Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nebyl jen legrační policajt či vidlák, jak psala média. Jeho filmový zářez je mnohem, mnohem širší. A zajímavější. Svět Tomáše Koloce

15.07.2021
Nebyl jen legrační policajt či vidlák, jak psala média. Jeho filmový zářez je mnohem, mnohem širší. A zajímavější. Svět Tomáše Koloce

Foto: Divadlo na Vinohradech

Popisek: Ladislav Potměšil: S tímto snímkem se s hercem rozloučilo Divadlo na Vinohradech. V Divadle na Vinohradech byl v angažmá v letech 1992 – 2007. Vytvořil zde přes dvacet výrazných postav zejména ve hrách komediálního žánru. Hrál je s ironickým nadhledem, ale současně s lidským pochopením pro jejich slabosti a obsese. Byli to například Vilém z Landštejna v historické fresce Oldřicha Daňka Jak snadné je vládnout, Mistr z Ameriky v Horváthových Povídkách z Vídeňského lesa, Velký tleskač v Hubačově Hostině u Petronia, Lékař v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy či Sganarel v Molierově Donu Juanovi. Těžiště Potměšilovy jevištní práce ovšem bylo v sedmdesátých a osmdesátých letech v souboru Realistického divadla, kam nastoupil po absolvování DAMU.

VIDEO V pondělí 12. července zemřel významný herec Ladislav Potměšil (1945 – 2021). Z celého přínosu, který za svůj život přinesl české divadelní a filmové kultuře, bohužel v mainstreamových nekrolozích zůstaly jen vzpomínky na hrstku jeho 'diváckých' rolí policajtů a vidláků v čele s majorem Maisnerem. Pojďme si tedy o jeho tvorbě a životě říct něco víc.

Málo se ví, že ještě dřív než Ladislav Potměšil začal studovat DAMU, proslul jako dětský herec. Už jako čtrnáctiletý hrál v slavné pohádce Dařbuján a Pandrhola (1959), v sedmnácti hrál ve scenáristickém debutu pozdějšího klasika české i americké literatury Arnošta Lustiga Transportu z ráje (1962), který režíroval průkopník civilního projevu československé nové filmové vlny Zbyněk Brynych, roli židovského vězně Kůzlete, a milovníci detektivek si Potměšila prvně pamatují z velmi civilně provedené kreace učně 'domovníčka' ve filmu ze série Schulhoffových detektivek s majorem Kalašem Strach (1963).

Během DAMU, kterou Potměšil studoval třeba s Danielou Kolářovou a Viktorem a Janou Preissovými (tehdy ještě nebyli svoji – a Anna z filmu Rozmarné léto měla příjmení Drchalová) si režisér Brynych Potměšila opět vyhledal a dal mu roli ve svém dalším klasickém díle o holocaustu …a pátý jezdec je strach (1964) a nakonec mu svěřil i jeho první hlavní roli – snícího liftboye Jirky – ve středometrážním filmu Tempo první lásky (1966), kterou pro něj napsal básník filmového scénáře, pozdější autor Lásek mezi kapkami deště (které po letech uvedly do řad milovníků čs. filmu i Lukáše Vaculíka) Vladimír Kalina. Hereckým partnerem jedenadvacetiletého Ladislava Potměšila byl ve filmu v roli ředitele sám Oldřich Nový.

Spolužačka LP Jana Vaňková, která ve filmu hrála po boku obou herců, na natáčení vzpomíná: „Láďa byl o ročník níž a s ním nás do filmu z DAMU nabrali víc, protože na rozdíl ode dneška, kdy se o obsazení starají externí agentury, byla barrandovská databáze spojená v první řadě s hereckými školami. Tehdy se před celovečerními filmy v kině dávaly předfilmy a tenhle byl uváděn před filmem Transit Carlsbad (pozn. aut.: ten byl bohužel na rozdíl od svého uměleckého předfilmu podprůměrně napsanou špiónskou slátaninou) a natočil ho taky pan režisér Brynych, který k nám byl nebývale laskavý. Pro nás, studenty, kteří jsme se v té době živili převážně chlebem s marmeládou, bylo neskutečné už to, že jsme natáčeli v karlovarském Puppu…“

 

Celoživotní logika herectví Ladislava Potměšila byla nastavena už tehdy: divadelní i filmoví režiséři si ho vybírali do úzce uměleckých děl, často z dob historie, nejvíce druhé světové války (jako byla opět Lustigova Dita Saxová, tentokrát v režii Antonína Moskalyka) – ale široká divácká veřejnost si ho poprvé všimla až v televizním seriálu – v travičském díle Hříšných lidí města pražského Lady Macbeth z Vinohrad jako mladého doktora (1968), který v krvi Ladislava Boháče objevil arzén. Tehdy naposled zazářil jako milovník, zuřivě líbající o dva roky mladší Janu Šulcovou.

Pak ale přišla normalizace a s uměleckým kinem a s panickým vzezřením LP byl amen – a tak byl zařazen do šuplíku vojáků a policajtů, počínaje už filmem z cyklu Hříšných lidí Partie krásného dragouna (1970), pokračuje legendární Oázou (1972), natáčenou v poušti Karakum v Turkménistánu (za upřímnost k sovětskému koprodukčnímu štábu tohoto filmu byl z médií na šest let vyřazen Rudolf Hrušínský), esenbákem-pohraničníkem Vejvodou z Drsné Planiny (1979), což tentokrát byl pokus o normalizační ideologický remake Krále Šumavy, který zachránila jen překrásná hudba Zdeňka Bartáka – jenž shodou okolností s Ladislavem Potměšilem později dělal i policajtskou sérii Byl jednou jeden polda, ale i 'nevojenské' i Discopříběhy, Kamaráda do deště i Zdivočelou zemi.

 


Je škoda, že jeho nepopiratelný komický talent, který mu po letech opět přinesl i hlavní role, Ladislava Potměšila zároveň v očích diváků ztotožnil jen se špeditérem Novákem z Hospody (1996) a vidláckým majorem Maisnerem z trilogie Byl jednou jeden polda (1995, 1997, 1999), inspirovaným americkou sérií Policejní akademie (na zničující vliv Poldy na divácký pohled na jeho celoživotní dílo si stěžoval i představitel 'náměstka' Miroslav Moravec…)

Jakkoli Discopříběh (1987) – hlavně v případě druhého dílu z roku 1991 – měl i hlubší polohy a Hospoda byla v oblasti tehdy nového žánru sitcom to nejlepší z televizní zábavy (což zaručil už mistr české divadelní a televizní režie Jaroslav Dudek a mistr filmové hudby Jaroslav Uhlíř se svým textařem Zdeňkem Svěrákem) Ladislav Potměšil by si zasloužil, aby se vzpomínalo i na další role – a nejen v oblasti, na kterou vzpomíná Jana Vaňková: „V 90. letech bylo pro herce ouvej a hodně se jich vrhlo na dabing. Láďa Potměšil jako dabingový herec – k jehož přínosu v tomto žánru stačí připomenout jen jednou roli: Klingera z M.A.S.H.e – a jeho žena Jarka Brousková, která se v dabingu věnovala i dalším disciplínám, mě tehdy hodně naučili. To, že jsem se tehdy začala zabývat dabingem, je do jisté míry jejich zásluha.“

 


Autor tohoto ohlédnutí, který si jak vidno potrpí i na 'vysoké umění', by rád připomněl i pozdější herecké koncerty ve vedlejších rolích, které pro Ladislava Potměšila psali mistři jako Ladislav Pecháček, Jiří Hubač či Eva Kantůrková (uvážlivý tatínek Lexa z Dobrých holubů, kteří se vracejí, 1988; laskavý šofér jako z pohádky z filmu Zámek v Čechách, 1993; alkoholický premiér, hledající svého anděla z filmu Ceremoniář, 1996), ale vlastně i klasici (ostýchavý učitelský mládenec Kořínek v Jiráskově příběhu Na dvoře vévodském, 1979).

Jediná hlavní role, v níž zralý Ladislav Potměšil získal možnost ukázat mnoho z toho, co uměl, byl vrah Karel Volf, který utíká přes Polsko na dánský Bornholm v kriminálním filmu Zátah (1985). Malá plocha vedlejší role, v níž dokázal prokleslit až neuvěřitelnou škálu psychologických rozměrů toho, koho hrál, mu ovšem byla bližší. Svůj poslední klenot toho druhu vytvořil v dramatu o zavraždění kněze Josefa Toufara In nomine patris. Hrál v něm také policistu – ten ale s majorem Maisnerem ze série Byl jednou jeden polda neměl vůbec nic společného.

 

Vložil: Tomáš Koloc

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace