Jak jsem likvidoval celou várku krásných rajčat a dostal céres za to, že bych je radši snědl. Komentář Štěpána Chába

Foto: Pixabay

Popisek: Rajčata pouze ilustrační

Před dvaceti lety jsem se přihlásil o brigádu v tehdy ještě existující Hypernově. Fascinující zkušenost. První směnu jsem málem neufuněl. Neskutečný zápřah. Později jsem si zvykl, našel si čas i místečka, kam se na pár minut zašít a nadechnout se. První den ale přišla sprcha od vedoucího. Zasloužená? Doposud vlastně nevím.

První směnu jsem dělal na oddělení ovoce zelenina. Lačnost lidí byla až děsivá. Permanentní dohled dvou brigádníků nad přísunem zboží. Donesl jsem bednu rajčat, šel pro bednu paprik a když jsem se vrátil, rajčata byla v prachu. Zákazníci zboží snad za chůze vdechovali. A tak jsme kmitali jako smyslů zbavení.

Rajčata, středobod mé první směny

Odpoledne se ve skladu odestál incident. Stálý zaměstnanec zavadil při převozu palety brambor o vyrovnanou hranici beden s rajčaty. Hranice se zřítila k zemi, vedoucí na směně si vzal stálého zaměstnance stranou na řádné kázání, mě určil jako likvidátora škod. Rajčata nebyla pomlácena, rozdrcená, jen se mírumilovně sesula v bednách k zemi. Příkaz od vedoucího směny zněl jasně – zlikvidovat v lisu. Byl jsem tam první den, neprotestoval jsem. Začal jsem tedy bedny házet do připravené bedny a sem tam, jelikož mám rajčata rád, jedno rajče strčil do pusy. Což byla zásadní chyba.

V polovině sběru natropené škody a po třech rajčatech v mém žaludku na mě zaměřil svou pozornost vedoucí. A pozoroval, sledoval. Čtvrté rajče, které mi přistálo v puse, se mi zarazilo v krku. Protože ve chvíli, kdy jsem ho polykal, ke mně přistoupil a se vztekem udeřil. Žrát zboží zakázáno, dočkám se stržení z platu. Na mou nemístnou námitku, že rajčata jdou přece do lisu, jen zrudnul a vypadal děsivě. Následovalo kázání o mých povinnostech a zodpovědnosti. Jako školáček jsem jej vyslechl, dosbíral vysypaná rajčata a zamířil k lisu. Tam už stála samostatná obsluha, která ode mě rajčata bez poskvrnky a jakéhokoliv poškození přebrala. Natočil jsem se k němu a ptám se – to se tady běžně vyhazují věci, které jsou úplně v pořádku?

Drtíme, drtíme

Pravil, že jasně. Všechno, ze všech oddělení hypermarketu. Stačí jenom drobně poškozený obal, škrábnutí, a jde to do lisu. Cokoliv. I zeptal jsem se, naiva postpubertání, proč jsem dostal tak naloženo za sežrané rajče, které jde stejně do lisu. Řekl mi, že i to se tam řešilo. Jedna samoživitelka prý u lisu dostala záchvat vzteku. Sešli se tři vedoucí směny různých oddělení, vedoucí směny celého hyperu a ona je seřvala na dvě doby, že prý doma nemají co na talíř a ona tady má vyhazovat čerstvé potraviny, které by si její děti doma rozhodně daly radši, než to, co běžně dostávají. Ten den skončila. Hyper není charita, ukončila obsluha lisu svůj výklad. Kdyby se tu poškozený zboží rozdávalo zaměstnancům, každej zaměstnanec by si v regálu poškodil přesně to, co potřebuje a samotný hyper by přišel na buben, pravil zasvěceně zaměstnanec-likvidátor.

A co to poslat na chudý, ptal jsem se na dalekou budoucnost potravinových bank. Ale to už mě hnali převést metrák brambor na prodejnu, protože původní várka už dodýchala pod lačností zákazníků. Celých 14 dní mé brigády jsem viděl hodně zboží, které si našlo, zcela nezaslouženě, cestu do lisu. Ještě doposud před očima jako živou vidím tu obrovskou nenažranou tlamu lisu, který drtil čerstvé poživatiny. 

Americká zkušenost

Ano, potravinové banky už fungují, super a hypermarkety je naplňují podle zákonných norem přebytky a neprodejnými kousky. Přestalo se plýtvat? Ani náhodou. Zpravodajský server iTV pronikl do skladu amerického Amazonu a za pomoci svědectví bývalých zaměstnanců odhalil, co všechno končí v drtičkách největšího prodejce na světě. Co třeba? Všechno. Naprosto všechno. Nová televize, iPod, notebook? Hodí se to do drtičky a nazdar bazar. Likvidace je pro Amazon a jeho dodavatele ekonomicky mnohem výhodnější, než přesun. Část rozbaleného, neprodaného či mírně poškozeného zboží jde na charitu, ale drtivá většina skončí v likvidaci. Podle reportérů iTV se tak děje v poměru 28 000 kusů darovaného zboží na charitu oproti 200 000 zlikvidovaného zboží. A to prosím týdně, ne ročně. Týdně. Nemělo na čem vaše dítě absolvovat distanční výuku za doby nouzových stavů? Nevadí. V Amazonu krabice s notebookem překážela nějakému dalšímu herberku, tak skončila i se samotným notebookem v drtičce.

Psali jsme

Co takhle vypálit s Římem i Buckinghamský palác? Komentář Štěpána Chába

Je to zvláštní svět. Plný aktivistické, ale i přirozené snahy o ochranu přírody, o šetření zdrojů, o ohleduplnost, o šetrnost. A pak přijde video, které ukazuje likvidaci zboží, které překáží dalšímu zboží. A vyjde prostě levněji, když se takové překážející zboží zlikviduje, než aby se darovalo někde stranou někomu chudému, kterému takový dar může radikálně změnit život, protože se i díky němu může své chudoby zbavit. Je to zvláštní svět, který se za těch dvacet let od začátku získávání mých vlastních zkušeností vlastně zase tolik nezměnil.

Vložil: Štěpán Cháb