SMIS proti MeSES; koronavirový zma(e)tek. Občan proti občanovi. Komentář Štěpána Chába
komentář
02.08.2021
Foto: Pixabay
Popisek: Vakcinace probíhá, ale začíná se zadrhávat o lidi, kteří ji odmítají
Je to přinejmenším podivné. Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS), tedy žádný konspirační spolek pro vytváření vlahých nocí odhalovačů fake news, velmi důrazně mluví o tom, že imunita po prodělání covidu je dlouhá sedm až devět měsíců, někdy až rok, a je srovnatelná s imunitou vybičovanou očkováním. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES) tvrdí opak, imunita po prodělání nemoci je k ničemu, je nutné všechny očkovat. Teď, tenisky i iPhone k tomu, ale hned. Proč v tom jsou takové rozpory?
Už z logiky věci. Covid je virové onemocnění. Jakmile člověk chytí virové onemocnění a jeho imunita se s ním popere, vzniká přirozená imunita. Imunitní systém poznal nepřítele, a tak si ho zapsal do análů a je na něj pro příště připraven. Proč to MeSES, a s ním i Ministerstvo zdravotnictví, popírá a tvrdí, že ta nejlepší imunita vznikne teprve při umělém zásahu očkováním? Přičemž očkování cílí na jednu část viru, přirozená imunita si zapíše útočící virus ve větším rozlišení (abych tak řekl), zapíše si více jeho částí, podle kterých jej může identifikovat.
Přítomnost covidu byla na celém světě za celou dobu odhalena u 197 milionů lidí. Čtyři miliony podle oficiálních dat na covid zemřely (z téměř osmi miliard lidí, tedy osmi tisíc milionů lidí). Přičemž v Izraeli, který se pustil do očkovacího dobrodružství s největším zápalem a mezi prvními, má nyní rostoucí čísla jak zachycených, tak i hospitalizovaných. Zároveň odtamtud zaznívá varování, že nejprovařenější vakcína od Pfizeru přestává být takové terno. Pamatujete si ještě závěr minulého roku, kdy se výrobci předháněli, jaká je účinnost jejich vakcíny? 94 procenta? 95 procent? S naší vakcínou hrobníkovi prostě vydělat nedáte, zněl pandemický marketing. A teď? Z Izraele zní – Pfizer na 37 % ochrany. Zdá se, jako kdyby nám účinnost klesala volným pádem. Začíná třetí kolo očkování a další mohutné zadlužování Izraele. Čeká nás podobný osud? Zaručeně. Po volbách všichni povinně a už bez tenisek do fronty na včeličku. A to i když už jsme na 37 procentech ochrany. Věc nepředstavitelná, kdyby ji farmaceuti provětrávali v závěru minulého roku, kdy pod 90 procent šel málokdo, všichni by je poslali ke všem čertům. Ale teď už jsme zainteresovaní a couvnout není vlastně kam.
Navíc se ukázalo, že očkování nesnižuje virovou zátěž na organismus. Očkovaní lidé tedy budou nadále pod bičem proticovidových opatření. Ve hře zůstává, a skutečně doufejme, že zůstane, jen to, že očkování chrání před těžkým průběhem nemoci.
Prasečí chřipka
Nevím, v pozadí celé současné covidové akce kulový blesk mi vždycky problikne varovné světélko s nápisem prasečí chřipka. Tu jsme si užili v roce 2009. Pamatuje si ještě někdo? Ta hysterie kolem ní byla podobná. Několik měsíců číslo jedna ve všech médiích. Počty nakažených, počty mrtvých, hlásila se o slovo apokalypsa biblických rozměrů. Jakmile ale bylo lidstvo dostatečně hysterické a ochotné přijmout diktát, přišel farmaceut s andělským oznámením – máme vakcíny, nikdo neumře, nakupujte, je to za pakatel. A státy nakupovaly. Sáhly do finančních rezerv, utrhly si od huby, odkrojily z naplánovaných dálnic pár metrů a investovaly je do zdraví obyvatel.
Ale stala se zvláštní a nikým nepředpokládaná věc. Lidé o vakcíny nestáli. Nechtěli se nechat očkovat. Nevěřili. Nevěřili tisku, vládě, nevěřili WHO, nevěřili kapacitám, které horovaly za farmaceutickou agendu. A i přes předkládaná fakta a prognózy, které byly hrozivé, nakoupené vakcíny ležely ve skladech a docházela jim doba trvanlivosti. Pamatujete si ještě, jak se s velkou slávou nechal před kamerami předních amerických televizí očkovat proti prasečí chřipce Barack Obama? PR, které zasáhlo ty nejvyšší kruhy. O pár let později, už bez televizních kamer a PR, skončily vakcíny ve spalovnách.
Výsledek?
Farmaceut si přišel na krásných 7 000 000 000 dolarů. V právě propukající finanční krizi pěkný zdroj pro vyplácení prémií pro vrcholné posty manažerů. PR oddělení jistě bouchlo několik lahví šampusu. Akce se zdařila. Příště můžeme přijít s něčím obdobným. Ebola? Proč ne? Třeba ebola. Tajemně a hrozivě znějící nemoc. A ano, ebola v roce 2018 zahýbala světovými médii. WHO bila na poplach. Hrozí pandemie nehorázných rozměrů, připravme se. A nic. Následovaly dva roky relativního klidu, pak přišel covid.
Do toho pak přijde Ministerstvo zdravotnictví (se svým MeSES) a začne tvrdit, vzdor přírodě a zkušenostem všech předchozích generací a vzdor číslům v Izraeli, že lidská imunita stojí za kulové, a i když se vypořádala s virem (a to z drtivé většiny bezpříznakově, nebo s příznaky chřipky), tak je třeba ji nahradit umělým zásahem (MeSES a MZ netvrdí, že imunita stojí za kulové, ale přirozeně vzniklé protilátky odmítají uznat, takže to vyjde nastejno). Proč? Vždyť imunita pracuje. Je daleko sofistikovanější a přizpůsobivější, než farmaceutova laboratoř. Ale, stejně jako farmaceut, není schopná učinit člověka nesmrtelným. Proto ty oběti covidu. Jsme, přiznejme si to, společnost přestárlá, farmaceutický průmysl se dostal na takovou úroveň (a je to krása lidského poznání), že nás je schopný udržovat naživu déle, než kolik by nám dovolila příroda.
Ale to si prostě vezme svou daň, když přijde těžší období. A tu daň jsme právě zaplatili (nebo ještě platit budeme). Musí zaznít cynická otázka, která je prosta jakéhokoliv cynismu – je skutečně taková tragédie, když zemře osmdesátiletý člověk? Jistě, připomíná nám to vlastní smrtelnost, které se mnozí z nás bojí a je pro nás vzdálená, nepochopitelná, nedotknutelná, a tedy svým způsobem posvátná. A hlavně – budí strach. A proto se lekneme, proto se bojíme, proto si rádi koupíme týden navíc, který tu budeme moci pronadávat nad poměry, které ve společnosti vládnou. Ale stejně je na místě se ptát – probíhá právě teď všechno tak, jak by probíhat mělo? Není to někde podivně vyduté a přehrávající? Nebudí to podezření? Jen poznámka. Ví se, že je v nemocnicích jen několik málo jednotek pacientů s covidem a přesto jsme stále pod pandemickým bičem? Proč se stát stále chová tak svéhlavě a mocensky? Není to trochu divné? To jsme si na ten dohled tak zvykli?
Vložil: Štěpán Cháb