Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

V koncentráku jí říkali máma a věděla, že na roli první dámy nemá. A tak raději zůstala sama sebou. Tajnosti slavných

14.07.2021
V koncentráku jí říkali máma a věděla, že na roli první dámy nemá. A tak raději zůstala sama sebou. Tajnosti slavných

Foto: Wikimedia

Popisek: Marie Zápotocká na průkazové fotografii z roku 1929

Prezidentovi říkala táto a její vírou v komunistický režim neotřásly ani politické procesy padesátých let. A pak překvapila, když veřejně odsoudila srpnovou okupaci. Na prezidentskou vdovu si ale nikdo netroufl.

Manželka našeho pátého prezidenta pocházela stejně jako její předchůdkyně z velmi prostých poměrů, rozhodně se ale nechtěla stát jako Marta Gottwaldová karikaturou první dámy, která bude celému národu jenom pro smích. Marie Zápotocká si na nic nehrála, zůstala i na Pražském hradě prostou ženou v domácnosti, podporující milovaného manžela za všech okolností. Věděla, že na noblesu Hany Benešové nemá, takže se dál oblékala jako žena z lidu, se svým okolím jednala přirozeně a manžela oslovovala táto i na veřejnosti. Po jeho smrti se stáhla do ústraní, znovu ale vstoupila do povědomí veřejnosti v roce 1968. Podporovala Dubčekovy reformy a odmítla sovětskou okupaci, což byl pro StB hodně tvrdý oříšek.

Elegán z demonstrace

Narodila se 6. prosince 1890 v osadě Štěpánov mezi Kladnem a Kročehlavy jako jedno z pěti dětí hutníka Antonína Skleničky a jeho ženy Pavlíny, která byla celý život v domácnosti. Rodina žila v malém domku, který byl jejich jediným majetkem, a výplata, kterou otec nosil domů, stačila jen na velmi skromné živobytí. Antonína Zápotockého spatřila Marie poprvé v pouhých sedmnácti letech na veřejném shromáždění na kladenském náměstí. K dělníkům tam tehdy promlouval vysoký, štíhlý, pečlivě oblečený elegán s knírkem. „Byla to velká demonstrace havířů, hutníků a ostatních pracujících. Z radnice mluvil k dělnictvu mladý, tmavovlasý, temperamentní člověk. Byl to Zápotocký. Jeho řeč byla srozumitelná a velmi mne zaujala. Tehdy mne ani nenapadlo, že za nějakou dobu budu jeho ženou,“ napsala později ve své knize vzpomínek, nazvané Můj život s Antonínem Zápotockým.

Toník na Pankráci

Podruhé se setkali v roce 1909 na dělnickém plese, kde už se seznámili a tančili spolu. Začali spolu chodit a Marie brzy otěhotněla. Zprvu z toho byl doma poprask, protože podle tehdejších zákonů ještě nebyla plnoletá, Toník se ale zachoval, jak se sluší a patří. Požádal o Mariinu ruku, a tak otec svolil a 22. září 1910 měli na kladenském hejtmanství svatbu. V roce 1911 se jim narodila dcera Marie a po pouhém roce ještě Jiřina, obě ale byly velmi drobné, takže s nimi měla Marie spoustu práce. Rodina zůstala na Kladně, Antonín ale jezdil do Prahy, kde pracoval jako krajský sekretář sociálně demokratické strany a odborů. V roce 1914 musel narukovat na frontu a domů se vrátil po čtyřech letech jako obdivovatel ruské revoluce a Leninovy politiky. Není divu, že se brzy dostal do konfliktu s úřady. V prosinci 1920 se totiž podílel na pokusech vyhlásit generální stávku a nastolit sovětskou moc, skončil ve vězení a na jaře 1921 byl odsouzen k osmnácti měsícům těžkého žaláře.

