Feministka, nebo puritánka? Vzdělaná Američanka nasadila laťku proklatě vysoko. Tajnosti slavných
16.06.2021
Foto: Masarykův ústav
Popisek: Literátka, intelektuálka a bojovnice za ženská práva Charlotte Garrigue Masaryková. „Bez ní bych si nebyl ujasnil smysl života a svůj politický úkol,“ prohlásil o ní její manžel, prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Zasloužila se o rovnoprávnost žen včetně volebního práva a stala se první dámou, přestože o tuto roli nikdy nestála. Vzdělanci byli nadšení, část obyvatel ji ale nikdy nepřestala kvůli jejímu původu považovat z cizačku.
Nadarmo se neříká, že za každým úspěšným mužem stojí jeho žena. Toho svého poznala Charlotte Garrigue v době, kdy už přesně věděla, co od života chce. Chytrá, jemná a praktická, vzdělaná a zásadová, za své názory bojovala jako lvice stejně jako s osudem, který ji stíhal vážnými zdravotními problémy. Její život rozhodně nebyl procházkou rozkvetlou loukou, zažila policejní šikanu i veřejné pohrdání, vleklé finanční problémy a neustálý stres. Přesto vždy stála odhodlaně po manželově boku. „Naučil jsem se od ní mnohem víc, než ona ode mne. Dával jsem jí vědění, ale ona mě formovala,“ prohlásil o své ženě náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Slečna z dobré rodiny
Narodila se 20. listopadu 1850 v newyorském Brooklynu jako třetí z jedenácti dětí. Její otec Rudolph Pierre Garrigue byl bohatý obchodník a spolumajitel pojišťovny Germania. Pocházel z jihofrancouzské hugenotské rodiny, narodil se ale v Dánsku, kam rodiče uprchli před pronásledováním. Matka Charlotte Lydia Whiting pocházela z chicagské rodiny, hrdě se hlásící k předkům, kteří přistáli mezi prvními evropskými přistěhovalci u amerických břehů na legendární galeoně Mayflower. Charlotte se odmalička zajímala o umění a hudbu, a tak v osmnácti letech odjela do Lipska studovat hru na klavír. Bydlela na předměstí v penzionu Göringových a pilně cvičila, protože se chtěla stát profesionální klavíristkou. Jenže to tak přehnala, že si zničila ruku a musela se svého snu vzdát. A tak se vrátila do USA, kde vyučovala hru na klavír a současně studovala matematiku. Do Lipska se ale občas vracela.
Osudové setkání
Při jedné z návštěv se u Göringových se v roce 1876 seznámila s Tomášem Masarykem, který měl právě v kapse čerstvý doktorát z vídeňské univerzity a studoval teologii a filozofii. O osm měsíců staršího adepta společenských věd okouzlila svým rozhledem, dobře se mu s ní povídalo. V červenci 1877 se celá společnost vydala na výlet lodí, během nějž paní Göringová spadla do vody. Všichni zpanikařili, jen Tomáš zachoval chladnou hlavu, skočil pro ni a zachránil jí život. Pod dojmem tohoto zážitku pak požádal Charlotte v dopise o ruku, její otec ale nápadníkem nadšený nebyl, protože Masarykova kariéra docenta filozofie neslibovala právě finanční zázemí. I přes jeho odpor se Charlotte s Tomášem 15. března 1878 vzali na schodech unitářského kostela na Pierrerepont Street v Brooklynu. Jako výraz úcty, lásky a symbol rovnoprávnosti přijal Masaryk i příjmení své manželky. Časem se Rudolph Garrigue se zetěm smířil, rodinu své dcery pravidelně finančně podporoval, a dokonce se za nimi vypravil na návštěvu do Vídně.
Emigraci zavrhla
Novomanželé odjeli do Vídně, kde se Charlotte začala učit česky a spolupracovala s Tomášem na jeho habilitační práci o sebevraždě. Společně psali pod pseudonymem Lorenzo hudební a literární kritiky a Charlotte přispívala do českých i amerických časopisů. Rok po svatbě se jim narodila nejstarší dcera Alice, po ní synové Herbert a Jan a dcera Eleanor, která ale v pěti měsících zemřela. V roce 1891 přišla na svět nejmladší dcera Olga, která prožila většinu života v emigraci. V roce 1981 se přestěhovali do Prahy, kde Masaryk dostal místo na České univerzitě Karlo-Ferdinandově, a Charlotte se o rok později stala jako první cizinka členkou Náprstkova Amerického klubu dam. Později působila i v žižkovském spolku Domovina pro záchranu svedených děvčat a v ženské sekci Sokola, podílela se na rozvoji přístupu žen k vzdělání a podporovala chudé ženy. Za svým mužem stála, když se tvrdě postavil proti pravosti Královédvorského a Zelenohorského rukopisu, a pak ještě mnohem důrazněji během tzv. hilsneriády. Masaryk čelil výhrůžkám, byl nařčen ze spolčení s židovskou obcí a uvažoval o odchodu do USA. Charlotte ale byla proti.
Těžké ztráty
Už po druhém porodu se u Charlotte poprvé objevily deprese, s nimiž pak bojovala celý život. Přesto především díky silné vůli zvládala literární práci, společenské povinnosti i rodinu, s níž jí manžel všemožně pomáhal. Dokonce se vypořádal i s každodenní péčí o malé děti a rád vyrážel na procházku s kočárkem, což bylo v té době neobvyklé. Své ženy si totiž velmi vážil, obdivoval její inteligenci a vzdělanost a cenil si její solidarity. V roce 1905 vstoupila Charlotte do české sociální demokracie. Marxistickou teorii třídního boje odmítala, zúčastnila se ale pochodu dělníků, požadujících všeobecné volební právo. Po sarajevském atentátu musel Masaryk odejít do exilu, poté byl v nepřítomnosti odsouzen za velezradu k trestu smrti. S sebou vzal jen mladší dceru Olgu, Charlotte s ostatními dětmi zůstala v Praze. Čelila policejním výslechům a represím, od zatčení ji uchránila jen její nemoc. Dcera Alice ale skončila v roce 1915 ve vězení, oba synové museli narukovat a Herbert krátce nato zemřel na skvrnitý tyfus, kterým se nakazil v uprchlickém táboře v Haliči.
Zasáhla i do ústavy
Ztrátu svých nejbližších Charlotte velmi těžce nesla, v roce 1918 se její deprese velmi zhoršily. Navíc začala mít problémy se srdcem, a tak ji rodina zbavila svéprávnosti, aby ji uchránila před vězením. Žila pak v sanatoriu na pražském Veleslavíně, odkud si ji Tomáš vyzvedl po svém návratu 21. prosince 1918. Dříve pronásledovaná rodina, které se kdekdo vyhýbal, se proměnila v první v zemi, na vrcholu společnosti a nového státu. Masarykovi se stěhovali na Pražský hrad, chvíle odpočinku trávili na zámku v Lánech. Charlotte se zasadila o to, aby v první československé ústavě z roku 1920 byly ženy postaveny na roveň mužům, a po manželově boku se zúčastnila voleb. Roli první dámy ale nikdy naplno neplnila, protože jí to neumožnil zdravotní stav, takže místo po Masarykově boku zaujala při oficiálních příležitostech místo ní dcera Alice. V září 1922 Charlotte dostala těžký srdeční záchvat a 1. května 1923 ji postihla mozková mrtvice, po níž částečně ochrnula. Zemřela 13. května 1923 v Lánech, kde byla pohřbena na obecním hřbitově. Teprve po Masarykově smrti v roce 1937 byly její ostatky přeneseny do nové hrobky, v níž manželé odpočívají společně.
Vložil: Adina Janovská