Jsme prostě otloukánci a k tomu ještě ufňukaní, kličkující zmateně i po odehraném zápasu. Co zaujalo Jiřího Macků
11.04.2021
Foto: slavia.cz / Martin Malý
Popisek: Situace, která předcházela klíčovým událostem na trávníku Ibrox Stadium: faulovaný Jan Kuchta na zemi, vedle se povalující míč notně dráždí domácí kopačky, a spoluhráči nikde
Už je to záležitost stará přes tři týdny, a přesto téma stále aktuální. Rozruch kolem utkání Slavie v Glasgow, jak se ostatně dalo čekat, neutichá. Skvělá příležitost pro grafomany i všelijak povolané nejen na sociálních sítích, vždyť přece fotbalu rozumí každý. Včetně přesvědčení, že ostrovní fotbal (kde tato hra ve své moderní podobě také vznikla) je ve své podstatě pouhá odsouzeníhodná prasárna a my tam budeme vždy jenom ti malí česko-moravsko-slezští trpící pevninští otloukánci.
Probírat se takovým bohatstvím názorů a přitom hledat nějakou slušnou porci objektivity, odbornosti a informovanosti, nemluvě již o kousku úcty k rodnému jazyku, je nad síly a odolnosti žaludku jednotlivce a v podstatě neschopnosti takovým bludům oponovat. Jak se domluvíte s anonymem? Komu tak vysvětlíte, že viníkem střetu s brankářem Kolářem nebyl Arab, leč Jamajčan, či že u napadení Kúdely v chodbě stadiónu neměli co dělat funkcionáři FIFA.
Když se fandovství utrhne ze řetězu
A ke všemu pilně olej do ohně přicmrndávala – s uspokojením konstatuji, že jenom vybraná – média. Co si třeba myslet o titulku seznamzpravy.cz ´Slávistu Kúdelu zbili do krve v útrobách Ibroxu´ aniž současně nevysvětlí uvedené množné číslo, když jako pachatel napadení byl označen pouze uražený Kamara. Vrcholem ovšem byla informace sportovního servru ruik.cz, která místo odborné objektivní informace pouze posloužila k dalšímu rozpoutání fandovských běsů: pod výrazným titulkem ´Trenér Rangers přeje Kúdelovi smrt! Chci vidět kouče, jak bude truchlit na jeho pohřbu, napsal´ zveřejnil tweet, který se objevil před utkáním Wales – Česko, podepsaný Tomem Culshawem, údajně jedním z trenérů Rangers. Teprve v závěru rozhořčeného článku se už písmem docela malým objevila aktualizace: „Nakonec se oficiálně prokázalo, že se jedná o fake účet, nikoliv o reálný účet trenéra skotského celku Rangers FC.“ Kdy se začnou trestat podobná mediální darebáctví, manipulující davem?
Obecně známé osobnosti (pomíjím zaangažované zaslepené funkcionáře) by se však – na rozdíl od anonymních fanglí či zbulvarizovaných médií – měly kontrolovat. Třeba takový bezpečnostní poradce gen. Andor Šándor, jenž vypustil dost odvážné tvrzení: „To, co předvedl Roofe, když těžce zranil slávistického brankáře, byl jasný úmysl, kriminální čin.“
Zranění Ondřeje Koláře při zápase proti Rangers FC; foto slavia.cz / Martin Malý
Pokud to byla provokace domácích, proč ji vyvolal Kúdela?
Přidal se i Zdeněk Zbořil, zřejmě v domnění, že jako politolog má puvoár hodnotit úplně všechno. Ale kdyby jeho úvahy (do nichž zamotal i starou učebnici angličtiny, Mnichov, kanadské hokejisty, a dokonce spisovatele Otu Pavla) měly alespoň špetku logiky… Stačí tyto nejpovedenější: „Rasistický útok? Vypadá to jako předem připravená provokace, při které se počítá s veřejně a kolektivně uznanou vinou před rozhodnutím jakéhokoliv arbitra. A samozřejmě se změnou výsledku, dosaženého na hřišti, ve prospěch poraženého. Možná ještě dojde na provokaci s antidopingovým testem… Opravdu jsem předpokládal, že dojde k něčemu á la novičok, na to ale nedošlo, a tak zřejmě vsadili tři minuty před koncem na angličtinu Ondřeje Kúdely. Naštěstí víme z mnoha anglických filmů, kterými nás naše TV zahlcují, že ve Velké Británii se také lže, podvádí a zabíjí, zejména když jde o někoho, kdo je považován za méněcenného.“
Místo úvahy, na základě čeho nás kdokoli může považovat za ukřivděné méněcenné, jedna navazující myšlenka gen. Šándora o nevalných zkušenostech těch z ostrovů: „Na druhé straně si také přiznejme, že někteří i z našich lidí tam dovezli ty své švindly, na které jsme tady zvyklí, a nikdo se nad nimi příliš nepozastavuje, ale Britové jsou na to hodně citliví.“ Tedy i švindly fotbalové, fauly, urážky, stížnosti.
Burcující titulky versus střídmé hodnocení utkání
Upřímně řečeno doufal jsem, že touto dobou už budou všechny excesy, spojované s veskrze dramatickým soubojem dvou psychicky tak rozdílně odolných soupeřů, uzavřeny a odpovídající tresty vyneseny. Nejsou však, a tím pádem nekončí ani diskuse. Tak se ještě přidám i se svým pohledem a osobními závěry. Tříbil jsem si je při opakovaném sledování videa z internetových stránek SK Slavia.
NA OSTŘÍ NOŽE. Jaký to byl boj? Nu jako většinou o vše, jako o fotbalový život navíc přizdobený prémiovými milióny. Z komentáře iSport.cz: „Tvrdý zápas pokračoval i po pauze.“ Tvrdý zápas, tedy ne tvrdý jednostranně. Další konstatování je z Čs. sportu: „Ve zbytku převládl boj s řadou osobních soubojů.“ Znovu je tomu třeba rozumět jako oboustranně vedený boj. A ještě Nicolae Stanciu objektivně pro Slavia TV: „K Rangers mám velký respekt. By to tvrdý zápas s hodně ostrými fauly. Myslím, že obě červené karty byly oprávněné.“ Není to všechno trochu málo k jednostrannému odsudku?
MÁLO ROZHODNÝ SUDÍ. Pan Grinfeld z Izraele dostal delegaci k utkání, jehož důležitost a vypjatost zřejmě hned zkraje podcenil. Kdyby to byl býval věděl, tak… by už od počátku byl úzkostlivější a přísnější. V tom případě by se třeba mladý a silně přemotivovaný obránce Patterson ´nedožil´ 78. minuty, kdy byl z pole pro jistotu stažen, ale už dávno předtím by viděl postupně všechny tři karty. O takových borcích, kteří hru prožívají s krvavýma očima, se lidově říká, že před utkáním zřejmě požili syrové maso. Je logické, že takto provokovaný soupeř nezůstane pozadu, však když je třeba, taky to umíme mastit. Proto nakonec novinář objektivně konstatuje, že „převládl boj s řadou osobních soubojů“.
HLAVA, NEBO MÍČ? Jeden faul však svými následky přebil všechno ostatní, i když v něm nebyl ani zlomek úmyslu, jako v zákrocích Pattersona. Zopakoval jsem si tu srážku na videu mnohokrát a musím potvrdit Roofeho slova, že skutečně nejprve zasáhl míč, až potom se kopačka svezla po Kolářově tváři, jak dokumentuje i jedna zveřejněná fotografie agentury Reuters. A přidám ještě výňatek z komentáře redaktora iDnes.cz: „Kolář po hodině hry vyběhl daleko z brány, proti němu se řítil střídající útočník Roofe. Pravou nohu vykopl vysoko nad ramena. Sice s ní odehrál míč, ale následně podrážkou zasáhl slávistického brankáře do obličeje.“ Takže v konečném vyznění nebezpečná hra, končící vážným zraněním protihráče, zákrok zaslouženě potrestaný, ale ne úmysl. Známe snad z domácí ligy málo nebezpečných až likvidačních zákroků zvláště zezadu, po nichž se provinilec brání, že přece hrál míč? Máme snad málo příkladů na trávníku se svíjejících hráčů? V každém utkání o body přehršel.
Ukázkový Pattersonův šlapák, Hromadova holeň v mimořádném akutním nebezpečí; foto slavia.cz / Martin Malý
Na každý verdikt rozhodčího bude vždy rozdílný názor
ZASLOUŽÍ SI ÚTOČNÍK KRIMINÁL? O tom, že nešlo o úmysl, jsem definitivně přesvědčený, zatímco jiní se stále vracejí k opaku. Ještě jednou gen. Šándor: „Nejednalo se o nechtěné zranění v zápalu hry a mělo by se to vyřešit na trestně právní úrovni.“ Trochu unáhlené tvrzení. Osobně si myslím, že p. generál nikdy nehrál fotbal, a jsem zvědavý, kdy a kde podá na Roofeho trestní oznámení. Přitom jako soudce by nebyl až tak přísný: „Nemyslím ale, že by za to měl jít Roofe do vězení na 15 let.“ Zklamu vás, nepůjde ani na hodinu.
FAULY. Bez nich už to ve fotbalu nepůjde, ve hře jsou nejen góly, ale i převysoké finanční částky. Rangers jich v poli, ve snaze přibrzdit protivníka, spáchali dost, byť jenom o tři více než slavisté (podle oficiální statistiky 21:18). Nebyly vždy trestané, to je pravda, ale jindy zase nečekaně ano: v jednom okamžiku, kdy se rozhodčí rozeběhl do pokutového území domácích, se zkušený komentátor zalekl, že to bude znamenat žlutou Kuchtovi za mluvení – leč ve skutečnosti padla červená za odložený faul Balogunovi. Přitom podobné zákroky v poli z naší strany (a v naší lize) odborníci u mikrofonu leckdy nejen vysvětlují, ba dokonce i omlouvají jako taktické bez nějakého dalšího přívlastku.
CHYBĚLY OMLUVY, NEBO CHUŤ JE VIDĚT? To druhé, aby to všechno zapadlo do rámce ufňukaného stěžování. Není pravda, že se Roofe po srážce neomluvil: hned po srážce, ještě když byl u ležícího brankáře pouze jediný hráč Slavie, se nad ním sklonil a plácnutím, jak je mezi sportovci běžné, se omluvil. Kdo může tvrdit, že se neomluvil ani trenér Steven Gerrard, i když měl po utkání jistě na jazyku spíš otázky. Přišel na trávník a cestou za trenérem Trpišovským se pozdravil s leckterými slavisty. Příliš mnoho fotografií zmíněné agentury to dosvědčuje.
Život tropí hlouposti, a fotbal zvláště
Stačilo jenom pár dní, a na jediné ´slavistické´ téma došlo ve třech utkáních hned ke třem dramatickým střetům trojice brankářů s trojicí útočníků. Tři dny po Glasgow, po střetu Roofeho s Kolářem, doplatila v domácím utkání proti Opavě na podobně nebezpečnou hru vůči brankáři, naštěstí pro oba nikoli tváří v tvář, slavistická hvězda Sima. A do třetice byl pozdě u míče osmnáctiletý brankář Matyáš Vágner, jenž tak statečně a úspěšně zaskočil v Glasgow, v ligovém utkání v Brně. Tři střety s brankářem, tři červené. Jenom ty slavistické bez nějakého doplňujícího komentáře.
A nejen slavistické. V ligovém duelu Pardubice – Bohemians došlo v zápalu boje k zákroku jako okopírovaném z Glasgow, na který rovněž postižený doplatil krvavým zraněním v obličeji a viník vyloučením. Poněkud humorné ovšem bylo, že tentýž komentátor, který podle svého zvyku tak dramaticky přibarvil zákrok Roofeho (tedy Jaromír Bosák), tentokrát vše odbyl jenom jako běžnou nebezpečnou hru. A jak zákrok ´odsoudili´ kolegové v médiích? Nijak, jako aktualně.cz: „Krátce před koncem úvodního dějství Prosek v souboji se Schumacherem při snaze odkopnout míč zasáhl německého záložníka,“ nebo sportz.cz: „Prosek vysokou nohou místo míče zasáhl do hlavy obránce Klokanů Schumachera.“ Nikde ani stopa přirovnání k prvku bojového umění kung-fu, natož zmínka o ´likvidačním zákroku´. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž. Stejně tak když novinář mluví či píše o shodných událostech, může mít pro každou jiné vysvětlení.
Ve Skotsku se odjakživa hrál tvrdý fotbal, klub Glasgow Rangers, jeden z nejstarších na světě, byl založen již v roce 1872, tedy přesně dvacet let před SK Slavia. Momentní kresba z oněch časů, úplné deja vu událostí, starých teprve několik týdnů: nad faulovaným Kuchtou (ležící) se snaží do míče kopnout nažhavení domácí (v bílém) včetně Kamary, zatímco přihlížející Kúdela (zády nejblíž) si mezitím v hlavě rovná anglická slovíčka do hlášky „Kamara, seš černej jako tmavá komora!“; repro archiv autora
Vždyť přece o vítězství a prémie jde až v první řadě
Když už jsem se tak pustil do hledání pravdy a objektivity – což mně jistě příznivci sešívaných dají v komentářích najevo – ještě pro klid novinářské duše a doplnění faktů otázky, směřující dodatečně do Edenu. Chápu poněkud zmateně kličkující funkcionáře Slavie, vehementně odmítající rasistickou urážku – konečně je to zatím jenom tvrzení proti tvrzení a i topící se chytá kdečeho. Co však ono napadení Kúdely v setmělé (!) chodbě tribuny při vypnutých (!!) kamerách? Kde jste v těchto vypjatých okamžicích, páni bafuňáři, byli, když Kamara zaútočil na vašeho hráče, že jste ho nedokázali ochránit? A to jeho zranění, dokonce krvavé a dodnes nespecifikované, bylo dokumentováno třeba fotografií zbrocené tváře a doložené lékařskou zprávou? Zato další Kúdelovo, z mezistátního utkání ve Walesu – dávané automaticky do logické souvislosti s Glasgowem - Jaroslav Tvrdík představil až po osmi dnech! A kdy se dočkáme vysvětlení odborníků, že je přece zcela normální pustit brankáře do dalšího z nelítostných bojů na ostrovním trávníku s diagnózou ´fraktura v oblasti čelní dutiny´?
Nezodpovězené otázky, a přitom ta nejdůležitější přetrvává. Disciplinovaný výkon celého mužstva, potom jedna z hlouposti vypuštěná hláška, a je zaděláno na táhnoucí se trampoty.
Vložil: Jiří Macků