Oldřich Fischer: Iluze strany. Když uslyším slovo starostové... Vaše dopisy
17.07.2021
Foto: Hans Štembera
Popisek: Volby jsou za rohem... jako každý rok
Jak je to s politiky? Jsou to čisté lilie plné ideálů? Nebo lidé, kteří se přišli napakovat. Druhá možnost je pravdivá? Všeobecná nálada by k takovému přesvědčení sváděla. Ale ono to tak není a nebude. Jsou mezi nimi i poctiví politici, kteří vyrostli na ideálech a vyrazili změnit svět. To že se jim to nepovedlo? Nebude to systémem? Nebo moc skutečně korumpuje a křiví charakter? Na to se rozhodl podívat Oldřich Fischer. Tedy mu předáváme slovo.
„Zatím si všichni hráli na to, že politická strana je skupina lidí, kteří chtějí prosadit nějaký svůj hospodářský program,“ píše Oldřich Fischer. „Do volebního klání šli s tím, že se zasadí o, dle nich, zlepšení hospodaření státu. Je smutné, že hned po svém zvolení na tuto ideu téměř všichni naráz zapomněli. My teď máme politický mandát k čemukoliv! Za stát schvalují i mezinárodní dohody, o kterých ve svém volebním programu neměli ani slovo. Jestliže to neměli ve svém předvolebním programu, je schvalování takovýchto dohod vlastně legální? To by jim měl zatrhnout snad Ústavní soud? Zatím všechny odpovědné státní orgány už čtvrt století dělají mrtvého brouka. Množí se takzvané strany (hnutí?), které žádný program nemají.
Tvrdí, na velikém plakátu: Dáme Česko (fčesko), do kupy. (Jestliže se na obrovském plakátu nad tímto nápisem usmívají hned tři známí ‘politici‘, tak to je dle mne přímo urážka základní soudnosti). Budeme hlasovat pro to, co se nám bude zrovna líbit. Byli jsme starostové a zase budeme. Jestliže se starosta stará čtyři roky naplno, tak je po tomto údobí ‘vyhaslej‘ a jde dělat zase předchozí zaměstnání. Vysmátí starostové přišli každý z jiné politické strany. Někteří byli ve dvou stranách. Někteří snad ve třech. To podle jejich instinktu, kde se jim bude víc dařit. Takže si třeba programy, za které původně kandidovali, ani nepamatují. To je pro ně zbytečné zatěžování mozku. Vždy jenom hlasují tak, aby si nejspíš polepšili. Hlava nehlava. Kdo je volí, tak vlastně volí komplet ‘národní frontu‘. Jako lidovci a sociální demokraté za socialismu. O nějakém programu předem si občané u nich mohou jenom nechat zdát. Ten je jedinej. Být zase starostou. Až do smrti.
Osobní zkušenost. První starosta v Praze Hloubětíně po opětném zavedení kapitalismu (imperialismu?) za Klause, nejprve za ‘hubičku‘ zprivatizoval velký činžovní dům. Dvě popisná čísla. Původně se říkalo, že domy s velkým protileteckým krytem se nebudou privatizovat. Tak nevím. Tento kryt měl samostatné odvětrání mimo budovu, pancéřové dveře, atd. Tyto prostory se asi do ceny domu též nezapočítávaly? Pak strhl střechu a dům nastavil o další patro. Jeho byt. Aby se stavba zlevnila, tak to stavěli asi Ukrajinci. Pak ušetřil na záchodech pro ně. Ti pak káleli do větracích šachet.
Hygienická stanice této obytné části se odmítla oznámením o této činnosti jakkoliv zabývat. (Na hodinu bych je všechny vyhodil.) Už tenkrát mu překážely stromy. Na pásu trávníku před činžákem nechal porazit dva silné stříbrné smrky. (Kromě něj nikomu nepřekážely. Naopak.) Dohled a stavební dozor na stavbě bytu měl zoufalý. Brzy po dokončení začaly v bytě pod ním plesnivět stropní rohy v místnostech. K tomu se nechtěl znát. Pak zrušil kotelnu. Nechal činžák napojit na spalovnu. Tím nájemníkům zdražil teplo. Zároveň se mu uvolnila kotelna. Místo sklepních kójí nechal na chodbách zhotovit z latí jakési velké skříně. Nájemníci pak vycházeli z bytů jakoby tunely. Tím zúžil průchodnost chodeb.
Požárníci: neviděli, neslyšeli. Potom si zamkl prádelnu a mandlovnu. Rovněž tak oplocený dvůr, kam se chodilo věšet prádlo. Měl hned zamčené garážování. Pak zvedl nájemné asi desetkrát. Za asi první rok starostování vyrobil z asi padesáti nájemníků padesát zuřivých bojovníků proti imperialismu. (Kam se hrabou komunisti.) V podstatě čeští sociální Talibanci?
Když uslyším slovo starostové, tak se mi bohužel v hlavě objeví jediné slovo: dédété,“ zakončil své přemýšlení Oldřich Fischer.
|
Všici kradú. Všade se krade. Jsme lidé lhoucí, charakterově selhávající a hříšní a je jen na nás, jak si nastavíme systém, který ku lhaní, selhávání a hřešení bude co nejvíce přísný. Ale je to ideál, ke kterému se dopracujeme jedině vyhynutím. Jiné možnosti nevidím a nejspíš nikdy neuvidím. Vždycky přijde někdo, kdo si o sobě bude myslet, že je Napoleonem, který může všechny vzít potěhem po zádech a zařídit si na tom božím světě trochu nakradeného blahobytu. U nás na vsi o několika málo stovkách obyvatel převážně staršího data vydání se jeden ze starostů rozhodl postavit velký aquapark. Prý přijedou turisté. Na koupačku. Nestihl to. Přišly volby, starosta byl odejit, aquapark zůstal jen ve snech. A jak by se u takového projektu kradlo. No jéje. Kdyby byly volby o jeden nebo dva roky později, máme teď v té naší milé vesničce nádor aquaparku.
|
Vložil: Štěpán Cháb