Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Adresář Ondřeje Suchého

Adresář Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Božena Jirků: V sobotu večer zemřela Jiřina Šiklová, soudruzi už jí psací stroj vrátili. Vaše dopisy

komentář 28.05.2021
Božena Jirků: V sobotu večer zemřela Jiřina Šiklová, soudruzi už jí psací stroj vrátili. Vaše dopisy

Foto: Petr Vilgus / Wikimedia

Popisek: Jiřina ŠIklová pečovala o společnost do posledního dechu

Rvala se za práva žen, podepsala Chartu 77, naháněla ji StB a za svou ‘kontrarevoluční‘ činnost dokonce skončila ve vězení. Během svého života za komunismu pašovala do země zakázanou literaturu, byla součástí samizdatové kultury. Po revoluci byla jedním z nejdůležitějších hlasů naší rodící se svobody a demokracie. A mimo jiné hýřila až nebezpečným humorem. O tom napsala Krajským listům.cz ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.

„Na tomhle místě Vám obvykle vyprávím o smutných osudech. O smutných příbězích, které však díky Vám končí většinou happy endem. Moje dnešní zpráva ale šťastný konec nemá. V sobotu večer zemřela Jiřina Šiklová, naše předsedkyně Správní rady.

Jiřinu Šiklovou znám 30 let. Pořád mi nejde z pusy to znala jsem… Ráno jdu do kanceláře kolem zasedačky a vidím ji v mnoha rolích, které v nadaci do minulého týdne měla.

Čerstvých vzpomínek mám stovky, ale co ta nejstarší? Jiřinku jsem poznala v roce 1990. Ještě jako redaktorka Československé televize jsme ji pozvala do pořadu Vysílá studio Jezerka. „Zasloužilá“ disidentka, chartistka ve studiu, kolem kterého chvíli předtím nesměla málem ani jít po chodníku. Byla s ní velká legrace a lidé ve studiu padali smíchy ze židlí, když popisovala poměrně dramatickou situaci. Jak ji policie sebrala, prohledala celý byt a kromě nebezpečných papírů a dokumentů odnesla i psací stroj, na kterém to vše psala. A najednou se Jiřinka nečekaně otočila do kamery a řekla vážným hlasem „vraťte mi, soudruzi, ten psací stroj, nutně ho potřebuji“.

To víte, že jsme se všichni zasmáli. Ale ten konec příběhu! Ráno jsem přišla do redakce v Jindřišské ulici a zazvonil telefon. Kdo byl na druhé straně bohužel nevím, ale sdělení bylo jasné: „Paní redaktorko, chceme vrátit paní Šiklové ten psací stroj.“ A bylo to! Nedávno jsme na to spolu vzpomínaly a opravdu jsme se zasmály.

Skvělý člověk, který tady mezi námi bude chybět!

Na shledanou, Jiřinko,“ rozloučila se s Jiřinou Šiklovou ředitelka Konta Bariéry Božena Jirků.

 

Co k tomu dodat? Snad jen popřát sami sobě (i Jiřině Šiklové), aby na nebesích neměla moc práce s tím, aby to tam bylo trochu k žití, aby tam duše lidí nechytali nějací uniformovaní cherubové.

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb