Než se stát úředníkem, raději utekl ke komediantům. Legrační strejc to dotáhl až do Národního. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Josef Beyvl v televizní komedii Petra Schulhoffa Úplně beznadějný případ

FOTO / VIDEO Mazaný šibal zůstal navždy ‘dvojkou‘, ale nepřehlédnutelnou. Bodrý strýc s vysokým, pištivým hlasem je nezapomenutelný, i když mu bylo souzeno hrát pouze ve vedlejších rolích. Sice se nakonec představil publiku i ve Zlaté kapličce, vysněné hlavní role se přesto nedočkal.

Legrační figurkou byl už na pohled, nikdy mu to ale nevadilo. Stal se originálním představitelem bodré komiky a jeho postavy zvýrazňovala menší postava, temperament, šibalství i vysoký hlas. Nezapomenutelný Josef Beyvl se vám jistě vybaví jako mazaný hospodský, který v pohádce Obušku z pytle ven! prodává neviditelné jitrničky.

Obušku, z pytle ven!

Útěk ke komediantům

Josef Robert Alois Beyvl se narodil 7. června 1906 v Lomnici nad Popelkou v rodině tamního poštmistra a otec si přál, aby se stal státním úředníkem takzvaně pod penzí. Jenže syn to viděl jinak. Velmi brzy ho okouzlilo divadlo, takže už jako malý kluk začal hrát s ochotníky. V devatenácti letech se pak odhodlal k radikálnímu kroku a navzdory otcovu zákazu utekl z domova ke ‘komediantům‘. Čtrnáct let putoval po divadelních štacích, postupně s několika společnostmi, a zkušenosti sbíral pod vedením nejvýznamnějších principálů Karla Želenského, Karla Jičínského či Josefa Burdy.

S Gustavem Hilmarem v roce 1952 v dramatu Aloise Jiráska Otec; foto Komorní divadlo Praha - Karel Drbohlav

Zahrál si i v Národním

Do tzv. kamenného divadla se dostal až ve třiceti letech, nejprve krátce působil v Lidovém divadle Uranie v pražských Holešovicích, které dnes připomíná už jenom pamětní deska na rohu Ortenova náměstí a ulice U Uranie. Pak strávil několik sezón na jevišti již téměř zapomenutého Jiráskova divadla, které působilo od roku 1931 v sále Husova sboru v pražských Vršovicích. Jeho prvním ředitelem byl syn Karla Želenského Drahoš a na plakátech z té doby je divadlo uváděno jako „nejlevnější lidové divadlo v Praze“. Trvaleji Josef zakotvil až v roce 1940 v brněnském Zemském divadle, v němž hrál na dalších jedenáct let, a od roku 1951 spojil profesionální kariéru až do smrti s Městskými divadly pražskými. Na jevišti vynikl například jako popelář Alfie Doolittle ve hře Pygmalion a muzikálu My Fair Lady, loupežník Sarka Farka v Hrátkách s čertem, švec Habršperk v Našich furiantech či Falstaff ve Veselých paničkách windsorských. Jako host ale stanul i na scéně Národního divadla coby Josef Habršperk v dramatu Ladislava Stroupežnického o mezilidských vztazích a životě na vesnici Naši furianti.

Zkouška na angažmá:

Jedinečný hospodský

Před kamerou se poprvé mihl v roce 1945 jako bezejmenný dělník ve ‘výchovném‘ krátkometrážním snímku Bořivoje Zemana Tři knoflíky, první opravdovou roli dostal až o čtyři roky později v komedii Karla Steklého Soudný den. Ztvárnil v ní soudního radu Vojtěcha Štěpána a jeho výkon je považován za vůbec nejlepší v celé jeho kariéře. Režisér i diváci byli nadšeni, takže se mu vzápětí nabídky jen hrnuly. Zahrál si například vrchního inspektora Zouplnu v detektivce Dnes o půl jedenácté, Klomínka v historickém dělnickém dramatu Vstanou noví bojovníci, Jardu Trnku v Plaveckém mariáši, doktora Bohumíra Šmerala ve filmu Karla Steklého Anna proletářka, natočeném podle stejnojmenného románu Ivana Olbrachta, či funkcionáře sociální demokracie Dubce v Rudé záři nad Kladnem. Zpravidla si ho ale diváci pamatují především díky pohádce Obušku, z pytle ven! Mazaný hostinský se stal jeho nejslavnější postavou, přitom k ní přišel jen řízením osudu. Původně ho měl hrát František Smolík, jenže krátce před natáčením vážně onemocněl.

Hlídač Jan Vávra, majitel hausbótu, a vrátný Bedřich Rýdl (Svatopluk Beneš) v detektivce režiséra Vladimíra Čecha Alibi na vodě; foto ČT

Lord of whisky and soda

V roce 1953 vstoupil poprvé i do dabingového studia, kam se tu a tam vracel. Mistrně například podpořil svým hlasem skvělý výkon populárního německého herce a komika Ralfa Woltera, který ztvárnil komického malého mužíka v gigantickém plášti a s parukou Sama Hawkense, přezdívaného lord of whisky and soda, ve slavných ‘indiánkách‘, natočených v šedesátých letech na motivy dobrodružných románů Karla Maye Poklad na Stříbrném jezeře a Vinnetou. A jednou si ve filmu dokonce i zazpíval. V příběhu Smrt za slunovratu z povídkové krimikomedie režiséra Vladimíra Čecha Aféry mé ženy si zanotoval coby vysloužilý námořník Nedoma píseň Marion.

Máš-li kapičku štěstí:

v pořadu ČT Jak začínali z roku 1972 zazpíval slavnou árii otce
Doolittla z muzikálu My Fair Lady ve svém bytě

Jeden dědek za druhým

Od poloviny padesátých let se začal na filmovém plátně objevovat pravidelně, vytoužené hlavní role se ale nikdy nedočkal. Místo toho ztvárňoval ve filmu i v televizi více či méně komické vrátné a dědky či dědečky všeho druhu a do své filmografie si postupně připsal téměř sto osmdesát projektů. Naposledy stanul před kamerou krátce před smrtí v dramatu Muž s orlem a slepicí, na němž bylo zřejmě nejcennější to, že k němu složil hudbu Petr Hapka.

V kriminálce Karla Steklého Lupič Legenda, natočené podle skutečných událostí v Praze v roce 1905; foto ČT

Seriálová ‘dvojka‘

Zahrál si také v řadě televizních inscenací a neminuly ho ani oblíbené seriály. Už v historicky prvním z roku 1959, společném díle Jaroslava Dudka a Stanislava Strnada Rodina Bláhova, na němž se scenáristicky podílel i Jaroslav Dietl, se mihnul v roli taxikáře. Neminulo ho ani kontroverzní dílo Třicet případů majora Zemana, v němž ztvárnil v první epizodě Smrt u jezera strážmistra Pechu. V Dietlově Nemocnici na kraji města si zahrál nemocničního zřízence a jeho umění si pravidelně připomínáme i díky úspěšným reprízám Chalupářů, v nichž svým charakteristickým způsobem podal Josefa Brabce, mazaného manipulátora, který nepříjemnosti mistrně přehazuje na druhé a s chutí si rejpne. A přestože jeho postavy byly vedlejší, nikdy nezůstaly ve stínu.

Půlnoční zkouška:

v populární scénce s Milošem Kopeckým

Sázka na jistotu

Tou se skvělý komik, který miloval estrády, stal pro tvůrce zábavných pořadů. Byl prostě sázkou na jistotu. Coby sparing partner oblíbených hvězd uplatil svůj smysl pro humor v úspěšných scénkách mimo jiné s Jiřinou Bohdalovou, Jiřím Lírem, Helenou Růžičkovou či Milošem Kopeckým a v roce 1966 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Zemřel 10. července 1978 v Praze, měsíc po svých 72. narozeninách.

Vložil: Adina Janovská