Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zbožňovaný milovník okouzlil i zlatou slavici, velkou lásku ale zničila nečekaná tragédie. Tajnosti slavných

19.07.2021
Zbožňovaný milovník okouzlil i zlatou slavici, velkou lásku ale zničila nečekaná tragédie. Tajnosti slavných

Foto: Východočeské divadlo Pardubice

Popisek: Karel Urbánek v roce 1959, v hlavní roli v pohádkovém poetickém dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena

FOTO Málokdo ví, že byl prvním manželem legendární zpěvačky, která v sedmdesátých letech vládla celých pět let populární anketě Zlatý slavík. V té době už byla Naďa Urbánková jeho exmanželkou, zůstali ale přáteli, přestože se jejich životní i profesionální cesty rozdělily.

Televizní diváci sice jeho tvář dobře znají, většina si ho ale navzdory dodnes společnému příjmení s legendou populární hudby nespojuje. Ve filmu i televizi ztvárnil někdejší velký milovník z oblastního divadla Karel Urbánek více než 150 postav, hrál různé sousedy, úředníky a funkcionáře, velmi často mu scénář přidělil i uniformu. Jeho hlas zazníval z rozhlasu, patřil k nejžádanějším dabérům a upozornil na sebe i jako spisovatel. Nejspíš si ho ale vybavíte v nestárnoucím seriálu Chalupáři či v komedii Drahé tety a já, v obou mu scenáristé oblékli uniformu příslušníka veřejné bezpečnosti.

 

V nesmrtelném seriálu Chalupáři si zahrál příslušníka VB

V nesmrtelném seriálu Chalupáři si zahrál příslušníka VB; foto ČT

Mimčo ze Sanopzu

Narodil se 13. února 1930 a velmi rád dával k lepšímu, že spatřil světlo světa na tom nejlepším možném místě – v pražské nemocnici SANOPZ, která se později stala exkluzivním zdravotnickým zařízením pro prominenty komunistického režimu. Tenkrát to ale ještě byl areál Bakulova ústavu pro výchovu životem a prací, odnož Jedličkova ústavu, která měla své svěřence vést k větší samostatnosti. Jeho žáci, tzv. Bakulovi zpěváčci, vydělali peníze koncerty nejen doma, ale i po celé Evropě a v USA, a prodejem svých výrobků, ústav pořádal veřejné sbírky a finančně ho podpořil i prezident T. G. Masaryk. Kvůli devalvaci dolaru během krize byl ale ústav uzavřen, v roce 1933 stát budovu zabavil a udělal z ní Sanatorium poštovních zaměstnanců (SANOPZ). V zařízení pro prominenty se proměnil až v roce 1955. Většinu dětství Karel prožil v Hradci Králové, kde také absolvoval tehdejší jedenáctiletku a už během studia se začal zajímat o rozhlas, který z Hradce poprvé vysílal v roce 1945.

 

S Blankou Bohdanovou v roce 1954 ve veršovaném dramatu Vítězslava Nezvala podle románu Abbé Prévosta Manon Lescaut

S Blankou Bohdanovou v roce 1954 ve veršovaném dramatu Vítězslava Nezvala podle románu Abbé Prévosta Manon Lescaut; foto Východočeské divadlo Pardubice

Šupem na oblast

V nově založeném rozhlasovém studiu nejen účinkoval v celé řadě rozhlasových her, ale vyzkoušel si poprvé i režii. Díky tomu získal průpravu pro studium na Pražské konzervatoři, kam byl v roce 1949 přijat. Díky tehdejší školské reformě se ale nakonec stal studentem prvního ročníku DAMU. „Udělali jsme zkoušky, a když jsme po prázdninách přišli do školy, řekli nám, že jsme vysokoškoláci!“ zavzpomínal ve svém medailonku pro webové stránky Východočeského divadla Pardubice. Tam se ale ocitl na umístěnku až v roce 1953, po úspěšném absolvování pražské fakulty. Místo působení bylo od roku 1952 absolventům přidělováno tzv. umístěnkou podle potřeb státu a jejich povinností bylo v daném místě setrvat tři roky. V roce 1959 bylo nařízení o umísťování absolventů zrušeno a nahrazeno doporučením k přijetí do pracovního poměru. Karlovu cestu právě do jedné z východočeských metropolí prý tenkrát jeho tehdejší pedagog, významný herec a divadelní režisér Otomar Krejča, komentoval slovy: „Haničinec se vrátí domů a doprovodí ho Urbánek z Hradce Králové, aby pochopil, co je lokální patriotismus.“

 

Jako Leon v roce 1960 v Paní Bovaryové

Jako Leon v roce 1960 v Paní Bovaryové; foto Východočeské divadlo Pardubice

Sexy milovník

V pardubickém souboru si Karel rychle vydobyl jednu z prvních pozic, dostával jednu skvělou příležitost za druhou a nikdy se netajil tím, že tamní divadlo pro něj znamenalo skvělý rozjezd. Starší generace dodnes vzpomíná například na doslova legendární Manon Lescaut, která měla premiéru v roce 1954. Ústřední mileneckou dvojici v inscenaci režiséra Karla Nováka ztvárnil Karel s Blankou Bohdanovou, hrála se neuvěřitelných šest let a vyprodala i letní představení v pražské Valdštejnské zahradě. „Vzápětí divadlo dostalo další nabídku – na podzim odehrát Manon v Hudebním divadle v Karlíně. Velikánské hlediště, a i to bylo pokaždé vyprodané. A pokaždé seděl v ředitelské lóži Vítězslav Nezval. Manon jsme hráli několik sezón, přežila i moji vojnu a hráli jsme ještě tehdy, když už byla Blanka Bohdanová členkou Městských divadel pražských,“ zavzpomínal v dopisu dramaturgyni Východočeského divadla Pardubice Anně Hlaváčkové. Po prvních třech ‘povinných‘ sezónách strávil dva roky v zájezdovém souboru vinohradského Ústředního divadla čs. armády, v roce 1957 se ale do Pardubic vrátil. K jeho nezapomenutelným výkonům patří mimo jiné Perdican v dramatu Afreda se Musseta Se srdcem divno hrát, Ruy Blas v stejnojmenné romantické veršované tragédii Victora Huga či Leon v Paní Bovaryové.

 

S Evelynou Steimarovou v roce 1964 v komedii Neobyčejná třída

S Evelynou Steimarovou v roce 1964 v komedii Neobyčejná třída; foto Národní filmový archiv

Krásná sestřička

V roce 1959 vyhrála s ochotnickým souborem Jiráskův Hronov tehdy devatenáctiletá zdravotní sestřička Naďa Balabánová a hned dostala nabídku z divadel v Pardubicích a Hradci. A zvolila Pardubice. „Naďa byla velice milá, fajnová dívka, talentovaná, bezesporu, byl to hezkej život,“ prohlásil o ní Karel v dokumentu České televize 13. komnata Nadi Urbánkové. Brzy se vzali a prožili spolu osm let. Už v roce 1960 ale Karel z pardubického souboru odešel, aby mohl s Janem Otčenáškem založit v Praze divadlo poezie. Jejich projekt se sice nakonec neuskutečnil, shodou náhod ale Karel nakonec získal angažmá v divadélku Paravan. A Naďa šla do Prahy s ním. „Když jsem otěhotněla, tak jsem měla velikou radost, a věděla jsem o tom naprosto všecko. Takže jsem měla připravenej kufříček,“ zavzpomínala Naďa v dokumentu na osudné okamžiky, které zasadily jejich manželství smrtelnou ránu. Žádným tajemstvím sice nebyla, ani jeden z nich ale o ní veřejně dlouho nepromluvil. Došlo na to teprve v roce 2007 při natáčení dokumentu o Nadině životě.

 

Hrabě de Guiche v nejvýznamnější divadelní hře francouzského dramatika Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu

Hrabě de Guiche v nejvýznamnější divadelní hře francouzského dramatika Edmonda Rostanda Cyrano z Bergeracu; foto Divadlo S. K. Neumanna – Jaromír Svoboda

Osudová tragédie

„V den, kdy nastal ten malér, Karel odjížděl do Pardubic něco točit. Já jsem ho šla vyprovázet, a ve chvíli, když jsem mu zamávala, najednou si pamatuju, že jsem se chytla za břicho. A strašně jsem se lekla. A v tu chvíli jsem měla prostě pocit, že vím, že to je malér. Vyšetřovali mě, poslouchali, tvářili se divně a řekli mně, že děťátko už nežije, ale musím ho porodit,“ poprvé zavzpomínala Naďa veřejně na největší tragédii svého života. A Karel připustil, že měla velký podíl na rozpadu jejich manželství. Začal pak prý hodně pít, domů se moc nevracel a jejich cesty se pomalu rozcházely. V roce 1964 Naďa udělala konkurz do Semaforu a poprvé stanula před kamerou jako jedna z chovanek penzionátu v legendárním filmovém muzikálu Jána Roháče a Vladimíra Svitáčka Kdyby tisíc klarinetů, začala intenzivně pracovat na svém pěveckém projevu a velmi brzy se prosadila jako jedna z předních tváří populární hudby. Karel hrál a režíroval v divadle a autorsky se podílel na oživování starých pražských kabaretů. A ono neviditelné a nezbytné spojení partnerů postupně přestávalo fungovat. Přestože časem následoval rozvod, zůstali přáteli a Naďa si navzdory dalším manželstvím dodnes ponechala příjmení Urbánková.

 

Jako jeden z příslušníků VB (vpravo) v nesmrtelné komedii Drahé tety a já

Jako jeden z příslušníků VB (vpravo) v nesmrtelné komedii Drahé tety a já; foto ČT

Chodilo se na Urbánka

Jedno z tehdejších divadel malých forem Paravan založil spisovatel, dramatik, textař a interpret Jiří Robert Pick. Působilo v Redutě na Národní třídě a jeho kabaretní soubor měl nejblíž k domácí tradici literárního kabaretu jako předobrazu text-appealu. Po dvou sezonách se repertoár rozdělil do dvou odlišných typů, činoherní kabaretní aktovky a volné, poloimprovizované text-appealy, z nichž nejvíc repríz dosáhlo právě Urbánkovo dynamické, rozpohybované pásmo staropražských a trampských songů Z Košíř až po Orinoko aneb Všichni moji dědové. Od sezony 1962/63 se soubor stal součástí Státního divadelního studia a přestěhoval se do ulice Ve Smečkách, kde se o dva roky později dělil o sál se začínajícím Činoherním klubem. V srpnu 1965 byl Paravan zrušen a Karel se stal členem souboru Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). I zde si rychle vydobyl jednu z předních pozic, spolupracoval s významnými režiséry, jako byl Jan Grossman, Otomar Krejča či Václav Lohniský, a v divadle hrál až do oficiálního odchodu do důchodu počátkem devadesátých let.

 

S Janem Novotným v roce 1984 v Molièrově dramatu Škola pro ženy

S Janem Novotným v roce 1984 v Molièrově dramatu Škola pro ženy; foto Divadlo S. K. Neumanna – Vladimír Hanzl

Čtrnáct let se Švorcovou

Před filmovou kamerou se poprvé mihnul v roce 1961 v komedii Jiřího Nesvadby Půlnoc s hrdinou, o rok později odstartoval spolupráci s Československou televizí v dramatu Antonína Moskalyka Vrah byl odsouzen po právu. První ‘pojmenovanou‘ filmovou roli, postavu profesora češtiny Křivky, dostal v roce 1964 v komedii ze života maturantek Neobyčejná třída a o rok později napsal společně s manželkou Naďou první scénář k televizní kriminálce Je Thierry Brévanne vinen?. Po roce 1968 byl vyloučen z KSČ, čímž byl na dlouhá léta ‘odsouzen‘ před kamerou pouze k malým vedlejším rolím. Intenzivně ale spolupracoval s rozhlasem jako herec i režisér. Velmi populární byl v sedmdesátých letech historicky první rozhlasový seriál Jak se máte, Vondrovi?, v němž vytvořil ústřední manželkou dvojici s Jiřinou Švorcovou. Normalizační rodinku, která měla ukázat každodenní život v těch správných barvách, tvořili otec, vedoucí topenářů OPBH, matka úřednice sociálního odboru národního výboru a jejich děti v podání Marka Ebena a Slávky Hozové. Během čtrnácti let bylo odvysíláno 730 dílů, na nichž se podílelo zhruba 150 autorů, mimo jiné i Pavel Landovský, který psal pod jménem Alexe Koenigsmarka.

 

S Danou Batulkovou v roce 2004, v první řadě seriálu Redakce

S Danou Batulkovou v roce 2004, v první řadě seriálu Redakce; foto TV Nova

Stárnu, blbnu, chudnu, tak píšu…

V Divadle pod Palmovkou poznal svoji druhou manželku, o jedenáct let mladší Janu Vychodilovou. Přestože hlavní náplní jeho života nikdy nepřestalo být divadlo, najdeme v jeho filmografii více než 150 titulů, většinou ale spolupracoval s televizí. Ve filmu si zahrál naposledy v roce 1994, kdy vytvořil postavu doktora Šafáře v hořké komedii Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno, natočené podle stejnojmenné literární předlohy Haliny Pawlowské. Na obrazovce jsme ho mohli vidět naposledy v roce 2014 v sérii Stopy života, kterou natočil pro TV Barrandov Tomáš Magnusek. Psal hry a adaptoval různé literární předlohy pro divadlo, rozhlas i televizi. Jako spisovatel debutoval v roce 1985 knížkou Vyznání o životě, za kterou později získal Cenu Františka Langera za tvorbu v oblasti povídek. „Stárnu, blbnu, chudnu, tak píšu…“ poznamenal k své literární tvorbě. Stal se jedním z nejžádanějších dabérů, za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel v roce 1999 Cenu Františka Filipovského a nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix. S přibývajícími roky ho trápily problémy se srdcem, prodělal dva infarkty a absolvoval tři bypassy. Poslední léta prožil Karel Urbánek převážně na milované chalupě v jižních Čechách, kde v pátek 25. června 2021 zemřel.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace