Začínal v opeře jako dirigent, skrytý talent se ale nakonec prosadil. A pak udělal osudný krok. Tajnosti slavných
14.04.2021
Foto: ČT
Popisek: Pavel Vondruška v hororové komedii Víta Olmera z roku 1989 Strašidlo cantervillské
FOTO, VIDEO Bez divadla nedokázal žít, takže i v penzi využíval své bohaté znalosti cizích jazyků a navzdory vysokému věku alespoň prováděl turisty budovou Stavovského divadla. A právě tam se mu v pětaosmdesáti letech stal osudným jediný špatný krok.
Hudebník, herec, dirigent a dlouholetý člen svérázného Divadla Járy Cimrmana si odpočinek neuměl ani ve vysokém věku dopřát. Miloval divadlo, nedokázal bez něj žít a přátelé i režiséři ho zbožňovali. Obdivovali jeho všestranný kulturní rozhled, hudební nadání i schopnost mluvit mnoha jazyky. Na filmovém plátně byl Pavel Vondruška oblíbeným představitelem rázovitých figurek, které vždy dokázaly příběh něčím osvěžit. „Pocházel z Volyně, byl vlastně naším sousedem a neuvěřitelně vzdělaným člověkem. Mluvil asi devíti jazyky, uměl hrát na několik hudebních nástrojů, zajímala ho historie i divadlo. Tento nepatrný a velice skromný člověk, který se nikdy nedral do popředí, byl v podstatě obrovskou živoucí encyklopedií,“ komentoval nečekanou smrt ‘svého‘ herce režisér Zdeněk Troška, který ho obsadil do role tajemníka ve své nestárnoucí trilogii Slunce, seno...
Továrník Meyer (vlevo) v představení Vražda v salonním coupé – Divadlo Járy Cimrmana 1970; foto vis.idu.cz / Milan Zuščák
Geniální multitalent
Narodil se 15. listopadu 1925 v Českých Budějovicích a svoji budoucnost viděl především v hudbě. Po maturitě na Státní konzervatoři studoval na HAMU, kde postupně absolvoval dirigentské oddělení, operní dramaturgii a v roce 1951 ještě i operní režii u významného dramaturga a režiséra opery Národního divadla Ferdinanda Pujmana. Už jako student působil v roce 1951 krátce v Národním divadle jako korepetitor a stal se sbormistrem a dirigentem Pražské zpěvohry. Poté pracoval jako dirigent symfonického orchestru Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého, olomoucké Moravské filharmonie, opery Státního divadla v Ostravě a Hudebního divadla v Karlíně. Současně působil i jako externí pedagog na pražské HAMU.
Jára Cimrman ležící, spící:
jako hudební skladatel Johann Strauss mladší
Velký herec malých rolí
V roce 1969 přišel do souboru Divadla Járy Cimrmana, protože se právě chystalo úspěšné představení Hospoda na mýtince a jeho autoři nutně potřebovali hudebníka. Brzy se ale ukázalo se, že je Vondruška i výborný herec. Zůstal pak v divadle celých čtyřicet let a objevil se ve třinácti z patnácti uvedených her. „Byl to rtuťovitý človíček nevelké postavy, velice činorodý. Kromě toho, že se neustále učil cizím jazykům a řadu jich dokonale uměl, byl dirigentem orchestru činohry Národního divadla, hrál u nás i v mnoha filmech – sice malé, ale zapamatovatelné role,“ prohlásil o něm Zdeněk Svěrák.
Blaník:
Divadelní hra Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka, zasazená do revolučního roku 1848. Vedoucí funkcionáři Blaníku s vysláním blanických rytířů otálejí, protože čekají na rozkaz vrchního velitele sv. Václava. Ten se ale stará o naprosto nepodstatná témata, jako je návod, jak správně blahopřát, nespokojenost s pojmenováním hub či absence jeho vlastního pomníku v Praze.
Cimrmanova hvězda
Svěrák ho se svým partnerem Ladislavem Smoljakem velmi rád obsazoval i do svých filmů. Díky tomu si ho budeme navždy pamatovat jako moderátora z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje, Svátka ve filmu „Marečku, podejte mi pero!“, oddávajícího úředníka v Kulovém blesku, klavíristu z Vrchní, prchni! či představitele dvojrole skladatele Johanna Baptisty Strausse mladšího a sbormistra v komedii Jára Cimrman, ležící, spící. Ve vyšším věku si pak zahrál mimo jiné dirigenta v oscarovém snímku Kolja či penzistu ve Vratných lahvích. Ani ostatní režiséři ale na něj nezapomínali. Rád ho obsazoval mimo jiné i Jiří Menzel, takže si zahrál notáře Lustiga v Postřižinách, Holého ve Slavnostech sněženek, milionáře ve slavné černé komedii Obsluhoval jsem anglického krále či jednoho z hostů milionáře Stoklasy v komedii, natočené podle stejnojmenného románu Vladislava Vančury Konec starých časů. Celkem ztvárnil zhruba 120 sice malých, ale bezesporu výrazných rolí.
Harmonikář Joska Váňa v seriálu Hospoda; foto TV Nova
Odpočívat se nenaučil
Po odchodu do penze spojil zbytek svého života se dvěma významnými pražskými scénami – Národním divadlem a Divadlem Járy Cimrmana. V Národním divadle působil dvaačtyřicet let jako korepetitor opery, šéf a dirigent orchestru činohry, upravovatel a skladatel scénické hudby a herecký epizodkář. Od roku 1976 také dirigoval operní a baletní představení a v letech 2009 až 2010 byl stálým hostem. Hostoval ale také v pražském Divadle Na Jezerce a příležitostně dirigoval Symfonický orchestr hlavního města Prahy (FOK) a Janáčkovu filharmonii v Brně. Kromě toho byl výjimečně nadaný na cizí jazyky – mluvil italsky, španělsky, anglicky, německy, srbochorvatsky, latinsky, rusky, francouzsky a esperantem. A navíc se ještě věnoval i historiografické práci.
Leopold v dramatizaci slavné knihy Boženy Němcové Babička – Národní divadlo 2007; foto archiv.narodni-divadlo.cz / Viktor Kronbauer
Jediný osudný krok
Rád také provázel cizince, kteří bývali přímo šokováni jeho rozsáhlými znalostmi včetně těch o Mozartovi. „Například tím, že tento starší drobný pán je nejen zasvěceným průvodcem, ale i vynikajícím pianistou, schopným vzápětí zahrát třeba Turecký pochod,“ prozradil Svěrák. Jenže 28. prosince 2010 při provádění budovou Stavovského divadla špatně šlápl a spadl do orchestřiště. Utrpěl velmi vážná zranění a byl převezen do nemocnice v pražském Motole, kde ho lékaři uvedli do umělého spánku. Strávil v něm několik týdnů a probral se už jenom na jedinou chvilku. „Zastihl jsem ho v té době a byl jsem vlastně posledním, který s ním hovořil, když se nakrátko probral. Byl rád,“ prozradil poté ČTK Zdeněk Svěrák. Na následky zranění Pavel Vondruška zemřel 5. února 2011 a podle jeho přátel byla pro něj smrt vysvobozením. Kvůli následkům by totiž už nikdy nemohl žít takový život, jaký měl rád.
Vložil: Adina Janovská