Klíčová je transparentnost, ne hloupé sliby. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Měrná jednotka podchycené korupce je jeden Rath

Ač Andrej Babiš před svým vstupem do politiky sliboval, že vymete ten Augiášův chlév a nastolí jasně čitelnou a transparentní politiku, kde nebude žádné místo pro podvody a tunýlky a trafiky, nesplnil to. Politika je na tom stále stejně, ne-li vlastně mnohem hůř. Nečitelná, jednání je neprůhledné, lidé nevědí, kam mizí finance z veřejného rozpočtu. A na to konto se o politická korýtka mohou začít rvát desítky dalších, kteří slibují, že ten Augiášův chlév vymetou a že zavedou čitelnou a jasnou politiku, kde se neztratí ani haléř.

Bez transparentnosti se pak dočkáme pocitu, že se tu v rétorických cvičeních některých politiků zaměňuje Česká republika za Agrofert. Což je jasný příznak přivlastňování si republiky ve vlastní prospěch našeho milého premiéra Babiše. Tam se té transparentnosti vzdalujeme na míle daleko a na Augiášově chlévu nám vyrostl další chlév, který bude těžké vymést. Osmileté úřadování ´Bureše´ ve vládě nezmizí s jeho porážkou, zmizí teprve až doslouží poslední Babišovi loajální úředník, kterých se po celé republice muselo namnožit neskutečné množství. Stačí klíčoví úředníci na klíčových místech a babišismus bude stále vesele bujet.

Rodinný rozpočet

Důvěra ve stát se stane běžnou součástí každého občana jedině v okamžiku, kdy stát dokáže před každým občanem nejen obhájit, ale i dokázat, kam a proč a hlavně kolik peněz poslal. A kdo je pod tím odesláním peněz jmenovitě podepsán. A to naprosto u všech výdajů státu. Protože stát není soukromá firma, ten nemá co tajit informace, ten má skládat účty před obyvateli České republiky, kterým slouží a kterým zároveň bere z peněženek na své hýření. Jsme jeho akcionáři. On má sloužit nám, ne my jemu.

Představme si to na zjednodušeném příkladu rodinného rozpočtu. Nejde mít důvěru k členovi rodiny, kterého pošlete hezky na kole pro deset rohlíků do krámu a on přijede zpátky ve ferrari s okoralým chlebem, který našel vyhozený v bedně pro prasata. Pošlu ho příště pro rohlíky? Nepošlu radši někoho jiného? Nejlépe někoho, kdo mi zpátky přijede zpátky na kole, ale s jedenácti rohlíky, protože přece jedná pro rodinu a dokáže její rozpočet uhádat tak, že jeden rohlík dostal navíc za své skvělé vyjednávací schopnosti u pekaře. Jenže ve vládách nám usedají spíše ti s ferrari a okoralým chlebem.

A my pak máme neustále potřebu naskakovat na další a další politické strany, které nám slibují, že zajedou jen pro deset rohlíků na kole, které jim volbami propůjčíme. Vždycky se, a je to zvláštní, vrátí ve ferrari a my žereme čím dál okoralejší kedr pro prasata. K tomu slouží transparentnost. Tam je její klíč. I kdybychom poslali v transparentním režimu nezodpovědného člena rodiny pro deset rohlíků na kole, nebude schopen vrátit se ve ferrari. Sice jeho vyjednávací schopnosti budou stát za kulové, místo deseti rohlíků jich doveze jen osm a z toho dva okousané. Ale vrátí se na kole. K tomu by vedla transparentnost. Klíčovým okamžikem celého toho procesu by pak bylo, že přestaneme žrát okoralý kedr. A, jako bonus, přestaneme naskakovat na populistická hnutí, u kterých po odplynutí volebního období většinou zjistíme, že nám hnula tak maximálně žlučí.

Psali jsme

Šlachtova Přísaha přes kopírák Babišova ANO. Střezme se toho. Komentář Štěpána Chába

Měrná jednotka jeden Rath

Mohu si u této příležitosti jemně drcnout do generálního ředitele České televize, který na požadavek, ať zveřejní výši platů u klíčových pracovníků televize, pravil, že na to občané České republiky nejsou připraveni, že ještě nedozráli. Lze to i elegantně obrátit. To klíčové tváře České televize nedozrály k tomu, aby byly schopné něco takového udělat a ustát. Stejně jako ve vládách za posledních třicet let. ODS a její buřtipáni s naditými kapsami. Vnitrostranickou mafií prorostlá ČSSD. A pak jednorázové strany či hnutí, které si po angažmá ve vládě začaly jezdit ve ferrari, jako třeba Věci veřejné nebo hnutí ANO. Dovolím si poznamenat, že transparentnost požadují jen dvě strany ve Sněmovně. Piráti a SPD. Další strany či hnutí jen mluví o nutnosti zatnout tipec korupci. Ale taková hesla už tady jsou desetiletí. A kde nic, tu nic. Jen jeden Rath za mřížemi.

Vložil: Štěpán Cháb