Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Za pár buřtů objevila lásku na celý život. Královna swingu si úspěšně ubírala celé desetiletí. Tajnosti slavných

23.04.2021
Za pár buřtů objevila lásku na celý život. Královna swingu si úspěšně ubírala celé desetiletí. Tajnosti slavných

Foto: Se svolením rhapsody.com

Popisek: Inka Zemánková

AUDIO/VIDEO Vychrtlá, krátkozraká, šilhala, přesto se mohla stát světovou hvězdou. Její kariéru ale stíhaly samé zákazy, nejdřív od Němců, pak od komunistů. Její hlas měl neuvěřitelný rozsah čtyř oktáv a všechny své handicapy dokázala proměnit v přednost.

Působila současně elegantně i živelně a na rozdíl od svých vrstevnic nikdy nestála při vystoupení na pódiu jako Y. Nejspíš by to ani nevydržela. S jedinečnou plavovláskou Inkou Zemánkovou totiž hudba šila odmalička. Snad úplně každý ji zná jako barovou zpěvačku z nesmrtelné komedie Martina Friče Hotel Modrá hvězda. Její mimořádný hlas ale zaznívá v celé řadě dalších filmů pro pamětníky, jen to málokdo ví. Propůjčovala ho totiž kolegyním, jejichž hlasové fondy měly k těm jejím na míle daleko. Například Věře Ferbasové ve filmu Panna či Nataše Gollové v Rukavičce a pro hudební komedii režiséra Zdeňka Gina Hašlera Okénko do nebe nazpívala šlágr Káčata.

 

Slunečnice:

v roce 1941 v komedii Hotel Modrá hvězda

Jen ona to věděla…

Světlo světa poprvé spatřila jako Anna Inéz Koníčková 14. srpna v Praze, ani to ale není stoprocentně jisté. Některé databáze totiž uvádějí 4. srpen. A pokud jde o rok, to nejspíš navždy zůstane tajemstvím. Používala doklady s uvedeným rokem narození 1925, podle některých zdrojů se narodila v roce 1922, svůj rodný list ale nikdy nikomu neukázala. Teprve po její smrti publicista Ondřej Suchý objevil jasné důkazy, že skutečným rokem jejího narození byl rok 1915, a publikoval je ve své knize Dívka k rytmu zrozená. Její otec byl dědicem mlýna v Karlíku u Dobřichovic, matka dcerou horníka z Brandejsku u Kladna. A to nešlo dohromady, takže ve mlýně byl rázem pořádný oheň na střeše. Tatínek si ale svoji lásku uhájil a odešli spolu do Prahy, kde pracoval jako číšník. Jenže když byly Inéz teprve dva roky, otec zemřel na souchotiny. Matka se pak brzy provdala za pardubického řezníka a Inéz dlouho nevěděla, že není jejím skutečným otcem.

 

Dívka k rytmu zrozená:

Láska za pár buřtů

Se swingem se setkala poprvé právě v otčímově řeznictví, kde dostala od sousedky za několik uzenek desku černošských spirituálů. „To, co jsem slyšela, jsem se snažila napodobit. Textu jsem nerozuměla, a tak jsem si vytvořila vlastní scat, aniž jsem samozřejmě tušila, že jde o umělecký projev,“ prozradila později. Herecké nadání uplatnila poprvé už v Pardubicích, kde vystupovala v dětských rolích v divadle, později se objevovala i na jevišti v Hradci Králové. Když se pak s maminkou přestěhovala do Bratislavy, přijali ji v pouhých dvanácti letech jako elévku do baletního souboru Slovenského národního divadla. A její pozornosti nemohla uniknout nedaleká kavárna Reduta, kam chodívali bratislavští umělci. Tenkrát také poprvé zazpívala děvčatům ze sextetu Singing Girls. „Byly z toho úplně pryč. Hned mě pasovaly na Singing Baby a chtěly mě vzít mezi sebe, ale zasáhla maminka. Byla jsem ještě malá a maminka mě nechtěla pustit z dohledu.“

 

Rytmus v srdci:

Na všechno sama

Sotva dokončila základní školu, zemřela i maminka, takže zůstala na všechno sama. Naštěstí se jí ujala rodina matčiny přítelkyně. Nejstarší ze sester Zemánkových si ji odvezla s sebou do své vily na pražském Břevnově a její příjmení později Inka přijala z vděčnosti jako umělecké jméno. A paní Zemánková ji také představila Bobku Bryenovi, legendárnímu kapelníkovi z baru Esplanade. „Když si mě Bobek se svými muzikanty poslechl, hned mi dal ušít pepito ze stejné látky, jako měla celá kapela. Vydělala jsem si na ně měsíční brigádou jako prodavačka v cukrovinkách,“ vzpomínala. Pak odjela s kapelou do Zlína, který měl pověst swingového města, protože u Bati pracovali Američané, kteří na swing rádi chodili. Křehká plavovláska s nádherným hlasem zaujala a nabídky se jí začaly hrnout. Dokonce ji oslovili i pracovníci brněnského rozhlasu, jenže Bryen s nahráváním nesouhlasil. Vzápětí ale přišla nabídka od Karla Vlacha, který chtěl, aby šla do Prahy.

 

Bláznivý den:

Hvězda z Modré hvězdy

V Praze zpívala nejen s Vlachovým orchestrem, ale také s Melody Boys R. A. Dvorského a režisér Martin Frič s ní chtěl natočit jazzový velkofilm, který se měl jmenovat Bloudění v rytmu. To už ale Evropou duněla děla druhé světové války a v Praze houstla atmosféra, takže nakonec z natáčení sešlo. V roce 1938 nahrála svůj první hit Ráda zpívám hot, který se rázem stal hymnou nastupující swingové generace. Okupační úřady trvaly na tom, že anglické hot musí nahradit ‘z not‘, Inka ale trvala na svém a anglickou verzi uhájila. Neméně úspěšná byla i další píseň Dívka v rytmu zrozená. Opravdovou hvězdu z ní ale udělal režisér Martin Frič, když ji v roce 1941 obsadil jako barovou zpěvačku v komedii Hotel Modrá hvězda. Poprvé v něm zazpívala svoji legendární Slunečnici a současně podepsala roční smlouvu s kavárnou Vltava. Brzy ale zjistila, že vlastně jde o celodenní pracovní úvazek, a šéf Jaroslav Malina ji odmítal uvolňovat na zájezdy s orchestry.

 

Ráda zpívám hot:

Hrůzyplná osvěta

Během války ani na ni úřady nezapomněly, takže dostala příkaz odjet s orchestrem Karla Finka do Německa, kde měla vystupovat v programech pro totálně nasazené české dělníky. Dorazili do Norimberku jen krátce po bombardování a vzpomínky na to, co spatřila na vlastní oči, ji pak ještě dlouho trápily. „Dodnes vidím Norimberk jako měsíční krajinu. Okolo nás plačící lidé bez střechy nad hlavou a Češi v hospodách čekající na konec války, aby se mohli konečně vrátit domů,“ prozradila po letech s tím, že ji z této podivné osvěty vysvobodila až úplavice. Do konce války pak působila s Járou Kohoutem jako subreta v divadle U Nováků (dříve Osvobozené divadlo) a těsně před osvobozením krátce spolupracovala s dirigentem Karlem Vackem ve Zlíně.

 

Bloudění v rytmu:

Hvězda traktoristkou

Po válce se provdala za Václava Holuba a přestěhovala se s ním do Liberce. Dál se věnovala swingu a jazzu, vystupovala v zájezdových představeních a s libereckým big bandem Ládi Bareše. Nad její milovanou hudbou se ale stahovala stále černější mračna. Nad Inkou se definitivně zatáhla v polovině padesátých let po vystoupení v pražské Lucerně, kdy jí vrchní šéf ‘populární‘ hudby Dušan Havlíček řekl: „Soudružko Zemánková, vezměte na vědomí, že dívka k rytmu zrozená už nikdy nebude, luskání prsty a pohupování v bocích jsou zápaďácká manýra a vy jste zpěvačka zápaďáckých manýr.“ Vzápětí následoval zákaz veřejného vystupování, a tak odjela na tři roky do Cvikova, kde se stal manžel ředitelem traktorové stanice. A Inka traktoristkou. Práce ji bavila, ale nepomohla. V té době natočila pouze dvě nahrávky s Karlem Vlachem, do éteru je ale rozhlas pustit nemohl.

 

Bé, bé:

Místo Prahy BBC

Zatímco doma na pódia nesměla, zaujala v sousedním Polsku, kde dva roky úspěšně působila, a protože byl tamní režim vždy liberálnější, měl polský rozhlas výměnu se západními stanicemi a Inčin hlas začal najednou znít ve vysílání BBC. Po návratu domů začala učit na lidové konzervatoři, absolvovala lekce stepu u legendárního tanečníka a choreografa Franka Towena, kterému vděčilo za své pohybové umění mimo jiné i legendární trio Golden Kids, a protože se nedočkala dětí, našla si nového koníčka – horolezectví. Srpen 1968 ji zastihl ve Francii a kapelník Bobek Bryen jí nabídl dlouhodobé angažmá. Přesto se vrátila domů, tam ale o ni přičiněním nastupující normalizace nikdo nestál, přestože jí to zpívalo jako snad nikdy dřív. „Natočila jsem televizní profil – úřady ho chtěly stáhnout, ale nakonec ho velkoryse zařadily na druhý program proti zápasu ČSSR–Sovětský svaz v hokeji,“ povzdychla si s hořkostí.

 

Ticho, prosím:

Na comeback čekala marně

Stále čekala na druhou šanci, která nepřicházela. Teprve v roce 1988 natočila LP desku Dívka k rytmu zrozená a po listopadu 1989 si ji fanoušci filmů pro pamětníky připomněli v hodinovém snímku, nazvaném Bloudění v rytmu a v životě Inky Zemánkové. A v roce 1992 bylo konečně vydáno i dlouhohrající album Slunečnice. O svém soukromí mluvila jen velmi neochotně a sporadicky, svého prvního manžela prý ale velmi milovala. Bohužel ale po pár letech zemřel, takže dalších dvacet let zůstala sama. Nakonec se provdala podruhé za lékaře Josefa Bednaříka a tehdy prohlásila, že je konečně šťastná. Navzdory přibývajícím rokům vypadala vždy výborně, nepřestávala udivovat svou vitalitou a zůstávala skutečnou dámou. V květnu 2000 její manžel zemřel a o pouhé dva týdny později Inka navždy odešla za ním. Bylo jí osmdesát pět let. Prý…

 

Měsíc má dlouhou chvíli:

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace