Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jak z nadějného politika přes noc udělat kostlivce. Místo Hamleta role obscénního hňupa. Fejeton Jiřího Macků

30.05.2021
Jak z nadějného politika přes noc udělat kostlivce. Místo Hamleta role obscénního hňupa. Fejeton Jiřího Macků

Foto: Vít Hassan

Popisek: Až do pondělka ještě poslanec Dominik Feri je zkrátka showman, jehož bojovým úkolem bylo lovit pro koalici SPOLU ovečky v řadách důvěřivých prvovoličů. Jenže mu nejspíš strýčkové Fiala s Jurečkou a tetička Pekarová zapomněli vysvětlit, že se při tom nesmí dožadovat dalších 'výhod'.

FOTO / VIDEO Předvolební boj teprve začíná a maléry se potěšitelně vrší. Pouhých pět dní života všedního, a celý víkend je o čem rozmlouvat. Tedy jenom v kruhu rodinném či maximálně v již částečně rozvolněné hospodě.

V České televizi totiž parádně rozvolněné kavky totiž nikoho mluvit nenechají, každého drzouna, který si dovoluje oponovat schválené linii, hystericky překdákají. Ale konečně je to jejich z našich příspěvků vyfutrované veřejnoprávní kavčí hnízdo, tak se tam každý chovejme jako na návštěvě a svými nezpůsobnými řečmi jim tam nenadělejme. Protože tak je to v pořádku, a tak to má být.

Z ničeho nic na výsluní, a ještě rychleji na dno

Případ DOMINIK FERI, dráždivé politicko-erotické téma, n´est-ce pas? (To je francouzsky, dneska bych rád oslovit i intelektuály.) Prý… ale kdo by tomu všemu věřil, že? Mýtú, výtú, onitú… Všechno pouze dopředu promyšlená komedie, jak to vidím já. Hlavní hrdina, jedna z nadějí zvolna se vybarvující politické Evropy, na první pohled fešný jako klon nezapomenutelné Angely Davisové, vždy v padnoucím obleku střihu prudké elegance. A taky nezbytná dýmka; určitě zn. bruyere, ono totiž není nic dražšího.

 

Hrát Dominik Feri umí, to je nutno přiznat. Kdyby těm holkám řádně zabrnkal, tak se s nimi možná vůbec nemusel prát.

Človíček tenkrát úplně z neznáma se zájmem o členství (strany jako smrt berou vše, co se dá časem v poklidu přetransformovat na kostlivce), odměnou za kousek mládežnické komunální aktivity parlament a následně několik let nezbytně nutných na poklidné, dobře placené vystudování. A potom už jenom báj a do skutečného života, třeba v právnické kanceláři BBH, co se motá kolem ČT, kde to bude za jiné Kč. Prostě mazaný Ferina. A to obvinění z jakési testosteronové komplikace za účelem deflorace? Pomluvy. Žádný sex, omyl, gentlemana Feriho přece nejvíc uspokojí elegantní oblečení, zájem davu a zvláště pěkně vykouřený čibuk.

Tak dlouho se do LESa volá, až se ucho utrhne

Případ OLGA SOMMEROVÁ, následný a vzhledem k okolnostem rovněž promyšlený politický tah, na předchozí případ těsně navazující. Hokejově řečeno top řešení, blesková náhrada z lavičky netrpělivých náhradníků, vyslaná do boje v očekávaném ideovém oslabení TOP týmu. Do lavice ještě proteplené Feriho zadnicí tedy usedne známá (a pokud zbytečně nefilozofuje, i uznávaná) režisérka filmových dokumentů. Již dříve se angažovala v občanských iniciativách Veřejnost proti korupci (jak to dopadlo?) a Vraťte nám stát (aniž zatím zdokumentovala, kdo nám ho ukradl). Z dosavadního politického činění stojí za zmínku především neúspěšné kandidatury do Evropského parlamentu (2014) i do Poslanecké sněmovny (2017). Tedy nic nového, svou pappenheimskou již dobře známe. Co nás asi čeká, předvedla tato svého času Babišovi vděčná filmová tvůrkyně veřejnosti již ve svém strhujícím intelektuálním striptýzu na scéně X-Prostoru.

 

Sommerová Dvořák

Režisérka Olga Sommerová (na snímku s ředitelem ČT Petrem Dvořákem) ráda mluví o ohrožení svobody a demokracie. Poté co bylo oznámeno, že vystřídá ve sněmovně Feriho, ale dostaly její proklamace pořádně na frak. Šéf SPD Okamura na ni vytáhl její vlastní slova: „Čím víc lidí přijde k volbám, tím je to horší. Ta většinová společnost skutečně není vzdělaná, nemá promyšlené ty společenské děje, jak to půjde dál a co se stane. Ty volby jsou nebezpečný nástroj, protože volit může každý a volí i lidé, kteří nejsou vzdělaní, kteří se nezajímají o politiku, všechny ty souvislosti, ale skočí na ty populistické nabídky, a to je to nebezpečí teďka po celé Evropě i v Americe.''; foto Hans Štembera

Česko má Super ministry, další kolo oblíbené soutěže

Případ intonujících ministrů, a to konkrétně zdravotnictví, u nás už taková tradice. Od tenkrát, kdy lidovec Plojhar vstával se svižným pochodem na rtech „Tisíckrát pozdravujeme tebe“ až do novodoba přes Tomáše Julínka (vzpomínáte na jeho oblíbený song „Pravda je prý ve víně, mé vlasy zas v čistírně“?), úspěšného účastníka soutěže Česko má Superstar 2005 Vojtěcha Adama s písní Eltona Johna přes poslední podzim poměrně populární popěvek „Červená modrá Prymula, tvá šance rychle minula“. Poté nastoupil Petr Arenberger a vychloubačně zazpíval (syn. pro přiznal) „Já mám v Praze tři domy, až je koupím budou mý“, což však bylo obratem zpochybněno odhalením, jež překvapilo i jeho samotného, že nemovitostí má ve skutečnosti dohromady na malé sídliště. Proto okolnosti určily, že zase všechno skončí u Adama, ovšem okolnosti ne politické, neboť o jeho postupu do dalšího kola ve skutečnosti rozhodl předseda komise Pavol Habera, a nikoli nějaký jiný Slovák. Právník Ken si pro svůj kámbek upravil známý Sinatrův šlágr na „My ministerská Way“.

 

Loni 21. září pověsil profesi ministra zdravotnictví na hřebík a už 7. října se zasnil v Show Jana Krause nad tou 'My Way' slovy Paula Anky '...and so I face the final curtain'. S odstupem by se to ale dalo nazvat dezinformací. Prý poslední dějství?

Vystudovaný vyzrálý umělec v civilní roli obscénního hňupa

Byla to náhoda, tak jak se občas přihodí. V tomto případě konfrontace kvalit dvou aktérů kulturní scény: ČT art vysílala medailon pana herce Františka Němce, a média (některá s nepředstíraným gustem) se obšírně věnovala ´sodě´, kterou moderátoru Luboši Xaveru Veselému čepoval na jeho parketě v Českém rozhlasu jako z pravidel slušnosti utržený host, jenž hostitele závěrem své návštěvy v jakémsi záchvatu poctil tituly jako pokrytec či zbabělec.

Mnohé herce dob minulých i předminulých pamatuji z divadelních prken i televizních inscenací, dodnes vesměs nezapomenutelných. Ty současné mám šanci poznat už jenom ze seriálů (čehož ovšem kvůli zachování duševního zdraví permanentně nečiním), z reklam (jejichž vlezlost je na úrovni hereckých výkonů) a případně i jinak, o čemž bude řeč závěrem.

Nemůžu-li být Hamletem, budu aspoň politickým aktivistou

Tím dokonalým opakem a rozhlasovým nevychovancem je jistý MgA. TOMÁŠ MĚCHÁČEK, jehož wikipedie představuje jako režiséra a herce. Inu možné to je. Jenže zatímco mladík František Němec se svými spolužáky z DAMU Kostkou, Abrhámem či Vinklářem si už jako študenti zahráli v ikonickém filmu Transport z ráje, dnes dvaačtyřicetiletý magistr umění Měcháček se dosud proslavil (ano, přesně tak to uvádí wikipedie) pouze moderováním soutěže Vylomeniny a umělecky to dotáhl až do vlezlé reklamy jednoho finančního domu a do stand upu prý comedy.

 

Tomáš Měcháček

Že by umělecké přiznání? Někdy je to fakt na hlavu...; foto FTV Prima

V témže věku však už měl nediplomovaný FRANTIŠEK NĚMEC na svém kontě jedenáct divadelních rolí v MDP a deset v ND, ztvárnil dvanáct rolí filmových a už tři roky působil jako pedagog na DAMU. Ale ten dramatický rozdíl v kariéře dvou čtyřicátníků p. magistru umění nechci předhazovat, prostě ne každý má talent a schopnosti na to být poctěn třeba rolí Hamleta, a to přímo Miroslavem Macháčkem, a musí na sebe upozornit jinak. A daří se, třeba když magistr umění Tomáš Měcháček předvádí slušnou kulturní nevyspělost ve svých YouTubem nabízených stand up vystoupeních. Už mě to jednou zcela vyvedlo z míry před časem, když jsem o tom do Krajských listů v březnu 2020 napsal glosu pod titulkem

Splašky stékající z pódia Comedy Clubu

„Zcela mimořádně do tohoto panoptika trapností zapadá jistý Tomáš Měcháček, jenž se ve svých avizovaných profesích představil v totálně ubohé a vulgární scénce Kandidátní projev Miloše Zemana. Nezaslouží si z ní připomenout jediné slovo a jediné gesto, natož buranský vtip o trtkání ´indiferentních´ manželů Klausových a následku, jaký to zanechá na jejich ´indiferentním´ synovi. To už není měcháček, leč přímo měch možná žalovatelných zhovadilostí.

A aby toho nebylo dost, tento herec (což vždy byli lidé znalí rodného jazyka a milující ho) se ve své další scénce doslova utrhne ze řetězu, lítá po jevišti jako magor a řve do mikrofonu jakýsi pomatený text, jenž sice nedává žádný smysl, zato jsem v něm napočítal celkem 48 (!) různých slovesných tvarů odvozených od podstatného jména nasranost. Ani on přitom nic neodpustí politikům, jelikož si rovněž vybírá výhradně z ´protivného´ břehu. Viz třeba zmínka o Burešovi z Východu s tím jeho zpičeným hnízdem.“

Co si myslet o takových státem a sponzory podporovaných umělcích, ani zdaleka se mistrovstvím a chováním nepodobajících svým slavným předchůdcům, kteří vytvářejí podobné umění (uvozovky doplňujte podle libosti a potřeby)? Z mnohých tehdejších reakcí jsem vybral alespoň názor čtenářky Heleny Šusterové, sice krátký, ale o to výstižnější: „Co na to říct? Jenže oni si myslí, že jsou vtipní a in. Druhá otázka je, co si o nich myslíme my. Zdá se, že je to ani nezajímá.“

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace