Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Život je smích i slzy. Proč Chantal miluje tragikomedie a jak se usmívat i přes respirátor. Přečetli jsme

12.06.2021
Život je smích i slzy. Proč Chantal miluje tragikomedie a jak se usmívat i přes respirátor. Přečetli jsme

Foto: FTV Prima

Popisek: Francouzská herečka, zpěvačka a moderátorka Chantal Poullain se objevila i v detektivce na TV Prima

FOTO / AUDIO Herečka Chantal Poullain se s Bolkem Polívkou rozvedla před lety, prchat odsud ale rozhodně nehodlá, naopak. Usadila se u nás natrvalo, hraje divadlo a vede nadaci Archa, která pomáhá zpříjemňovat nemocniční prostředí pro děti. Pro MF Dnes pohovořila o tom, jak snášela tvrdou dobu karantény a zavřených divadel.

Část rodiny má Chantal pochopitelně ve Francii. „No, fyzicky mi rodina velmi chybí, ale byť jsem částečně technický analfabet, naučila jsem se používat aplikace jako Whats App nebo Skype. Takže si s rodinou sedneme, nalijeme si skleničku vína a hodinu si povídáme. Pro mě je vizuální kontakt hodně důležitý. Když už je nemohu obejmout, aspoň je vidím na obrazovce. Na fyzickou návštěvu se samozřejmě těším, to je jasné,“ přiznala. Proti respirátorům se prý nebouří. „Nejspíš pomáhají tomu, aby se snižoval počet nakažených, tak je nosím. Ale nikdy si neodpustím, když jsem třeba v obchodě, říct paní pokladní, že se na ni usmívám. Zkrátka aby věděla, že před sebou nemá dalšího negativního a naštvaného zákazníka. I přes respirátor se dá navázat s lidmi kontakt a být pozitivní. Neschovávat se a nepropadat depresím. Někdy si říkám, jak je fajn, že je pod respirátorem člověk k nepoznání, že jsem krytá a v bezpečí. V mém případě to kouzlo ale končí, jakmile promluvím.“

 

V roce 1985 v divadelním záznamu představení Šašek a královna

V roce 1985 v divadelním záznamu představení Šašek a královna; foto ČT

Zdraví především

Chantal před časem pobyla v nemocnici. „Když jsem viděla, jak lékaři a sestry pracují do úmoru, riskují i svoje zdraví a nikdy jsem nikoho z nich neviděla zamračit se, být v nepříjemné náladě... To je důležité. Ne to, že si nemůžete koupit nové tričko. Takže své díky zdravotníkům myslím opravdu upřímně. Občas mi někdo řekne, že se na mě zdravotníci usmívali, protože jsem ‘ta herečka‘. Ale kdepak, chovali se tak ke všem. Samozřejmě můžete narazit na unaveného zdravotníka, ale i kdyby se to stalo, je třeba chápat, co prožívali a prožívají. Fakt jsou svatí a svou práci si vybrali správně. A my ostatní bychom jim měli být dnes a denně vděční.“

 

Chansons:

Absence větné vazby

Karanténa bohužel neprospívala její češtině. „Uvažuji ve francouzštině, a jak jsem vlivem covidu poněkud izolovaná a nemusím moc mluvit česky, zapomínám třeba větné vazby. Jsem v kontaktu s kolegy, ale není to tak intenzivní, jako to bylo ještě před rokem. Takže česky denně nemluvím a diskuse mi chybí. Nedávno jsem viděla starou reportáž, točenou ještě v Brně, a s hrůzou jsem zjistila, že jsem se od té doby v češtině moc nezlepšila. Představte si, že syna Vladimíra se někdo v rozhovoru ptal, jestli ho maminka učila v dětství česky. Na což on odpověděl, že pokud by ho maminka v dětství učila česky, asi by dnes dělal jen pantomimu,“ přiznala.

 

 

Chantal Poullain se narodila ve francouzském přístavním městě Marseilles. Po maturitě žila krátce v Anglii, pak vystudovala Divadelní akademii ve švýcarské Ženevě. Měla už na kontě několik filmů a chtěla se vypravit ‘za lepším‘ životem do USA. Dokonce prý měla i letenku, když její život navždy změnilo setkání s českým hercem a komikem Bolkem Polívkou. Odjela s ním do socialistického Československa, kde se za něj provdala. Publiku se představila v roce 1987 hrou Šašek a královna. Polívkova ‘historicky‘ první hra evokuje osud středověkého šaška na královském dvoře. Šašek baví svou královnu, unuděnou i despotickou, a musí vymýšlet stále nové a nové věci, aby odvrátil její hněv z nudy. Hra však vypráví i o divadle a jeho možnostech a proměnách. Její filmový přepis natočila s Chantal a Bolkem v roce 1987 režisérka Věra Chytilová.

 

Se synem se snaží mluvit

Se svým synem Vladimírem má prý skvělý vztah. „Vztah mezi námi se vyvíjí, Vladimír je dospělý. Pravdou ale je, že jsem mu vždy všechno vysvětlovala, hovořila s ním, debatovala. Nikdy bych mu neodsekla, že je ještě dítě a že mu po tom či onom nic není.“ Snažila se s ním hlavně komunikovat: „Ale plácnutí přes zadek pro mě nikdy nebyl hlavní nástroj výchovy. Když jsme měli nějaký konflikt, přinutila jsem ho sednout si a pobavit se o tom. Takže slzičky byly, to je jasné, ale vždy jsme si vyříkali, co se děje a proč. Nakonec se ulevilo nám oběma. Také jsem mu vždy kladla na srdce, že za mnou může přijít s každým problémem, co se mu bude v životě dít, že to společně vyřešíme. To byla moje výchova. Důvěra v dítě,“ konstatovala.

 

S Tomášem Hanákem v generační tragikomedii režisérky Věry Chytilové z roku 1988 Kopytem sem, kopytem tam

S Tomášem Hanákem v generační tragikomedii režisérky Věry Chytilové z roku 1988 Kopytem sem, kopytem tam; foto Bontonfilm

Role má vydřené

Ačkoliv doma vyznává tvůrčí chaos, při práci dbá na pořádek. „V divadle musím pracovat daleko víc než kdo jiný, je to dáno i jazykovou bariérou. Já se zkrátka nechytnu v češtině tak, jako český herec. Abych se nikdy neztratila, musím texty nadřít. I proto je pro mě každé představení zmíněnou výzvou. Přestože mám sedm repríz, necítím stereotyp. Každé představení je jiné. Také se nebojím přiznat, když mi vypadne text. Takže se svého kolegy zeptám: A cože mám říct teď? To k mému hereckému projevu zkrátka patří. Nemožnost improvizace v češtině. Chci, aby lidé v divadle něco dostali. Dávám jim tedy sebe. Nehraji pro sebe. Je pro mě důležité, aby diváci pochopili téma hry. Smích i slzy. Proto ráda hraji tragikomedie. Hluboké téma, divákům běhá mráz po zádech, přitom se smějí. Když je to pochopeno, má moje práce smysl.“

 

Co s námi bude dál (Pensons a l'avenir bebe):

se Štěpánem Markovičem

Láska přijít může

Chantal žije sama, což jí prý ani během nemoci nevadilo. „Když jsem nemocná, jsem jako medvěd. Období rekonvalescence trávím lépe jen sama se sebou, než abych se o tom se všemi bavila. Nechci se litovat, ani nepotřebuji lítost. A nechci se ukázat na veřejnosti neupravená. Ani před synem.“ Nepřestává ale věřit, že láska jednou přijde. „Nemám problém se samotou, ale toužím mít vedle sebe lásku, strom, sílu. Chci mít možnost být vedle partnera křehká. Myslím, že muž a žena se mají doplňovat. A já se nestydím říct, že když miluji, zbožňuji ten pocit oddanosti. Ve svém věku vím, že taková láska přijít může, protože co se má stát, stane se.“

 

 
 

S Bolkem Chantal cestovala po světě jako asistentka režie jeho vystoupení a příležitostně v nich i vystupovala. Později hrála také v Klicperově divadle v Hradci Králové a na pražských scénách Ungelt, Na zábradlí a v Národním divadle. Vedle herectví uspěla i jako zpěvačka, se svými šansony vystupuje s doprovodem kapely saxofonisty Štěpána Markoviče. Zahrála si v zhruba dvou desítkách filmů a televizních inscenací, například Konec starých časů, Král Ubu či Burácení. Objevila se i v seriálech Dokonalý svět, Stopy života, Kapitán Exner, ale také v Ordinaci v růžové zahradě. S Bolkem se rozešla, protože s ním nechtěla sdílet nadšení pro farmu v Olšanech, kterou budoval. Myslela si, že se pro ni vrátí, to se ale nestalo. Mají spolu syna Vladimíra, který vystudoval herectví na DAMU a aktuálně ho můžeme vidět na obrazovce jako nového parťáka Michala Břízy v krimiseriálu Polda.

Vložil: Michaela Špačková

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace