Zdivočelou zemi mu soudruzi rázně spočítali. Ke slovu se dostal až v penzi a zlobit nikdy nepřestal. Tajnosti slavných
02.08.2021
Foto: ČT
Popisek: Spisovatel, scenárista, dramatik, překladatel, básník a skaut Jiří Stránský
Stal se jedním z mála autorů, kteří zrůdné nápady komunistického režimu neustále připomínali. A navíc velmi úspěšně. Kdo by neznal alespoň jeho Zdivočelou zemi. (Pokračování z neděle 1. srpna)
V roce 1960 byl Jiří Stránský propuštěn v rámci rozsáhlé amnestie prezidenta Antonína Novotného, oženil se s architektkou Jitkou Balíkovou, která ho celých sedm let navštěvovala ve vězení, a měli spolu syna Martina a dceru Kláru. Živil se pak několik let jako kopáč u Vodních staveb. Od roku 1965 pracoval u podniku Benzina a současně začal externě spolupracovat jako asistent s filmovým studiem Barrandov. Napsal první scénáře k televizní komedii režiséra Martina Friče Obraz a k jeho historickému dramatu Hvězda zvaná Pelyněk, při jehož natáčení si vyzkoušel práci asistenta režie. V roce 1965 se pak podílel coby pomocný režisér na zrodu komedie režiséra Hynka Bočana Nikdo se nebude smát. Postupnému rozvolňování společenských poměrů v šedesátých letech ale učinila rázný konec okupace v srpnu 1968.
Další habaďůra
V roce 1969 ještě Jiří stihl vydat svoji debutovou sbírku vězeňských povídek, nazvanou Štěstí, která ale byla krátce po vydání stažena z prodeje a všechny výtisky putovaly do stoupy. Následovala normalizace, během níž se soudruzi nejprve vypořádali se straníky, kteří s nastoleným směrem vývoje nesouhlasili. Po nich znovu přišli na řadu i dřívější ‘nepřátelé režimu‘ a v roce 1974 došlo i na Jiřího Stránského. Za údajné rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví byl odsouzen na tři a půl roku vězení. Výrazně k tomu zřejmě přispěl i jeho román z roku 1970 Zdivočelá země, v němž popsal dramatické poválečné osidlování pohraničí a jeho drancování po odsunu sudetských Němců. Polovinu trestu si odseděl, pak byl podmíněně propuštěn.
Ilustrace režimu
Nastoupil jako technik v Československém státním souboru písní a tanců. Současně oprášil i spolupráci s barrandovským studiem, jako scenárista se podílel především na krátkometrážních animovaných filmech pro děti. Teprve po listopadu 1989 začal spolupracovat s rozhlasem jako autor glos a mohl konečně začít publikovat. Psal především pro Literární a Lidové noviny. V roce 1990 se stal spisovatelem-profesionálem a současně vedoucím zahraničního oddělení Českého literárního fondu. V roce 1992 byl zvolen prezidentem Českého centra Mezinárodního PEN klubu a o tři roky později se stal předsedou Rady Národní knihovny, které předsedal do roku 1998. Teprve v roce 1997 konečně natočil Hynek Bočan pro Českou televizi film Zdivočelá země, v hlavní roli s Martinem Dejdarem, a vzápětí i první řadu stejnojmenného seriálu. Krátce nato vyšla Zdivočelá země knižně, rozšířená o další román Aukce, a po něm konečně následovala rychle za sebou série jeho literárních děl.
Přibrzdit nedokázal
Do politiky sice nikdy nevstoupil, přesto jeho komentáře, sloupky, rozhovory a veřejná vystoupení významně ovlivňovaly veřejný život. A také besedy ve školách, které považoval za velmi důležité a nevzdal se jich ani poté, co mu lékaři doporučili tuto činnost ze zdravotních důvodů raději ukončit. Byl také členem Konfederace politických vězňů a v roce 2001 mu prezident udělil medaili Za zásluhy. Od února 2000 zasedal šest let v Radě Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj kinematografie, v roce 2011 převzal v Kolíně na Valném sněmu Junáka Řád Stříbrného vlka a medaili Artis Bohemiae Amicis. O dva roky později obdržel za čtyři řady Zdivočelé země Cenu Josefa Škvoreckého. Byl laureátem Ceny Karla Čapka a v roce 2015 se stal Rytířem české kultury.
Zlobit nepřestal
V prosinci 2015 rozhlas nečekaně neodvysílal jeho pravidelnou glosu Budu zlobit dál a navrhl mu ukončení spolupráce, údajně z ekonomických důvodů. Glosu pak nahrál Kverulant.org, oficiálně protestoval i český PEN klub, a tak v dubnu 2016 uzavřel Český rozhlas Plus s Jiřím Stránským novou smlouvu. Dostal Cenu Arnošta Lustiga a vzápětí byl zvolen starostou Umělecké besedy. O rok později byla vydána kniha rozhovorů Renaty Kalenské Doktor Vězeňských věd. Jiří Stránský zemřel 29. května 2019, zádušní mši na jeho památku odsloužil v pražském Týnském chrámu kardinál Dominik Duka.
Vložil: Adina Janovská