Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Král detektivky a mistr satiry si českého Maigreta vypůjčil a pro cenzory vymýšlel speciální ‘špeky‘. Tajnosti slavných

11.06.2021
Král detektivky a mistr satiry si českého Maigreta vypůjčil a pro cenzory vymýšlel speciální ‘špeky‘. Tajnosti slavných

Foto: Mirek Břehovský

Popisek: Filmový režisér a scenárista Petr Schulhoff v polovině šedesátých let

VIDEO Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Jakoby se Mácha při psaní svého Máje inspiroval životním osudem jednoho z nejvýznamnějších režisérů dvacátého století. Zatímco mistr satirické komedie bavil davy, jeho duší zmítaly ty nejčernější myšlenky.

Král české detektivky dal divákům jedinečného majora Kalaše, v období normalizace jim pak zvedal náladu jedinečnými satirickými komediemi s hvězdným obsazením, které jsou dodnes spolehlivou zárukou sledovanosti. Přestože mimořádný scenárista a režisér Petr Schulhoff dokázal druhým rozdávat radost jako na běžícím pásu, jeho duše často mívala k legraci na míle daleko. Od hrůzných válečných zážitků v mládí se nikdy nedokázal odstřihnout a poznamenaly jeho psychiku na celý život.

 

Vrah skrývá tvář:

Trauma na celý život

Syn klavírního virtuosa a avantgardního skladatele Erwina Schulhoffa se narodil 10. července 1922 v Berlíně. Hudební nadání po něm sice zdědil, přesto se stal nakonec jeho osudem film. Díky otcovým uměleckým aktivitám dostal velmi brzy příležitost projevovat svůj talent a v legendárním Osvobozeném divadle si zahrál Toma Sawyera. V roce 1933 stanul poprvé před filmovou kamerou jako syn Anežky Kolbenové Honza v prvním samostatném filmu spisovatele Vladislava Vančury, sociálním dramatu z prostředí dětského domova Na sluneční straně. Tím ale jeho herecká kariéra také jednou provždy skončila. Za druhé světové války strávil s otcem kvůli židovskému původu část života v bavorském koncentračním táboře Wülzburg. Během věznění mu otec zemřel v náručí na krční a plicní tuberkulózu a mladý Petr mu musel vykopat hrob a pochovat ho. Měl z toho celoživotní trauma, proto také nechtěl mít vlastní děti. Otřesné zážitky později přispěly k rozvoji psychosomatického onemocnění.

 

Reorganizace:

V cizí rodině

Matka se po válce znovu vdala a otčím přijal Petra za svého. Jenže matka velmi brzy zemřela, otčím se znovu oženil a Petr se ocitl v podstatě v cizí rodině. I to přispělo k jeho vnitřním zmatkům ohledně vlastní identity. Konečně mohl odmaturovat, a pak nastoupil v barrandovském filmovém studiu jako asistent režie. Současně se ale také začal učit fotografovat u světoznámého mistra obrazů světla a stínu Josefa Sudka, což jeho zájem o kinematografii ještě prohloubilo. V roce 1953 se stal scenáristou a režisérem Studia dokumentárních filmů a celých deset let natáčel satiry, instruktážní, dokumentární, kulturní, reportážní politické, propagační a reklamní snímky. Jako dokumentarista natočil více než padesát snímků různých žánrů, mezi nimiž převažovaly reportáže z významných akcí a k historickým výročím. Například Alšův rok k stému výročí narození malíře Mikoláše Alše, Píseň česká k 130. narozeninám hudebního skladatele Bedřicha Smetany, Poselství míru ze světového kongresu Mezinárodní demokratické federace žen v Kodani či z Výstavy čs. skla v Moskvě.

 

Silvestrovský trapas:

Kalaše si vypůjčil

V roce 1963 začal konečně pracovat v dlouhometrážní hrané tvorbě a debutoval detektivkou Strach. Příběh i hlavního hrdinu, českého Maigreta majora Kalaše, si vypůjčil od mistra detektivního žánru, spisovatele Eduarda Fikera, a jeho románu Kilometr devatenáct a učinil ještě další geniální tah, když do hlavní role obsadil jedinečného Rudolfa Hrušínského. Vytvořil tak hrdinu, kterému se obtížnost profese rýsuje v tváři a jenž nemá u nás v tomto žánru konkurenci. Soustředil se na věcnou, střízlivou a leckdy skličující práci kriminalistů, která ale rozhodně neubírá příběhu na napínavosti, a stal se mistrem kvalitní filmové detektivky. K dalším filmům Vrah skrývá tvář a Po stopách krve napsal scénáře sám a v roce 1970 se znovu k Fikerovi vrátil s příběhem Na kolejích čeká vrah. Schulhoffovy detektivky nabízí divákům autentické prostředí, téměř dokumentaristické zachycení kriminalistických postupů a psychologicky přesvědčivé vykreslení pachatele. Major Kalaš se ještě jednou vrátil v roce 1979 v jednom z posledních režisérových filmů Diagnóza smrti.

 

Sirka:

Nesmrtelný Bohouš

V šedesátých letech ho mimořádně proslavil krátkometrážní projekt, který pak celá desetiletí nesměl chybět v silvestrovském televizním pořadu, komedie z roku 1968 Bohouš. Vedle Jiřího Sováka a Vladimíra Menšíka v ní přímo exceluje bernardýn Bohouš a jeho nekonečný apetit, který u diváků zpravidla probouzí nezřízenou chuť na tlačenku s cibulí. S původním scénářem ale hlavní protagonisté nebyli spokojeni, a tak si sedli s lahví vína, napsali spolu nové dialogy a k nim připsali velkými písmeny ‘improvizace‘. Byla to tak trochu provokace, protože byl Schulhoff vyhlášený perfekcionista s obrovskou nechutí k jakékoli sebemenší improvizaci. Přesto ho postavili před hotovou věc, a světe, div se, prošlo jim to. Rozežraný bernardýn se ve skutečnosti jmenoval Baldur a zahrál si pak ještě v seriálech Hříšní lidé města pražského a Kamarádi. Nakonec bohužel zemřel v pouhých deseti letech po aplikaci závadného přípravku proti blechám.

 

Bohouš:

Plánované problémy

Normalizace přivedla Petra Schulhoffa k novému žánru, satirické komedii. Tuto tvůrčí etapu odstartoval dalším nesmrtelným projektem Hodíme se k sobě, miláčku…?, do nějž obsadil jednu z nejpopulárnějších dvojic doby, manžele Janu Brejchovou a Vlastimila Brodského. Ke svým filmům připravoval sám scénáře a traduje se, že do nich vždy záměrně zakomponoval problematickou scénu, o které věděl předem, že ji cenzor zakáže. A tím si zajistil, že se mu pak ve zbytku scénáře nikdo dál nešťoural. Obsazoval do nich ty nejlepší herce, samozřejmě v čele s přítelem Milošem Kopeckým, s nímž ho mimo jiné spojovaly i stejné zdravotní problémy, bipolární afektivní porucha, dříve nazývaná maniodepresivní psychóza. Byl také významným autorem námětů, První z dlouhé řady scénářů napsal už v roce 1953 k dokumentu o Mikuláši Alši, o pět let později přišel s prvním vlastním satirickým námětem pro sérii Filmový satirický občasník Trn, nazvaným Proč lže…? Nezanedbatelná byla i jeho práce pro televizi, pro kterou natočil řadu inscenací a filmů.

 

Silvestrovské kousky Františka Housky:

Dobrá partie

Zřejmě pod vlivem otřesných válečných zážitků vlastní děti nikdy nechtěl, nakonec se ale přece jen oženil s Marií, rozenou Arhovou, postupně pak Prokopcovou a Šustovou. Svatbou vyženil syna Jana z Mariina prvního a dceru Kateřinu z druhého manželství a s manželkou se velmi milovali. Předkové jeho ženy byli spoluvlastníky cukrovaru v Židlochovicích, takže byla nevěsta velmi dobrá partie. Léta bydleli ve vícegenerační vile na Barrandově, později se přestěhovali do bytu na Malvazinkách. Petr byl vášnivý chalupář, zhruba dvacet let zveleboval stavení v Josefově dole v Jizerských horách, kterou pak vyměnil za chalupu ve Svojetíně u Rakovníka. Hrál na akordeon a jeho největší neřestí byly cigarety, bez nichž nedal ani ránu. Ve vyšším věku prodělal několik infarktů a s psychickými problémy bojoval po celý život. Režisérskou kariéru ukončil v roce 1982 komedií Příště budeme chytřejší, staroušku!, pak už se jeho stav začal dramaticky zhoršovat. O dva roky později ještě připravil scénář ke kriminálce Příliš velká šance, nakonec ji ale natočil místo něj Otakar Fuka. Když se dozvěděl, že má rakovinu, rozhodl se pro dobrovolný konec. Zemřel 4. května 1986 na předávkování léky.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace