Okamurova SPD není volba menšího zla. Ani alternativa. Komentář Štěpána Chába
komentář
23.06.2021
Foto: Hans Štembera
Popisek: Tomio Okamura, nekompromisní politik
Naše šéfredaktorka mě vyhecovala (jak jinak to nazvat) k tomu, že když jsem si s razancí vzteklého koně kopl do jedné z parlamentních stran, mohl bych tak probrat všechny parlamentní strany (i ty s nadějí pro vstup). A dá se říct, alespoň tak to cítím, že se škodolibě těší na to, až se vrhnu do SPD Tomia Okamury. A proto nebudu napínat a vrhnu se do toho rovnou.
V 80 % s SPD Tomia Okamury souhlasím. Zásadních je ovšem těch 20 %, kde se karta začne obracet. Vycházím z představy, že ta která strana získá ve volbách 51 % a bude vládnout bez omezení ostatními stranami. Taková představa mě jak u SPD děsí.
EU jako emblém českých mindráků
Co se týká Evropské unie, SPD je velmi vyhraněná. Útočně vyhraněná a nekomunikující. Okamurovo – nepůjdeme do holportu s žádnou stranou, která nebude souhlasit s referendem o czexitu – je oznamované tak tvrdě, že nepřipouští žádnou debatu. Politik je a má být z větší části diplomat, nikoliv vyhlašovatel dogmat. Jakmile neumí diskutovat a pátrat po kompromisech, není to politik, ale zvlčilý lovec s kyjem, jehož argumentem je právě kyj. A Okamura ten kyj v mnoha otázkách třímá v rukou opravdu pevně. I francouzská věčná kandidátka na prezidenta Marine Le Penová ze svého militantního a nekompromisního požadavku na frexit ucouvla. Nedává totiž smysl.
Udělat z Evropské unie říši zla, které musíme podléhat? Proč? Maďarský premiér Viktor Orbán je z tohoto úhlu pohledu moudřejší než Okamura. Snaží se hledat spojence, hledá kompromisy (ač často velmi nekompromisně), chce v unii stvořit opozici, která by progresivním choutkám unijních špiček šlapala na paty a měla sílu vést unii jiným, konzervativnějším směrem. To Okamura a jeho strana neumí. Czexit. Dál v diskusi nejdeme. Czexit a vymalováno. To, že by nás takový nekoordinovaný czexit poslal ekonomicky i politicky do středověku, neřeší. Ale ono to tak prostě je. Nejsme Velká Británie. Americký prezident Biden prakticky půl roku po volbách nenominoval pro Českou republiku nového velvyslance. Na Srí Lance už je po nominaci. Toliko k našemu současnému významu, co se světové politiky týká. Do Velké Británie už na čaj o páté s královnou Biden zaskočil. Z toho usuzuju, že Okamurovi a jeho SPD chybí pragmatismus, nevidí realitu. Jsou ztraceni ne ve svých bludech (s 80 % jejich politiky souhlasím), ale v praktických dopadech svých požadavků. Neví, jen vaří vodu, která je, no, bláznivá, sobecká a bezohledná. A která by, což je kuriózní, ublížila České republice vlastně nejvíc z nabízených politických stran. Je zvláštní, že czexit se stal pro Okamuru tématem číslo jedna.
Vyhraněný, nekompromisní a požadující
A podobným stylem vede Okamura svou stranu ve většině témat. Je drtivě vyhraněný, nekompromisní a požadující. Ono to může vypadat, že tím Okamura ukazuje sílu svého hnutí, ale opak je pravdou. Politika není soutěž v páce. Jsou to šachy s přesahem do čtvrté dimenze vyjednávání a jednání, komunikace kompromisů, ale i Okamurovských tvrdých postojů, přes které nejede vlak (což má být ovšem krajní, nikoliv určující poloha). Politika rozhodně nemá stát na vyvolávání svárů a rozepří a vyzdvihování rozdílností.
Strany příliš nalevo nebo napravo s sebou nenesou dobrou politiku, nevedou republiku do ‘lepších zítřků‘. Čímž se nezastávám nemastné a neslané střodopravolevé politiky, která nemá vůbec co říct, jen se snaží mdle podchytit co největší počet voličů (ANO, Přísaha...). Vláda má být správce, nikoliv vůdce. Já nemám absolutně potřebu kohokoliv následovat, já jen toužím po tom, aby lidé, kteří zasednou ve vládě, vedli a umožňovali vést zemi ke svobodě a ekonomické i společenské prosperitě a kteří by z veřejného rozpočtu dělali teletník co možná nejméně.
Vložil: Štěpán Cháb