Navenek podnikatel, doma je ale za ženskou. Proč syn Žilkové vzdává herectví? Přečetli jsme

Foto: ČT

Popisek: Vincent Navrátil jako zhýčkaný milionářský synek Alex Braun v kriminální komedii Jana Hřebejka Boží mlýny

V minulých týdnech se objevoval každý týden na obrazovce ČT v seriálu Boží mlýny. V rozhovoru pro MF Dnes herec Vincent Navrátil prozradil, proč se před časem stáhl z veřejného života a také proč začal nedávno podnikat.

Vincent Navrátil se totiž rozhodl sám natáčet filmy. „Založil jsem vlastní produkční společnost s několika kolegy z divadel a od filmu. A natočili jsme vlastní debutový seriál, který jsme si napsali, já jsem ho režíroval, společně jsme v něm i hráli. Začali jsme s tím vším loni – pustit se za časů korony do podnikání za vlastní peníze, geniální nápad, že?“ smál se a přiznal, že pandemie překvapivě jeho profesní posun urychlila. „Víc než kdy dřív jsem si uvědomil, jak nejistou profesí je herectví. Teď už nejde jen o to, jestli se někomu zrovna hodíte do obsazení, ale jestli vůbec můžete hrát. I díky té shodě okolností jsem rychleji dozrál k přesvědčení, že nechci, aby byl mým pánem kdokoliv jiný než já.“

Poznáváte ho? Závěrečný díl seriálu Boží mlýny byl přímo přeplněný bláznivými situacemi, převleky, situačními gagy i humornými dialogy; foto ČT

Nechtěl, aby ho showbyznys semlel

Seriál Boží mlýny natáčel s Janem Hřebejkem, se kterým se prý pracuje skvěle. „To můžu osobně potvrdit. A právě i tato zkušenost byla dalším impulzem, abych začal točit vlastní věci. Protože mě ta práce opravdu bavila, říkal jsem si: Hergot, vždyť filmování může být i hezké! Jinde zpravidla, typicky v nekonečných seriálech, když chcete nabídnout něco víc, tak o to nikdo nestojí. Hlavně nekazit partu, nerušit zaběhlost,“ přiznal. Před lety se objevil v Ulici, ale na vlnu popularity nenaskočil schválně. „Chtěl jsem předejít tomu, aby mě showbyznysové prostředí semlelo. Odpozoroval jsem, že se to stávalo mým vrstevníkům, kteří začali být brzy úspěšní, aniž by ještě měli co říct o životě – to zaprvé,“ vysvětlil a dodal další důvod: „Nechtěl jsem být úplně všude, jak se zvlášť v Česku stává – že se objeví tvář, která se vytěží tak důkladně, až se připraví o veškerý šmrnc. Raději půjdu cestou pomalejší, poctivější, ale stálejší, aby za mě mluvila hlavně moje práce. A že teď dávám po čase pár rozhovorů – ano, chvíli se o mně zase teď mluví, ale je to zásluha seriálu Boží mlýny. A já to beru tak, že jsem na něj pyšný, rád jsem byl jeho součástí a rád mu pomůžu v propagaci, takhle pragmaticky se na to dívám.“

V roce 2015 'naskočil' do nekonečného seriálu Ulice jako Tobiáš Sláma. Nový student byl velmi bystrý, jen souboj s češtinou mu dával pořádně zabrat; foto TV Nova

Ve vztahu je za ženu

Jeho přítelkyně Aneta je vědkyně, studentka vysoké školy a je prý jeho opakem. „Exaktní, racionální. Analytická osobnost. A v tom si uvědomím, jací my herci jsme emočně až úchylně přepjatí. V důsledku to vede k tomu, že v našem partnerském vztahu jsem to pak já, kdo říkává: Dej mi lásku, potřebuju pozornost, něhu. Z pohledu citových stereotypů, nadneseně řečeno, já jsem v našem vztahu ta ženská a ona chlap.“ Partnerka ale prý rozhodně nenaplňuje představu brýlaté vědkyně a je neuvěřitelně pilná. „Jenže ona má pak nejlepší výsledky z celého ročníku, což ty ostatní naštve ještě víc. O zkouškovém chodí zásadně na předtermíny. Když si doma čte skripta a já zavadím o ty latinské formulace, mám pocit, že jsou to snad nějaká zaklínadla z Harryho Pottera. Čímž chci říct, že za to, co umí a čemu rozumí, vůči ní cítím neuvěřitelný obdiv.“

V patnácti letech si zahrál pubertálního Michala v seriálu Cesty domů; foto FTV Prima

Osamostatnil se brzy

Vincent odešel velmi brzo z domova. „Někdo odchází, aby se osamostatnil, jiný osamostatněný dávno je a odejít z domova ani nemusí. Záleží na konkrétním rodinném nastavení. Tudíž bych se nerad pyšnil tím, že mé osamostatnění bylo důkazem jakési vyzrálosti. Obecně si myslím, že jednou z nejdůležitějších vlastností je osobní zodpovědnost. Za tím jsem si šel a chtěl jsem se i proto postavit na vlastní nohy co nejdřív. A protože jsem odmala pracoval, mohl jsem si to osamostatnění finančně dovolit. To je celé,“ přiznal. Když mu zemřel otec, druhý manžel Veroniky Žilkové Marek Navrátil, nesl to prý statečně. „Ač jsem byl tenkrát v rámci rodiny nejmladší, paradoxně jsem zaujal pozici, kdy jsem uklidňoval ostatní. Svou roli sehrálo asi i to, že můj táta byl velký flegmatik, bral život takový, jaký je, nedělal si o něm žádné iluze – a já jsem to po něm povahově podědil. Zkrátka smrt je něco, co neovlivníte, a nemá smysl trápit se něčím, co už nejde vrátit.“ Jeho otec odešel velmi náhle. „Vzpomínám si, že jsem ve škole složil první z maturitních zkoušek, vyšel jsem ze dveří třídy a dozvěděl se, že táta je v nemocnici s krvácením do hlavy. Než jsem tam dojel, byl už po smrti. Jak se to tak nečekaně a bleskově seběhlo, měl jsem dojem, že je to snad jenom nějaký sen – že není možné, aby se něco v životě změnilo tak dramaticky rychle.“

Vložil: Michaela Špačková