S 'Obermaierkou' nosil dva roky parohy, kvůli 'Kubišce' skončil v trezoru. A táta mu kariéru málem zničil. Tajnosti slavných
19.05.2021
Foto: ČT
Popisek: Michal Pavlata jako hlídač pásu Honza Semerád v kriminálce z prostředí hnědouhelného povrchového dolu Zlá noc, kterou natočil v roce 1973 Václav Matějka na motivy románu Jaroslava Andrejse Minuta smrti
AUDIO / VIDEO Byl považován za velkého milovníka, sám si to ale o sobě nikdy nemyslel. Filmovou kariéru mu zkomplikoval otec, nakonec se ale díky nezaměnitelnému hlasu stal hvězdou českého dabingu.
Byl prostě nepřeslechnutelný. V dabingu a rozhlase propůjčil Michal Pavlata hlas více než čtyřem tisícovkám postav, byl autorem písňových textů, psal scénáře rozhlasových pořadů o populární hudbě, fejetony pro Lidové noviny, jeho fotbalové postřehy vydával deník Sport. V letech 1999 až 2006 byl členem Rady Českého rozhlasu. Zahrál si v osmi desítkách filmů, televizních inscenací a seriálů, hlavní roli ale dostal jenom jednou. A vzápětí ji normalizace smetla do zapomnění.
Láska uspěchaná:
V hudební komedii scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Vladimíra Čecha se automechanik Jan Zikmund snaží prorazit jako zpěvák. Brzy ale zjistí, že vyšvihnout se na špici populární hudby není vůbec snadné.
Táta chtěl mít profíka
Narodil se 15. července 1945 v Kvasicích u Kroměříže jako nejstarší ze tří synů úředníka a poštovní doručovatelky, jeho bratr Josef se později stal známým kulturním pracovníkem a politikem. Rodina se brzy přestěhovala do Zásady u Jablonce nad Nisou, kde Michal už v raném dětství vynikl jako skvělý recitátor. Otec byl vášnivý ochotník a doufal, že díky jeho talentu bude mít v rodině konečně profíka, a tak se Michal začal na jeho přání brzy připravovat na hereckou dráhu a vystupoval v Severočeském kabaretu. S přijetím na DAMU neměl problémy a už během studií se dočkal prvních příležitostí. V roce 1965 ho Ludvík Ráža obsadil jako Honzu v televizní povídkové kriminálce Den končí ráno, v roce 1966 stanul poprvé před filmovou kamerou jako Mariin syn v úspěšném dramatu Lidé z maringotek, které natočil Martin Frič podle stejnojmenné povídkové knihy Eduarda Basse Lidé z maringotek a doplnil je některými motivy z jeho slavného románu Cirkus Humberto. Absolvoval v roce 1967, už předtím ale začal účinkovat v Hudebním divadle v pražských Nuslích.
Bylo čtvrt a bude půl:
Dobový videoklip k hlavnímu songu stejnojmenného filmu.
Všechny písničky za Michala nazpíval Václav Neckář.
Zdravý duch páchne blbostí
Do prvního angažmá nastoupil ve Středočeském divadle Kladno – Mladá Boleslav, jehož soubor tehdy působil na obou scénách současně. V roce 1968 si zahrál technika Jindru Tkadlečku v jednom z nejproslulejších filmů šedesátých let Žert. Na počátku pošle student Ludvík Jahn ze školení své dívce a zároveň kolegyni pohlednici, na níž mimo jiné napíše: Optimismus je opium lidstva! Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! A protože jsou padesátá léta, následky na sebe nenechají dlouho čekat. Podle stejnojmenného románu Milana Kundery film natočil Jaromil Jireš, který o něm prohlásil: „Žert je film o nešťastných obětech, které mají paměť, a o šťastných vinících, kteří paměť ztrácejí.“ Scénář zvládli Jireš s Kunderou za pouhý měsíc a poslední natáčecí den byl naplánován na 21. srpen 1968, takže musel být o pár dnů odložen. Ještě v tomtéž roce film získal ceny CIDALC a OCIC na Mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu a Zvláštní cenu FIPRESCI v New Delphi. Román vyšel až po uvedení filmu, ani zahraniční úspěch ho ale před bdělým okem cenzorů nezachránil. V srpnu 1971 putovala obě díla do trezoru a diváci mohli film znovu zhlédnout až v srpnu 1990.
Ten, kdo z pánů básníků:
Duet Marty Kubišové s Waldemarem Matuškou, který poslal
Pavlatův první filmový úspěch Bylo čtvrt a bude půl do trezoru
Ach, ty ženy
V osudovém roce 1968 se Michal dočkal i první velké příležitosti, hlavní role v hudebním filmu Bylo čtvrt a bude půl. Podle scénáře Jaroslava Dietla ho natočil Vladimír Čech, v podstatě se jednalo o pásmo písniček, pospojované relativně fádním dějem. Michalův automechanik Jan Zikmund v něm touží stát se hvězdou populární hudby, hlas ale jeho písničkám propůjčil Václav Neckář. Proč, je záhadou, Pavlata by je jistě zvládl sám, a naopak Neckář by se hravě vypořádal s rolí. Pavlatu sice rázem proměnil v idol dívčích srdcí, bohužel ale jen nakrátko. I v tomto projektu totiž objevili vzápětí normalizační cenzoři nepřekonatelný problém, mimo jiné v něm zazpívala duet s Waldemarem Matuškou Marta Kubišová, takže také putoval do trezoru. A nejspíš i kvůli tomu zapadla i většina písniček, které pro něj Neckář nazpíval. V té době prožíval Michal velkou lásku s kolegyní Jaroslavou Obermaierovou a díky ní se podle svých slov stal nejznámějším paroháčem. „Byla mimořádně krásná, takže chápu, že nemohla mít jen jednoho chlapa. Já s ní chodil pět let, ona se mnou tři. Já měl parohy, které se téměř dotýkaly hvězd,“ prozradil kdysi v jednom rozhovoru.
Otec a syn:
Jednu z nejkrásnějších písniček Milana Dufka a Radka Tomáška
otextoval pro skupinu Rangers Michal Pavlata
Na vedlejší koleji kvůli otci
Povinnou vojnu si odsloužil v řadách Armádního uměleckého souboru a v roce 1969 se stal členem souboru pražského Divadla E. F. Buriana. Vzápětí ho ale čekaly velké komplikace, obsazení vlasti ‘spřátelenými‘ vojsky a nastupující normalizaci totiž nevydýchal jeho otec. Emigroval do Švýcarska, čímž synovi, z nějž chtěl mít velkou hvězdu, velmi zkomplikoval kariéru. V následujících dvaceti letech dostal Michal jen pár vedlejších rolí a s výjimkou několika bakalářských povídek se mu vyhýbaly i seriály. U ‘Burianů’ pak hrál až do zrušení divadla ke konci roku 1991. V té době rozšířil své působení i o literární činnost, psal fejetony, komentáře, ale i písňové texty. Jeho povídky a vybrané fejetony vyšly později knižně, v roce 2002 s titulem Zápisky plebejce a v roce 2006 Pro dámy na balkónech. V roce 1992 se stal na dvě sezóny členem souboru Městských divadel pražských, odkud přešel do legendárního pražského Činoherního klubu, na jehož jevišti působil až do smrti. Díky nezaměnitelnému hlasu se ale stal hvězdou dabingu a velmi často také spolupracoval s rozhlasem.
Honza málem králem:
V hudební pohádce režiséra Bořivoje Zemana si Jiří Korn jenom
zahrál a zazpíval, jeho dialogy nadaboval Michal Pavlata
Dvě závislosti
Čtyřicet let prožil v manželství s Evou Svobodovou, které prý bylo spokojené především díky velké porci tolerance. Michal měl totiž pověst velkého milovníka, i když nic nebývá nikdy tak horké, jak se to uvaří. Eva prý o něm říkávala, že je doživotní dorostenec. „Dlouho jsem si myslel, že to je pochvala. Až teď jsem zjistil, že si ze mě dělala srandu a měla pravdu. Aby byl člověk v životě šťastný, musí být zamilovaný. A to já jsem,“ prohlásil v době, kdy už byl osm let vdovcem. Dalším tvrdým partnerským oříškem se stala jeho závislost na alkoholu, kterou se mu podařilo dostat pod kontrolu, a jako vyléčený alkoholik se nebál o ní mluvit. „Alkoholik je schopnej, když ví, že se půjde v neděli na Malou Stranu, tak v sobotu odpoledne si rozmístit na trase flaštičky. Na různých toaletách nebo za sochama. Já jsem to tak dělal. To mám z vlastní zkušenosti,“ prozradil v jednom rozhovoru. Otevřenou zpovědí o tomto životním období se stala jeho rozhlasová Hra o život z roku 1994, v níž vystupoval s Jiřím Ornestem. „Nejsem teď abstinent. Jsem nepijící alkoholik,“ říkal. „Vyhráno není nikdy.“
Královská cesta Pavla Vrby:
Michal Pavlata vypráví a recituje z volné básnické tvorby básníka,
publicisty a významného textaře žánru rock a pop music Pavla Vrby
Utajený souboj
Několik let se potýkal s vážnými zdravotními problémy, na jeho výkonu to ale nikdy nebylo znát. Před kamerou sice stanul naposledy v roce 2014 jako generální vikář Fábera v komedii Zdeňka Trošky Babovřesky 2, jeviště ale ani poté neopustil. „Můj zdravotní stav je přímo úměrný bouřlivému životu v mládí. Mám za sebou dvě obtížné operace, urologickou a plicní,“ prozradil médiím. Dlouho bojoval s rakovinou, několikrát se zdálo, že nad ní zvítězil, zákeřná nemoc se ale znovu vrátila. Většina přátel o tom neměla ani ponětí, mysleli si, že jeho potíže souvisí s chronickou obstrukční plicní nemocí, kvůli níž skoncoval s kouřením. Boj o život Michal Pavlata prohrál 21. ledna 2017. „Měl jsem se na světě tak, jak jsem si to sám zařídil. Protože ne všechno, co jsem udělal, bylo dobře,“ prohlásil kdysi v rozhlasovém pořadu Jaromíra Hanzlíka Hvězdný prach. „Nejsem žádnej charakterovej klenot. Ale myslím, že v mezních situacích jsem se choval vždycky slušně.“
Rada do života:
Vložil: Adina Janovská