Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Stal se symbolem srpna 1968 a stopku vzápětí dostal, jenže kvůli úplně něčemu jinému. Tajnosti slavných

07.04.2021
Stal se symbolem srpna 1968 a stopku vzápětí dostal, jenže kvůli úplně něčemu jinému. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Karel Urbánek jako nadporučík Šabata v kriminálce Svědectví mrtvých očí, natočené v roce 1971 podle románu Jiřího Brabence a Zdeňka Veselého Pozlacené mříže

FOTO Plakáty s jeho tváří zdobily po srpnové okupaci v roce 1968 celou Prahu dřív, než to vůbec sám zjistil. Úspěšná exmanželka pak pět let vládla žebříčku populární hudby a navždy ho odsunula do pozadí.

Stal se známým hercem, patřil k nejžádanějším dabérům, upozornil na sebe i jako spisovatel. Tvář Karla Urbánka většina diváků z filmů i televizních inscenací dobře zná, s příjmením si ji ale zpravidla nespojí. Přitom je notoricky známé. O jeho zapsání do historie české kultury se totiž zasloužila především jeho první manželka Naďa Urbánková, jejíž kariéru naplno rozjelo legendární tvůrčí duo Suchý-Šlitr a jejich muzikál Kdyby tisíc klarinetů.

 

Jako Gusman (vlevo) v Molièrově dramatu Don Juan – Krajské oblastní divadlo Pardubice 1953

Jako Gusman (vlevo) v Molièrově dramatu Don Juan – Krajské oblastní divadlo Pardubice 1953; foto vis.idu.cz / Jaromír Svoboda

Nadina osudová volba

Narodil se 13. února 1930 v Praze, většinu dětství ale prožil v Hradci Králové, kde absolvoval gymnázium a už v té době se začal zajímat o rozhlas. Účinkoval v rozhlasových hrách, a dokonce i režíroval, čímž získal průpravu ke zkouškám na pražskou konzervatoř. Ta se mezitím proměnila v DAMU, kterou absolvoval v roce 1953. Vzápětí dostal angažmá v Krajském oblastním divadle Pardubice, kam odcházel s jízlivou poznámkou Otomara Krejči: „Haničinec se vrátí domů a doprovodí ho Urbánek z Hradce Králové, aby pochopil, co je lokální patriotismus.“ V Pardubicích se stal brzy jednou z opor souboru, vynikal především jako milovník převážně ve francouzských hrách a u publika si vydobyl značnou popularitu. A nejen u něj. V roce 1959 přišla do souboru posila, tehdy teprve devatenáctiletá Naďa Balabánová, která předtím tak zazářila jako Alenka v Kolébce Aloise Jiráska na přehlídce divadelních souborů Jiráskův Hronov, že obratem dostala hned dvě nabídky – z Hradce Králové a Pardubic.

 

S Evelynou Steimarovou v komedii z roku 1964 Neobyčejná třída

S Evelynou Steimarovou v komedii z roku 1964 Neobyčejná třída; foto Národní filmový archiv

Hvězda Paravanu

Naďa zvolila Pardubice a díky tomu se zrodila láska jako trám. Brzy se vzali, Karel pak dostal angažmá v pražském divadélku Paravan a Naďa odešla do Prahy s ním. Kabaretní soubor Paravan, který založil satirik, překladatel z ruštiny, autor kreslených vtipů, písňový textař a redaktor Literárních novin Jiří Robert Pick, měl ze všech autorských malých scén přelomu padesátých a šedesátých let nejblíž k tradici literárního kabaretu jako předobrazu text-appealu a Karel se na jeho repertoáru podílel i autorsky. Po dvou sezonách se repertoár rozdělil do dvou odlišných typů produkcí a jednu z nich tvořily volné, poloimprovizované text-appealy, z nichž nejvíc repríz dosáhlo právo Urbánkovo dynamické, rozpohybované pásmo staropražských a trampských songů Z Košíř až po Orinoko aneb Všichni moji dědové. Jenže zatímco profesně se mu dařilo, manželství s Naďou poznamenala tragédie.

 

V hlavní roli v poetickém dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena – Krajské divadlo Pardubice 1959

V hlavní roli v poetickém dramatu Julia Zeyera Radúz a Mahulena – Krajské divadlo Pardubice 1959; foto vcd.cz

Něco nebylo v pořádku

Když s velkými nadějemi a nadšením očekávali svého prvního potomka, udělalo se těhotné Nadě jednoho dne zle a skončila v nemocnici. „Ráno po velké vizitě mi doktor sdělil – vaše miminko je bohužel mrtvé. Byla jsem bez sebe žalem, ale to ještě nebyl konec. S omluvami mi doktor vysvětlil, že dítě stejně musím porodit. Tak se stalo, a abych to zvládla, dostala jsem porci morfia a už jsem si nic nepamatovala,“ prozradila před lety. Obrovský žal vrazil mezi partnery klín, nedokázali se s ním vyrovnávat společně. Zatímco z Nadi se stala jedna z nejvytíženějších hereček a zpěvaček, protože se snažila trpké myšlenky zahánět prací, Karel začal hledat útěchu v alkoholu. „Manželé jsme byli ještě pár let,“ zavzpomínal Karel teprve nedávno v jednom z mála rozhovorů. „Skončilo to, že jsem se rozváděl já. Nezamiloval jsem se jinde – žili jsme prostě každý svůj život.“

 

S Jiřinou Jiráskovou v komedii Jana Valáška a Karla Kachyni z roku 1968 Naše bláznivá rodina

S Jiřinou Jiráskovou v komedii Jana Valáška a Karla Kachyni z roku 1968 Naše bláznivá rodina; foto Filmové studio Barrandov / Antonín Stránský

Mistr vedlejších rolí

Už během působení v Pardubicích začal spolupracovat s dabingem a časem se vypracoval mezi nejžádanější dabéry. První filmový ‘štěk‘ dostal v roce 1961 v komedii Jiřího Nesvadby Půlnoc s hrdinou, o tři roky později se před kamerou představil divákům jako Křivka v komedii režiséra Josefa Pinkavy Neobyčejná třída. Od té doby začal pravidelně dostávat nabídky vedlejších rolí, během kariéry jich ztvárnil více než sto padesát. Velkou příležitost mu ale bohužel žádný režisér nikdy nenabídl. Poté co byl v srpnu 1965 Paravan zrušen, přešel do Divadla S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou), kde působil až do odchodu do penze počátkem devadesátých let a publikum ho milovalo coby představitele charakterních postav v klasickém i moderním repertoáru. Pravidelně také spolupracoval s rozhlasem a právě tahle práce způsobila, že se stal symbolem protestu proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968.

 

S Pavlou Maršálkovou v tragikomedii A. N. Ostrovského Vlci a ovce – Divadlo S. K. Neumanna 1976

S Pavlou Maršálkovou v tragikomedii A. N. Ostrovského Vlci a ovce – Divadlo S. K. Neumanna 1976; foto vis.idu.cz / Jaromír Svoboda

Muž s krvavou slzou

Rychlostí blesku se v srpnu 1968 objevil na pražských nárožích plakát s tváří muže, kterému stéká z oka krvavá slza. „26. srpna jsem se vracel z chalupy do Prahy. Po cestě jsem dokonce potkával tanky. A když jsem přijel do Krče, nevěřil jsem vlastním očím. Na zdi tam bylo nalepených asi třicet stejných plakátů, na kterých byla moje černobílá fotografie. U oka jsem měl červenou slzu s datem 21. 8. 1968,“ prozradil Blesku až po padesáti letech. „A protože jsem zjistil, jaký výtvarník za plakáty stojí, šel jsem za ním, abych věděl, proč použil zrovna moji fotku. A on mi nečekaně odpověděl: Vy jste měl na všech fotkách z rozhlasu, kde jsem je bral, ten nejsmutnější pohled...“

 

Plakát, který se stal symbolem okupace v srpnu 1968

Plakát, který se stal symbolem okupace v srpnu 1968; foto archiv Karla Urbánka

Trest za Krejču

Mezitím se znovu oženil s herečkou Janou Vychodilovou a má čtyři děti. Vzápětí odstartovala normalizace, vyloučení z KSČ a zákaz činnosti, protože si dovolil v rozhlasovém vysílání veřejně pochválit režiséra Otomara Krejču, kterému byla za podpis petice 2000 slov znemožněna umělecká činnost až do roku 1989. Na Karla pěst mocných naštěstí nedopadla tak tvrdě, takže mohl dál hrát v divadle a dál také dostával vedlejší role v televizních inscenacích. V roce 1975 odstartoval působení i v seriálových projektech coby Bětčin muž v projektu o vývoji naší vesnice a zemědělství Nejmladší z rodu Hamrů a tu a tam se mihl i v celovečerních filmech. Například jako poručík VB v nesmrtelné komedii Zdeňka Podskalského Drahé tety a já, lékař v detektivce Dušana Kleina Sázka na třináctku či komoří Lang v historické komedii Karla Steklého Pan Vok odchází.

 

S Jiřinou Švorcovou v rozhlasovém studiu

S Jiřinou Švorcovou v rozhlasovém studiu; foto Archivní a programové fondy Českého rozhlasu

Jak se máte, Vondrovi?

V prosinci 1975 se stal jednou z hvězd projektu, který doposud nemá v rozhlasové tvorbě obdoby. Vše začalo článkem Rudého práva z 25. 12. s titulkem Žijeme lépe, žijeme spokojeněji, což se vzápětí muselo promítnout úplně do všeho. A protože si prý tehdejší ředitel Karel Hrabal stále stěžoval, jak oddělení rozhlasových her pracuje málo a liknavě, vymysleli dramaturgové Československého rozhlasu vzorovou rodinu Vondrových, která řešila stejné každodenní problémy jako posluchači. Karel se tak stal vedoucím topenářského družstva Karlem Vondrou, s dvěma dětmi a manželkou Milenou, pracovnicí sociálního odboru národního výboru, v podání Jiřiny Švorcové. Od prosince 1975 do prosince 1989, kdy seriál skončil, bylo odvysíláno neuvěřitelných 730 dílů, na jejichž zrodu se podílelo zhruba 150 autorů, mezi nimi pod příslušným ‘krytím‘ i Karel Hvížďala či Pavel Landovský.

 

Recepční Mirek a novinářský elév Zdeněk (Michal Novotný) v seriálu redakce z roku 2004

Recepční Mirek a novinářský elév Zdeněk (Michal Novotný) v seriálu Redakce z roku 2004; foto TV Nova

Zasloužená idyla

Psal také hry a adaptoval různé literární předlohy pro rozhlas, televizi, i  divadlo. Jako spisovatel debutoval v roce 1980 knížkou Vyznání o životě, za kterou získal později Cenu Františka Langera za tvorbu v oblasti povídek. V roce 1982 se stal členem Svazu dramatických umělců a ke své literární tvorbě později poznamenal: „Stárnu, blbnu, chudnu, tak píšu…“ Počátkem devadesátých let odešel oficiálně do důchodu a po dvou infarktech postupně spolupráci s filmem a televizí omezil. Jeho poslední filmovou postavou se stal v roce 1994 doktor Šafář v hořké komedii Díky za každé nové ráno, kterou natočil Milan Šteindler podle scénáře Haliny Pawlowské a v hlavní roli Olgy zazářila Ivana Chýlková. V roce 1999 dostal Karel Urbánek za celoživotní hereckou práci cenu Senior Prix od Nadace život umělce a Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Naposledy stanul před kamerou v roce 2014 v seriálu TV Barrandov Stopy života. Pak se odstěhoval nastálo na milovanou chalupu v jižních Čechách a užívá si odpočinku a láskyplné péče dětí a vnuků.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace