Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

A ženě se bude říkat muž. Po jménu poznáš je. Nebo také nepoznáš. Svět Tomáše Koloce

komentář 06.06.2021
A ženě se bude říkat muž. Po jménu poznáš je. Nebo také nepoznáš. Svět Tomáše Koloce

Foto: Eurovision TV

Popisek: Pro ilustraci tu máme Conchitu Wurst alias Thomase 'Toma' Neuwirtha. Muž? Nebo žena?

„Co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.“ (William Shakespeare: Romeo a Julie) George Orwell ve svém románu 1984 přišel s pojmem 'newspeak'. Přejmenování je mentálním produktem toho, kdo nechce stav, který mu nevyhovuje, měnit postupnou prací, ale jednorázovým 'přelepením etikety', magickým aktem, o němž věří, že mávnutím kouzelného proutku změní vše do podoby, jakou by rád – a tak dnešní politická korektnost žádá, aby se severoamerickému INDIÁNOVI, kterého jeho vláda odsunula do rezervace navlékat korálky, říkalo PŮVODNÍ AMERIČAN, anebo ŽENĚ, která si přeje být mužem, aby se říkalo MUŽ, a namísto toho, aby náš stát opět cílevědomě prosadil stav, kdy všichni jeho občané mají vlastní bydlení (a všichni Češi nad 40 si tento stav pamatují ze svého dětství), se natisknou tisíce reklamních plakátů se sexy heslem HOUSING FIRST. Tím ale dnešní přejmenovávací mánie zdaleka nekončí…

Středoasijská postsovětská republika Kazachstán se v těchto dnech stala nejslavnějším představitelem aktuálního celosvětového jevu (více ZDE). Míří do Guinnessovy knihy rekordů se svým nejpřejmenovávanějším hlavním městem (původně AKMOLA, po sovětizaci CELINOGRAD, po kazachizaci ASTANA, nyní, po odstoupení dlouholetého kazašského prezidenta Nursultana Nazarbajeva, NURSULTAN). Není ovšem zdaleka sama a netýká se to jen měst. Taková západoafrická republika, dříve pojmenovaná po tamní řece HORNÍ VOLTA, je už nějakou dobu úředně BURKINA FASO (Země neúplatnosti), jihoafrické SVAZIJSKO je nově eSWATINI (což, uznávám, zní cool digitálně), nový úřední název BĚLORUSKA (ZDE) je BĚLARUS a Gruzie bude nejspíš již brzy i v češtině GEORGIE. U FILIPÍN zas tamní prezident Duterte plánuje nový úřední název MAHARLIKA (Země vznešených - více ZDE).

Jihoafrické království Svazijsko (SWAZILAND) argumentuje naopak tím, že bylo mezinárodně zaměňováno za Švýcarsko (SWITZERLAND) – což by naopak korupční Burkina Faso = Země neúplatnosti možná docela ráda přijala… Bělorusko a Gruzie se zase chtějí emancipovat od názvů, které je příliš těsně propojují s mateřskou velmocí, Ruskem. Proto zemi, která má místní gruzínské jméno SAKARTVELO, nevyhovují odvozeniny z ruského GRUZIJA, ale i s ohledem na patrona země, svatého Jiří, jim lichotí americky znějící GEORGIA, zatímco BěloRUSKO, anglicky archaicky WhiteRUSSIA, chce mezinárodním názvem BELARUS ze svého názvu vypudit slovní kmen RUSKO. Obě snahy jako první akceptovala Litva, která spolu s oběma zeměmi nese dědictví společné ruské nadvlády, v případě Gruzie dokonce přijala jejímu jazyku velmi vzdálený krkolomný gruzínský název na S. (viz výše a ZDE).

Týž důvod (snahu o vymazání vzpomínek na koloniální období) mají Filipíny, soubor ostrovů v jihovýchodní Asii, které jsou obydleny 135 národy, z nichž vytvořil jednotný stát až španělský král Filip III. Habsburský (mimochodem synovec českého krále a pekařova císaře Rudolfa II.), po němž je země pojmenována. Filipíny, které byly následně v letech 1901-1946, s přestávkou japonské okupace, okupovány Spojenými státy, jsou hitem dnešních médií zejména díky svému prezidentu Rodrigovi Dutertemu. Tento prezident 'Země vznešených' kromě svých neortodoxních metod a zákonů (jedním z nich je ten, díky němuž může policie bez soudu a bez upozornění v jeho vlastním bytě zabít člověka pro pouhé anonymní udání z držení drog - ZDE) proslul jako autor prostořekých bonmotů typu, že evropský mořeplavec Fernão de Magalhães, který jako první obeplul Zeměkouli, byl na Filipínách zabit právem…

Lze jistě přejmenovávat ulice či náměstí, a zejména v naši zemi s tím máme bohaté zkušenosti (jako turista, projíždějící předloni Spolkovou republikou Německo, jsem se divil, když jsem v jednom německém městečku vzápětí prošel ulicemi, pojmenovanými po Bedřichu Engelsovi a Juliu Fučíkovi – tedy lidech, které jsme my z našich cedulí už smazali, ač se ani jeden z nich totalitního komunistického režimu nedožil… - ZDE). S úředním nucením nových jmen měst či zemí je ale už problém, protože jazyk je organismus, žijící a vyvíjející se svým vlastním způsobem, který může a nemusí nový orgán (v našem případě jméno) přijmout. Tolikrát přejmenovávané VÍTĚZNÉ NÁMĚSTÍ v Dejvicích je pro tamní obyvatele napříč časy KULAŤÁK, stejně jako pro obyvatele LENINGRADU a GOTTWALDOVA byla jejich města bez ohledu na panující režim vždy PITĚR a ZLÍN. Ještě problematičtější je nové úřední názvy nutit pomocí politických nátlakových mechanismů jiným národům a jejich jazykům – což se ostatně netýká jen těch druhých: Není to tak dávno, co Česká republika vedla v zahraničí kampaň, která se snažila ustálený jednoslovný anglický název naší země, který se už vžil, tedy prostě CZECH, změnit na CZECHIA…

Další osud každého takového násilně přejmenovaného objektu je nabíledni. Už před sto lety jej popsal citlivý senzor společenského tlení Jaroslav Hašek ve své povídce Změna jména (ZDE). Ta pojednává o ministerském úředníkovi, kterého měli v úřadě i doma všichni rádi, brali ho takového, jaký je, a nikdo si nevšímal jeho příjmení VYŽRÁLEK – až do chvíle, kdy si své příjmení změnil na BLATENSKÝ. Poté si z něj každý na potkání začal utahovat a kdykoli kolem něj někdo prošel, mohl si být jist, že za svými zády uslyší posměšnou větu: „Vítáme vás, pane VYŽRÁLKU, pardon, pane BLA-TEN-SKÝ!“

 

Vložil: Tomáš Koloc

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace