Francouzi a Britové komedie umějí, na rozdíl od nás, tvrdí herec a principál, který také říká: Není nic blbějšího než mládí. Přečetli jsme

Foto: Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Pavel Trávníček v cyklu ČT Neobyčejné životy

Pavel Trávníček sehrál mnoho rolí, ale už navždy bude princem z Popelky. Je to ale hlavně principál vlastního divadla a také táta malého Maxmiliána. V rozhovoru pro MF Dnes mimo jiné vysvětlil, jak to myslel, když řekl, že končí s herectvím.

Nedávno se rozšířila fáma, že s herectvím končí: „To je trochu z kontextu vytržená informace z jednoho rozhlasového rozhovoru, kde jsem pronesl, že asi s herectvím skončím, protože jsou mladší, hezčí, šikovnější herci. Paní redaktorka se mě v reakci na to zeptala: Vážně skončíte? A já zažertoval, že to říkám třeba i proto, aby mě filmoví režiséři přemlouvali s lepšími nabídkami,“ upřesnil to v rozhovoru. Nyní se ale obává, že divadelnictví se už do dob předkovidových nevrátí: „Hodně nad tím přemýšlím i v souvislosti s tím, co celou zeměkouli potkalo v uplynulém roce, že už to asi nebude nikdy takové. Mám na mysli kupříkladu divadla, kdy si všichni mysleli, jak po rozvolnění nastane všeobecný boom - a žádný nenastal. Lidé se stáhli, jsou velmi opatrní. Naštěstí to neplatí ve všech případech.“

Když zemřela Libuše Šafránková, vzpomínal na kolegyni v Interview 24 na ČT 24

Obsazuje se sám

Pavel Trávníček vede vlastní divadlo, což má prý mnohé výhody: „Oproti klasickému angažmá, kde herec přijde a z fermanu si přečte - jsem obsazený, nejsem obsazený, zkoušky jsou tehdy a tehdy, má člověk ve vlastním divadle výhodu možnosti zahrát si to, co by si nezahrál jinde. Můžete se realizovat sám za sebe, i jako režisér, obsadit si, koho chcete. A pak už má principál jen samé starosti. Laik si spočítá, že v sále sedí 500 lidí, vynásobí to cenou vstupenky a vzdychne - vy musíte být bohatý! Ale neví o pasti nákladů, že si za svoje musíte pořídit techniku, lidi, každou židli.

Psali jsme

V rozhovoru o svatbě vyšlo najevo, že Pavel Trávníček s Monikou začal chodit, když byla pomalu pod zákonem... Teď čekají dítě, jemu je pětašedesát, jí třicet. Co o vztahu s princem z Popelky řekla jeho žena?

K tornu musí principál dobře promyslet, jaký repertoár nasadí, aby měl plný sál. A já jsem se kdysi rozhodl pro komedie - francouzské, anglické, protože tamní autoři je umí bezvadně napsat, na rozdíl od autorů našich. A pak se to musí umět nazkoušet. Největší školu jsem pochytil od úžasného režiséra Evalda Schorma, který říkával, že představení se musí zkoušet a dělat, jako když se peče dort. Například že když zkoušení nejde, má smysl odložit to na jindy, až zase bude lepší atmosféra, protože představení musí vznikat za dobré nálady všech, abyste ho pak za rok i za pět let hráli pořád rádi.“ 

Popelkovská výstava

Na vodním hradě Švihov pomáhal zřídit expozici ke slavné pohádce: „Němci mají krásnou stálou expozici k Popelce na Moritzburgu, my jsme neměli donedávna nic, a tak jsme s jedním kamarádem za vlastní peníze zřídili vlastní českou popelkovskou výstavu. A krom jiných artefaktů z natáčení je tam vystaven i ten můj osobní scénář. Při jeho otevření po letech jsem pobaveně zjistil, že jsem si do něj v době natáčení neudělal ani čárku hereckých poznámek. To ilustruje, jak lehkovážně jsem k tomu přistupoval. Na svou obhajobu bych ovšem dodal, že ani režisér Václav Vorlíček nejásal, když mu místo jiného filmu nabídli točit pohádku. Budoucí úspěch Tří oříšků nepředpokládal na začátku nikdo,“ přiznal v rozhovoru. Zamýšlel se nad tím, proč byla pohádka tak úspěšná: „Jedním z faktorů úspěchu je, že se točila v zimě, na sněhu. A přitom se původně mělo točit v létě, ta pohádka měla původně být zelená, měla kvést. To se ovšem nestihlo, a tak režisér Vorlíček řekl, že ji natočíme v zimě. Náhoda. Kdo si dnes dokáže představit Popelku bez sněhu? Já ne. Byl by to docela jiný film.“

Pavel Trávníček v cyklu Neobyčejné životy ČT

Dítě v pozdějším věku je afrodiziakum

S Monikou Trávníčkovou má čtyřletého syna: „Samozřejmě, že je v tom i kus sobectví, protože pořídit si dítě v pozdějším věku je jisté afrodiziakum. Na druhou stranu můj oblíbený dramatik George Bernard Shaw, který se dožil čtyřiadevadesáti let, pronesl cosi v tom smyslu, že není nic blbějšího než mládí. V pozdějším věku děláte míň výchovných chyb, máte víc času, mimo jiné. Myslím, že malé dítě to vnímá odlišně než dospělý a nepřemýšlí tolik nad tím, proč má tatínka v dědečkovském věku. Samotný věk, to číslo, není vždy rozhodující. Když jste zdráv a nic vás nebolí a netrápí, i vaše hodnoty jsou jiné. Ačkoliv uznávám, že přání „hodně zdraví" zní v sedmdesáti jinak než ve třiceti.“

Po dlouhém přemlouvání kývl i na účast ve StarDance

Brzo ho uvidíme na obrazovkách, jak tančí ve StarDance: „Když mi to zavolali, slušně, ale rázně jsem poděkoval, že v žádném případě. Že je to přece pro mladé, že se tam obecně nehodím, a vůbec - přišlo mi to absurdní. Ale Monika mě přesvědčila, a tak jsem se uvolil a podvolil.“

Vložil: Michaela Špačková