Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Film, divadlo a vzpomínky prý neměl rád. A nebýt kamaráda ze školy, mohl se proslavit jako malíř. Tajnosti slavných

09.06.2021
Film, divadlo a vzpomínky prý neměl rád. A nebýt kamaráda ze školy, mohl se proslavit jako malíř. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Stylem humoru si Jiří Lír ‘sedl‘ i s legendární dvojicí Suchý-Šlitr, takže při hledání představitele k jednomu z jejich hitů 60. let Ticho a klid byla volba jasná. Koneckonců si zahrál mimo jiné i v hudební komedii Kdyby tisíc klarinetů, v níž ztvárnil postavu George.

VIDEO Jeho jméno se stalo synonymem dobré české komedie. Noblesní humor, nevtíravé vystupování a úsporné podání příběhu, nicméně perfektně vypracované o posledního detailu. Udržel kamennou ‘poker face‘, i když se publikum válelo smíchy.

Mistr malých rolí říkával, že má tři koníčky: Nerad hraje divadlo, nerad účinkuje ve filmu, v rozhlase či televizi a nerad vzpomíná na to, co zažil. A zatímco na jevišti byl nepřehlédnutelný, ve filmu a televizi se nikdy opravdu velké role nedočkal, i když nejrůznějších postav a postaviček ztvárnil téměř tři stovky. Přesto dokázal ty desítky číšníků, komorníků či úředníků zahrál tak osobitě, že se nesmazatelně zapsaly do historie české kinematografie. Kdo by neznal třeba jeho věčně ufňukaného hospodského Rambouska, s nímž Rudolf Hrušínský coby doktor Skružný udělá v Menzelově komedii Vesničko má středisková krátký proces. „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš“ – tahle hláška už zlidověla. Přitom Jiří Lír byl ve skutečnosti všechno možné, jenom ne hypochondr.

 

Vesničko má středisková:

Těžká volba

Koneckonců právě s Pelhřimovem byl nezapomenutelný herec, komik a kabaretiér spojený po celý život pomyslnou pupeční šňůrou. Právě tam se 19. června 1923 narodil do rodiny uznávaného malíře a výtvarného pedagoga Josefa Líra, který působil na místním gymnáziu jako profesor kreslení a deskriptivy. Vyrůstal v domě č. 169 na Karlově náměstí a od dětství stejně intenzivně maloval, jako hrál divadlo, takže neustále přemýšlel, na kterou dráhu by měl v životě vykročit. „Kreslit jsem začal do studentského časopisu. Později mě hodně inspiroval Jiří Šlitr. On měl u sebe neustále blok a tužku, pořád kreslil, což jsem mu záviděl a začal to dělat taky,“ zavzpomínal později na začátky výtvarníka ve svých vzpomínkách, nazvaných Ve vedlejší roli, které literárně zpracoval Jiří Siegel. Navíc přišel se specialitou, kterou nazýval trvalou aktualizací obrazů. Když například někomu namaloval svatbu dcery, jež se po čase rozvedla, zdarma přemaloval ženicha na psa, kterého si mezitím pořídila. O jeho osudu ale nakonec rozhodla náhoda, když ve školní lavici usedl vedle Lubomíra Lipského, s nímž už předtím plácal bábovičky na pískovišti. S ním a Otomarem Krejčou hrál na gymnáziu v ochotnickém spolku Rieger, stejně nadšeně ale maloval pro představení kulisy. Přijímací zkoušky na konzervatoř sice složil úspěšně, jenže se psal rok 1941 a nacisté vzápětí české školy uzavřeli. A tak se rozhodl věnovat naplno divadlu.

 

Techtle mechtle:

Legendární scénka s Laďkou Kozderkovou byla původně součástí
zábavného pořadu Pojďte s námi na tah z roku 1980

Bratři na něj nezapomněli

Odešel do Prahy, kde se učil u režiséra Aleše Podhorského a dva roky na Státní konzervatoři. Hrál v Uranii a u kočovné společnosti Nová česká scéna, jenže v roce 1944 zavřeli Němci i divadla a Jiřího čekalo totální nasazení. Skončil u Ringhoffera (pozdější Motorlet), kde vyráběl lokomotivy, a ve volném čase hrál s Josefem Hlinomazem pimprlové divadlo. Po válce krátce působil v kladenském divadle, a pak si na něj vzpomněli Oldřich a Lubomír Lipští, když zakládali Divadlo satiry. Brzy si získalo respekt a pověst moderní, mladé scény a zakotvila v něm řada nezapomenutelných osobností, od Stelly Zázvorkové přes Vlastimila Brodského a Karla Effu až po Miroslava Horníčka a Miloše Kopeckého. Jenže jim dlouho nevydrželo, protože nastupující komunistický režim se slova satira bál, a tak ho nechal raději zavřít. Později Jiří vystřídal celou řadu divadelních souborů, mimo jiné Realistické divadlo v Praze, scény v Českých Budějovicích a Pardubicích, působil i v pražském Rokoku, v Divadle Na zábradlí i Činoherním klubu.

 

Ticho a klid:

video z roku 1963 k písničce Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra

Mistr poker face

Před filmovou kamerou stanul poprvé už v roce 1950 v historickém dramatu režiséra Václava Kršky Posel úsvitu a brzy se stal nepostradatelnou součástí hereckého kádru bláznivých situačních komedií režisérů Václava Vorlíčka, Oldřicha Lipského, Zdeňka Podskalského či Petra Schulhoffa. A ze svých malých postav dokázal díky preciznímu ztvárnění udělat mnohem větší, než by se bývalo ze scénáře mohlo zdát. Svoji druhou největší filmovou postavu, učitele Václava Havránka, ztvárnil v roce 1960 v komedii režiséra Vladimíra Síse Ledoví muži a titulní dostal za celý život jenom jedinkrát – doktora Pavla Nováka v hudební komedii režiséra Pavla Poláka Strašná žena. Svůj charakteristický suchý anglický humor uplatňoval i v řadě televizních inscenací a především v populárních zábavných pořadech. „V malé roli se herec nemůže zdržovat rozehráváním. Musí to vypálit, aby každý věděl, o co jde. Hned. V malé roli si nemůžete říkat: Já to ukážu pak. Žádné pak už není. Nejlépe je vidět síla malé role ve velkých filmech. Je to kumšt,“ prohlásil v jednom rozhovoru. S osudem věčného představitele malých rolí se nakonec smířil, i když jeho dcera tvrdí, že mu to přece jenom bylo líto. Přesto se ale rozhodně neměl špatně. „Vedlejší role mu docela slušně vydělávaly, platilo se tehdy třeba tisíc korun za natáčecí den, což byly slušné peníze. A táta se za rok mihnul v desítkách filmů,“ prozradila před časem deníku Aha! Kateřina Lírová, kterou měl s manželkou, rovněž herečkou Drahomírou Fialkovou.

 

Mám malý stan:

S Olgou Schoberovou v klipu k populárnímu hitu, který nazpívali
Karel Štědrý s Waldemarem Matuškou

Herci malují

Přestože nakonec podlehl naplno herectví, svůj druhý talent nikdy nepověsil na hřebík. Věnoval se naivistické malbě a stal se členem spolku Herci malují. „Dnes se jeho malby prodávají za desítky tisíc korun. Vždycky, když po něm někdo chtěl obrázek, musel si ale říct téma,“ dodala Kateřina. Na rozdíl od hypochondra Rambouska ale Jiří Lír zašel k lékaři, jenom když bylo opravdu nejhůř. V roce 1977 ho doslova ukradli hrobníkovi z lopaty, když ho dávali v nemocnici dohromady po těžké autohavárii. Spal tenkrát na zadním sedadle, když vůz vjel v ostrých zatáčkách u Moravské Třebové do protisměru. Ve svých pamětech, pak prozradil, že vylétl z vozu přední oknem a třicet metrů ‘brzdil‘ obličejem po mokré silnici. Skončil v bezvědomí a praskla mu lebeční kost se zásahem do mozkového centra. Další zdravotní potíže na něj zaútočily až o téměř dvě desetiletí později, zato plnou silou. Začaly ho trápit ukrutné bolesti a lékaři u něj diagnostikovali rakovinu kostí. Jenže když odborníci tuto nemoc zjistí, bývá zpravidla už pozdě. Jiří Lír prý snášel útrapy velmi statečně. Navždy odešel na sklonku léta, 20. srpna 1995. Bylo mu dvaasedmdesát let.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace