Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Děkuji hnutí Black Lives Matter, že mě inspirovalo, abych se (opět) stal vizionářem. Svět Tomáše Koloce

komentář 13.06.2021
Děkuji hnutí Black Lives Matter, že mě inspirovalo, abych se (opět) stal vizionářem. Svět Tomáše Koloce

Foto: Pražský hrad

Popisek: Vyvolá fotografie české vlajky v čtenáři nějaké pozitivní emoce?

„Pokud jde o přístup k barevným, mezi názory Churchilla a Hitlera je těžko vidět velký rozdíl“ (Leo Amery, ministr pro Indii a Burmu v Churchillově vládě 1940 - 45). Západ, zejména ten evropský, má neujasněný vztah ke kolektivní vině. Třicet let od doby, kdy žezlo vlády nad naší východní Evropou převzala Evropa západní, se nám stále ze západu dostává poučky, že KOLEKTIVNÍ vina je nepřijatelná – a zároveň pohnutky se KOLEKTIVNĚ omluvit 15 milionům Němců, které jsme navíc ne my, ale naši dědečkové vyhnali z Východní Evropy jako kolektivní odplatu za nějakých 30 milionů východoevropských mrtvých v německé ‘totální válce‘.

Možná to nějak souvisí s tím, že první politik, který s myšlenkou odsunu Němců přišel, byl Winston Churchill, na jehož památce donedávna stály tak často zmiňované hodnoty západu – dokud jeho socha v Londýně nebyla loni postříkána rudým sprejem a po staletí budování kultu její osobnosti poprvé veřejně zmíněny Churchillem iniciované genocidy v Súdánu a v Keni i uměle vyvolaný hladomor v indickém Bengálsku, který stál přibližně tolik lidských životů, kolik Stalinem vyvolaný hladomor na Ukrajině (3 miliony)…

A nelogičnosti pokračují: ´kolektivní-vina-neexistuje-moralisté´, kteří ještě včera prosazovali teorii, že žádné rasy neexistují, dnes pod tlakem černých bouří přicházejí s tím, že by se všechny bílé děti měly učit o vině své rasy na vraždění černé rasy – včetně bílých dětí z východní Evropy. Vidím v tom ze strany západu starou dobrou techniku, kterou známe už ze základní školy: zatáhnout do svého vlastního průšvihu i ty lidi, kteří se na něm nepodíleli – jen abychom v tom nebyli sami. Od 90. let se reflektují zločiny stalinského a neostalinského východu. Neříkám, že neprávem: o tom, co dodnes páchají kontinentální Číňané na svých národnostních a náboženských menšinách, by se mohlo mluvit i víc. Co se ale týče VÝCHODU EVROPY a jeho chování k černé rase (v kontrastu s tehdejším chováním ZÁPADU EVROPY…), hovoří dějiny jasnou řečí:

Ještě v roce 1961, kdy v hlavním městě Belgie už čtvrtým rokem sídlily evropské unijní orgány, poslala belgická vláda své ozbrojené útvary, aby zavraždily premiéra své nově osamostatněné africké exkolonie Kongo, černého Patrice Lumumbu. Tou samou dobou už v Moskvě rok existovala Univerzita družby národů pro studenty z koloniálních zemí, která ihned po premiérově zavraždění získala Lumumbovo jméno. Je to paradox, ale východní Evropa alespoň co do svých hlav se (při všech zdejších národnostních a rasových genocidách!) kupodivu nikdy negativně nevymezovala vůči černé rase – a to napříč staletími. I v tuhém režimu antisemitského samoděržaví byl pradědeček Alexandra Sergejeviče Puškina, původem vykoupený černý otrok z Afriky, Abram Petrovič Hanibal (1696–1781), povýšen do šlechtického stavu, stal se generálmajorem, profesorem válečné školy a gubernátorem Estonska.

O vztahu historických Čechů k černé rase by pak mohli mluvit už Čechoameričané, kteří se během občanské války v USA jako jeden muž dobrovolně přihlásili do Grantovy severní armády, bojující proti jižnímu otroctví, ale i o sto let později třeba americká černošská aktivistka Angela Davisová, pro niž se východní Evropa a ČSSR staly druhým domovem. Ještě v 80. letech 20. století země, která je dnes prezentována jako náš ekonomický vzor, africká JAR, vyvezla svůj apartheid i do sousední Namibie, kde vyvražďovala odbojné kmeny po tisících. Tehdy přijala Husákova ČSSR ohrožené namibijské děti spolu s tisíci černých studentů z Afriky či střední a jižní Ameriky, kteří v někdejší ČSSR vystudovali v programu socialistické družby - v čele se současným prezidentem afrického Mozambiku Felipem Nyusim, který svůj vysokoškolský diplom získal na brněnské vojenské technice.

Je těžko vyvratitelnou pravdou, že zatímco u nás byl obchod s otroky zrušen už v raném středověku s příchodem křesťanství, nevolnictví bylo u nás zrušeno roku 1781 a poddanství 1848 (zatímco ve výše zmíněném Rusku bylo zrušeno nevolnictví roku 1861 a poddanství 1917) – v USA bylo otroctví (na němž léta stála ekonomika první zámořské demokracie) zrušeno teprve v roce 1865 a teprve roku 1968 bylo ve Spojených státech zrušeno poslední segregační nařízení z rodu těch, co lidem černé pleti zakazovaly jezdit stejným autobusem či chodit na stejné záchodky, které zároveň používali jejich bílí spoluobčané. V pandemickém zrcadle aktuálních událostí v USA, kde příslušníci černé rasy bez zdravotního pojištění vymírají na covid, je pak třeba dodat, že české zdravotní pojištění se naopak automaticky vztahovalo – a dodnes vztahuje – na všechny etnické skupiny naší země bez výjimky...

Karta se obrací a na zločiny západního kolonialismu a imperialismu, které si co do zacházení s lidmi a počtu obětí (jak výše zmíněno) nijak nezadaly ani s Hitlerovým a Stalinovým režimem, se bude poukazovat čím dál víc – a tím to nekončí. Předvídám, že s tím, jak ekonomickou moc v Latinské Americe postupně přebírá kontinentální Čína, vznikne hnutí HISPANIC LIVES MATTER, které připomene miliony životů, zmařených během nesčetných amerických pučů ve Střední a Jižní Americe, totéž možná nastane, až hnutí WHO IS REAL FATHER OF ISLAMISATION? připomene, kdo kvůli ropě už staletí metodou podpory teroristických organizací ničí mír a náboženskou liberalizaci v severní Africe a na Arabském poloostrově, až Putinovo Rusko přestane potřebovat Turecko, možná přijde i hnutí NO MORE TURKISH HOLOCAUST, které se bude dožadovat, aby Turci poklekli před Armény, Asyřany, Kurdy a dalšími národnostmi, které vyvražďovali a dodnes vyvražďují – a tak dále...

Já osobně doufám, že se dožiju hnutí EASTEUROPEAN LIVES MATTER, které bude žádat omluvu za desítky zavražděných Poláků, Rumunů a už i Čechů, kteří odjeli pracovat zejména do Velké Británie, a už nikdy se nevrátili, protože je tam zabili bílí nacionalističtí Anglosasové, jimž víc než no-go-zóny vzdálených kultur v jejich městech vadí polský a český instalatér, šikovnější než jsou oni sami, což je nezastřeně i skutečný důvod brexitu (ne že bych jejich zuřivost nechápal: ze stejného důvodu některým Čechům tolik vadí naši Ukrajinci - ale nevzpomínám si, že by kdy Čech kvůli tomu Ukrajince zabil…).

A třeba se začne mluvit i o zločinech, kterými bylo postiženo nepoměrně víc Východoevropanů přímo ve svých domovech (včetně východních Němců, které spolu se zbytkem východní Evropy takto zkolonizovali Němci ze západu): o prosperujících východních továrnách z doby panzersocialismu, které západní investoři koupili a zbourali, aby se zbavili konkurence, o tom, že z výdělků provozoven západních firem, které na východě platí svým zaměstnancům pětkrát míň než na západě, teče pět šestin financí na západ a jen jedna šestina je investována ve východních zemích, kde provozovny stojí, o nekvalitnějších a dražších potravinách téže značky pro Východoevropany, o diktátu kvót přijímání ilegálních imigrantů, kteří do východní Evropy (jež na přelomu 40. a 50. let bez problémů přijala milion uprchlíků z fašistického Řecka – protože tehdy ještě šlo o řízenou a všeobecně ošetřenou migraci!) přicházejí z válkami o ropu rozvráceného Blízkého východu bez standardního imigračního řízení pěšky skrze naprosto rozvrácený imigrační mechanismus a rozšlapané zahrady a rozdupané ploty Balkánu – a v neposlední řadě se začne mluvit i o mém nejvlastnějším tématu: marginalizaci a likvidaci identity východoevropských národů, jejichž národní kultury a jazyky se už tři desítky let topí v povodni globální americké komerce.

Děkuji hnutí Black Lives Matter, že mě inspirovalo, abych se (opět) stal vizionářem!

 

Vložil: Tomáš Koloc

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace