Celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu. Všechno nej, rudá strano. Svět Tomáše Koloce
komentář
15.05.2021
Foto: Hans Štembera
Popisek: Kytice u hrobu Klementa Gottwalda
Včera mi kamarád napsal na Facebook: „Již jen necelých 90 minut a nakročím k tomu, abych se stal občanem první kategorie." Odpověděl jsem mu: „Gratuluji ti k novodobé průkazce člena KSČ." Na což on odpověděl: „Tu budu mít až za měsíc a půl po druhém vpichu. Toto je zatím jen schválení kandidáta členství." Od včerejška do zítřka máme v naší zemi výročí – v těchto dnech před sto lety byla zakládána Komunistická strana Československa, která v naší zemi 41 let neomezeně vládla a její vláda byla následujících 31 let považována za zločinnou. Dnes – jak vidno – se tohle vnímání mění…
Protože s mým kamarádem, který se dal očkovat, ač jsme oba historici, jsme i cucáci, kteří v roce 1989 byli neplnoletí či sotva plnoletí, čekali jsme, že se na nás snese smršť kritiky starších a pokročilých, kteří vládu KSČ zažili v produktivním věku, ale nestalo se tak. Kamarádka, které táhne na 70 a za minulého režimu si zažila svoje, pod náš dialog napsala: „To už by mi ta červená knížka byla milejší, ačkoli jsem si ji v životě nepořídila – a to mě bez ní nikdo nevyhazoval z práce.“ A můj stejně starý kamarád, který jako jeden z dvorních fotografů Charty 77 byl neustále na výsleších u StB, dokonce napsal: „Průkaz KSČ šel vrátit, zahodit, spálit, ztratit nebo po revoluční změně taktně zamlčet. Nyní to tak snadné nebude...“
Doba okolo roku 1920, kdy nejen komunistické strany, ale i komunistické státy kolem vznikaly jak houby po dešti, nebyla tak jednoznačná, jak je to dnes ve školách a médiích vyprávěno. Bylo po první světové válce, kterou sociálně demokratické předchůdkyně komunistických stran evropským mocnářům odkleply v parlamentech, takže v mírumilovnou dohodu socdem stran s jejich kapitalistickými státy ve prospěch běžných lidí už málokdo věřil. Vojáci, kteří se vraceli z války a zajetí, zjistili, že doma není co jíst, v některých inflačních zemích stál bochník chleba rázem celoživotní úspory. Německo, které po prohrané válce vyhnalo císaře, se rozdrobilo na Alsaskou, Bavorskou, Rýnskou, Falckou a Brémskou sovětskou republiku – Rakouskou sovětskou republiku vedl ten, který je dnes považován za největšího novináře dějin, Egon Erwin Kisch, a Maďarskou sovětskou republiku zas ten, který je dnes považován za jednoho z největších světových literárních teoretiků, György Lukács.
Málo se ví, že tehdy povstalci zřídili i první samostatný slovenský stát, se kterým ale Slováci sami neměli tolik společného: v jeho čele stál český novinář z Nymburka Antonín Janoušek a vojensky ho zajišťoval pozdější ministr kultury MLR Lukács. Za pár týdnů ale bylo po všem, Lukács se vrátil do své pracovny, Kisch do redakce pražského deníku Bohemia a Janoušek se poměrně jednoduše vrátil do Prahy, kde (zřejmě z potřeby nového státu, kterému by vládl) ve volbách československého prezidenta dokonce kandidoval proti TGM (když se mu to nepovedlo, odstěhoval se do SSSR). Skutečné hlavě (nekomunistického) Maďarska, námořnímu admirálu Horthymu (který ještě předtím musel ze země vyhnat krále, co mu ve válce prošustroval moře), a (nekomunistickému) prezidentovi Německa Ebertovi naštěstí díky vládě sovětů došlo, že musí svým národům, zbídačelým válkou a španělskou chřipkou, dát nejdřív najíst – pak už jim na porážku bolševických států stačila jen hrstka vojáků.
Naši komunistickou stranu před sto lety zakládali bratři Šmeralové, kteří ještě za císaře pána prosluli svým smyslem pro humor, když (přestože Theodor byl překladatel Marxova Kapitálu do češtiny a Bohumír byl dokonce za socdem c. a. k. poslancem parlamentu – ale právě proto si to s imunitou mohl dovolit) pomáhali Jaroslavu Haškovi s jeho posměšnými přednáškami, jako „O chovu pokrokových sviní“ anebo „Kynologická přednáška o výcviku rasy policejních špiclů“, a ve vinohradské hospodě s poetickým názvem Kravín s ním zakládali jeho happeningovou Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Právě na Haška (který byl tou dobou velkým zvířetem mezi ruskými medvědy - stranickým tajemníkem páté rudé armády) a na jeho výřečnost si předseda nově založené KSČ Bohumír Šmeral vzpomněl a zažádal si v rudé Moskvě o jeho návrat. Ruští skalní bolševici se Haška a jeho kousků, které s jejich terorem neměly nic společného (když jako rudý velitel tatarského města Bugulmy dostal rozkaz, aby popravil místního starostu, popa a nejbohatšího podnikatele, zavřel je do prasečího chlívku a nakázal jim, aby vylezli, až rudí odtáhnou), rádi zbavili, a tak zatímco Štefánik s legionáři obeplouvali z rudé Sibiře přes Japonsko a USA zeměkouli, rudý tajemník Hašek se vracel opačným směrem. Nedá se ovšem říct, že by cestoval hladce: vracel se s počínajícím tyfem, bez knih, které mu jakýsi proletář ukradl ve vlaku, a bez úspor, o něž ho v Narvě přepočtovým podvodem okradli estonští veksláci (o čemž zatepla napsal povídku Matematická záhada). Domů dorazil 19. prosince 1920, v době, kdy svému spisovatelskému kolegovi Antonínovi Zápotockému s jeho hornickou revolucí, později nazvanou Rudá záře nad Kladnem, už nemohl pomoci. Pozdější komunistický prezident, zvaný československým lidem Ušaté torpédo, skončil v base, kam ho poslal tehdejší premiér československé vlády Edvard Beneš. Hašek se revoluce nezúčastnil, a přestože si z Ruska přivezl paralelní manželku, nezavřeli ho ani za bigamii – díky čemuž vznikl nejlepší válečný román všech dob: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války.
Osvícený TGM dal lidem postupně taky najíst, a tak až do roku 1929 byla československá komunistická strana (i když třetí nejpočetnější na světě po sovětské a německé) hlavně stranou literátů, kde se liberální autor Kubuly a Kuby Kubikuly Vančura hádal se stalinistickým autorem Aničky Skřítka a Slaměného Huberta Nezvalem – ale přesto se v pátek u Čapků oba setkávali s ´buržoazním´ prezidentem Masarykem.
Pak ale přišla hospodářská krize, Voskovec a Werich namísto Revue z kapsičky u vesty začali psát hry a filmy o nezaměstnaných, kteří nemají kde spát. V téže době ze Slovenska přijel nový komunistický poslanec Gottwald, který během svého prvního poslaneckého projevu v parlamentu řekl: „Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na pozemcích zabavených rakouské šlechtě, na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete exekutora na domkáře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům…“
Od tohoto projevu patřila KSČ Gottwaldovi, a kdo z komunistů s ním nesouhlasil, dopadl špatně. Šéfredaktor novin Gottwaldovy strany, Rudého práva, Josef Guttman už ve 30. letech raději emigroval do USA a na jejich redaktora Záviše Kalandru čekala oprátka. Přesto když jsem na výročí únorového komunistického převratu Gottwaldova výše uvedená slova citoval na sociální síti, napsal mi jeden známý (majitel malé restaurace, která skočila už po zavedení EET): „Kurňa, to je jako by to řek dneska! Desetina národa je v exekuci, kšefty sou hned otevřený, hned zavřený, za čtyři housky ukradený z hladu deš na dva roky do báně, a co se týká toho, co můžu číst a poslouchat, nebo co nesmím veřejně kecnout, abych se už pomalu hlídal víc než za socíku…“
Jestli vás tenhle text bavil, druhý, závěrečný díl lapidární, necenzurované a aktualizované historie dnešní jubilantky, někdejší KSČ (která čím déle nám nevládne, tím víc se na ni Češi dívají jako na skutečnou stranu mírného pokroku v mezích zákona) si v Krajských listech najděte zítra.
Vložil: Tomáš Koloc