Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Šlachtovci: Pro samého policajta není kam plivnout. Lutonský, Lutonský, kdyby blbost nadnášela… Co zaujalo Jiřího Macků

11.07.2021
Šlachtovci: Pro samého policajta není kam plivnout. Lutonský, Lutonský, kdyby blbost nadnášela… Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: Přísaha / Radka Benešová

Popisek: Muž, který stále více víří poněkud zatuchlé vody našeho politického rybníčku. Z vstupu expolicisty Roberta Šlachty na scénu nejednomu tamnímu dinosaurovi naskakuje husí kůže.

Bojí se ho jako čert kříže. Jeho jméno nahání hrůzu jako vytí vlkodlaka na irských vřesovištích, jako klapání ozubených čelistí aligátorů ve floridském národním parku Everglades, jako stopbaly Krejčíkové na tenisových kurtech.

Jistěže ne zdaleka všem, protože ne všichni jsme privatizovali, nedodržovali dohody, podráželi konkurenci či partnery, udávali, až jsme se zpotili a lhali, až se hory zelenaly, začerňovali smlouvy, neodváděli daně, na úkor svých voličů politikařili, čachrovali s dotacemi, vzájemně si přihazovali granty, kšeftovali se scénáři, ovlivňovali fotbalové výsledky. Takže ty obavy můžeme nechat na druhých.

Zatím neexplodovaly žádné šrapnely

Robert Šlachta, plukovník ve výslužbě, stanul v čele Přísahy, kterou si sám založil. Kluk z plakátu se stal regulérně zvoleným předsedou politického hnutí. Bývalý elitní policista, postupně mj. zástupce ředitele Národní protidrogové centrály, zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování a od ledna 2008 ředitel obávaného Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), jenž byl po osmi letech na základě podivuhodné reorganizace rozpuštěný, poté na tři roky odsunutý na Celní správu ČR mj. jako vedoucí sekce pátrání.

Před časem, před relativně krátkým časem, se už jako civil dal na politiku s předsevzetími sice skromnými, přesto varovnými. Jedni zůstali úsměvně blahosklonní: jenom další slibotechna, bůhvíkolikátá v pořadí. Druhým však s průzkumy a nárůstem procent úsměvy zvolna zamrzají. A ti, kteří evidentně nemají čisté svědomí, přecházejí nyní do protiútoku, protože to je odjakživa ta nejlepší obrana. Leč dosud pálí jenom slepými, i když některý tisk se snaží odpálit rachejtle. Hledá se kdeco, jakékoli závažnější kompro se bude platit zlatem či teplou funkcičkou, s pouhými kabelkami to až do voleb nevydrží.

Dosud se dostalo jenom na zpochybňování plánů a srovnávání s těmi méně úspěšnými z minulosti. Novináři se předhánějí v úvahách a prognózách. Server Seznam patří k těm přičinlivějším, neustále omílaným tématem třeba v článku Terezy Šídlové ´Kdo stojí za velkolepou kampaní Šlachty?´(běžný vzdělaný Čech by ovšem napsal, aniž by byl novinářkou s patnáctiletou praxí, ´za velkolepou Šlachtovou kampaní´, viďte, Járo Cimrmane?) Stačí se začíst jenom do úvodu a hned víme, kolik a na koho uhodilo. Nemáme-li argumenty, tak alespoň drobné jakoby nic neznamenající rýpání, zpochybňování, zesměšňování, přirovnávání.

Politická diagnóza: Služebně pochroumaní Šlachtovci

„Proslavený detektiv Robert Šlachta své politické ambice staví na své šerifské pověsti.“ Čím se však proslavil, že to autorka ani nemíní připomenout, natož vypočítat? Pokud snad myslela omílaný zákrok na Úřadu vlády, nehodilo by se použít obrat ´neblaze proslavený´, či přídavné jméno ´proslavený´ alespoň vložit do uvozovek? Vtipné přitom je, jak se jí, jako tehdy na Divokém západu, setkaly dvě výrazně kladné postavy: elegantní navoněný detektiv v tvídovém obleku, buřince a s lulkou od Pinkertonovy kanceláře, a současně zemitý šerif jako Pat Garrett, hrubián ve stetsonu emitující do okolí odér potu, koňského hnoje, nikotinu a whisky. V politice chce prý Šlachta řešit hlavně ´nespravedlnost a rozkrádání státu´, pokračuje autorka (tedy hlavně, nikoli jenom), přičemž tentokrát použitím uvozovek vyslovené zpochybňuje. Ale možná záměrně, třeba něco takového jako nespravedlnost a rozkrádání státu v této společnosti podle ní neexistuje.

Ke všemu „Šlachtovci trvají na tom, že nevyužívají služeb žádných odborníků na politický marketing či PR agentur“. Šlachtovci – no není to novinářsky seriózní kolektivní označení? Zní stejně hrdě jako na Seznamu běžně používané Bartošovci, Fialovci, Rakušané či Pekarovci Adamovci - nebo se snad mýlím, Šídlovci?

Má vůbec hnutí zručné malérečky a pačvorkářky?

Nezapře se ani redakční kolega Martin Čaban, jenž veřejnost poděsil už titulem svého komentáře ´Strašidelná Přísaha Roberta Šlachty´, načež varovně zvedl prst: „Politická strana nemá být nástrojem hojení pochroumaného ega několika policistů.“ V podstatě souhlas, ovšem s dodatečnými zvídavými otázkami: Jak vůbec vypadá a čím se dá pochroumat policistovo ego? A kolik představitelů tohoto hnutí je služebně pochroumaných? Každopádně, a to jsme už zase u pistolníka: „On i jeho tým hrají vabank a vydali se cestou férového osamělého bojovníka, který jako by z oka vypadl hrdinům s bouchačkou a odznakem z heroických filmů.“

„To, co je dnes dostupné na webu, má k programu daleko,“ prozradil rovněž komentátor Čaban. Hnutí z toho vychází sice jako hezky vymalovaná, ale jinak ´myšlenkově zcela dutá skořápka´, tedy něco jako velikonoční kraslice. Nuže k malérečkám přidejme ještě šikovné pačvorkářky, neboť ten program je prý současně ´neuvěřitelný patchwork´, tedy cosi vyrobené ze záplat. Abychom i v tomto případu zůstali u ručních prací.

Pro samé policajty není kam plivnout

To je to, co – i když Šlachtovci už tu ´slátaninu´ spíchli a barvu přiznali – pořád vadí, tedy strana policajtů se strukturou jako na vnitru. Ostravský sněm to požehnal: na trůnu hodností nepřekonatelný Robert Šlachta, po jeho boku bývalí podřízení z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Tomáš Sochr a Jaroslav Pelc, záda v hierarchii o fous níž kryje Jiří Komárek - fakt strana snad samej poliš. A tyhle máme snad brát vážně? Vždyť jen těch fórů, co je na ně každýho Silvestra… Leč nezapomínat: je to také tým, zrozený a zocelený v kriminálních akcích.

Ale kritici a pochybovači si nedají pokoj, prostě už jen tohle ve scénářích našich dramaticko-humorných politických easternů chybělo: stranická sešlost policajtů, detektivů, šerifů a pistolníků! Jakoby už jinak nikoho neunavovalo, že znovu bude kandidovat kamarádšoft starostů, seniorský šik komunistů, hejno ukdákaných modrých ptáků či z pohledu matematiky i historického významu zanedbatelný kroužek kolem nositelů již sto let zrušených šlechtických titulů. Že se znovu dere do povědomí opakovanou nedůvěru vzbuzující prořídlé procesí politiků, kteří se před každým sněmovním projednáváním nezapomenou pomodlit, aby je Pán Bůh v jejich celonárodním snažení udržení pozic podpořiti ráčil. Nemluvě již o smečce bukanýrů; ti vždy kam v minulosti vtrhli, obrátili všechno vzhůru nohama (včetně těch, které nestačily utéct), byť kasy brali až na prvním místě.

Jen směle, bývalí policisté, pozic a trafik je stále dost

Že představitelé těchto složek nemají na politické scéně co dělat, netvrdí jenom ti, kteří s nimi nemají dobré zkušenosti. Leč proč ne? Pokud dosáhli potřebného věku, mají odpovídající občanství i čistý rejstřík? Tak třeba Martin Červíček, bývalý policejní prezident a dnes hejtman, dokonce čtvrtý nejdůvěryhodnější představitel územně správních celků – no není to tím pádem dobrý politik? Nebo Václav Láska, bývalý policejní vyšetřovatel – i senátor je přece politik, byť jakýkoli. Taky ´mlátička´ Zdeněk Ondráček: pokud se dostal do sněmovny, musí asi někoho zastupovat. A co Tomáš Tuhý, další z policejních ex-prezidentů – velvyslanec snad není politická funkce, i když na první pohled vypadá spíš jako trafika? No tak vidíte. Nebo snad do vrcholné politiky patří jenom ti, kteří příliš mnoho mluví, a už ne ti, kteří – bohužel pro leckteré - příliš mnoho vědí?

A ani za tu úplně nejpůvodnější profesi, zapatlanou šmírem a smrdící naftou, se nemusí stydět. Byl snad horším traktoristou než Marian Jurečka? A když ten se dnes hrne na ministra zemědělství, proč on by nemohl na poslance?

Fízl – fuj, takové nepěkné slovo!

Už dostal nejrůznější přízviska, ale za detektiva, šerifa, či dokonce pistolníka se stydět nemusí. Ani za označení Šlachtova politická formace, či dokonce policejní komando. To až jistý politik otitulování posunul na ještě vyšší, takřka maximální level.

Kdo uspěje v sněmovních volbách, stává se automaticky poslancem. Je-li schopný, může to časem dotáhnout třeba na ministra, či dokonce premiéra. Což byl i případ Petra Nečase, nyní s nelibostí sledujícího začínající kariéru člověka, jenž prý tu jeho ukončil. Ten jde v cejchování Šlachtova hnutí ještě dál. Už jsme tady měli leccos, pro pana ex-premiéra Petra Nečase je však Přísaha ještě víc, dokonce fízl-strana. Sekunduje mu v tom jeho nohsled a tiskový patolízal Jiří Sezemský, jenž pro změnu razí termín fízl-parta. (Pro zajímavost, ti dva protivníci mají společného víc, třeba rok 1992: Nečas se v něm stal profesionálním politikem, Šlachta profesionálním policistou, členem zásahové jednotky Policie ČR. Kdo z nich lidu sloužil víc, ponechme už na posouzení lask. čtenáři.)

A teď ten fízl, takové nesympatické slovo… Pro jaké lidi se používá, asi víte, jak ale vzniklo? Do češtiny se údajně dostalo z hovorové němčiny, tzv. argotu, v němž fiesel označuje pánské přirození stejně jako zrádce, pasáka či každého nesympatického člověka. Ale proč jím častovat i kriminalistu? Proč vůbec dnes máme takový nevlídný pohled na členy bezpečnostních složek? Vždyť nejen chrání a pomáhají, také nás baví a vzrušují už od časů němého filmu a dnes opakovaně zvou k obrazovkám v seriálech o detektivech, četnících, policejních akademiích.

Jinde si kriminalistů váží,

pejorativními tituly je nečastují. Sherlock Holmes či Hercul Poirot byli váženými detektivy,  Bodie a Doyle ze seriálových Profesionálů zase agenty, Jules Maigret dokonce komisařem. V minulosti nás k obrazovkám přitáhl seriál Dobrodružství kriminalistiky, začínající v Paříži u vzniku Brigade de Sŭreté, a my fandili kriminalistické partě kolem bývalého zločince Vidocqa. Této tajné policii, plné špiónů, udavačů či provokatérů, vlastně estébáků Francie 19. století. Co naděláte, takový je svět.

Šli byste třeba na film Diamanty jsou věčné, kdyby se v něm oblíbený Sean Connery představil jako James Bond, Fízl 007? Vždyť ani odpírači éry komunismu se nikdy neodvážili udělat z hrdinného kapitána Zemana (pardón, majora, terazky som majorom!) špínu fízla!

Rojení čertů všelikých nastává

Navzdory veškerému otitulování se Šlachtovi příznivci množí. Je za tím ukryto leccos, důvěra, naděje, zvědavost, a nejvíc i zcela racionální úvaha: už tolikrát jsme opakovaně hodili hlas týmž lidem a opakovaně jsme na jejich sliby naletěli, tak proč nyní nedat šanci i někomu jinému, novému, neokoukanému, nezprofanovanému, a navíc v jedné důležité oblasti společnosti dostatečně orientovanému? Třeba to bude naposledy. Třeba za další čtyři roky už nám budou českou vládu sestavovat v Bruselu a jména ministrů nebudou znít příliš česky, ještě tak pirátsky.

Všimněte si však jedné věci: navzdory názorům nás voličů, dosud schopných uvažovat vlastní hlavou (a to myslím objektivně v celé šíři politického spektra a ve prospěch jakéhokoli kandidáta), tedy z velké většiny té předpokládané cifry asi 65 %, která je očekávaná u voleb, zde do té doby bude pobíhat, dusno dělat, smrad roznášet a vším možným strašit pár novinářských čertů, vyznávajících pozdrav ´Čest práci, ať už je odkudkoli dobře placená´. Však on už na to přišel císař Vespasián.

To je třeba náplň práce již zmíněného Martina Čabana: „Radikální, když ne přímo extrémní, stranu dělá z Přísahy její policejní podstata. To, že si několik zklamaných a zneuznaných příslušníků represivní složky státu jde politickou cestou vyřídit účty se stávajícím systémem demokratických brzd a protivah. Jestli se Přísahy kvůli něčemu obávat, tak právě kvůli této podstatě.“ Už jenom z tohoto konstatování o vyřizování účtů jde strach, a to si ještě z jiného vystrašeného redakčního peklíčka přímo ve vysílání CNN Prima NEWS přihodil Petr Kamberský: „Přísaha je strana jednoho muže a děsím se toho, že by se podílela na vládě.“

No, řeknu vám, až takhle z aktuálních dějů podělaní elitní novináři, to tu už dlouho nebylo…

Řekli či napsali, aniž před tím přemýšleli: Lutonský

Toto je nová rubrika Krajských listů, která rozhodně nebude mít v příštích týdnech problémy s náplní. Slovní akcelerace i výdrž nejrůznějších mluvitelů z podmnožiny politiků, novinářů, umělců a prostých i sprostých hlasatelů myšlenek na sociálních sítích přináší depresívní naději, že budeme průběžně vystaveni nebezpečí psychicky se hroutit pod návalem stále zajímavějších a dramatičtějších informací, leckdy na hranici prapodivnosti a někdy až pitomosti. Ty však většinou – dovolme si podotknout na obranu jejich autorů – vypuštěny v nějakém časovém i intelektuálním presu i stresu nebývají myšleny zcela vážně. Úlohou této rubriky bude proto jejich uvádění střízlivě na pravou míru, tedy nikoli Kalouska.

O premiérové vystoupení se postaral přední představitel předního média FRANTIŠEK LUTONSKÝ, zástupce šéfredaktora zpravodajství České televize, jenž dal následky ničivého tornáda na svém tweetu aktuálně a mimořádně vtipně do spojitosti s výsledky voleb českého prezidenta. Taková souvislost přímo logicky bije do očí, vždyť dramatické vrtochy přírody (či Stvořitele, to dle míry víry) zatím systematicky postihovaly především bůhvíjak zvolené prezidenty americké plus tamní hluboce věřící občanstvo.

Hned se strhla vlna odporu všech těch, kteří jeho slova nepochopili. Zvláště silná se vyvalila z Hradu: Vratislav Mynář mluvil o vyjádření naprosto skandálním, odporném, nenávistném a obzvláště zavrženíhodném, zatímco Jiří Ovčáček o rozdmychávání nenávisti. Je to divné, že tito dva mediálně vyzrálí hoši na významných postech, Ovčáček s Lutonským, se intelektuálně nesešli na jedné vlně, když už se oba narodili v rozmezí několika hodin ledna 1979. Takže podle zaměření a slibu naší rubriky poopravme názor hradního šiřitele pravdy: televizní šiřitel pravdy nemínil rozdmychávat nenávist, on si jenom ve skutečnosti soukromě rozfoukával ohníček vlastní blbosti.

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace