Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Brzy zjistil, co je ještě větší dřina než havířina. A při první atace chtěl podpálit statek v Innsbrucku. Tajnosti slavných

31.03.2021
Brzy zjistil, co je ještě větší dřina než havířina. A při první atace chtěl podpálit statek v Innsbrucku. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Ota Pavel na snímku ze vzpomínkového dokumentu České televize Příběhy slavných –Jak jsem se zbláznil

„Kdyby psal anglicky, ležel by mu u nohou celý svět,“ prohlásil o něm kdysi Jan Werich. Jako kdyby přišla mlha z Alp. Tak popsal legendární autor své pocity ve chvílích, kdy na něj poprvé zaútočila vážná duševní choroba.

Právě dnes uplynulo už 48 let ode dne, kdy nás nečekaně opustil mimořádný prozaik, novinář a sportovní reportér. Když se vracíval na krátká období z psychiatrické léčebny do každodenního života, tvořil přímo horečně, jakoby tušil, že mu nezbývá mnoho času. Každý jeho text byl v podstatě autobiografický, svoje příběhy sám prožíval tak sugestivně, že dokázal mistrně zaujmout a vtáhnout čtenáře do děje. Jeho sportovní reportáže a povídky nejsou jen o výsledku, při jejich čtení přímo cítíte, co jejich hrdinové prožívají, kolik je jejich výkon stojí sil. Před revolucí se na knihy Oty Pavla stály fronty a prodaly se jich miliony. A i když třeba někdo téměř vůbec nečte, určitě zná smutnou komedii Smrt krásných srnců, kterou podle jeho stejnojmenné povídky natočil Karel Kachyňa.

Útěk před nacisty

Ve skutečnosti se jmenoval Otto Popper a narodil se 2. července 1930 v Praze jako nejmladší z tří synů židovského obchodního cestujícího firmy Elektrolux Leo Poppera. Ten se později stal jednou ze svérázných postav jeho povídek a právě po něm také podle pamětníků nejspíš Ota zdědil notnou dávku energie, bláznovství i fantazie. Rané dětství prožil v domě Husova sboru ve Farského, dříve Strossmayerově ulici v Praze 7 a jeho literární talent se začal projevovat už v obecné škole. Sám se ale viděl spíš jako špičkový hokejista a později to dotáhl až do dorostu Sparty. Jenže byl často nemocný, takže se nakonec musel svého snu vzdát. Po vypuknutí druhé světové války se rodina přestěhovala do Buštěhradu na Kladensku, kde v dědečkově malém domku v sousedství obou tamních rybníků prožíval s rodiči, babičkou Malvínou a bratry Jiřím a Hugem spoustu krásných chvil, prvních životních dramat i tragédií.

 

Na buštěhradských rybnících se učil bruslit a snil o kariéře špičkového hokejisty

Na buštěhradských rybnících se učil bruslit a snil o kariéře špičkového hokejisty; foto ČT

Místo školy do dolu

Kvůli židovskému původu to neměl za války snadné, navíc byli v roce 1943 oba bratři povoláni do transportu. Nejprve je převezli do Terezína, pak byli rozděleni. Hugo byl nasazen na nucené práce v Německu a Jiří skončil v koncentračním táboře Osvětim. O rok později byl do koncentračního tábora transportován i otec Leo. Nakonec rodina patřila k těm šťastnějším, protože všichni tři jako zázrakem přežili. Po okupaci židovské děti nesměly studovat v německých školách a v českých byl jejich počet omezen čtyřprocentní kvótou. V srpnu 1940 pak byly vyloučeny ze všech škol s českým vyučovacím jazykem a mohly navštěvovat jen školy, zřizované židovskými obcemi. I ty ale byly v červenci 1942 uzavřeny, čímž bylo Židům znemožněno veškeré legální vzdělávání. A tak už v pouhých třinácti letech začal Ota pracovat na šachtě v dole Prago v Kladně-Dubí (dříve Důl František Josef).

Konec velkého snu

Po osvobození a šťastném návratu všech tří mužských členů se rodina vrátila do Prahy a zpočátku Ota otci pomáhal v jeho obchodní činnosti. Brzy si ale uvědomil, že ho tato práce ani trošku neuspokojuje, a tak vystudoval obchodní a jazykovou školu. Maturitu ale nakonec složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Hlavně totiž hrál hokej za sparťanský dorost. Stal se dokonce kapitánem mužstva, a poté co mu zdravotní stav neumožnil dál pokračovat ve sportovní kariéře, alespoň kladenský dorost trénoval. Především se ale začal věnovat redaktorské činnosti. V roce 1949 nastoupil na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga jako sportovní redaktor do Československého rozhlasu, kde působil až do roku 1956, s výjimkou let 1951 až 1953, kdy absolvoval základní vojenskou službu. Mezitím se oženil a v roce 1956 mu manželka Věra porodila k dvěma nevlastním synům ještě Jiřího. Pak nastoupil do redakce časopisu Stadion, v němž začaly vycházet i jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.

Se sportem do světa

Potřebné vzdělání pro novinářskou práci neměl, takže začínal takzvaně od píky a pilnou prací získával potřebnou rutinu a praxi. S mnoha sportovci se přátelil a uměl o nich poutavě psát. Za více než dvacet let se jako sportovní novinář dostal až na špičku, ve sportovní povídce neměl konkurenci. Jako redaktor měl výhodu, kterou mu většina smrtelníků mohla počátkem šedesátých let jenom tiše závidět – hodně cestoval i do zahraničí. Například v roce 1962 doprovázel fotbalové mužstvo armádní Dukly do Spojených států, o dva roky později pak vyšla jeho první kniha, nazvaná Dukla mezi mrakodrapy, kombinace beletrie a sportovní reportáže o úspěchu našich fotbalistů v zámoří. V roce 1962 také napsal podle svého námětu společně s Františkem Kožíkem scénář k dramatu o cyklistickém Závodu míru Poslední etapa. Natočil ho režisér Miroslav Ondráček a zahrála si v něm celá řada známých herců včetně francouzského komika Pierra Richarda, s výsledkem ale nebyl Pavel spokojen.

 

Jednou z jeho celoživotních vášní bylo rybaření

Jednou z jeho celoživotních vášní bylo rybaření; foto Středočeská vědecká knihovna Kladno

První útok mlhy z Alp

Se sportovci vyrazil do Francie, Jugoslávie, Švýcarska, Rakouska, Itálie… a samozřejmě také do tehdejšího Sovětského svazu. V roce 1964 napsal mimo jiné i doprovodný text ke knize fotografií legendárního českého horolezce a fotografa Viléma Heckela Hory a lidé. Už na přelomu ledna a února 1964, během zimní olympiády v rakouském Innsbrucku, se ale u něj poprvé projevila zákeřná duševní choroba, maniodepresivní psychóza, která je dnes nazývána bipolární porucha. „Na olympiádě v Innsbrucku jsem se zbláznil. Zatáhl se mi mozek, jako kdyby přišla mlha z Alp,“ popsal později tehdejší ataku. V manické fázi se tenkrát pokusil podpálit statek nad městem a byl pak nucen trvale se léčit a v roce 1966 mu byl přiznán invalidní důchod.

 

Smrt krásného srnce

Během devíti let byl hospitalizován šestnáctkrát, pobyty v psychiatrické léčebně střídaly krátké návraty do ‘normálního‘ života, které vyplňoval až horečnatou literární tvorbou. V roce 1971 vzbudila mimořádnou čtenářskou pozornost jeho knížka Smrt krásných srnců, vzpomínková próza na dětství a především na život otce Lea. O rok později se jeho dílo poprvé objevilo i na televizní obrazovce, podle povídky o životní krizi špičkového fotbalisty natočil Karel Pokorný inscenaci Pohár za první poločas a hlavní roli svěřil nezapomenutelnému Janu Třískovi. Dalších zpracování svého díla se už ale Ota Pavel nedočkal. Zemřel v necelých třiačtyřiceti letech, 31. března 1973, na selhání srdce během pobytu v psychiatrické léčebně a odpočívá po boku svého otce na Židovském hřbitově v pražských Strašnicích.

 

V redakci časopisu Stadion zhruba dva měsíce před smrtí

V redakci časopisu Stadion zhruba dva měsíce před smrtí; foto archiv Jiřího Macků

Studentské lahůdky

Několik prací Oty Pavla bylo poctěno novinářskými a literárními cenami, například cenou Víta Nejedlého a Julia Fučíka, některé byly zdramatizovány a uvedeny Československým rozhlasem. Na jeho knihy se stály fronty a prodaly se jich miliony. V roce 1975 natočil podle jeho ‘Srnců‘ studentský krátkometrážní film Vladimír Merta a Karel Smyczek absolvoval filmovou režii s válečným dramatem Kapři pro Wehrmacht. Lásku k rybám a řece Berounce, „ve které tenkrát plavaly štiky jako krokodýlové a na mělčinách se v řasách převalovali tloušti a parmy jak polena“, si Ota Pavel vypěstoval v dětství díky převozníkovi Karlu Proškovi, v jehož někdejším domku v Luhu pod Branovem je dnes pamětní síň, a nedaleko rybníku v Buštěhradě, kde lovil ryby s otcem právě v této stejnojmenné povídce, najdeme dnes muzeum, nesoucí jeho jméno.

Doba mu nepřála

V době, kdy se zrodily nejslavnější adaptace jeho povídek, ale neměl režim pro jeho tvorbu pochopení. V roce 1979 natočil Karel Kachyňa poetické drama podle povídky Zlatí úhoři, v hlavní roli s Vladimírem Menšíkem, které se promítalo nejdřív v Itálii, kde dokonce dostalo cenu. „Italové pak dali podmínku, že než film uvedou do distribuce, musí se u nás promítat v televizi. Tak pak běželi ‘Úhoři‘ někdy v pozdních nočních hodinách a nikdo neměl šanci je vidět,“ zavzpomínal před časem v České televizi autorův bratr Hugo. Podobný osud pak potkal v roce 1986 i Kachyňovu Smrt krásných srnců, která dokonce získala zvláštní cenu na filmovém festivalu v Moskvě. „Jenže tematika židovství nebyla tehdy přijatelná,“ dodal Hugo Pavel. Film ale splnil hned dva sny herečce Martě Vančurové, která milovala knihy Oty Pavla a toužila zahrát si ve filmu Karla Kachyni. Obojí se jí splnilo současně, když ztvárnila autorovu maminku Hermínu. „Psaní je nejtěžší z toho, co jsem dělal, zdá se mi obtížnější než havířina,“ prohlásil kdysi Ota Pavel. „Když chcete psát povídky, tak vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. No a pak je to už snadné, chce to jen sednout a začít psát.“

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace