Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Babiše do kompostu a jdeme vytvářet novou miliardářskou elitu. Komentář Štěpána Chába

komentář 26.07.2021
Babiše do kompostu a jdeme vytvářet novou miliardářskou elitu. Komentář Štěpána Chába

Foto: Se svolením: Andrej Babiš

Popisek: Andrej babiš s předsedkyní Evropské komise Urschulou vod der Leyenovou. Máme premiéra mačistu, dávat ženě květinu, co je to za projev nadřazenosti? No toto!

Tak nám Evropská unie dopřeje něco rozmarných chvilek strýčka Skrblíka. Zaplaveme si společně v pořádném balíku peněz. 180 miliard korun. To je bratru 180 tisíc milionů korun. Fůra peněz, která nám připluje, až zakompostujeme Babiše, samozřejmě, na náš účet. Ale ne na ten váš nebo můj. Plán na obnovu České republiky, jak se poeticky přísun peněz jmenuje, poputuje hlavně do brčálu zelenějšího, než nejzelenější zelenina.

Předestřeme si slova osoby nejpovolanější. Ministryně financí Aleny Schillerové: „Národní plán obnovy pomůže nastartovat hospodářské oživení a modernizovat českou ekonomiku. Ze 180 miliard korun půjde zhruba 42 procent prostředků na zelenou transformaci a 22 procent na digitalizaci. Peníze budou také směřovat do školství a zdravotnictví,“ napsala Alena Schillerová na Twitteru. Sláva Bohu na nebesích. Zbytek půjde, předpokládám, další plány na Twitteru ministryně nepředložila, na opravy fasád veřejných budov (ne veřejných domů, ale budov, v tom je setsakra velký rozdíl, vy holomci).

Plán obnovy tak nepůjde zase tolik na obnovu, jako na zezelenání a vybudování několika málo nových milionářů, neřkuli miliardářů podnikajících v obnovitelných zdrojích energie. A posílení těch stávajících (ne, Babiš, ty zůstaň v kompostu, tobě ani očuchat, i když vlastníš největší korporát zemědělského, potravinářského a chemického průmyslu v republice, kde by zezelenání bylo logické, tebe budeme pro tvé politické angažmá šikanovat). Ale podívejme se na to z trochu jiné perspektivy. Z perspektivy peněz a jejich původu. A následků, které z toho pro nás poplynou.

Zkusme se zadumat. Bylo by možné, aby si Česká republika půjčila u mezinárodních finančních ústavů částku 180 miliard bez asistence vyšší mocnosti (EU, ne Pánbu)? Rating máme tuze dobrý, ruce by nám utrhly, abychom si od nich půjčili takovou pěknou sumičku. A pak bychom ji mohli spálit někde u Uhříněvsi. Třeba tam a třeba spálit. Pokud bychom se k tomu rozhodli. Proč ne, půjčili bychom si my a na nás a bez podmínek (řečeno v nadsázce, prosím). Ovšem ‘dar‘ Evropské unie jede na jiných principech. Udělat si táborák? Tudy cesta nevede. Obnova po covidu počítá s tím, že velkou část vložíme do předem nadiktovaných oblastí za předem nadiktovaných podmínek (a s ohledem na téměř povinnou kompostaci Babiše i předem určeným osobám a jejich podnikům, i když by si Babiš kompostaci zasloužil už jen za to, že jim něco takového v unii nevetoval, ale poslušně pokýval hlavičkou a zvedl pacičku).

Ale to není vůbec všechno. Kde Evropská unie k penězům přišla a je to skutečně dar? No, jak se to vezme. Celou sumu jsme si vypůjčili společnými silami jako Evropská unie my všichni. Došlo k tomu poprvé v historii. Členské státy se dohodly na prvním společném dluhu, který, no říct se to musí, svazuje všechny do jednoho nerozdělitelného chumlu po uši zadlužených, kteří musí poslouchat rozmary Bruselu. A já vím, Brusel jsme my, musíme tedy poslouchat to, co si tam sami uvaříme. Ale ano, když jeden jede na vlně bruselské politiky, tak ano, tak je vše bez obtíží. Ovšem bruselská politika je v některých ohledech velmi, velmi jednostranná a peskující kohokoliv, kdo nesouhlasí. Však právě proto Britové z unie odešli (a zatím tam hladomor nezačal, kruciš).

Takže dar na obnovu po covidu nacpeme z velké části do ekologických opatření, která se v mnohých případech snaží předběhnout budoucnost (nejsou technologie nebo jsou až nemístně neefektivní a nespolehlivé), někdy se dokonce snaží předběhnout i realitu (snižování zdrojů elektřiny, prudké zvyšování spotřeby elektřiny elektromobily, ale i vytápění v domácnostech, to bude náraz do zdi). A ne, pro obyčejné lidi to nebude, těm jenom stoupnou ceny za energie… a následně i ceny za všechno ostatní, protože když stoupne cena za energie, a ta stoupne sakramentsky, stoupají ceny i všeho ostatního. Přímá úměra se tomu říká. Hurá, můžeme víc platit, to je dobře, to jsme chtěli.

Nanejvýš komických je pak oněch 22 procent ze 180 miliard, které musíme nacpat do digitalizace. Já vám nevím. Jak dlouho už se o digitalizaci mluví? Dvacet let? A ono pořád nic. Na úřadech je to neustále stejný výlet do předpeklí, jakým byl i za Rakousko-Uherska. Zaklepat, vstoupit, nechat se zbuzerovat, ponížit, zurážet a s pohrdlivou výčitkou, že na formuláři 35A chybí podpis zimbabwského příručího, proto nic nebude povoleno, vše bude zakázáno, být odejit. Něco takového není v nedostatku peněz, ale v naprostém nedostatku soudnosti. Začít nabízet služby lidsky, mile, efektivně a vstřícně, na to není potřeba vlastně ani koruna navíc, jen navíc trochu rozumu. Někdy to, ale to už je jen můj osobní a pokřivený dojem, pomalu začíná vypadat, že cílem není digitalizace služeb státu, ale digitalizace občana.

Co je tedy ‘dar‘ z Evropské unie. Politické a nerozbitné připoutání se k unii. Naprosté podlehnutí politice Bruselu, kde námitky padají již tradičně pod stůl. Je to ‘dar‘, který si splatíme sami a následně i přeplatíme původní částku. Pomoci, té skutečné, živnostenské, podnikatelské, malé, po covidových restrikcích se nedočkáme. Samozřejmě, že některé firmy na tom trhnou. Některé segmenty povyrostou, vydělají si. Ovšem to bude vyvážené chudnutím v jiných segmentech, a hlavně chudnutím společnosti jako celku. Nemluvě pak o inflaci, která už teď kosí lidem úspory. Máme se na co těšit. Není to plán na obnovu, ale plán na cílené chudnutí.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace