K čemu je nám vlastně OSN? Nejenže ztratila důvěru, ale už dávno neplní ani svou úlohu. Pondělí Pavla Přeučila
19.04.2021
Foto: Radim Panenka
Popisek: Sídlo OSN na newyorském Manhattanu
V současné době už existuje celá řada indicií, že svět se nezadržitelně řítí do dalšího globálního válečného konfliktu. Velmoci haraší zbraněmi, Rusko se očividně připravuje na válku a nejinak je tomu ve Spojených státech amerických. NATO posiluje své aktivity obřími přesuny vojsk na východ a Rusové své západní hranice proměňují v opevněnou vojenskou linii. Když k tomu přidáme vojenské aktivity Číny vzhledem k Tchaj-wanu, máme tady tak výbušnou situaci, jakou svět nezažil od Kubánské krize v roce 1962. Přitom Organizace spojených národů hraje jako obvykle roli mrtvého brouka a znovu nám dokazuje, že její úloha v udržování světového míru je zcela bezcenná.
Vznik Organizace spojených národů, tedy OSN, byl přímým důsledkem 2. světové války. Organizace vznikla oficiálně 24. října 1945 v San Francisku, kde byla podepsána Charta OSN. Za Československo ji podepsal tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Neblahé zkušenosti s dvěma světovými válkami, které znamenaly miliony mrtvých, rozvrácené hospodářství a následnou chudobu v řadě zemí celého světa, vedly k tomu, aby vznikla celosvětová organizace, která by podobným katastrofám zabránila. Organizace sice vznikla, ale svou úlohu evidentně vůbec neplní.
První článek Charty se nikdy neplnil
Od té doby vypukly ve světě stovky válek a ozbrojených konfliktů, z nichž některé byly OSN posvěceny, jiné byly zažehnuty bez ohledu na stanovisko organizace. Přitom základním cílem jejího vzniku bylo, aby se dalším válkám zabránilo, udržoval se mír. Ostatně vyplývá to jasně už z prvního Článku Charty OSN, kde se říká, že hlavním cílem je „udržovat mezinárodní mír a bezpečnost, a za tímto účelem: přijmout účinná kolektivní opatření pro předcházení a odstraňování mírových hrozeb a pro potlačování agresivních činů nebo jiných porušení míru a uskutečňování mírovými prostředky a v souladu se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva, přizpůsobení nebo urovnání mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k narušení míru“.
Cíle ušlechtilé, výsledky tristní
Na to přímo navazuje i Článek 2 Charty, který výslovně zakazuje „hrozbu nebo použití síly“, jakož i zásahy do vnitřních záležitostí jiných národů. Ušlechtilým cílem těchto zásad bylo samozřejmě zamezit tomu, aby se neopakovaly hrůzy 2. světové války a neumírali zbytečně lidé. Pokud se podíváme na dnes už 76 let trvající působení OSN, musíme konstatovat, že plnění těchto dvou základních článků se organizaci dlouhodobě nedaří. Raději nechci vůbec komentovat úlohu Rady bezpečnosti OSN, která svou slabost projevila v historii už mnohokrát. Jejích pět stálých členů, tedy Čína, Francie, Rusko, USA a Velká Británie, má právo veta a byli jsme v minulosti už mnohokrát svědky, jak bylo toto právo zneužito.
Po válce nejspíš touží i někteří naši politici
Nepřestává mne překvapovat, kolik se najde i v naší zemi významných politiků, kteří by celosvětový válečný konflikt uvítali, a dokonce k němu vyzývají. Vždycky se tvrdilo, že kdyby vládly ženy, k žádným válkám by nedocházelo. Ale když slyším některá vyjádření bojových Amazonek, jako poslankyně TOP 09 Heleny Langšádlové, která by nejraději zasypala Moskvu atomovkami, nebo její stranické kolegyně Markéty Pekarové, která se vyjadřuje v podobném stylu, začínám o tom silně pochybovat.
Bomba, kterou vypustili premiér Babiš a vicepremiér Hamáček na sobotní tiskové konferenci, kdy označili ruské tajné služby za údajné viníky výbuchu v muničním skladu ve Vrběticích, se stala pro řadu politiků novou příležitostí, jak prezentovat svou touhu po ozbrojeném konfliktu. Mám pocit, že kdyby měli někteří z nich po ruce ono pověstné červené tlačítko, jímž se odpalují jaderné rakety, už by ho dávno zmáčkli. Je smutné, jak brzo zapomínají tito politici na hrůzy válek, na ony miliony mrtvých, a hlavně vůbec nehledají cesty k dialogu. Místo toho otevřeně vyzývají k válce, která by dnešní svět nepochybně zcela zničila.
Volání po reformě OSN sílí
Ale zpět k oné úloze OSN v dnešním světě. Za dobu své existence vydala taková Rada bezpečnosti OSN stovky nejrůznějších rezolucí, které stejně nikdo nedodržoval a byly jen plácnutím do vody. Za bohapusté plácání se dají označit i zasedání Valného shromáždění OSN, kde se politici vypovídají ze svých bolístek, trochu se zviditelní, ale bez valného výsledku. Už to samo o sobě vyvolává otázku, k čemu vlastně OSN máme a proč této organizaci přispíváme na činnost mnohamilionovými částkami.
Z řady zemí už zaznívají hlasy po reformě Rady bezpečnosti. Tvrdě to požadoval například bývalý prezident USA Donald Trump, který chtěl razantně snížit i příspěvky USA této organizaci. Stejně tvrdě se vymezil proti současné úloze OSN ve světě loni v listopadu francouzský prezident Emmanuel Macron, který odsoudil úlohu Rady bezpečnosti OSN. Uvedl, že toto grémium už nepřináší žádná užitečná řešení. Mezinárodní spolupráci zemí je podle něj třeba modernizovat. „Musím konstatovat, že Rada bezpečnosti OSN už dnes nepřináší užitečná řešení,“ řekl tehdy Macron. Ostatně s kritikou OSN vystoupil na 75. zasedání Valného shromáždění OSN v září loňského roku i český premiér Babiš, který také volal po zásadní reformě této organizace
Mandáty OSN jsou některým zemím pro smích
Jen když se podíváme na válečné konflikty, které vznikly v posledních letech, je evidentní, že rozhodnutí a mandáty OSN nejsou brány vážně a pro některé země nehrají vůbec žádnou roli. Bez mandátu OSN napadly USA už v roce 1964 Vietnam. V součinnosti s NATO pak následovalo ze strany USA napadení Nikaragui. Dalším, doslova bezprecedentním případem pak bylo bombardování Srbska v roce 1999 silami NATO v čele s USA, při kterém zahynuly stovky nevinných obětí z řad civilistů. Konkrétně tato agrese nemalou měrou narušila důvěru v OSN a některé země, jako Rakousko a Švýcarsko, dokonce aliančním letounům nepovolily použít jejich vzdušný prostor.
Rovněž bez mandátu OSN napadly USA a NATO v roce 2001 Afghánistán a v roce 2003, v takzvané druhé irácké válce, Irák. Tato agrese, kterou spustil, jak se později potvrdilo, na základě zcela vylhaných důkazů George Bush mladší, se nesetkala s pochopením dokonce ani u některých aliančních partnerů NATO. Ostře se proti ní vymezila například Francie, ke které se přidaly i další členské země NATO, Německo, Belgie a Lucembursko. Proti byly samozřejmě i Čína a Rusko.
Místo rozumného dialogu provokace
V současné době probíhají jak ze strany USA, tak ze strany Ruska provokační akce, které mohou kdykoliv skončit zmáčknutím onoho pověstného červeného knoflíku. Co si budeme povídat, americký prezident Joe Biden, který si nepamatuje ani své rodinné příslušníky a mnohdy ani neví, v kterém státě USA se zrovna nachází, je držitelem atomového kufříku a nikdo neví, co jej v jeho duševním rozpoložení zrovna napadne.
Rusko i USA haraší v souvislosti se situací na Ukrajině zbraněmi čím dál tím hlasitěji, jen s tím rozdílem, že Rusové to tak činí na svém území, kdežto USA a NATO posilují své základny, rozmístěné v těsné blízkosti ruských hranic. USA v posledních letech nepochybně ztrácejí své vedoucí postavení ve světě a na paty jim šlape zejména Čína. Čínské vedení také nedávno oznámilo, že v případě napadení Ruska by se její armáda okamžitě postavila po jeho boku. Tohle oznámení poněkud zapadlo, ale pro rozložení sil ve světě má zásadní význam, protože tím zcela jasně staví USA do role outsidera.
Chybí jasná stanoviska a návrhy na řešení
Jak už jsem zdůraznil, Organizace spojených národů a její Charta naprosto opomíjí svoji hlavní, protiválečnou roli, a pokud nezaujme v takových situacích, jaké jsme dnes svědky, jasné stanovisko, bude nadále jen naprosto zbytečným byrokratickým orgánem. Je opravdu nejvyšší čas, aby se OSN začala vážně zabývat bezpečnostní situací ve světě a vydala k ní jasné stanovisko. Zatím to skutečně vypadá, že ji doutnající světový konflikt vůbec nezajímá.
Ve výhledu není ani svolání mimořádného Valného shromáždění OSN ani zasedání Rady bezpečnosti. Orgány OSN jen ze svých úřadoven nečinně přihlížejí rostoucímu napětí, místo aby zprostředkovaly alespoň diskuzi na mezinárodním fóru. Reforma tohoto, dnes zcela zbytečného molochu, je dnes už nezbytností a cílem této reformy musí být samozřejmě v první řadě, aby byla bezpodmínečně naplňována ona protiválečná role Charty OSN. Po kritice současné pozice OSN, která přišla například z citované Francie, se k volání po reformě přidávají i další země, zejména z Asie, Afriky a jižní Ameriky, a je skutečně nejvyšší čas, aby byly jejich hlasy vyslechnuty.
Vložil: Pavel Přeučil