Stále sama

Po založení KSČ v roce 1921 poslal Zápotocký na ustavující sjezd z vězení zdravici, vstoupil do strany a totéž učinila i jeho žena. Z trestu si nakonec odseděl jen polovinu, v únoru 1922 byl propuštěn díky prezidentské amnestii a stal se generálním tajemníkem KSČ. Jeho funkce vyžadovala neustálý pobyt v Praze, rodina ale dál žila na Kladně, takže se domů dostal stěží jednou za týden. Teprve na podzim roku 1923 se do Prahy přestěhovala i Marie s dětmi, situace se ale příliš nezlepšila. Antonín byl kvůli svým aktivitám neustále v hledáčku policie, chvílemi dokonce žil v ilegalitě a jeho rodina čelila každou chvíli domovním prohlídkám. Jakmile dcery povyrostly, zapojila se do politické práce i Marie. Stala se členkou karlínského Obvodního výboru KSČ, byla kontrolorkou družstva Včela, předsedkyní uliční organizace, členkou Svazu přátel Sovětského svazu, cvičila ve Federaci dělnických tělovýchovných jednot a pracovala všude, kde bylo potřeba. Se dvěma dětmi to nebylo snadné, a to netušila, že to nejhorší ji teprve čeká.

Šestiletý boj o život

Po německé okupaci se Zápotocký pokusil o ilegální přechod do Sovětského svazu, na polských hranicích byl ale zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen. Marie se zapojila do odboje a musela se skrývat, nakonec ji ale 8. listopadu 1941 stejně gestapo zatklo i s dcerou Marií a zetěm. Nejprve byla vězněna na pražské Pankráci, na jaře 1942 byla převezena do Terezína a pak do Ravensbrücku. Svou dobrosrdečností si v koncentračním táboře vysloužila přezdívku máma a nejšťastnější chvíli prožila podle historika a publicisty Pavla Kosatíka v roce 1943, když dostala od manžela dopis k třiatřicátému výročí svatby. V Ravensbrücku byla vězněna až do osvobození tábora Rudou armádou 30. dubna 1945. „Domů do Prahy se vrátila nákladním autem, které do Ravensbrücku poslal pro svou příbuznou jeden modřanský podnikatel,“ uvádí historik a publicista Pavel Kosatík ve své knize Manželky prezidentů: Deset žen z Hradu. Zápotocký, který přežil pochod smrti, se nejprve vypravil za svou ženou do Ravensbrücku, a teprve pak do Prahy, kde se konečně po šesti letech manželé znovu setkali.

Cesta na vrchol

V poválečném období se komunistům velmi dařilo, už v roce 1945 se stali vládní stranou, volby v roce 1946 dokonce vyhráli a čelní představitele strany čekala velmi rychlá politická kariéra. Zápotocký se stal v roce 1945 předsedou sjednocených odborů a podílel se na přípravách převzetí moci. Když se to v únoru 1948 podařilo, stal se předsedou vlády. Marii ale převratné události nezměnily. Dál zůstala ženou v domácnosti a hlavní náplní jejího života bylo manželovo pohodlí. I na veřejnosti mu říkala táto, byla zapálenou komunistkou a jejím přesvědčením neotřásly ani politické procesy. Dokonce se s manželem podílela na organizaci zatčení Rudolfa Slánského a jeho ženy. Osudného večera se u Zápotockých konalo rozloučení se sovětskými soudruhy, kteří se vraceli do vlasti, a Marie je pak zdržovala, dokud tajná policie důkladně neprohlédla jejich vilu a nestihla připravit vše k jejich zatčení.

Máma na Hradě

Po smrti Klementa Gottwalda byl Antonín 21. března 1953 zvolen Národním shromážděním prezidentem republiky a Marie dobře věděla, jak byla její předchůdkyně Marta svou hrou na milostpaní všem pro smích. A tak se dál chovala, jak byla zvyklá, a zaměstnanci Hradu vzpomínali na její mateřské, přímé chování a bodrost, leckdy přecházející až k familiérnosti. Už v roce 1954 ji ale velmi zasáhla smrt dcery Jiřiny. Psychicky se zhroutila, takže ani nebyla schopná odpovídat na kondolenční dopisy, a její agendu převzal manžel. Další velkou ranou pro ni byla Antonínova smrt v roce 1957. Stáhla se do ústraní, jako prezidentská vdova dostala k dispozici vilu a auto s řidičem, aby mohla důstojně dožít. Politicky se neangažovala, když ale byla příležitost, říkala své názory nahlas. Došlo k tomu koncem šedesátých let, kdy podpořila Dubčekovy reformy a otevřeně odsoudila sovětskou okupaci. Estébákům tím nadělala pořádné vrásky, na prezidentskou vdovu si ale netroufli, takže žila poklidně a v pohodlí až do smrti se svými blízkými. Zemřela 7. června 1981 a odpočívá na hřbitově v pražských Strašnicích po boku svého Toníka a dcery Jiřiny.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace