Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Prostě se čeká na výměnu generací. Se všemi jejími plusy i minusy. Komentář Štěpána Chába

komentář 14.07.2021
Prostě se čeká na výměnu generací. Se všemi jejími plusy i minusy. Komentář Štěpána Chába

Foto: Nejvyšší soud

Popisek: Soudní sál, kde se hledá, a někdy i najde spravedlnost pro Českou republiku a její občany

Za nejvyššího státního zástupce si vláda vyvolila Igora Stříže, který byl doposud prvním náměstkem odstoupivšího Pavla Zemana. Spolek Šalamoun, který střeží spravedlnost v české justici, mnohokrát před zvolením Igora Stříže varoval. I tím, že oznámil, že Igor Stříž byl za minulého režimu vojenským prokurátorem, který s horlivosti pravého svazáka odsuzoval mladé muže odmítající povinnou dvouletou vojenskou službu na maximální možný trest. A nejen za to.

Spolek Šalamoun označil zvolení Igora Stříže za plivnutí do obličeje všem obětem komunistické zvůle. A má rozhodně pravdu. Igor Stříž byl vojenským prokurátorem a spravedlnost v jeho podání byla pomstychtivá, zlolajná a škaredá. Jeho pojetí spravedlnosti nejlépe vystihuje jeho tehdejší přezdívka 'Rudá smrt z Ostravy'. Rozdával za bagatelní chyby (třeba návrat k regimentu o hodinu později) drakonické tresty, mstil se ideologicky na lidech víry. Byl zkrátka ztělesněním hrůz tehdejšího zvráceného pojetí spravedlnosti. A je pravda, že takové kádry pouštět do veřejné služby je prostě chucpe. Je to chucpe toho nejvyššího kalibru. Ovšem Stříž se nevyloupl odnikud, jako rudá nit se proplétal celých třicet let od revoluce státními zastupitelstvími.

Plivání obětem komunistické zvůle na té nejvyšší úrovni, mohu-li si trochu kopnout, započalo už v roce 2011, kdy Stříže do funkce prvního náměstka nejvyššího státního zástupce jmenoval na návrh Pavla Zemana tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který funkci vykonával tehdy ještě pod vlajkou ODS, to než se přeorientoval na TOP 09. I z toho úhlu pohledu jde zkonstatovat, že se soudruhy kádry z minulého režimu se tady vesele obchoduje už od počátku revoluce a napříč demokraticky zvolenými stranami.

Historie čistě nedávná

Však v roce 2011, když na místo státního zástupce usedl Pavel Zeman, a ministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi poslal befelem jmenování Igora Stříže prvním náměstkem sebe sama, vydalo Ministerstvo spravedlnosti, snad nezávisle na tom, seznam komunistických soudců a státních zástupců, kteří sloužili čile a bděle i za minulého režimu. Byla jich dobrá třetina. A zdůvodnění? Po bolševikovi jsme neměli kádry, tak prostě zní vysvětlení z roku 2011. „Republika neměla po přechodu k demokracii šanci provést naprostou očistu a justice jako například v Německu a soudce vyměnit," uvedl k tomu pro iDnes v té době Jiří Pospíšil.

Tedy 22 let po revoluci. A teď, 32 let po revoluci, nám stále chybí kádry, které by dokázaly zastat post natolik zásadní, jakým je nejvyšší státní zástupce. Je to s námi těžké, kádry si vychovat neumíme, a tak musíme čekat na přírodu, až nás těch starých zbaví a my konečně budeme moci popatřit na tak důležitý post beze strachu, že dostaneme přes záda za to, že se sháníme po modré knížce. 32 let zpátky od revoluce? To jsme v roce 1957. Za tu dobu si bolševik vytvořil neprostupnou hráz kádrů. To je naše společnost tak strašně neschopná, že právo tu nemůže zastávat někdo normální? Proč? Jak to? Čím to je? Patří i toto k otázkám 'mezi zemí a nebem'?

Nové kádry nejsou. A nebudou

Jen mě udivuje, že nám nestačilo ani 32 let od revoluce, abychom si dokázali vybudovat justici, která personálně z části neparazituje na pochybné minulosti této republiky. Možná, že kádry sahají i dál a samy sebe navrhují a schvalují? Ale jak v tom figuruje tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil? Také kádr? Na to nemá roky. Že by jej kádry ovládaly? Přišla mu kulka v obálce? Ale ne, ono to tak divoké nebude. Naše justice může psát své #MeToo kupodivu z prostých utichnutí vášní.

Po revoluci byl prostor pro odkádrování společnosti, ale nebylo čím nahrazovat. Teď, stejně jako před deseti lety, už na to zase není prostor, protože už to veřejnost přestává zajímat. Igor Stříž ve své kariéře šplhu po hierarchii státních zastupitelství očividně nestál za myšlenkou trestaneckých uranových dolů nebo otvírání gulagů pro neposlušné, tak asi bude stačit, když na Stříže a jemu podobné prostě dopadne návrh zákona lidoveckého Mariana Jurečky a stát je za jejich věrnou a bdělou službu lidu (za jakéhokoliv režimu) pošle na stará kolena o žebrácké holi. Ale ono to tak stejně nebude, že. Holt, spravedlnost máme chromou a bezcharakterní. Smiřme se s tím, protože politici po celých třicet let od revoluce nedokázali pohnout s odstraněním bolševických kádrů, naopak je nasazovali na ty nejvyšší posty s výmluvou, že nejsou nové kádry. Možná by i byly, kdyby si jeden nehleděl jen těch prorezlých rudou rzí. 

Upřímně, na vyrovnání se s vinami komunismu jsme se vykašlali až ostudně a dávno. Tak si teď nemusíme (nebo právě proto musíme) zchlazovat žáhu na Igoru Střížovi, který bděl nad poslušností lidu za minulého režimu, a zcela bez překážek a zásadních námitek a s podporou státu a jeho ministrů a premiérů v tom pokračoval celých dalších třicet let, než se doskotačil kariérně až na nynější post.

Jedno nás možná může utěšovat. Výš už nemůže. Nešťastné je, že z nynější výšky už zásadně ovlivňuje směr naší spravedlnosti. Jen si, po nabytých zkušenostech posledních třiceti let, nemyslím, že to bude něčemu překážet. On už v tom je (nebo stále ještě je) stejně takový bordel, že by jej nezvlál ukočírovat tím 'správným' směrem ani Josef Urválek. Je mi z toho nějak smutno. Marian Jurečka předvolebně a lacině mluví o tom, že se podobným kádrům mají snižovat důchody, přitom měli i lidovci spoustu prostoru v minulých desetiletích takové lidi od koryt prostě vyhnat. Nevyhnali. Teď se fňuká. Pozdě a blbě. Pozdě a blbě. Pozdě a blbě. Měl jsem pocit, že porevolučním heslem bylo a je - doženeme Západ - někdy to vypadá, že se spíš snažíme dohnat Východ. Abychom se u té urputné a obojaké snahy neroztrhli vedví. A kéž by to bylo jen v justici, ono to je ale úplně všude. 

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace