Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Chudý šlechtic klaunem? Mít u jména ‘von‘ k blahobytu nestačí, zvlášť když je to s ním všelijaké. Tajnosti slavných

07.06.2021
Chudý šlechtic klaunem? Mít u jména ‘von‘ k blahobytu nestačí, zvlášť když je to s ním všelijaké. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Saša Rašilov starší jako vycpavač zvěře Václav Barvínek v komedii Otakara Vávry Přijdu hned. V tomto filmu stanula naposledy před kamerou jako domovnice Koubková Anna Letenská. Ihned po poslední klapce byla zatčena gestapem, převezena do Terezína a pak do koncentračního tábora Mauthausen, kde byla popravena.

FOTO / VIDEO Zahrál si Švejka i jeho duchovního otce Haška, přesto film neměl rád. Před kamerou mu totiž chybělo publikum. Zato na jevišti dokázal hravě zachránit nejeden malér, a ještě mu za skvělý gag publikum tleskalo.

Celý život tvrdil, že pochází z chudé šlechtické rodiny, nejspíš šlo ale o jednu z jeho oblíbených mystifikací. Prý byl rytíř Hessenský, jeden z našich předních genealogů nicméně tvrdí, že žádný takový titul v evropské šlechtě nikdy neexistoval.  Se šlechtou ale měla jeho rodina opravdu něco společného. Zakladatel jednoho z českých hereckých rodů patřil k nejvýznamnějším komikům třicátých let minulého století. Smyslem života Saši Rašilova staršího se stalo bavit lidi a k záchvatům smíchu leckdy stačilo jen se na něj podívat. Byl mistrem sarkasmu, miloval černý humor a vždy měl v zásobě nějakou zábavnou historku. Nikdy ale nebylo jasné, zda je skutečná, nebo je jen výplodem jeho bujné fantazie.

 

V roce 1923 v představení Balladyna

V roce 1923 v představení Balladyna; foto Národní divadlo

Šlechta? Leda tak z kasina

Vlastním jménem Václav Jan Rasch se narodil 6. září 1891 v Praze jako dvanáctý potomek svých rodičů, a tak dlouho opakoval, že je vlastně zchudlý šlechtic, až tomu kdekdo uvěřil a je to uváděno i v řadě jeho životopisů. Ve skutečnosti ale jeho otec jen působil nějaký čas coby správce pražského šlechtického kasina v Celetné ulici a autorem této historky byl pravděpodobně on. Zemřel, když bylo Sašovi deset let, a matka s dětmi se pak přestěhovala do mimořádně svérázné lokality, která měla podíl na utváření jeho smyslu pro humor. Prostě do ‘samostatné Žižkovské republiky‘ s jejími činžáky, jejichž obyvatelé, většinou dělníci, žili zpravidla hlava na hlavě, vodu nosili v kbelíkách z pavlačí a po ránu stáli v mezipatře frontu před společnými záchody. Zde se rodil svérázný, jadrný a leckdy hodně drsný humor. A věřte, že vím, o čem mluvím. Dětství tam prožil i můj ‘papá‘, i když o nějaký ten pátek později. I on byl mezi kolegy vyhlášen svéráznými fórky a říkali mu žižkovská rajda, i když v dobrém.

 

S Hugo Haasem v komedii z roku 1937 Mravnost nade vše

S Hugo Haasem v komedii z roku 1937 Mravnost nade vše; foto TV Barrandov

Svérázní Žižkováci

Na každém rohu čtverhranných žižkovských bloků jste tenkrát určitě našli hospodu, která suplovala kulturní centrum a vedle už zmíněných pavlačí i hlavní místo setkávání a navzdory nízkým příjmům Žižkováků se všechny uživily. Všichni z okolí se znali a i díky stísněnému životnímu prostoru o sobě navzájem věděli mnohem víc, než jim bylo milé. Malý Saša se tam cítil jako ryba ve vodě a fantazii si prý už tenkrát velmi rád pouštěl na špacír. S vážnou tváří vyprávěl historky, jejichž pravdivost byla pochybná. V patnácti letech pak do každodenního života svérázné pražské čtvrti vplul naplno, když začal obcházet hospody s bedýnkou, na kterou si vždycky vylezl, aby dorovnal svůj výškový handicap, a bavil štamgasty zpíváním kupletů. Nějaký ten dvacetník mu z toho kápl a ani neodcházel hladový. Po škole se vyučil typografem a začal pracovat v tiskařských závodech Theodora Venta, dlouho mu to ale nevydrželo. Proč? Tak nám zabili Ferdinanda – řekla by Švejkova posluhovačka paní Müllerová.

 

S Marií Vášovou v roce 1947 v hořké komedii Jeana Anouilho Pozvání na zámek

S Marií Vášovou v roce 1947 v hořké komedii Jeana Anouilho Pozvání na zámek; foto Národní divadlo – Karel Drbohlav

Haškova předloha?

Saša povinně narukoval a jakoby se stal předlohou pro Haškova Josefa Švejka, své historky a komedie předváděl na potkání. Na jeden z jeho mistrovských kousků rád později vzpomínal herec František Smolík, který s ním sloužil v roce 1916 v polském Krakově. Saša prý začal tím, že simuloval nezvladatelnou třesavku, a během následující noci její efekt ještě umocnil nervovými záchvaty. Díky tomu byl ‘superarbitrován‘, tedy definitivně propuštěn z armádní služby, na rozdíl od Švejka ale nikoli pro blbost. Po návratu do Prahy se začal prosazovat jako komik. Začínal ve Varieté v Karlíně, pak prošel Rokokem, populárním kabaretem BUM Emila Artura Longena, Revoluční scénou i legendární Červenou sedmou. Právě na kabaretní scéně zaujal Karla Hugo Hilara, jenž se stal 1. ledna 1921 režisérem a šéfem činohry Národního divadla a Sašu si přivedl s sebou, rozhodnut, že z klauna udělá skvělého představitele charakterních rolí. Pod jeho vedením se sice Rašilov hodně naučil, přesto se dál cítil být především komikem. Hilarovu záměru se tudíž zuby nehty bránil a v divadelních kuloárech dodnes koluje o jejich boji nespočet historek.

 

Jako pekař a konšel Hruška (uprostřed) v historické komedii Nezbedný bakalář

Jako pekař a konšel Hruška (uprostřed) v historické komedii Nezbedný bakalář; foto ČT

Život jako hra

Okolí rád bavil i historkami ze svého každodenního života, jenže je podával takovým způsobem, že nebylo možné rozlišit, co je pravda a co jenom hra. Není divu, že dlouho nikdo nevěřil ani jeho tvrzení, že bydlí na hausbótu, s nímž kotví v Podolí nebo u Žofína přímo naproti Národnímu divadlu. Tím spíš, když ho vylepšil tím, že prý na něm zásadně nosí námořnickou čepici a na střeše kajuty má vycpaného kohouta. Přitom tak opravdu žil pět let. Přestěhoval se tam, poté co prohrál spor s majitelem bytu na Starém Městě. Podle dohody nemusel platit zvýšený nájem, protože byt na vlastní náklady zrekonstruoval, jenže písemnou smlouvu neměl a majitel dohodu nedodržel. Takže život na hausbótu byl nouzovým řešením a první tři roky manželství tam s ním prožila i jeho žena. Měli spolu syna Alexandra, který se ale tak trochu odrodil a stal se kameramanem. V herecké tradici na něj navázali až vnuci, Saša Rašilov mladší, který je mimo jiné oblíbenou hvězdou televizních seriálů, a jeho o čtyři roky mladší bratr Václav.

 

Přijdu hned:

Hašek i Švejk

Národnímu divadlu zůstal Saša věrný a na jeho jeviště vnesl nový styl herectví, založený na nepřetržitém kontaktu s publikem. Dobrácká zavalitá postava ho sice předurčovala pro role dobráckých tatíků v komediích, mistrně ale zvládal i dramatický repertoár. Ve filmu se objevil poprvé už v roce 1913 v snímku Rudolfa Mejkala Život šel kolem, který se ale nedochoval. Prvním dochovaným důkazem jeho filmového herectví je groteska z roku 1923 Únos bankéře Fuxe. V roce 1926 si zahrál v němé veselohře Mořská panna, a pak už následoval velkolepý vstup do éry zvukového filmu. A hned zpočátku dostal dvě velké role, spojené s Jaroslavem Haškem. V roce 1931 ztvárnil samotného Haška v romantické životopisné komedii režiséra Svatopluka Innemanna Poslední bohém a vzápětí jeho nejslavnější literární postavu v komedii Martina Friče Dobrý voják Švejk. Úkol to ale nebyl snadný, protože publikum bylo zvyklé na Švejka v podání legendárního Karla Nolla, jenž ho hrál nejen v divadle, ale také v první, ještě němé filmové verzi, kterou s ním natočil v roce 1926 režisér Karel Lamač. V náročné zkoušce ale Rašilov nakonec obstál, i když ho později zastínil svým výkonem Rudolf Hrušínský.

 

Dobrý voják Švejk:

S Burianem válčit nechtěl

Pak se Rašilov u filmu na čas odmlčel, protože se mu prý nechtělo na poli komedie soupeřit s Vlastou Burianem a Hugo Haasem. Před kameru se vrátil v roce 1935 a netajil se tím, že tak učinil především z finančních důvodů. Film prostě neměl rád, protože mu při natáčení chyběl kontakt s publikem. Až v roce 1942 přišla po několika vedlejších rolích ta životní, postava Barvínka v komedii režiséra Otakara Vávry Přijdu hned, ke které napsal společně s Vávrou i scénář. Vávra ho později obsadil ještě dvakrát, jako frátera Bartolu v dramatu Rozina sebranec a jako tupého pekaře a konšela Hrušku v historické komedii Nezbedný bakalář. Po válce se stal nepřehlédnutelným mimo jiné jako hostinský Tatrmuž v komedii Hostinec „U kamenného stolu“, milovníci filmů pro pamětníky ha ale mají navždy zapsaného v paměti především jako geniálního a věčně nervózního hlavního hrdinu komedie Rodinné trampoty oficiála Tříšky. Komický kulaťoučký oficiál mu v roce 1950 vynesl druhou Národní cenu, první získal už v roce 1941 za své výkony na jevišti. A v roce 1953 obdržel titul Zasloužilý umělec.

 

Trampoty oficiála Tříšky:

Kdo s čím zachází…

Za jeho vůbec nejlepší je ale považován výkon ve filmu divadelního režiséra Alfréda Radoka z roku 1948 Daleká cesta. Psychologické drama o utrpení Židů během druhé světové války se ale nesetkalo s pochopením nastupujících komunistických cenzorů. Sice sklízelo úspěchy v zahraničí, přesto bylo promítáno jen krátce v mimopražských kinech, a pak skončilo v archivu. Teprve v roce 1991 ho mohli znovu zhlédnout televizní diváci. S Radokem pak Rašilov spolupracoval ještě jednou v roce 1952 na filmové adaptaci divadelní hry Václava Klimenta Klicpery Divotvorný klobouk, v němž ztvárnil lakomého kupce Koliáše, kterému se jeho hamižnost vymstí. I tento film byl ale také smeten ze stolu jako nepřijatelný, protože v něm chyběla budovatelská atmosféra stalinské éry. Naposledy stanul před kamerou v roce 1953 jako bezohledný kavárník Stýblo v kriminálním dramatu Miroslava Hubáčka Kavárna na hlavní třídě. A pak se mu jeho věčné legrácky vymstily. Několikrát totiž předstíral různé nemoci, dokonce i infarkt, jen aby nemusel hrát roli, o kterou nestál. A když se mu pak udělalo opravdu špatně, nikdo mu nevěřil. Jedinečný herec, komik, klaun a kabaretiér zemřel náhle 3. května 1955 v pouhých třiašedesáti letech. Stihl si ale ještě nechat vytesat své jméno a datum narození na rodinnou hrobku.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace