Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Cui bono? Označování výbuchu ve Vrběticích jako státní terorismus je nesmysl a celá kauza nás bude ještě hodně bolet. Pondělí Pavla Přeučila

komentář 26.04.2021
Cui bono? Označování výbuchu ve Vrběticích jako státní terorismus je nesmysl a celá kauza nás bude ještě hodně bolet. Pondělí Pavla Přeučila

Foto: Policie ČR

Popisek: Vrbětice po výbuchu

Diplomatická válka, odehrávající se v současné době mezi naší republikou a Ruskem, nemá v moderních dějinách obdoby. U každého rozumného člověka musí vzbuzovat důvodné podezření, že její kořeny musíme hledat primárně ve snaze vyřadit Rusko a jeho Rosatom z tendru na dostavbu Dukovan, a zároveň nese kauza nepochybně celou řadu znaků akce, označované jako false flag. Na druhé straně se nutně vtírá otázka, komu to prospěje.

Celý případ rozhodně není tak jasný, jak se nám snaží namluvit média a politici v průřezu celým politickým spektrem. Odhalení dvou ruských agentů, kteří měli vyhodit do povětří sklad zbraní a munice ve Vrběticích, si připsaly české tajné služby a hrdě se k němu hlásí i BIS. Přitom dobře víme, že všechna ´fakta´ jsou výsledkem investigativního šetření neziskovky Bellingcat ruku v ruce s Respektem. O tom, že kauza stojí na hliněných nohou, a už na první pohled vypadá spíše jako hodně špatná bondovka, svědčí řada rozporů, které do dnešního dne nikdo nevysvětlil.

Podivně působí i to, že neziskovka Bellingcat si už jednou uřízla pořádnou ostudu, když se jí loni podařilo zblbnout média i řadu politiků vykonstruovanou informací o jakémsi ruském agentovi, který se nám tu potuloval s aktovkou plnou jedovatého ricinu, jímž chtěl odstranit dva komunální politiky. I tahle kauza už si začala žít svým životem, dokud ji celou nevyvrátila česká kontrarozvědka. Jak se zdá, investigativci v Bellincatu se připravili se svými parťáky z Respektu tentokrát trochu lépe a podařilo se jim vytvořit aféru mezinárodního formátu.

 

Fikce státního terorismu

Nechci zde podrobně rozebírat všechna pro a proti, ani vyložené nesmysly, které se v celé kauze vyskytují. Jen tolik, že kdyby měly naše bezpečnostní složky jediný pádný důkaz, už by ho předložily. Zatím je vše pouze ve fázi tvrzení proti tvrzení. Vyloženým nesmyslem je označování případu za státní terorismus Ruska proti České republice, což je de facto neexistující pojem, vymyšlený narychlo některými opozičními politiky.

Ostatně minulé pondělí to jasně vyvrátil ve svém vyjádření na Twitteru i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman. Výbuch muničního areálu ve Vrběticích na Zlínsku z roku 2014 není podle něj z právního hlediska prověřován jako trestný čin teroristického útoku. Trestní zákoník podle něj také nezná pojem státní terorismus.

V podobném duchu se původně vyjádřil i premiér Babiš, který to celé označil za útok na zboží cizího obchodníka. Jak je u něj zvykem, po bouři, která tato slova vyvolala, rychle vycouval a přidal se k těm, kdo státním terorismem argumentují.

 

Jedou v tom hlavně Bulhaři

Emilian Gebrev, bulharský zbrojní baron, zprvu oficiálně popřel tvrzení českých úřadů, že zbraně a střelivo ze skladů Vrbětice byly určeny pro jeho společnost EMKO. Ve vyjádření společnosti EMKO se píše: „Tvrzení, že munice zničená v důsledku teroristického útoku v České republice v roce 2014 byla určena k zpětnému vývozu EMKO na Ukrajinu, neodpovídá realitě. Navíc EMKO nikdy nevyváželo střelivo na Ukrajinu z České republiky „Můžeme to dokázat dokumenty," uvedla tisková služba EMKO a dodala, že bulharský vojenský vývoz na Ukrajinu „je zanedbatelný, pokud vůbec."

O víkendu ale Gebrev obrátil a přiznal, že dodávky zbrojního materiálu pro Ukrajinu byly realizovány i po roce 2014. Proč bylo tak nebezpečné zboží bulharského zbrojaře skladováno na území naší republiky, nám také nikdo nevysvětlí.

Podobných rozporů a vyložených nesmyslů bychom našli v celé kauze mnohem více, ale to nijak nebrání tomu, aby zde nezavládla všeobecná hysterie, během které zaznívají i takové hlasy, jakože nám Rusko právě vyhlásilo válku a měli bychom Moskvu zasypat atomovkami! 

O národní zájmy našim politikům rozhodně nejde

Nejvíce mne ale zajímá to, co absolutně nezajímá politiky, rozdmychávající protiruskou hysterii až do krajnosti, a to ona klasická otázka, cui bono - komu to prospěje. Samozřejmě, že to prospěje v první řadě dalším zájemcům o dostavbu Dukovanské jaderné elektrárny. Vyloučením Rosatomu ubude jeden konkurent, cena se samozřejmě násobně zvýší a všechno půjde z kapes českých daňových poplatníků. A to není všechno. Navýšení ceny, možná o desítky miliard, se pochopitelně projeví i v dalších letech ve zvýšených cenách za elektřinu.

Nový ministr zahraničí Kulhánek se uvedl slovy „Chci hájit české národní zájmy!“ Tato slova jsou v přímém rozporu s jeho prvními kroky. Namísto diplomatického jednání, které by bylo namístě a které by v podobných situacích mělo být základem rozumného dialogu, dal Rusku ultimátum a následně provedl čistku na ruské ambasádě v Praze.

Ruská odpověď, tedy souhlas se zastropováním diplomatů a personálu české ambasády v Moskvě a té ruské v Praze na stejných počtech, svou blahosklonností mnohé překvapila a někteří politici ji neváhali vydávat za jakési přiznání viny Ruska za Vrbětice. Ti největší řvouni z TOP 09, STAN či ODS, kteří už učůrávali blahem nad tím, že konečně jednáme s Ruskem z pozice síly a vyhlásíme mu snad dokonce válku, byli samozřejmě zklamáni, že Rusové na další eskalaci napětí nepřistoupili.

 

Ve využití jádra jsou Rusové před světem o krok napřed

Celá aféra však bude mít daleko větší dosah a na onu otázku, komu to prospěje, rozhodně nezní odpověď, že České republice a jejím občanům. Právě naopak. Ruské hospodářství se z jednoho zkaženého tendru nezhroutí. Rosatom dnes staví podobných jaderných elektráren desítky po celém světě, dokonce i v tom západním. Má zakázky na 10 let dopředu v hodnotě nějakých 140 miliard dolarů. Navíc, od Ruska bychom dostali nejmodernější systémy reaktorů III+ generace, které jsou bezpečnější a úspornější než ty, které nabízí USA, Francie či Jižní Korea. Ostatně tyto reaktory staví Rusové například v Maďarsku, Finsku, Turecku a v dalších zemích.

Na stole je i další otázka, kdo nám bude dodávat jaderné palivo. To americké se ukázalo už v roce 2006 jako nepoužitelné, a tak jsme závislí na dodávkách z Ruska. Větší ztráty bude mít tedy nepochybně česká strana.

Na kahánku má však i energetická budoucnost našeho státu. Tendr na dostavbu Dukovan nepochybně ve stávající podobě skončil a teď jsme zase na úplném začátku. Nová jednání mohou trvat léta a do té doby nás dožene nesmysl, zvaný Green Deal, pocházející z dílny myslitelů EU a my budeme buď svítit petrolejkami, nebo kupovat drahou elektřinu od sousedů. Na plný přechod na zelenou energii nemáme ani při nejlepší vůli sebemenší šanci. Naše přírodní podmínky neumožňují tak široké využití větrné, sluneční, vodní či geotermální energie, jako v jiných státech. Po zastavení provozu uhelných elektráren tak stávající jaderné bloky naši spotřebu zdaleka nepokryjí.

 

Můžeme očekávat další kroky?

Silně také pochybuji, že by Rusové, které jsme pořádně naštvali, zůstali jen u omezování diplomatických služeb. Bez jakýchkoli pochybností bych označil současný stav za Pyrrhovo vítězství. V ohrožení jsou i naše vzájemné obchodní vztahy. Těžký zásah dostaly už omezením naší diplomatické mise, která mimo jiné měla za úkol i rozvíjení ekonomických a obchodních aktivit s Ruskem. Pochybuji, že by se v Rusku v důsledku toho zhroutila jediná firma. Bez našeho zboží se snadno Rusové obejdou, ostatně ukázaly to i všechny nedávné sankce Západu, které jen posílily jeho soběstačnost v řadě odvětví.

Nepochybně ale zapláče řada českých firem, které jsou na vývozu do Ruska závislé. Už dnes se řada z nich obává přinejmenším zvýšení cel za české výrobky, které by mnoho firem dokonce položilo. Obavy má nepochybně i automobilka Škoda, pro kterou představuje obchod s Ruskem významnou položku. A pokud považují někteří politici obchod s Ruskem, který nám přináší do pokladny na 100 miliard ročně, za zanedbatelný, tak si dovoluji pochybovat o jejich příčetnosti. Na uvolněné místo po našich firmách pochopitelně nastoupí firmy německé, francouzské, čínské či rakouské, které se mohou spolehnout, že jejich vlády si to s Rusy jen tak nerozhází. 

Co na to naši spojenci? Jen hezké řečičky, ale skutek utek

Ostatně můžeme to vidět i na reakci našich spojenců v EU a NATO. Přes všechny možné výzvy k praktické podpoře našich kroků konkrétními sankcemi se tyto země omezily na vyslovení nehynoucí lásky a podpory spojenectví. Jak uvedl šéf unijní diplomacie Josep Borrell, „Evropská unie důrazně odsuzuje ilegální aktivity na českém území a je znepokojena narušením české svrchovanosti.“ V prohlášení vydaném jménem celé sedmadvacítky také uvedl, že EU stojí za českou reakcí a podporuje snahu ČR o potrestání viníků. Unie naopak odsuzuje nepřiměřenou ruskou reakci a hrozby vůči Česku. Ale tím to také hasne. Solidárně se k nám s vyhošťováním sice připojilo Slovensko a tři pobaltské státy, ale onen milovaný Západ se omezil pouze na onu slovní podporu.

 

Vítězí obchodní zájmy

Znovu je tady ta otázka, komu to prospěje. Co z toho budeme my, jako občané České republiky, mít. Zatím to vypadá, že jen problémy. Česká diplomacie vůbec nemá žádný jasný cíl. Vůbec neví, co chce těmito nediplomatickými kroky dosáhnout. Levnější plyn nebo ropu mít rozhodně nebudeme, spíše naopak. Postoj tak zvaných západních zemí lze dokumentovat například na příkladu Rakouska, které jasně deklaruje, že mu záleží především na rozvoji obchodních vztahů s Ruskem jako s důležitým partnerem. Solidární s námi sice je, ale o vyhošťování diplomatů neuvažuje.

Rakouské ministerstvo zahraničí se totiž ústy svého ministra Alexandera Schallenberga nechalo slyšet, že by příslušné kroky učinilo jen v případě, kdy to bude společné rozhodnutí všech států Unie. Ostatně Rakousko už podobné výzvě nevyhovělo v roce 2018, kdy se nepřipojilo k evropskému vyhošťování ruských diplomatů v souvislosti s kauzou Skripal. Takže dnes zase nic. Podobně reaguje i Německo, které právě v době vrcholící krize mezi Prahou a Moskvou vyslalo svou obchodní delegaci do Moskvy, která tam mimo jiné dojednala i desítky milionů dávek vakcíny Sputnik V pro Německo. To je ta solidarita v praxi. 

Nepochybně jsme přišli nadobro i o Sputnik V

Vedle 57 zemí světa, které již ruskou vakcínu Sputnik nakoupily a aplikují, usiluje o její nákup i celá řada evropských zemí, a to nezávisle na EU. Německý nákup v uplynulých dnech odstartoval i v Evropě zvýšený zájem o ruskou vakcínu. Podle německých pramenů by měla být dokonce tato vakcína urychleně schválena agenturou EMA ještě v květnu a nepochybuji o tom, že si to Německo pořádně ohlídá. Nicméně své nákupy Sputniku realizuje už dnes, a to bez jakékoliv domluvy nebo schválení Bruselem.

Česká republika má ale podle všeho utrum a vůbec se tomu nedivím. Místo toho, abychom konečně spustili nezávisle na Bruselu, a to zdůrazňuji, očkování dostatečně ověřenou a vyzkoušenou vakcínou, budeme jen závistivě koukat, jak se Evropa rychle zbavuje smrtící epidemie. U nás budou dál zcela zbytečně umírat lidé, budou se střídat další a další vlny pandemie, a to díky touze pár šílených politiků po plném korytě. Ať mi nikdo nevykládá, že většině opozičních politiků jde o zdraví a životy našich občanů. Kdyby tomu tak bylo, tak budou první v řadě mezi těmi, kteří budou usilovat o dodávky Sputniku. Jde jim jen a jen o získání moci a lidé téhle země jsou jim naprosto ukradení. 

Česká zahraniční politika v německých rukou?

V závěru minulého týdne měl ministr zahraničí Kulhánek jednat s ministrem zahraničí Německa, bližší okolnosti rozhovoru jsme se však nedozvěděli. V reakci na to jsem zaznamenal jásot reportérky Respektu Kateřiny Šafaříkové, která se nadšeně rozplývala nad sympatickými budoucími kroky Německa slovy: „Německo nabídlo ČR pomoc s chodem CZ ambasády v Moskvě, až nám to tam Kreml zavře. Míra a rozsah této pomoci se ale teprve vyjednává,“ a dodala, že „pomoc mimochodem nabídly i další státy EU/NATO. Platí, že nejsme sami.“

Když si to trochu rozkryjeme, vychází nám z toho, že by řadu našich diplomatických funkcí v Moskvě mohlo převzít Německo. To mi připadá naprosto nepřípustné, protože v takovém postavení už jsme byli kdysi za Protektorátu. Domnívá se snad někdo, že by právě Německo hájilo v Rusku naše obchodní zájmy? Samozřejmě, že by v první řadě hájilo ty svoje. Dovolím si tvrdit, že se Německo, stejně jako další země, už jen třese na to, aby naše obchodní vazby nahradilo těmi svými. 

Agenti jsou na všech ambasádách

Je mi jasné, že po uveřejnění tohoto komentáře budu označován za rusofila, ruského švába či placeného agenta Kremlu, ale to je mi úplně fuk. Snažím se na celou kauzu dívat objektivně a bez emocí. Kdysi, ještě za ministra zahraničí Dienstbiera, jsem pracoval v dost vysoké funkci na ministerstvu zahraničí a měl jsem možnost nahlédnout i do zákulisí diplomatických služeb. Každá země na světě využívá diplomatické krytí pro své aktivity, které jsou leckdy na pokraji legálnosti, naší zemi nevyjímaje.

Všichni mají nějaké ty obchodní zájmy a nejen to, v dnešním světě je nutností mít na ambasádách zastoupené i výzvědné služby, které mohou upozorňovat na rozličné bezpečnostní hrozby. Měli je u nás Rusové, mají je zde Američané, Francouzi, Belgičané, Němci a další státy.

Nijak nerozporuji fakt, že Rusko zde mělo svoji ambasádu a zejména počty jejích pracovníků, pracujících pro výzvědné služby, předimenzované. Nijak nerozporuji ani to, že za jejich diplomatickým krytím stály snahy získávat cenné obchodní a vojenské informace. To dělají všechny státy a je to veřejným tajemstvím. Nicméně to, co nám zatím o kauze Vrbětice předkládají naše bezpečnostní složky, mne dostatečně o vině a trestu nepřesvědčilo. A už vůbec si nejsem jist, zda to vůbec občanům České republiky nějak prospěje.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace