzervatoři u Marie Laudové-Hořicové a Jaroslava Hurta.

 

Matka a dcera, které ve skutečnosti dělily jen čtyři roky – Světla Svozilová a Adina Mandlová v satirické komedii Martina Friče Mravnost nade vše

Matka a dcera, které ve skutečnosti dělily jen čtyři roky – Světla Svozilová a Adina Mandlová v satirické komedii Martina Friče Mravnost nade vše; foto ČT

V+W jí psali na tělo

Hrát začala už během studií, přestože to bylo oficiálně zakázáno, především na malých divadelních scénách, ovlivněných francouzskou a ruskou avantgardou. Na podzim roku 1926 se stala členkou souboru avantgardního Uměleckého studia Vladimíra Gamzy, které ale z finančních důvodů přežilo pouze jedinou sezónu. Díky tomu si ale Světly všimli Jiří Voskovec a Jan Werich a nabídli jí angažmá ve svém Osvobozeném divadle. Zpočátku hrála v Honzlových realizacích Apollinaira, Golla, Nezvala a Hoffmeistera, později byla hlavní ženskou představitelkou v hrách Voskovce a Wericha. Projevila nevšední smysl pro komiku, mimořádnou schopnost karikatury a pamfletu, takže počínaje směšnou písařkou Josefkou ve Vest pocket revue a potrhlou Carmen v Smoking revue psali V+W své ženské postavy přímo pro ni. Určitou dobu byla dokonce Voskovcovou partnerkou. V roce 1930 pak přešla do Divadla Vlasty Buriana, což bylo pro její další kariéru klíčové rozhodnutí, protože právě Burian ji přivedl k filmu.

 

S Vlastou Burianem v roce 1941 v komedii režiséra Miroslava Cikána Provdám svou ženu

S Vlastou Burianem v roce 1941 v komedii režiséra Miroslava Cikána Provdám svou ženu; Slaviafilm

Žádaná, ale až druhá

V první polovině třicátých let dokonce přerušila divadelní kariéru, protože ji film zcela pohltil. Stala se jednou z nejžádanějších českých filmových komiček, přesto na ni ale zbývaly jen vedlejší role. Sexy krásky Baarová, Mandlová, Vítová či Gollová totiž byly obdařeny schopností strhnout veškerou pozornost na sebe, a tak i když Světla bezesporu patřila k nejkrásnějším herečkám doby, přece jen jí něco chybělo – sex appeal. Pomalu se začala vracet na jeviště, na podzim 1933 začala hostovat ve dvou představeních v Národním divadle a od roku 1935 začala hrát v Novém divadle. Současně dál intenzivně filmovala, nejúspěšnějším v tomto směru pro ni byl rok 1938, během nějž stanula před kamerou dokonce v osmi projektech. V té době už byla poprvé provdána za advokáta a šéfredaktora populárního časopisu Kinorevue Bedřicha Rádla, na počátku války se ale manželství rozpadlo a Rádl se vzápětí oženil s její krásnou konkurentkou Hanou Vítovou.

 

Zámožná vdova Kalousová a pan Bonifác Bonafides (Jindřich Plachta) v roce 1950, v báchorce se zpěvy a tanci Josefa Kajetána Tyla Jiříkovo vidění

Zámožná vdova Kalousová a pan Bonifác Bonafides (Jindřich Plachta) v roce 1950, v báchorce se zpěvy a tanci Josefa Kajetána Tyla Jiříkovo vidění; foto Divadlo na Vinohradech

Plán s tragickým koncem

Podruhé se provdala za pražského stomatologa Františka Votrubu a s ním si konečně splnila i velké přání, o němž její úspěšnější a obletovanější kolegyně jenom marně snily – porodila mu syna a dceru. Konec rodinnému štěstí ale učinil rok 1948. Votruba se rozhodl, že se naučí létat, později se proslýchalo, že chtěl emigrovat a přelet přes hranice považoval za nejrychlejší. Jenže se něco zvrtlo a v říjnu 1948 zahynul při letecké havárii během jednoho z cvičných letů. Světla zůstala na péči o děti sama, navíc byla od roku 1940 členkou souboru Divadla na Vinohradech, které bylo po převratu přiděleno československé armádě, a tak ze zcela pragmatických důvodů vstoupila stejně jako řada kolegů do komunistické strany. Podle některých svědectví byla po smrti druhého manžela dlouhodobě nešťastná a měla pocit, že není herecky vytížená. Živila dvě děti a snaha získat dostatek práce vyústil až v nepříliš šťastné rozhodnutí, ze zoufalství předala syna na čas do péče dětského domova. „Nebyla ale zatrpklá a závistivá, jak se teď píše,“ dodala její dcera před časem v rozhovoru pro Český rozhlas.

 

V roce 1954 v satirické komedii o poměrech fiktivním maloměstě Nejlepší člověk

V roce 1954 v satirické komedii o poměrech ve fiktivním maloměstě Nejlepší člověk; foto ČT

Kauza Štěpničková

Světlino jméno se stále dokola objevuje i v souvislosti s odsouzením Jiřiny Štěpničkové, pro niž měli kolegové z divadla žádat za pokus o emigraci trest smrti. V souvislosti s tím byla dokonce leckdy označována za fanatickou komunistku. Kdyby tomu ale tak opravdu bylo, sotva by na ni vojenská kontrarozvědka založila v červnu 1954 svazek pod krycím jménem Mána a sbírala o ní důvěrné informace. Tento svazek byl podle dostupných informací v dubnu 1980 zničen. V roce 1966 ji postihla další pohroma. Po vážné autonehodě musela podstoupit několik operací a následná léčba byla velmi náročná. Během této doby nevstala z lůžka a až do smrti pak výrazně kulhala. Ještě na nemocničním lůžku převzala titul zasloužilé umělkyně, po roce 1968 se ale její vztah k vládnoucí straně definitivně změnil. „Ač byla členkou strany, o komunistech se do té doby doma nijak zvlášť dobře nevyjadřovala. Po srpnu 1968 už z ní byla otevřená antikomunistka,“ dodala dcera.

 

S Milošem Kopeckým a Josefem Chvalinou v roce 1969 v komedii Milana Kundery Ptákovina, která byla vzápětí stažena z repertoáru všech divadel jako nevyhovující

S Milošem Kopeckým a Josefem Chvalinou v roce 1969 v komedii Milana Kundery Ptákovina, která byla vzápětí stažena z repertoáru všech divadel jako nevyhovující; foto Divadlo Na zábradlí-Jaromír Svoboda

Tohle se jí povedlo

V roce 1968 odešla oficiálně do důchodu a před kamerou stanula naposledy v roce 1970 coby poštmistrová v komedii Zdeňka Podskalského staršího Ďábelské líbánky. Premiéru měl ale film až několik měsíců po její smrti. Zemřela 25. února 1970 po pádu ze schodů v domě, ve kterém bydlela, a bulvární média s oblibou tvrdí, že ke stáru propadla závislosti na alkoholu a spadla v opilosti. Dcera, která byla na místě neštěstí jako první, to ale vidí úplně jinak. „Určitě nebyla abstinentkou, ale rozhodně ji nevodili domů opilou. V domě, kde bydlela, nesvítilo světlo. Schodiště bylo bez zábradlí, které se opravovalo, a matka měla v těch dnech nové ortopedické boty, v kterých se učila chodit. Potmě a bez zábradlí vyšla třináct schodů, na čtrnáctém zakopla a následoval smrtelný pád,“ prozradila v rozhovoru. „Světle se to povedlo,“ povzdychl si prý tenkrát ironicky kolega Jaromír Hanzlík. Zatímco v ten den všude vlály rudé vlajky, Divadlo na Vinohradech vyvěsilo černý prapor.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská