Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Z pražské revue rovnou do pařížské Olympie. Proč? Byla prostě úplně jiná. Tajnosti slavných

02.04.2021
Z pražské revue rovnou do pařížské Olympie. Proč? Byla prostě úplně jiná. Tajnosti slavných

Autor: Se svolením: Supraphon / archiv Divadla Semafor

Popisek: Hana Hegerová. Supraphon vydal Haně Hegerové mnoho alb; v posledních letech vždy, když měla nějaké kulaté výročí. Poslední byla speciální edice slavného, legendárního alba Potměšilý host. Vyšla v červnu 2020 po třiatřiceti letech od prvního vydání: písně Petra Hapky na slova Michala Horáčka kongeniálně nazpívané první dámou českého šansonu

AUDIO / VIDEO Typově výrazná, hlasově jedinečná, projevem mimořádný soliér. Svými písněmi dokázala něžně pohladit po duši i přinutit k přemýšlení o životních hodnotách. O lásce, mládí, stáří, štěstí, svobodě… Zažila křivdy i vrcholnou slávu, bídu i luxus. A zůstala skromná.

Přezdívka královna československého šansonu jí náležela plným právem. Nejenže dokázala interpretovat slavné francouzské šansony tak sugestivně, že vám běhal po zádech mráz. Klasická elegance, výrazné rysy a až démonický pohled jen podtrhávaly její úžasný hlas i notnou dávku hereckého talentu, s nímž uměla perfektně pracovat a dodávat svým vystoupením na dramatičnosti. Jedinečná Hana Hegerová, s níž jsme se včera definitivně rozloučili, byla prostě osobností, která se už v prvních vteřinách setkání navždy zapíše do duše. Zapůsobila tak kdysi i na Jiřího Suchého, když se na ni šel na popud režiséra Jána Roháče s Jiřím Šlitrem podívat. „V černém trikotu tam stála taková černovlasá zpěvačka. Byla úplně jiná než kdokoli z ostatních zpěvaček, jež tenkrát byly v povědomí veřejnosti. Byl to silný zážitek a my jsme ji tomu Rokoku záviděli,“ zavzpomínal.

 

Zlá neděle:

Prvopočátky u baletu

Královna československého šansonu, vlastním jménem Carmen Mária Štefánia (Beatrix) Farkašová-Čelková, se narodila 20. října 1031 v Bratislavě, v rodině bankovního ředitele Jano Fakaše a Margity, rozené Čelkové, a nezvyklé jméno dostala díky tomu, že její babička byla velkou milovnicí opery. V letech 1937 až 1942 navštěvovala baletní školu v bratislavském Národním divadle, pak se ale rodiče rozvedli a Hana se s maminkou stěhovala do Hurbanova. Po maturitě na gymnáziu v Komárně chtěla na Vysokou školu ekonomickou, jenže kvůli buržoaznímu původu nemohla. A tak nastoupila jako úřednice do loděnic v Komárně, nějaký čas dokonce učila na tamní učňovské škole. Umění ji ale nepřestávalo lákat, takže se ve dvaceti letech přihlásila alespoň do odborného divadelního kurzu při státní konzervatoři a po jeho absolvování se v roce 1953 stala členkou souboru Divadla Petra Jilemnického v Žilině.

 

Tak abyste to věděla

s Waldemarem Matuškou ve filmu Kdyby tisíc klarinetů

Osudový rok

První filmovou roli dostala v roce 1954 vlastně úplnou náhodou od režiséra Jiřího Krejčíka v dramatu Frona. „Zastavil mě na ulici a řekl mi, že by ho zajímalo, jak vypadám na plátně,“ prozradila kdysi v jednom rozhovoru. V té době vystupovala pod jménem Hana Čelková, protože prý nechtěla neobvyklým jménem poutat příliš velkou pozornost. A tento rok se pro ni stal osudovým i v soukromí. Provdala se za divadelního dramaturga Dalibora Hegera a narodil se jim syn. „Matúš se narodil do nelehké situace. Bylo to neplánované dítě, nebyli jsme připraveni. Ani já ani jeho otec, ten navíc odešel na vojnu a já zůstala na všechno sama,“ přiznala. Na další příležitost čekala dva roky, v roce 1956 dostala konečně hlavní ženskou roli v romanci Previerka lásky.

 

Černá Jessie:

Těžké rozhodnutí

Manželství vydrželo pouze tři roky a každodenní trable se po rozvodu ještě zhoršily, takže si jako matka-samoživitelka začala přivydělávat zpěvem. V roce 1957 se poprvé představila publiku jako zpěvačka v bratislavské Tatra revue a současně ji slavná režisérská dvojice Ján Kadár a Elmar Klos obsadila jako Zuzanu v úspěšném psychologickém dramatu Tam na konečné. V roce 1958 dostala nabídku, která se neodmítá, začala vystupovat v pražském divadle Rokoko, které se stalo díky tehdejšímu řediteli Darku Vostřelovi a jeho nápadu angažovat hvězdy české populární hudby fenoménem. Pro uměleckou kariéru to znamenalo dveře dokořán, pro rozvedenou matku čtyřletého dítěte těžké dilema. Nakonec nechala syna na výchovu jeho otci. „Já jsem ho nemohla mít u sebe, bydlela jsem v podnájmu, měla spoustu práce a peněz nebylo nazbyt,“ vysvětlila. Matúš si pak na Slovensku uskutečnil dětský sen – stal se hasičem.

 

Nevypravuj anekdoty o Skotech:

Pod taktovkou mistrů

V roce 1960 si jí při vystoupení v pražské Alhambra revue všiml šéf pařížské Olympie, následovalo pozvání a stáž v metropoli šansonu. Ještě předtím si ale stihla zahrát cikánku ve válečném dramatu režiséra Vojtěcha Jasného Přežil jsem svou smrt a prostitutku Vandu ve filmu Otakara Vávry Policejní hodina, natočeném podle literární předlohy Gézy Včeličky. Na podzim roku 1961 se stala jednou z hvězd, o které se v té době doslova přetahovaly dvě nejvýznamnější pražské divadelní scény, Rokoko a Semafor. Na nabídku dvojice Suchý – Šlitr nakonec kývla a díky tomu si zahrála a zazpívala v řadě nezapomenutelných představení. A také zpěvačku Editu v legendárním muzikálu Kdyby tisíc klarinetů.

 

Choď po špičkách:

ve filmu Kdyby tisíc klarinetů

Česká Edith Piaf

Mimo jiné nemohla chybět coby teta z Liverpoolu ani v jazzové opeře Dobře placená procházka. Zrodila se v Semaforu, díky úspěšnosti se jí pak ujali scenárista Miloš Forman, skvělý kameraman Jaroslav Kučera a za mimořádným diváckým ‘šmrncem‘ nemohl stát nikdo jiný než geniální mistr estrád a humoru, režisér Ján Roháč. Díky tomu vnikl v roce 1966 do té doby zcela nemyslitelný projekt, televizní muzikálová komedie. Stáž v Paříži začala přinášet ovoce, publikum i odborná kritika přímo jásaly nad její mimořádnou schopností dramaticky interpretovat text. Ne nadarmo se jí tenkrát začalo říkat česká Edith Piaf. Absolvovala celou řadu úspěšných vystoupení doma i v zahraničí, v roce 1967 vystoupila v pařížské Olympii a na Světové výstavě v Montrealu. A definitivně přehodila výhybku a hudební kariéru přesunula na hlavní kolej.

 

Proč je to tak:

jedna z nejkrásnějších písní jazzové opery Dobře placená procházka

(Pokračování v pondělí 5. dubna)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace